11 C 79/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Štěpánem Slavíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 3 842,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 749,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 13. 11. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 792,88 Kč, co do smluvní pokuty 300 Kč, co do kapitalizovaného úroku v částce 193,54 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 18,81 Kč, co do úroku 15,9 % p. a. z částky 3 542,25 Kč od 21. 10. 2019 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 3 542,25 Kč od 21. 10. 2019 do 12. 11. 2020 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % p. a. z částky 2 749,37 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.

2. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 842,25 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla úvěr 6 000 Kč s úrokovou sazbou 15,90 % p.a., a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, avšak porušil své závazky, když se opakovaně dostal do prodlení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru. Žalovanou částku představuje dlužná jistina, poplatky a smluvní pokuty Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 18,81 Kč, kapitalizovaný úrok 193,54 Kč, zákonný úrok z prodlení 10,00 % ročně z částky 3 842,25 Kč od 21. 10. 2019 do zaplacení a úrok 15,9 % ročně z částky 3 542,25 Kč od 21. 10. 2019 do zaplacení.

3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej usnesením zrušil. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. K jednání ve věci samé se žalobkyně omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy, a proto soud postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř., a věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne 31. 8. 2018, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 6 000 Kč převodem na jeho účet, a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 24 měsíčních splátkách po 293,49 Kč. Úroková sazba byla sjednána 15,9 % p.a. Při řádném trvání smlouvy měl žalovaný uhradit částku 6 986,42 Kč. Ve smlouvě v [článek] zákazník, resp. žalovaný, prohlašuje předtištěným textem, že poskytl úplné a pravdivé údaje týkající se jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru ke dni 20. 10. 2019, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný věřiteli uhradil částku 3 250,63 Kč. Žalovanou částku představuje neuhrazená jistina 3 542,25 Kč a poplatky a smluvní pokuty 300 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 10. 11. 2020, kterou byl vyzván k zaplacení dlužné částky.

5. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1, § 588 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „občanský zákoník“, ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při svém rozhodnutí vyšel soud ze zjištění shora uvedeného o uzavření smlouvy za podmínek v ní sjednaných, o poskytnutí dohodnutého úvěru způsobem shora uvedeným, o částečné úhradě ze strany žalovaného, z údajů o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy, jakož i z údajů zjištěných ze smlouvy samotné a ze smlouvy o postoupení pohledávek.

6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. Ohledně shodné povinnosti upravené v předchozí právní úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, právní praxe byla jednotná v tom, že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy při nedodržení podmínek tohoto ustanovení, a to i když tento zákon takový důsledek výslovně nestanovil. Na tom se sjednotila i judikatura. I při výkladů po 1. 12. 2016 platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno, a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnost poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 81/2019 ze dne 31. 5. 2019). Zákonná úprava realizovaná zákonem č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěru, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

9. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany právní předchůdkyně žalobkyně za splněnou. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že věřitel postupoval při uzavírání smlouvy z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalovaného zcela formalisticky. Ze skutkového tvrzení ani označených a předložených důkazů nelze zjistit, zda vůbec a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného ani z nich nevyplývá, zda a jakým způsobem byla prověřována ekonomická stránka žadatele z pohledu veřejně dostupných rejstříků dlužníků, vedených exekucí, insolvence ad.

10. Soud proto konstatuje, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a proto smlouvu považuje za absolutně neplatnou s tím, že nároky žalobkyně posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1. občanského zákoníku.

11. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč, žalovaný vrátil částku 3 250,63 Kč, dluží tak na jistině dosud 2 749,37 Kč, které mu soud uložil k zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení od 13. 11. 2020 do zaplacení. Vydání bezdůvodného obohacení je splatné na výzvu, tedy prodlení nastává nejdříve dne následujícího po doručení výzvy. Předžalobní výzva odeslaná dle poštovního podacího lístku dne 10. 11. 2020 se dostala do sféry vlivu žalovaného 12. 11. 2020, teprve následujícího dne lze hovořit o prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1. věta první o. s. ř.

12. V ostatních nárocích soud žalobu zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku. Soud podotýká, že žalobkyně se neúčastí na jednání připravila o dobrodiní ustanovení § 118a o. s. ř. a § 119a odst. 1. o. s. ř. Soud nepřihlédl k podmíněné žádosti žalobkyně o případné odročení jednání v případě, že tvrzené skutečnosti nebudou dostatečné pro vyhovění žalobního návrhu (viz ustanovení § 41a odst. 2 o. s. ř.).

13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.