11 C 98/2023

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Štěpánem Slavíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení jméno , advokátní kancelář s.r.o. sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem trvale obec a číslo , PSČ o zaplacení 63 254 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 39 953 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Řízení se co do částky 9 226 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od [datum] do zaplacení, co do částky 3 720,96 Kč a co do úroku ve výši 64,17 % p. a. z částky 49 130,17 Kč od [datum] do [datum], zastavuje.

III. Žaloba se co do částky 10 355 Kč se zákonným úrokem ve výši 15 % p. a. od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 9,66 % p. a. z částky 49 130,17 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem 15 % p. a. z částky 49 130,17 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 168 789 Kč, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 615 Kč na náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Příbrami dne [datum] domáhala zaplacení částky 63 254 Kč s příslušenstvím s odvoláním na vznik nároků dle podmínek smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky pod [číslo] uzavřené dne [datum]. Dle žaloby podle uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr 50 000 Kč se sjednaným úrokem 73,83 % p. a. a žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 42 pravidelných měsíčních splátkách po 3 349 Kč splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2023 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím emailové komunikace na dálku. Podle skutkového tvrzení obsaženého v žalobě žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě dokladů a tvrzení získaných od žalované, jakož i z jiných zdrojů (SOLUS a NRKI). Z nich žalobkyně zjistila, že volné zdroje žalované jsou dostatečné. Z těchto výsledků pak realizovala žalobkyně výpočet scoringu (matematický model založený na bodovém hodnocení klienta) a rozhodla o možnosti poskytnutí zmíněného úvěru. Dle žaloby uhradila žalovaná pouze tři splátky po 3 349 Kč v lednu, v únoru a v březnu 2023, celkem 10 947 Kč. Žalobkyně uplatnila též nárok na sjednanou smluvní pokutu dle bodu 6.1. smlouvy, a to 449 Kč za prodlení se splátkou delší než 30 dnů, celkem 998 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2. smlouvy, a to 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15-ti dnů – tj. celkem 600 Kč. Dle bodu 6.3. smlouvy při prodlení delším než 65 dnů dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru. V daném případě to nastalo u splátky [číslo] splatné k [datum], takže k zesplatnění došlo k [datum]. Dosud splatné úroky se staly součástí jistiny dle ujednání bodu 6.4. smlouvy, a ta tak činila 58 136,71 Kč. Žalovaná závazek neuhradila a žalobkyně požaduje též smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy, a to 0,1 % denně z této jistiny od [datum] do data vyhotovení žaloby v kapitalizované částce 3 720,96 Kč. Smluvený úrok 73,83 % p. a. požaduje žalobkyně z původní jistiny od [datum] s tím, že od 91 dne prodlení, tj. od [datum] jej v souladu s ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru požaduje v sazbě 15% p. a. do zaplacení.

2. Žalobkyně podáním doručeným soudu dne [datum] vzala částečně žalobu zpět co do rozdílu mezi původně požadovaným ve smlouvě sjednaným úrokem a co do smluvních pokut, a to včetně ponížení nové jistiny s ohledem na nově požadovaný smluvený úrok ve výši 9,66 % p. a.

3. Při prvním jednání ve věci samé dne [datum] žalobkyně setrvala na žalobě v celém rozsahu ve znění částečného zpětvzetí návrhu. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, žádným způsobem se k žalobě nevyjádřila a soud jednal dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., v její nepřítomnosti.

4. Soud seznámil žalobkyni s přípravou k jednání a sdělil, že je z úřední povinnosti povinen prozkoumat, zda smlouva byla uzavřena platně v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., tj. zda byla náležitě prověřována úvěruschopnost žalované jako dlužnice. V uvedeném směru bude provedeno dokazování a v případě nutnosti soud poučí žalobkyni dle ustanovení § 118a o. s. ř., Soud také upozornil na zákonnou koncentraci řízení ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř., která nastává ke konci prvního jednání.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] byl podepsán elektronicky dne [datum] ze strany žalované v [anonymizováno], ze strany žalobkyně téhož dne v [anonymizováno] Touto smlouvou se zavazuje žalobkyně poskytnout žalované úvěr 50 000 Kč s úrokem 73,82 % p. a. se splátkami v počtu 42 po 3 349 Kč měsíčně splatnými vždy do 24. dne každého kalendářního měsíce. Oznámení o schválení úvěru bylo vystaveno dne [datum], podle podmínek návrhu smlouvy je smlouva uzavřena právě až doručením Oznámení o schválení úvěru. Ke smlouvě byl uzavřen dodatek [číslo] ze strany žalované elektronicky podepsaný [datum] v 14:16:

36. Dodatek řeší uzavření smlouvy prostřednictvím komunikace na dálku. Podle karty klienta byla žalovaná zaměstnána ve firme [právnická osoba] a příjmem 24 000 Kč, výdaji (životní minimum) 4 620 Kč a náklady na bydlení 3 568 Kč. Úvěr byl vyplacen na účet žalované dne [datum], tedy před uzavření smlouvy samotné, což je v souladu s podmínkami smlouvy a lze takové plnění považovat za plnění uzavřené smlouvy, byť tento postup sám svědčí o nedostatečném prověřování úvěruschopnosti klienta, když před tím, než dojde k vyhodnocení a uzavření smlouvy již věřitel peníze pošle ve vidině dobrého zisku. Dle výsledků [příjmení] a NRKI neměla žalovaná evidovány jiné závazky. Žalovaná poskytla žalobkyni při uzavírání smlouvy scan svého občanského průkazu. Žalobkyně předložila jako doklad k ověřování příjmů výplatní lístky za měsíce září a říjen 2022, podle nichž její čistý měsíční příjem představoval 24 300 Kč. Z částečného výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] žalované byla na účet připisovaná zmíněná výplata v některých měsících ve vícero čerpaných zálohách. O výdajích není na tomto výpisu žádný údaj. Na tomto dokumentu není také žádný údaj o stavu účtu k žádnému datu. Podle potvrzení [jméno] [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] žalované byla na shora uvedený účet připsána dne [datum] částka 5 000 Kč – výplata. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala k jeho zaplacení. Dopisem ze dne 25. 5. a [datum] vyzývala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možné zesplatnění. Předžalobní výzvu zaslala žalobkyně žalované dne [datum].

6. Soud usnesením ve smyslu ustanovení § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání toho, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru s tím, že to dosud soud za prokázané nemá a pokud skutková tvrzení doplněna nebudou a důkazy označeny také ne, soud uzavře tuto otázku tak, že smlouva je absolutně neplatná a žalobkyni tak přizná pouze dlužnou jistinu. Ve zbytku žalobu zamítne. Soud upozornil na to, že z předložených důkazů nevyplývá, jak a z čeho žalobkyně zjišťovala údaje o skutečných výdajích žalované, ani toto žalobkyně netvrdí.

7. Žalobkyně uvedla, že nic dalšího k důkazu označit nemůže ani doplnit skutková tvrzení. Soud konstatoval, že žalobkyně neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy a poučil účastníky podle § 119a odst. 1 o. s. ř.

8. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § [číslo] a § [číslo] odst. 1, § 588 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění shora uvedeného o uzavření smlouvy za podmínek v ní sjednaných, o poskytnutí dohodnuté výše úvěru na účet žalované, prokázané částečné úhradě, o výzvách žalobkyně včetně oznámení o zesplatnění úvěru a o vyplnění předsmluvních formulářů žalobkyně před uzavřením smlouvy samotné a z vyjádření žalobkyně.

9. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to z pohledu toho, zda ze strany žalobkyně byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní.

14. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany žalobkyně za splněnou.

15. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalobkyně postupovala při sjednávání smlouvy a jejím uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalované zcela formalisticky a není zřejmé, z čeho vlastně vycházela ohledně majetkových poměrů žalované kromě šetření v uvedených rejstřících, když nejsou prověřovány skutečné výdaje a žalobkyně vychází z životního minima jednotlivce.

16. Z předložených listinných důkazů nelze zjistit, jakým způsobem vlastně v interním systému bodového hodnocení žadatele o úvěr - spotřebitele – dospěla žalobkyně k závěru o prokázání úvěruschopnosti žalované, a jakým způsobem tuto ověřovala po stránce výdajové. V takovém případě nelze vycházet z pouhého obecného životního minima, ale je třeba v každém jednotlivém případě individuálně majetkové poměry žadatele náležitě zkoumat a ověřovat. Žádná další skutková tvrzení v tomto směru nebyla učiněna, ani žádné další důkazy označeny a předloženy soudu nebyly, a to ani po poučení dle ustanovení § 118a o. s. ř. a upozornění na koncentraci řízení a poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř.

17. Při výkladu citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnost poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 81/2019 ze dne 31. 5. 2019).

18. Ustanovení § 586 odst. 1 o. z. stanoví, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Zákonná úprava realizovaná zákonem č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěru samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Soud tak uzavřel otázku platnosti zkoumané smlouvy tak, že tuto považuje za absolutně neplatnou pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované za použití § 588 o. z.

21. Protože žalovaná převzala částku 50 000 Kč na základě neplatného smluvního ujednání a dosud žalobkyni vrátila pouze částku 10 047 Kč, soud posoudil nárok žalobkyně na vrácení rozdílu ve výši 39 953 Kč dle ustanovení § 2991 a násl. o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ve smyslu ustanovení 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud uložil žalované povinnost dlužnou částku vrátit v době přiměřené jejím možnostem, a to s ohledem na nedostatek tvrzení ze strany žalované v pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. tří dnů od právní moci rozsudku. V rozsahu zpětvzetí soud řízení zastavil a ve zbytku žalobu zamítl. Protože se tak jistina stane teprve splatnou, soud nepřiznal žalobkyni ani požadovaný zákonný úrok z prodlení.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud určil částku náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 19 929 Kč sestávající ze soudního poplatku 3 143 Kč, tří hlavních úkonů právní služby po 3 660 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast najednání dne [datum] dle § 8 bod 5 vyhlášky č.177/1996 Sb. o advokátním tarifu, dále jen AT), tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. AT, náhradě cestovného osobním vozidlem [registrační značka] z [obec] do [obec] a zpět ([anonymizována dvě slova]), při průměrné spotřebě benzinu 10,7 l / 100 km a ceně PHM dle vyhlášky 41,20 Kč na litr a opotřebení 5,20 km = 1 393 Kč, z náhrady času na cestě dle AT 600 Kč + 21% DPH v částce 2 913 Kč. Přitom podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil mezi žalobkyni a žalovanou a žalované jako ve větší míře neúspěšnému účastníkovi, uložil povinnost zaplatit žalobkyni jako úspěšnějšímu účastníkovi tohoto řízení k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů ve výši 2 615 Kč. Soud prvního stupně náhradu nákladů řízení totiž poměřil tzv. absolutním úspěchem žalobkyně ve věci, který byl 13,12 %. Relativní úspěch žalobkyně ve věci byl totiž 56,56 % a neúspěch ve výši 43,44 %. Soud totiž vycházel z toho, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky přiznané a tuto částku poměřil s původně vymáhanou pohledávkou s příslušenstvím splatným ke dni vyhlášení rozsudku. Takto žalobkyně požadovala původně celkem 70 627,50 Kč a přiznáno jí bylo 39 953 Kč (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 ze dne [datum]).