12 C 112/2020

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Melmukovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce , zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované , o odškodnění újmy na zdraví

I. Žaloba, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 2 800 000 Kč jako odškodnění újmy na zdraví, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu domáhal odškodnění újmy na zdraví v celkové výši 2 800 000 Kč s tím, že žalobu vidí jako jediné východisko, když mu nebyl přiznán ani po odvolání dne 28. 3. 2019 invalidní důchod. Dostal status osoby zdravotně znevýhodněné a uvědomil si, že musí sebe i své malé nezaopatřené děti zabezpečit a postarat se o jejich budoucnost. K částce 2 800 000 Kč došel tak, že když mu nebyl přiznán invalidní důchod, tak si spočetl roky, které mu schází do důchodu, tj. věková hranice 65 let, to vynásobil minimální mzdou 13 500 Kč a vyšlo mu 2 800 000 Kč. S cukrovkou, která mu byla zjištěna, určité práce vykonávat nemůže, aplikuje si inzulín, a byla mu uznána snížení pracovní schopnost pouze o 20%, k plnému invalidnímu důchodu je nutných 30% snížené pracovní schopnosti. Minimální mzda v roce 2014 byla 8 500 Kč x 12 měsíců x 28 roku, tj. 65 – 37, což činí 2 856 000 Kč a uplatňovaná částka byla zaokrouhlena na 2 800 000 Kč. Žaloba je podána z titulu náhrady škody za nemoc z povolání, neboť u žalobce byla zjištěna cukrovka v souvislosti s pracemi v údajně prašném prostředí, když ve Věznici Příbram – Bytíz byl od 19. 10. 2010 až do 16. 12. 2014 a v období 14. 11. 2014 – 28. 11. 2014 podle žalobce věznice zanedbala zdravotní péči. 28. 11. 2014 mu byl zjištěn Diabetes mellitus II. stupně a v listopadu 2014 pracoval v prašném prostředí, kdy se měnila okna v objektech věznice. Žalobce dává do souvislosti právě práci v prašném prostředí a zjištění Diabetes mellitus II. stupně. Žalobce požaduje odškodnění z titulu náhrady škody za nemoc z povolání, když u něj byla zjištěna Diabetes mellitus II. stupně, a tuto nemoc dává do souvislosti s prací v prašném prostředí v listopadu 2014 ve věznici Bytíz.

2. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 18. 8. 2020 byl žalobce osvobozen od placení soudních poplatků a byl mu ustanoven advokát.

3. Žalovaná strana žalobu odmítala s tím, že žalobci se nepodařilo nárok specifikovat, konkrétně jaké pochybení žalovaná způsobila a co je jí přičítáno k tíži. Pokud jde o zjištění Diabetes mellitus II. stupně, takt toto onemocnění rozhodně není na seznamu nemocí z povolání, jak uvádí Nařízení Vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Stejně tak žalobce nedoložil lékařský posudek o nemoci z povolání, který je upraven vyhláškou č. 104/2012 Sbírky. Žalovaná strana dále argumentuje tím, že žalobci nebyl přiznán invalidní důchod. Žalobce byl v průběhu roku, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody, ve Věznici Příbram. Byl několikrát zapsán na kontrolu k lékaři, věděl dobře, i jak systém funguje, a pokud mu nebylo dobře, mohl se do této knihy zapsat, což neučinil. Věznice Příbram v žádném případě nezanedbala zdravotní péči tehdy odsouzeného žalobce. Podle žalované navíc žalobce neprokázal, zda již trpěl cukrovkou při nástupu do výkonu trestu, neboť testy na cukrovku se standardně při nástupu do výkonu trestu neprovádějí. Žalovaná strana namítá i promlčení, neboť žaloba byla podána až po uplynutí promlčecí lhůty, a to 29. 8. 2019. Poukazuje na stavební deník, ze kterého je patrné, že se pracovalo vně budovy, nejednalo se o prašné prostředí, kde by se špatně dýchalo. Odmítá, že by žalobci nebyla poskytnuta adekvátní lékařská péče. Na každém oddíle je kniha, do které vězni zapisují žádost o prohlídku lékařem. Žalobce v té době nežádal o žádnou prohlídku, až 28. 11. 2014, kdy se mu udělalo špatně. Žalobce měl ve zdravotní dokumentaci uvedeno, že se léčí s vysokým tlakem, ale v průběhu pobytu ve věznici si nijak nestěžoval, až do 28. 11. 2014, kdy měl akutní záchvat a musel být odvezen do Oblastní nemocnice Příbram.

4. Z dopisu Vězeňské služby ČR – Věznice Příbram ze dne 6. 12. 2019 adresovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který žalobce zastupoval, soud zjistil, že Věznice Příbram sdělovala, že žalobce byl umístěn ve Věznici Příbram od 19. 10. 2010 do 16. 12. 2014, pracovně byl zařazen jako pomocný uklízeč na oddělení výkonu kázeňských trestů od 1. 11. 2011 do 30. 11. 2014. V pracovním popisu činnosti odsouzeného byly úklidové a provozní práce pomocného charakteru, dále pak výdej stravy a následné odebírání jídelního nádobí a jeho mytí. Od září 2014 do května 2015 byla externí firmou prováděna rekonstrukce, která se týkala výměny oken, mříží a zateplení celého objektu. Převážná část prací probíhala vně objektu. Z bezpečnostních důvodů při výměně mříží byli odsouzení, kteří byli ubytovaní v tomto objektu, včetně uklízečů, přemístěni do budovy krizového oddělení od konce října 2014 do počátku prosince téhož roku. Žalobce se nemohl podílet a ani nepodílel na uvedené rekonstrukci, v rámci svých pracovních povinností prováděl pouze běžné úklidové práce plynoucí z jeho pracovního zařazení a popisu práce. Věznice nemá informace o tom, že by si odsouzený v období, kdy probíhala rekonstrukce, stěžoval na zhoršení zdravotního stavu v souvislosti s jeho pracovním zařazením.

5. Z přílohy k nemocenskému listu z Věznice Příbram bylo zjištěno, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od 28. 11. 2014.

6. Z korespondence mezi žalobcem a [anonymizováno] [příjmení], advokátem, od listopadu 2019 do června 2020 bylo zjištěno, že [anonymizováno] [příjmení] žalobci sděluje, že pokud jde o jeho onemocnění (cukrovka), věc konzultoval a vzhledem k zaslaným podkladům mu bylo sděleno, že tyto jsou nedostatečné, nebo z nich nelze prokázat příčinnou souvislost mezi situací, ve které se nacházel při výkonu trestu ve Věznici Příbram, a zdravotním stavem s tím, že základem úspěšnosti po podání žaloby je prokázání příčinné souvislosti mezi zaviněním na straně věznice a jasně dokázání způsobené výše škody. Z toho, co má advokát k dispozici, nebyl schopen postavit řádnou žalobu, aby ho nepřipravil o další peníze.

7. Ze zprávy Oblastní nemocnice Příbram ze dne 15. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobce byl dne 28. 11. 2014 přivezen eskortou z Bytízu s tím, že asi 14 dní má potíže se stolicí, bolesti břicha nemá. Z propouštěcí zprávy Oblastní nemocnice Příbram ze dne 4. 12. 2014 bylo zjištěno z průběhu hospitalizace pro záchyt Diabetes mellitus s hyperglykémií 44 mmol/l. Po kontinuální inzulínoterapii s rehydratací a remineralizací se stav postupně upravil. Pobyt komplikovaný nikotinovou závislostí a z ní plynoucím negativismem. Závěr z lékařské zprávy: Diabetes mellitus – čerstvý záchyt, dále Hypertenzní choroba I. stádia a Nikotinismus se závislostí. S doporučením pacienta přeložili k dokončení kompenzace záchytu diabetu na interní oddělení Pankrácké nemocnice v Praze. Transport RZP se zdravotnickou posádkou a doprovodem vězeňské služby.

8. Ze zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Diabetologické a interní ambulance Rychnov nad Kněžnou, ze dne 18. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobce se dostavil na poslední kontrolu 2. 2. 2017 a na kontrolu 20. 10. 2020 se již nedostavil. Dostavil se 7. 10. 2020, kdy žádal potvrzení pro žádost o příspěvek na péči.

9. Ze zprávy ze dne 15. 2. 2017 byla zjištěna anamnéza lékařkou Diabetes mellitus II. stupně, od roku 2005 neléčený, v prosinci 2014 zahájena léčba inzulínem. Z další zprávy ze dne 7. 10. 2020 bylo zjištěno, že pacient zde byl naposledy v únoru 2017, 16. 9. 2020 se vrátil z nápravného zařízení a tohoto času bydlí v Česticích. Píchá si inzulín, žádá o příspěvek na péči, potvrzeno.

10. Z vyjádření [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 10. 5. 2021 soud zjistil, že žalobce se k nim dostavil poprvé po propuštění z vězení 8. 4. 2015 bez doporučení, žádnou zprávu u sebe neměl, ani z hospitalizace, kdy byl převeden na inzulín 4x denně. Kde byl sledován dříve, neuvedl. Pokud jde o údaj o diabetu od roku 2005, tak tento údaj byl tehdy od pacienta (žalobce).

11. Ze zprávy Vězeňské služby České republiky – Věznice Příbram ze dne 13. 4. 2021 bylo zjištěno, že bývalý odsouzený [celé jméno žalobce] byl hospitalizován na interním oddělení Pankrác od 4. 12. 2014 do 16. 12. 2014 s příznaky Diabetes mellitus II. stupně – záchyt diabetu. Propouštěcí zpráva přiložena pro soud. Pokud se jedná o pracovní zařazení během VTOS ve Věznici Příbram, tak byla provedena vstupní prohlídka pro práci ve věznici, dne 1. 12. 2013 závěr: schopen jako uklízeč, výdej stravy, práce ve výškách nad 1,5 metru, občasná manipulace s břemeny do 25 kg. Odsouzený se závěrem vstupní prohlídky souhlasil. Zdravotnická dokumentace cestou právničky soudu k dispozici. Z propouštěcí zprávy Vazební věznice Pankrác bylo zjištěno, že žalobce byl hospitalizován od 4. 112. 2014 do 16. 12. 2014 s tím, že pacient měl 2 – 3 týdny horečnaté onemocnění, poté velká žízeň, hodně močil, za 14 dní zhubl 10 kg, bez teplot, nezvracel. Byl přivezen na JIP příbramské interny dne 1. 12. 2014 s neměřitelnou glykémií. Byl doporučen k hospitalizaci do vězeňské nemocnice. Poté, co se u lékaře JIP ubezpečili, že nemají lůžka, ponechán do dne 16. 12. 2014. Poté stran diabetu byl bez obtíží, cítil se dobře. Dále je zde uvedeno, že žalobce byl dne 28. 11. 2014 vyšetřen v civilu chirurgem pro bolesti břicha v Nemocnici Příbram. Náhlá příhoda břišní byla vyloučena, pacient byl navrácen do věznice a následně byl přivezen na JIP příbramské interny 1. 12. 2014 s neměřitelnou glykémií a ketoacidozou. Po metabolické stabilizaci byl dne 4. 12. 2014 doporučen k hospitalizaci Nemocnice Na Pankráci. Hodnoty glykemických profilů jsou postupně inzulínem normalizované. Pacient byl o režimu diabetika a aplikaci inzulínu edukován, aplikaci zvládá. K těsnější kompenzaci by byl nutný delší pobyt. Pacient toto odmítá a podepisuje negativní reverz.

12. Z výpovědi žalobce před soudem bylo zjištěno, že ve výkonu trestu ve Věznici Příbram byl od roku 2010 do listopadu 2014. Když tam nastoupil, tak uváděl vysoký tlak a po celou dobu bral léky. Až do listopadu 2014 neměl žádné zdravotní komplikace. Ve věznici pracoval, vydával odsouzeným stravu a uklízel. V říjnu a listopadu 2014 byla prováděna rekonstrukce ve věznici a pracoval tam v prašném prostředí. Od té doby od listopadu mu začalo být zle, zvracel, měl sucho v puse a velkou žízeň, vyběhával ven, měl v očích prach. Před tímto datem nikdy neměl žádné problémy s cukrovkou. Myslí si, že MUDr. [příjmení] ve svém vyjádření napsala místo roku 2015 rok 2005. V listopadu 2014 postupně strašně slábl a hubnul a došlo to až tak daleko, že nemohl vstát z postele. Žádal prostřednictvím dozorců, kteří tam za ním chodili, aby zavolali lékaře. Nemohl už ani vstát z postele a zapsat se do knihy. Dozorci mu nosili vodu, protože hodně pil. Nikdo mu doktora nezavolal. 28. 11. 2014 vstal do práce, ale nemohl dost dobře chodit, bylo mu opravdu zle. Řekl, že do práce nepůjde a že potřebuje doktora, tak ho odvedli zřejmě k doktoru [příjmení]. Chtěl mu odebrat krev, ta odebrat nešla, tak ho řízl do prstu a zjistili, že má cukrovku 45 a šel z něj aceton. Doktor nařídil, aby ho dozorci odvezli do příbramské nemocnice. Bylo mu tak zle, že si ani přesně nepamatuje, co s ním v příbramské nemocnici dělali. Byl tam týden a podepsal reverz. Měl na levé noze želízka, tak podal reverz, protože ho to bolelo. Potom ho odvezli do pankrácké věznice. Tam na pár dnů oslepl, což se potom zlepšilo. Učili ho tam píchat si inzulín. Potom ho odvezli na Bory, kde byl na ošetřovně. Tam kontrolovali jeho zdravotní stav. Po týdnu už byl zařazen na [obec] normálně na oddělení. Byl tam asi 3 měsíce a pak ho propustili domů. Bylo to asi 11. 4. 2015. Od dubna 2015, kdy byl doma, tak vykonával zednické práce, normálně pracoval. Jako zedník pracoval asi 2 měsíce, ale nešlo to. Začal se potit a dostal glykemický záchvat. Pak za krádež dostal podmínku. Protože ji porušil, od 16. 7. 2018 do 16. 9. 2020 byl ve Věznici Kynšperk, kde pracoval jako pomocný kuchař od dubna 2015 do července 2018. Když byl na svobodě, tak pracoval na občasných brigádách. V roce 2017 bral sociální dávky, byl nezaměstnaný. V roce 2018 už neměl právo na sociální dávky, by vedený jako nezaměstnaný. [anonymizováno] [příjmení] mu dává doporučení, co může a nemůže dělat, jinak před žádnou komisí nebyl. Ví, že mu [anonymizováno] [příjmení] psala, že může zvedat břemena do 20 kg a nesmí dělat na směny, jinak přes den pracovat může. Od té doby, co je od října 2020 na svobodě, tak nepracuje, je evidovaný na Úřadu práce v Rychnově nad Kněžnou. Tam také nosí doklady o zdravotním stavu. Když se ptá na práci a řekne, že si musí píchat 4x denně inzulín, tak těžko práci shání. Je vyučený kuchař a rád by i pracoval jako kuchař, ale má problém sehnat si zaměstnání, když si píchá inzulín. Ve Věznici Valdice mu vypočetly částku 2 800 000 Kč jako ztrátu na výdělku. To mu tak zběžně spočítali jako ztrátu na výdělku až do důchodu. Když byl ve Valdicích před dvěma lety, tak podával žádost o přiznání invalidního důchodu, který mu byl zamítnut, protože Valdický diabetolog se k němu vůbec nevyjádřil. Problémy s diabetes mu začaly skutečně až v listopadu 2014 po práci v prašném prostředí, kde mu byla zjištěna cukrovka, proto to dává do souvislosti. Předtím neměl nikdy žádné náznaky, že by měl cukrovku a nikdy se s cukrovkou neléčil. V listopadu 2014 mu v příbramské nemocnici ošetřující lékař řekl, že kdyby přijel dřív, tak by to třeba na aplikaci inzulínu 4x denně a stačily by třeba jen tablety. Řekli mu tam, že se diví, že je ještě živý při takhle vysoké cukrovce. Byl asi tři dny na nějakých přístrojích a přivedli ho k životu, ale nepamatuje si, co s ním dělali. Po těch třech dnech to začalo být lepší. V rámci výkonu trestu se podroboval preventivním prohlídkám a vše bylo v pořádku, byl léčen jen na vysoký tlak. Nikdo z rodiny cukrovku neměl. Je přesvědčený, že nemusel mít tak vysoké hodnoty cukrovky, kdyby ho prohlédl vězeňský lékař dřív. Bylo mu v té věznici v listopadu 2014 skutečně zle, nemohl vstát, říkal to dozorcům. Ti se na něj chodili dívat a říkali, že se to vyřeší, že k lékaři půjde až zítra. Navíc mu říkali, že asi bere drogy. Nechtěli mu zavolat doktora, protože mu řekli, že je mu špatně z toho důvodu, že bere drogy. I spoluvězni říkali dozorcům, že je mu skutečně zle. Před datem 28. 11. 2014 několik dní nepracoval, protože jen ležel a bylo mu špatně. Neví už, jak se to řešilo, když před 28. 11. nechodil do práce, ale dozorci ho nechali ležet, když viděli, jak je mu špatně.

13. Zástupkyně žalovaného podotkla, že když žalobce mohl 28. 11. 2014 vstát a dojít k lékaři, tak mohl dny předtím dojít ke knize, ke které má přístup, a napsat tam žádost o vyšetření lékařem.

14. Žalobce k tomu uvedl, že to tak neudělal, protože si myslel, že už mu bude líp a že půjde do práce. Knihu tedy nevyužil. Nežádal dozorce o to, aby udělali zápis a žádost o lékaře do knihy, žádal dozorce, aby mu umožnili, aby k němu lékař přišel, což se nestalo. 28. 11. se mu udělalo lépe, proto došel k lékaři, ale to už měl cukrovku přes 40.

15. Zástupkyně žalovaného podotkla, že rekonstrukce probíhala od konce září, dále říjen a listopadu 2014 a vězni byli přestěhovaní do jiné budovy.

16. Žalobce uvedl, že uklízel v té části, kde probíhala rekonstrukce, a to uvnitř.

17. Z posudku o invaliditě ze dne 19. 11. 2018 bylo zjištěno, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, ale není invalidní. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 20%. Z posudku o invaliditě ze dne 22. 3. 2019 bylo zjištěno, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, není invalidní a pokles pracovní schopnosti je pouze o 20%. Pokud jde o skutková zjištění, tak tato jsou Diabetes mellitus na inzulínu a Hypertenze – léčená. Česká správa sociálního zabezpečení v Praze tak posoudila zamítavý posudek o invaliditě. Úprava pracovní doby ze zdravotních důvodů, ani trvalá medikace inzulínem, nejsou důvodem k přiznání invalidity.

18. Soud provedl k důkazu výňatky z knihy hlásících se nemocných za rok 2014, kde je uveden sám o sobě v některých případech žalobce, kdy se do knihy zapisoval. V knize je zapsán až 1. 12. 2014, že je mu špatně. Záznam z 1. 12. 2014 – [anonymizováno] [příjmení], glykémie neměřitelná glukometrem.

19. Z výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], lékaře, který pracoval ve Věznici Příbram jako vězeňský lékař od roku 2003 do roku 2017. V prosinci 2014 už byl na odchodu. Pokud jde o zápis z 1. 12. 2014, kdy je uvedeno„ glykémie neměřitelná glukometrem“, je možné, že mu vystavoval poukaz na vyšetření do nemocnice. Po předložení záznamu uvedl, že zde není jeho podpis, je tam podpis zdravotní sestry. Ve věznici byl tehdy už na odchodu, nebyl tam žádoucí. Pokud jde o prašné prostředí ve věznici, tak tam bylo vždy prašno, ale na nějakou konkrétní rekonstrukci si nevzpomíná. Pokud je dotazován jako lékař, tak si myslí, že z prašného prostředí nelze onemocnět diabetem. Hodnota glykémie 38 nebo 40 podle něho není ani možná, nikdy se s tím nesetkal, určitě by to byla nějaká laboratorní chyba. V důsledku rozčilení, nebo nějakého psychického stresu je možné, že hladina glykémie vystoupá třeba na 8 nebo 10, ale nikdy nezažil hodnotu vyšší, než 20. Při takové hodnotě, jaká byla žalobci naměřena, by nemohl být ani při vědomí. Faktem je, že když se noví vězni přijímají, tak se jim ten den glykémie nenabere, ale v průběhu výkonu trestu se odběry na glykémii provádějí. Za dobu, kdy tam byl, tak prohlížel několik set vězňů, takž si ani nepamatuje, že by konkrétnímu člověku ml psát poukaz na vyšetření v nemocnici. Ve Věznici Příbram v roce 2013 a 2014 diabetici nebyli, překládali se do jiných specializovaných věznic, ale pokud byl žalobce převezen do příbramské nemocnice, tak se zřejmě jednalo o akutní převoz, který někdo podepsal. Je možné, že žádanku ze dne 1. 12. podepsal.

20. Z výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], lékaře, který pracuje ve Věznici Příbram od roku 2007 dosud jako lékař a mohl si tak skutečnosti týkající se žalobce osvěžit. Pokud si vzpomíná na žalobce, tak ten během pobytu ve věznici nikdy neudával, že by mu bylo zle jako diabetikovi, nepožadoval změřit cukr, ani nežádal odběr na diabetes. V roce 2014 se automaticky vězňům glykémie nedělala, ale toto zavedl jako vedoucí lékař až od roku 2017. Pamatuje si, že žalobce byl léčen na vysoký tlak a byly mu předepisovány léky tak, jak vyplývá ze záznamů, například 2. 10. 2014, 14. 10. 2014. Dne 28. 11. 2014 se žalobce dostavil a uváděl potíže se stolicí a bolesti břicha. Dělali vyšetření, která jsou uvedena v záznamu včetně saturace, a doporučil chirurgické vyšetření v nemocnici. Tam byl odvezen na základě poukazu a zase přivezen zpět ve 14:40 hodin. 29. 11. 2014 byla sobota a od sestry dostal projímadlo [anonymizováno], stěžoval si opět na nucení zvracení s tím, že do nemocnice nechce. V pondělí 1. 12. 2014 mu byla odebrána krev včetně glykémie v 7:

50. Glykémie byla odebrána takto brzy ráno asi na pokyn [anonymizováno] [příjmení], nebo na jeho pokyn. Kdyby se nepodíval do záznamů, tak by si na žalobce nevzpomínal. Proto všechno říká na základě záznamů, které má k dispozici. Na interně v Příbrami mu zjistili skutečně glykémii přes 40. Je možné, že to zjistili z toho odběru, který byl proveden u nich 1. 12. 2014, kdy byl odpoledne převezen do nemocnice. Bylo mu asi hodně špatně, takže ho vezli do nemocnice. Glykémii přes 40 je možné naměřit i u pacienta, který není v bezvědomí. Do bezvědomí se dostane rychle pacient, který má pod hodnotu 2 nebo 1. Nástup příznaků při zvýšení glykémie není až tak viditelný. Není možné, aby z prašného prostředí vznikla cukrovka, je ale možné, že kdyby nepracoval, tak by se u něj projevila třeba až za tři měsíce. Měl cukrovku II. typu. Každý vězeň pokud je mu špatně, tak má právo a může se domoci buď lékařské pomoci ve věznici, nebo převozu do nemocnice.

21. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který pracoval jako stavební dozor ve věznici Bytíz, když se měnila okna a zateploval se vnější plášť objektu v říjnu a listopadu 2014. Bylo zjištěno, že skutečně okna se v budově měnila. Na žalobce si nepamatuje. Měl na starosti dozorovat a koordinovat stavební práce, takže jména vězňů skutečně nezná. Okna se měnila postupně během čtyř dnů na všech celách a poté se zateplovalo zvenku, takže tam nebyla téměř žádná prašnost. Ví, že tam vězni pracovali jako přidavači zedníkům. Práce probíhaly celkem asi 4 měsíce. Neví přesně, kolik oken se měnilo.

22. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že byl ve Věznici Příbram do 7. 1. 2015 a nástup měl tři roky nazpět. Seděl tam za podvody. Vzpomíná si, že koncem roku 2014 se prováděla výměna oken na celách a zateplovaly se budovy. Žalobce se přistěhoval k nim na celu až nějak v prosinci před Vánoci 2014. Ví, že si stěžoval na to, že měl sucho v ústech, ale neví o tom, že měl cukrovku. Nějak mezi svátky 2014 se mu udělalo špatně a odvezli ho do nemocnice. Sám uklízel na ošetřovně, a to i v době, kdy se tam měnila okna. Vězni se vždy přesouvali na jinou místnost. S ohledem na to, že byli přesunuti vždy na jinou celu, tak prachu vystaveni nebyli. Potom se provádělo zateplení zvenku, a to v celém objektu věznice. Pracovalo se tam několik měsíců. Nevzpomíná si, že by si někdo z vězňů na prašnost stěžoval. Nemohlo se stát, že by ve věznici nechali vězně bez lékařské pomoci a nevzpomíná si, že by tam žalobce ležel třeba 14 dní bez lékařské pomoci. Určitě si nepamatuje na to, že by dozorci nepřivolali lékaře, pokud by žalobce chtěl. Vzpomíná si, že koncem roku, než žalobce odvezli, tak si stěžoval, že je mu špatně, ale nevěří tomu, že by ho doktor nepřijal. Když by se napsal do knihy, tak by se mu určitě pomoci dostalo. Ta kniha se nosila na celu, když vězeň požádal o zápis do knihy, dozorce tu knihu na celu donesl. Vylučuje, že by se některému z vězňů nedostala lékařská péče. Buď ji zajistil vězeňský lékař, nebo když tam nebyl, tak se hned zavolala sanitka. Poslední měsíc byl na pokoji se žalobcem, přes den uklízel na ošetřovně, ale spali na jedné cele. V prosinci 2014, než žalobce odvezli do nemocnice, vylučuje, že by žalobce ležel na cele a dožadoval se lékaře, nechodil do práce a lékařská péče mu nebyla poskytnuta. Jak již uváděl, pamatuje si, že mu nějak špatně bylo, ale určitě se mu dostalo lékařské pomoci. Prach ve věznici byl na přelomu let 2013 2014, kdy se předělávaly cely, ale nikoli při výměně oken, která se realizovala v listopadu 2014. Stavební práce ve věznice se dělaly řadu měsíců, ale v období, na které si žalobce stěžuje, tj. listopad 2014, se měnila okna a zateplovalo se.

23. Z propouštěcí zprávy Věznice na Pankráci ze dne 7. 3. 2019 soud mimo jiné zjistil, že diagnózou žalobce je Diabetes mellitus, kdy žalobce byl odeslán a přijat až 21. 2. 2019 k hospitalizaci pro odmítnutí inzulinoterapie, kdy v ordinaci pro odsouzené si odmítá aplikovat inzulín a jednání se hodnotilo jako sebepoškozování.

24. K tomu žalobce uvedl, že je to pravda, ale bylo to proto, že mu nedali jídlo.

25. Podle § 81 odst. 2 občanského zákoníku, ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

26. Podle § 2951 odst. 2 nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečné účinné odčinění způsobené újmy.

27. Podle § 2900 občanského zákoníku, vyžadují-li to okolnosti případu, nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví, nebo vlastnictví jiného.

28. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci bylo prokázáno, že žalobce působil ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram od 19. 10. 2010 do 16. 12. 2014. Žalobce žalobu opírá o skutečnost, že od 14. 11. 2014 do 28. 11. 2014 věznice zanedbala jeho zdravotní péči. Onemocněl diabetem II. stupně, a toto onemocnění dává do souvislosti s pracemi v prašném prostředí, kdy se měnila okna a zateplovala fasáda budov věznice. Charakterizuje to jako nemoc z povolání.

29. Bylo prokázáno, že již dne 28. 11. 2014 byl žalobce převezen do [nemocnice], kde si stěžoval na bolesti břicha, k vyloučení náhlé příhody břišní, a byl opět převezen do věznice, když náhlá příhoda břišní byla vyloučena. Následně byl převezen na JIP příbramské interny dne 1. 12. 2014 s neměřitelnou glykémií a s ketoacidozou. 4. 12. bylo doporučeno k hospitalizaci do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde mu byly hodnoty diabetu inzulínem normalizované. Žalobce vznik onemocnění Diabetes mellitus zpětně dává do souvislosti právě s prací v pražných prostředích, kdy uklízel chodby.

30. Dále uváděl, že se mu nedostalo včas lékařské pomoci, když v příbramské nemocnici mu řekli, že kdyby přišel včas, nemusel by se léčit inzulínem, ale stačily by tablety.

31. Skutečnost, že se žalobci nedostalo včasné lékařské péče, byla vyvrácena výslechy lékařů, kteří působili v té době ve věznici, a to [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení], kdy tito lékaři uvedli, že každému vězni se dostane lékařské pomoci a že jednak může zdravotní problémy sdělit dozorci, nebo se zapsat do knihy. Oba dva lékaři vyloučili souvislost Diabetu mellitus II. stupně s případnými pracemi v prašném prostředí. Tvrzení žalobce, že se mu včas nedostalo lékařské pomoci, byla vyvrácena i výslechem svědka [jméno] [příjmení], spoluvězně v tehdejší době, který po dobu výměny oken na celách sdílel některé dny se žalobcem. Tento také uvedl, že vězni prachu vystaveni nebyli. Když se měnila okna, byli přesunuti na jinou celu. Dále uvedl, že se ve věznici nemohlo stát, že by vězně nechali bez lékařské pomoci a nevzpomíná si, že by tam žalobce ležel třeba 14 dní bez lékařské pomoci. Rovněž si nepamatuje na to, že by dozorci nepřivolali lékaře, pokud by žalobce chtěl. I během svátků, když byl nějaký zdravotní problém, tak se zavolala sanitka. Každý vězeň měl přístup k lékařskému ošetření a lékařská péče na Bytízu byla dobrá. Svědek dále uvedl, že žalobce byl chodbař, tak uklízel i po bouracích pracích, ale nejvíce prašného prostředí tam bylo koncem roku 2013, kdy se dělaly podlahy, a docházelo k úpravám cel, bouraly se stěny.

32. Soud se nejdříve zabýval skutečností, zda Diabetes mellitus II. stupně je tzv. nemocí z povolání, tj. nemocí, která vznikla nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických, nebo jiných škodlivých vlivů a přičemž musela vzniknout za podmínek, které jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání. Ne každá nemoc, která mohla vzniknout v souvislosti s výkonem pracovní činnosti, nebo se díky ní zhoršuje, je nemoc z povolání. Zda se jedná o nemoc z povolání, je závislé jednak na tom, že tato nemoc musí být uvedena v seznamu nemocí z povolání, a pokud se v seznamu nenachází, nemůže být uznána a nelze očekávat odškodnění. Nemoc má jasnou souvislost mezi utrpěnou škodou a posuzovaným jednáním. Seznam nemocí z povolání platný od roku 2017, obsahuje celkem 85 nemocí z povolání (viz Nařízení Vlády č. 276/ 2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobné pracovním úrazem nebo nemocí z povolání).

33. Podle [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], nemoc z povolání není pojmem lékařským, nýbrž právním, a označují se jím výhradně jen ty choroby, které se společnost rozhodla takto nazývat, hlásit, evidovat a zejména odškodňovat. V České republice jsou pokládána za nemoci z povolání výhradně jen ta onemocnění, která jsou uvedena v platném seznamu nemocí z povolání, který tvoří přílohu k Nařízení Vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, jestliže vznikla za podmínek, které jsou u jednotlivých nemocí v tomto seznamu výslovně zmiňovány. Nemoci, které nelze zařadit pod některou položku platného seznamu nemocí z povolání, nebo které nevznikly za podmínek uvedených v tomto seznamu, nemohou být považovány za nemoci z povolání a ani odškodňovány.

34. V daném řízení nebylo prokázáno, že by Věznice Příbram v listopadu 2014 a začátkem prosince 2014, kdy byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody v této věznici, nějak zanedbala lékařskou péči (viz výpovědi lékařů [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jakož i výpověď svědka, tehdejšího spoluvězně žalobce, [jméno] [příjmení], kterým neměl soud důvod neuvěřit). Každý vězeň měl právo na lékařskou péči, a to buď zavoláním lékaře prostřednictvím dozorce v případě, že nemohl dojít ke knize, kde se zapisovaly žádosti o návštěvu lékaře, anebo provedením žádosti o lékařské vyšetření. Žalobce toto věděl, neboť v knize byl několikrát zapsán. Dobře věděl, jak systém funguje. Svědek [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že si nevzpomíná, že by si žalobce nějak na zdravotní problémy stěžoval. Navíc žalobce byl den před hospitalizací v nemocnici v práci. 28. 11. 2014 byl odvezen do Nemocnice Příbram na vyšetření a následně byl převezen zpět do věznice. Pak si stěžoval na obtíže, ale odmítl převoz do nemocnice. Tam byl převezen až v pondělí 1. 12. 2014, kdy mu byla zjištěna Diabetes mellitus.

35. Žalobci se tak nepodařilo prokázat příčinnou souvislost mezi jeho prací ve Věznici Příbram, jako úklidovou službu chodeb, a propuknutí nemoci Diabetes mellitus. Navíc bylo výpovědí svědka [jméno] [příjmení], že v období, kdy se měnila okna a provádělo zateplování, ve věznici téměř žádná prašnost nebyla, ale toto není až tak podstatné, neboť podstatné je to, že Diabetes mellitus nepatří mezi nemoci z povolání a nelze proto žalobci na odškodnění této nemoci, která mu byla diagnostikována podle žalobce v souvislosti s pracemi ve věznici, ze shora uvedených důvodů vyhovět a provést odškodnění, neboť základ nároku žalobce není dán, a to především z toho důvodu, že diagnóza Diabetes mellitus není uvedena v seznamu nemocí z povolání a navíc podle lékařů, kteří ve věznici pracovali, nemůže být ani příčinná souvislost s případnými pracemi v prašném prostředí a vznikem Diabetes mellitus II. stupně.

36. Soudu proto nezbylo, než žalobu jako nepodanou poprávu zamítnout.

37. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalovaná strana nepožadovala náklady řízení, výslovně se jich vzdala, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

38. Protože žalobce byl ve věci osvobozen od placení soudních poplatků, soud dále rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., že České republice se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Soud takto rozhodl doplňujícím výrokem č. III. ve smyslu § 166 o. s. ř.