12 C 163/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Melmukovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované , zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení příjmení , sídlem adresa , o zaplacení částky 549 617 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná strana je povinna zaplatit žalobkyni částku 549 617 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná strana je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 30 040,94 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne 7. 4. 2018 v nočních hodinách došlo v hale hutní výroby žalované na adrese [adresa žalované], během přepouštění roztaveného kovu ze sklopné rotační pece do ustalovací pece [číslo] k výbuchu, jehož následkem bylo těžké zranění zaměstnance žalované, pana [jméno] [příjmení], narozeného 29. 3. 1989. Při výbuchu mu pracovní oděv začal ihned hořet, čímž mu byly způsobeny popáleniny třetího stupně na trupu, na levé horní končetině a levé dolní končetině, celkově na 20% těla. Podle vyjádření jeho ošetřujícího lékaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se jednalo o těžký úraz s trvalými následky, který si vyžádá pracovní neschopnost nejméně 6 měsíců. Tato událost byla poté šetřena Oblastním inspektorátem práce. Z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou při pracovním úrazu vyplatila prozatím ke 12. 4. 2021 žalobkyně částku 1 378 422 Kč. Na pojistném plnění se očekávají další výplaty v řádech milionů korun. Prozatím tedy bylo vyplaceno 1 378 422 Kč, z čehož částka 62 056 Kč představuje ztrátu na výdělku, částka 413 168 Kč bolestné, částka 90 149 Kč doplatek bolestného, částka 1 000 Kč zpracování odborného posudku, částka 46 417 Kč ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 1. 7. 2018 do 30. 9. 2018, částka 1 341 Kč fyzioterapie a mast, částka 51 524 Kč ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za období od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2018, částka 344 Kč náklady na léky a administrativní poplatek, částka 1 749 Kč představuje doplatek za pokoj 1 500 Kč a náklady na léky – Betadine 249 Kč, dále částka 382 260 Kč za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 500 bodů (požadováno 2 100 bodů, uznáno 1 500 bodů, tedy 375 000 Kč a znalečné ve výši 7 260 Kč, dále částka 36 736 Kč představující náklady právního zastoupení zaměstnance, dále částka 10 285 Kč za znalečné [anonymizována dvě slova], částka 900 Kč rehabilitace (450 Kč x 2 sezení a částka 1 306 Kč představuje doplatek nákladů právního zastoupení.

2. V souvislosti s tímto pracovním úrazem byla Oblastním inspektorátem práce pro Středočeský kraj dne 24. 4. 2018 u žalované provedena kontrola podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb. a v rámci této kontroly byly zjištěny nedostatky v úseku bezpečnosti práce. Bylo uzavřeno, že žalovaná neposkytla zaměstnanci osobní ochranné pracovní prostředky na práce a činnosti, které se u ní vyskytovaly, a to potřebný ochranný oblek nebo zástěru pro výkon práce při přepouštění roztaveného kovu ze sklopné rotační pece do ustalovací pece, sloužící k ochraně před popálením. Bylo tak shledáno porušení zákoníku práce a nařízení Vlády č. 495/2001 Sb. a dále bylo konstatováno porušení § 102 zákoníku práce, kdy žalovaná nevedla dokumentaci o vyhledávání a vyhodnocení rizik a přijatých opatření, konkrétně rizika při odlévání. Žalovaná nevybavila zaměstnance nehořlavým oděvem, či jinak nezabezpečila zaměstnance před popálením při práci z rozžhavenou taveninou. Ze strany žalované tak došlo k porušení předpisu o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, a to v intenzitě zvlášť závažné. Kdyby zaměstnanec měl na sobě nehořlavý oděv, nedošlo by k jeho popálení. Podle žalobkyně, porušení předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ze strany žalované je v příčinné souvislosti se vznikem škodní události. Ke vzniku škody na zdraví tak došlo v příčinné souvislosti s jednáním, resp. opomenutím žalované, která nedostatečně vybavila zaměstnance ochrannými pomůckami. Žalobkyně po žalované uplatňuje právo na náhradu toho, co plnil, a to podle § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Žalobkyně v žalobě odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1003/2012, který se zabýval případem exploze v zinkovací peci a popálením roztaveným zinkem.

3. Žalobkyně po žalované uplatnila postih dopisem ze dne 7. 12. 2020, a to ve výši 622 217 Kč, kdy tato částka představuje 50% do té doby vyplaceného pojistného plnění. Uplatnila tedy postih ve výši 50 000 Kč. Žalovaná na dopis reagovala korespondencí, poté iniciovala osobní schůzku, odmítla však hradit na nároku více, než 20% z částky vyplaceného pojistného plnění. Žalovaná částka představuje pojistné plnění vyplacené ve 100%, jelikož po vyhodnocení postihu bylo na pojistném plnění nadále vypláceno již 50%, a to v souladu s vyhláškou 125/1993 Sb., tedy 1 244 434 Kč po odečtení nákladů na znalecký posudek, které činily 145 200 Kč a z této výsledné částky je vymáhána polovina, tedy 549 617 Kč. Žalovaná v případě žádosti o vyplacení pojistného plnění tvrdila, že částky, které sám vypočetl, jsou adekvátní, ale v případě řešení regresu tvrdí, že adekvátní není, či není doložena. Žalobkyně trvá na termínu splatnosti 7. 1. 2021, je však ochotna připustit posunutou splatnost do 28. 2. 2021, i když lhůta byla poskytnuta z dobré vůle za účelem uzavření mimosoudní dohody. Pokud jde o zvlášť závažné porušení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je nutno posuzovat toto ve vztahu k následku, který lze způsobit (mimo jiné na škodě je vyčíslena rezerva na pojistné plnění až 13 000 000 Kč, tedy událost způsobila obrovský dopad na zdraví zaměstnance). Neposkytnutím nehořlavého oděvu v případě, kdy zaměstnanec pracuje s rozžhaveným kovem v peci a zároveň nemožnost vyloučení exploze či popálení se žalovaný zcela určitě dopustil zvlášť závažného porušení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, kdy zaměstnanec byl závažně popálen a mohlo dojít i k jeho smrti, tedy neposkytnutí nehořlavých oděvů bylo schopno způsobit zvlášť závažný následek. Žalobkyně poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Cdo 1003/2012, kde soud dospěl k závěru, že i kdyby žádná norma nestanovila povinnost některých opatření, je přesto zaměstnavatel povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci poskytnutím ochranných pomůcek.

4. Žalovaná žalobu odmítala s tím, že k úspěšnému uplatnění nároku musí být kumulativně splněny podmínky, a to vznik škody, dále zvlášť závažné porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví ze strany zaměstnavatele a příčinná souvislost. Žalovaná nerozporuje, že dne 7. 4. 2018 došlo v nočních hodinách v hale hutní výroby žalované k výbuchu, jehož následkem bylo zranění zaměstnance žalované, a to pana [jméno] [příjmení], narozeného [datum]. Úraz byl zaznamenán do knihy úrazů a byl sepsán záznam o úrazu ze dne 10. 4. 2018. Byla nahlášena pojistná událost, kterou žalobkyně zaevidovala pod č. PU [číslo]. Žalovaná rozporuje výši škody a trvá na položkovém prozkoumání jednotlivých dílčích nároků. Žalovaná dále rozporuje, že by z její strany došlo vůbec k porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví, nikoli k zvlášť závažnému porušení předpisů. Z protokolu o kontrole Inspektorátu práce ze dne 24. 4. 2018 nevyplýval závěr, že ze strany zaměstnavatele došlo k porušení předpisů o bezpečnosti práce v intenzitě zvlášť závažné, ani ze znaleckého posudku č. 015-02/2020 Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví, z. ú. nevyplývá, že by se zaměstnavatel dopustil zvlášť závažného porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Znalci dovodili, že se nejednalo o relevantní riziko, proti jehož vzniku by byl zaměstnavatel povinen přijmout opatření z hlediska prevence rizik. Podle žalované stejně tak zůstává sporná i příčinná souvislost mezi zvlášť závažným porušením předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví ze strany zaměstnavatele a vznikem škody s tím, že je třeba zdůraznit, že ani znalecký posudek nedokázal objasnit, co bylo příčinou nehody. Nelze tedy uvažovat o předvídatelnosti nehody a o tom, zda jí bylo možné předejít, takže nejde s určitostí stanovit, zda existuje příčinná souvislost mezi výbuchem, přidělenými pomůckami a úrazem, nelze-li totiž předvídat příčinu, pak nelze předvídat ani možný následek a potřebu konkrétních ochranných pomůcek. Podle žalované v souladu s ustálenou rozhodovací praxí je uplatňování nároku přesahující 25% nutno odmítnout jako nadhodnocený, resp. neexistující, i pokud by byly splněny ostatní podmínky pro přiznání základu postižního nároku, ke kterým se žalovaná podrobně vyjádřila. Žalovaná ještě navíc rozporuje žalobkyní uvedený první den prodlení s plněním celého peněžitého dluhu, tedy den 8. 1. 2020. Žalobkyně vůči žalované uplatnila poprvé postižní nárok dopisem ze dne 7. 12. 2020. Navíc samotnou žalobkyní byla posunuta splatnost uplatněného nároku, a to původně do 28. 2. 2021, nicméně podle žalované ani tento den nenastala splatnost nároku, neboť k tomuto dni byla žalobkyně v prodlení s doložením podkladů k uplatňovanému nároku a ze strany žalované tak byla žalobkyni oznámena neúčinnost data splatnosti.

5. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy a zjistil z nich následující skutkový stav věci: ze záznamu o pracovním úrazu, který byl u žalované sepsán dne 10. 4. 2018, bylo zjištěno, že dne 7. 4. 2018 ve 3:30 hodin došlo k úrazu zaměstnance v pracovním poměru, a to pana [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a to při přepouštění kovu z pecních agregátů. Místo úrazu bylo pravidelným pracovištěm úrazem postiženého zaměstnance. K úrazu došlo tak, že postižený zaměstnanec kontroloval tok kovů u nátoku do ustalovací pece č. 3 a v ustalovací peci došlo k výbuchu a vyšlehnutí plamenů z nátokového otvoru ustalovací pece č.

3. Plameny způsobily popáleniny na těle postiženého zaměstnance. Pracovní úraz je v šetření policie. Ustalovací pec č. 3 byla odstavena. Postižený zaměstnanec byl od 7. 4. 2018 v pracovní neschopnosti a od 7. 4. do 11. 5. byl hospitalizován ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, a to po dobu 34 dnů. Další hospitalizace proběhla od 3. 4. 2019 do 6. 4. 2019 rovněž ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Od 22. 1. 2019 do 14. 2. 2019 probíhala rehabilitace postiženého zaměstnance.

6. Z propouštěcí zprávy Fakultní nemocnice Královské Vinohrady ohledně hospitalizace od 7. 4. do 11. 5. 2018 bylo zjištěno, že důvodem hospitalizace byl úraz ze dne 7. 4. 2018, kdy pan [jméno] [příjmení] byl popálen v zaměstnání rozpáleným hliníkem, ošetřen na místě a letecky přepraven do nemocnice 7. 4. 2018 byl operován, následně mu byly prováděny autotransplantace. Pokud jde o diagnózu, ve zprávě je uvedeno: popáleniny více částí těla, alespoň u jedné popáleniny 3. stupeň, popálení 20% 3. stupeň, popáleniny postihující 20 – 29% povrchu těla, sekundární (chronická) anémie a po ztrátě krve z nedostatku železa a popáleninový šok. Další hospitalizace od 3. 4. 2019 do 6. 4. 2019, tehdy byla provedena plánovaná operace – plastika. Dne 24. 5. 2018 a 29. 6. 2018 se postižený [jméno] [jméno] [příjmení] dostavil na ambulantní vyšetření do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

7. Dne 23. 4. 2018 poškozený prostřednictvím svého právního zástupce uplatňoval po žalované straně nárok na náhradu újmy, a to ve výši 50 000 Kč bolestné, ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 6. 4. 2018 do 31. 5. 2018 záloha ve výši 10 000 Kč, celkem tedy 60 000 Kč + náklady zastoupení 9 196 Kč. Poškozený dále uplatnil 5 000 Kč za nadstandardní pokoj ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Žalovaná strana dne 9. 7. 2018 pro žalující stranu vystavila čestné prohlášení o proplacených nárocích poškozeného zaměstnance, a to za pobyt na nadstandardním pokoji 5 000 Kč, elastické návleky 3 259 Kč, léky a zdravotnické potřeby 890 Kč, ztrátu na výdělku duben 2018 ve výši 17 561 Kč, za květen 2018 16 756 Kč. Potvrzením o ztrátě na výdělku od 7. 4. do 30. 6. 2018 bylo zjištěno, že ztráta na výdělku činila částku ve výši 52 905 Kč, dále od 1. 1. 2018 do 31. 3. 2018 poškozený odpracoval 499 hodin. Žalovaná strana dále potvrdila pojišťovně ztrátu na výdělku za období od 21. 4. do 30. 4. 2018 v celkové výši 17 561 Kč, dále za leden až březen 2018 ve výši 16 756 Kč. Z potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne 7. 6. 2018 bylo zjištěno, že poškozenému bylo vyplaceno od 1. 5. do 31. 5. 2018 celkem 19 002 Kč, za červen 2018 celkem ve výši 20 120 Kč, dále od 21. 4. 2018 do 30. 6. 2018 v celkové výši 44 792 Kč celkem za 71 dnů. Žalovaná strana dále vyčíslila ztrátu na výdělku od 7. 4. do 30. 6. 2018 ve výši 52 902 Kč. Z„ Informace o výplatě pojistného plnění“ [anonymizována dvě slova] ze dne 12. 7. 2018 bylo zjištěno, že tato plnila v celkové výši 62 056 Kč za zdravotnické pomůcky a ztrátu na výdělku ve výši 52 907 Kč a za bolestné, cestovné a právníka celkem 413 168 Kč. Z další„ Informace o pojistném plnění“ ze dne 12. 7. 2018 bylo zjištěno, že plnění [právnická osoba] bylo 62 056 Kč, dále z„ Informace o výplatě [obec] pojišťovny“ ze dne 24. 4. 2019 bylo zjištěno, že byl proplacen doplatek za pokoj a účtenka z lékárny ve výši 1 749 Kč, dál z„ Informace o úhradě“ ze dne 28. 1. 2020 bylo zjištěno, že [obec] [anonymizováno] vyplatila 900 Kč advokátce [jméno] [příjmení] a dále dne 16. 9. 2019 z„ Informace o úhradě“ bylo zjištěno, že [obec] [anonymizováno] platila náklady spojené s právním zastoupením ve výši 36 736 Kč + ztížení společenského uplatnění ve výši 375 000 Kč.

8. Dne 18. 12. 2019 právní zástupkyně poškozeného vyzvala žalovanou stranu k úhradě nákladů spojených s léčením, a to rehabilitací ve výši 900 Kč a právní zastoupení ve výši 2 904 Kč.

9. Z protokolu Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj ze dne 24. 4. 2018, kdy předmětem kontroly bylo dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a povinnosti na úseku pracovní doby, a to v souvislosti se vznikem pracovního úrazu pana [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že kontrolovaná osoba neposkytla zaměstnanci [jméno] [příjmení] osobní ochranné pracovní prostředky na práce a činnosti, které se u něj vyskytovaly, a to potřebný ochranný oblek nebo zástěru pro výkon práce při přepouštění roztaveného kovu ze sklopné rotační pece do ustalovací pece, sloužící k ochraně zaměstnance před popálením. Kontrolovaná osoba tím nesplnila povinnost stanovenou v § 104 odst. 1 zákoníku práce a § 4 odst. 2 přílohy 2 nařízení Vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků. Dále bylo zjištěno, že kontrolovaná osoba nevede dokumentaci o vyhledávání a vyhodnocování rizik a přijatých opatřeních, a to zejména o rizicích, která nelze odstranit, konkrétně rizika při odlévání, přepouštění roztaveného kovu ze sklopné rotační pece do ustalovací pece. Kontrolovaná osoba tím nesplnila povinnost stanovenou § 102 odst. 4 zákoníku práce.

10. Z Dílčí zprávy [číslo] komise šetření příčin pracovního úrazu zaměstnance [anonymizováno] u žalované organizace ze dne 19. 4. 2018 vyplývá, že v rámci šetření úrazu bylo prozatím shledáno, že nedošlo k porušení předpisů vztahujících se k práci nebo pokynů zaměstnavatele úrazem postiženého zaměstnance. Byla přijata opatření provedení revize plynového zařízení ustalovací pece č. 3, elektrického zařízení této pece a revize pracovního postupu při přelévání kovů z pecních agregátů a při vsázení do pecních agregátů.

11. Znaleckým posudkem [číslo] Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví, z. ú. ze dne 25. 9. 2020 bylo zjištěno ve věci posouzení otázek souvisejících s nehodou v hale hutní výroby [právnická osoba] a. s. ze dne 7. 4. 2018, mimo jiné, že konkrétní příčinu, proč k výbuchu v peci [číslo] došlo, již nelze spolehlivě odhalit. Dále, že pokud jde o možnost předvídat a předpokládat nastalou událost, tak se jedná pouze o hypotézy vycházející z chemické podstaty procesu tavení hliníku a z jeho přirozených fyzikálně-chemických vlastností, není zřejmé tedy, co bylo skutečnou příčinou nehody dne 7. 4. 2018, a to, zda došlo k výbuchu z předvídatelného důvodu, či nikoli. Riziko výbuchu ve slévárně patří obecně mezi rizika předvídatelná. Znaleckým zkoumáním dále bylo zjištěno, že dokumentace BOZP zaměstnavatele obsahuje interní dokument – Prevence rizik – analýza rizik ve znění platném od 2. 1. 2008. Této interní dokument zaměstnavatele pouze neobsahuje rizika související s odléváním, přepouštěním roztaveného kovu ze sklopné rotační pece do ustalovací pece. Tímto znaleckým zkoumáním bylo vyvráceno kontrolní zjištění inspekčním orgánem dne 24. 4. 2018, který došel ke zjištění, že žalovaná strana nevede dokumentaci o vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních. Podle posudku zaměstnavatel měl přijmout taková opatření, aby byly minimalizovány případné nežádoucí účinky na zdraví zaměstnanců, plynoucí z rizika, a to možného rozstřiku roztaveného kovu a s ohledem na existující rizika měly být poškozenému poskytnuty ochranné prostředky, a to ochranná přilba chránící proti zásahu roztaveným kovem, ochranné brýle, nebo obličejové štíty, ochranné prostředky dýchacích orgánů, ochranné pracovní rukavice proti popálení a zásahu roztaveným kovem, ochranný oděv chránící před rozstřikem roztaveného kovu a ochranná obuv proti zásahu roztaveným kovem s tepelněizolační podešví, kterou lze snadno vyzout. Z protokolu o vyhodnocení kamerového záznamu dále vyplynulo, že pracovní oděv na zaměstnanci hořel. Tato skutečnost tak jednoznačně potvrzuje, že poskytované ochranné prostředky nebyly v nehořlavém provedení, a tudíž nebyly určeny pro práci, při které hrozí zasažení zaměstnance roztaveným kovem. Ochranné prostředky poskytnuté poškozenému prokazatelně neodpovídaly požadavkům na ochranu proti působení existujících relevantních rizik na pracovišti hutní výroby. Pokud by poškozený používal vhodné ochranné prostředky proti působení existujících relevantních rizik chránící zaměstnance před zásahem roztavení kovem, pak by při jejich řádném používání nemělo k poškození jeho zdraví dojít. Zaměstnanec v den nehody používal pouze některé ochranné prostředky, pracovní oděv, rukavice, obuv, přičemž s ohledem na hrozící rizika měl používat i další ochranné prostředky, tj. ochrannou přilbu, ochranné brýle, ochranu dýchacích orgánů. Jeho oděv nedisponoval funkcí ochrany proti zásahu roztaveným kovem, a tudíž nemohl zaměstnance ani náležitě chránit, když pracovní oděv na zaměstnanci hořel. V posudku se dále hovoří o tom, že [právnická osoba] a. s . řádně nevedla dokumentaci o poskytování OOPP, jelikož ve svých vnitřních předpisech neuvádí konkrétní požadavky na ochrannou funkci daného OOPP. Jednalo se evidentně o dlouholetý systémový nedostatek.

12. Ze znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] ze dne 12. 12. 2012, který byl zpracován na základě požadavku žalobce, a který se vyjadřoval k jednotlivým položkám použitým v bodovém ohodnocení ztížení společenského uplatnění, které za trvalé zdravotní následky utrpěl poškozený [jméno] [příjmení], stanovil ve svém znaleckém posudku MUDr. [jméno] [příjmení], měl [anonymizována dvě slova] následující připomínky: Pokud jde o rozsáhlé plošné jizvy, tyto ohodnotil pouze body 400, což koreluje s 20% postižením tělesného povrchu. Pokud jde o keloidní jizvy na nejvýše 3% tělesného povrchu, ohodnotil 200 body. Dále omezení pohyblivosti levého ramenního kloubu středně těžkého stupně 500 body a omezení pohyblivosti levého loketního kloubu lehkého stupně 400 body. Celkem tedy 1 500 bodů x 250 Kč za 1 bod, dochází k částce 375 000 Kč, a to s odkazem na ustanovení § 3 odst. 1 Nařízení Vlády č. 276/2015 Sb.

13. Z posudku Kooperativy o bolestném ze dne 12. 7. 2018 bylo zjištěno ohodnocení na 900 bodů se 100% zvýšením, tj. 1 800 bodů. Z uplatnění nároku na náhradu újmy ze dne 8. 8. 2018, zaslaného zástupcem poškozeného žalovanému, bylo zjištěno, že poškozený požadoval doplatek bolestného ve výši 90 000 Kč za 1 800 bodů x 250 Kč, kdy se dochází k částce 450 000 Kč, z toho vyplacená náhrada 360 000 Kč dle bodového ohodnocení MUDr. [jméno] [příjmení] a za vyplnění bodového ohodnocení poškozený žádal 110 Kč. Dále žádal náhradu ztráty na výdělku za dobu pracovní neschopnosti od 7. 4. do 30. 6. 2018 ve výši 51 657 Kč, za heřmánkové mýdlo 39 Kč. Požadoval celkem částku 141 806 Kč + náklady za právní zastoupení 17 134 Kč.

14. Za dobu od 1. 7. 2018 do 30. 9. 2018 poškozený ztratil na výdělku 46 417 Kč. Toto vychází z potvrzení zaměstnavatele pro [anonymizována dvě slova]. Od 1. 7. do 30. 9. 2018 pak ztratil na výdělku 46 416 Kč. Náhradu za ztrátu na výdělku [obec] pojišťovna vyplatila, a to na základě potvrzení ČSSZ o vyplacených dávkách nemocenského pojištění od 1. 7. 2018 do 31. 8. 2018 ve výši 21 080 Kč a za září 2018 ve výši 20 400 Kč [obec] pojišťovna podle Informace [obec] [anonymizováno] o výplatě pojistného plnila částku 1 341 Kč za náklady spojené s péčí a zdravím poškozeného. Z potvrzení o ztrátě na výdělku za dobu od 1. 10. 2018 do 31. 12. 2018 bylo zjištěno, že poškozený ztratil na výdělku 51 324 Kč.

15. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] ze dne 15. 8. 2019 bylo zjištěno, že ztížení společenského uplatnění poškozeného bylo ohodnoceno na 2 100 bodů x 250 Kč, tj. 525 000 Kč.

16. Toto ohodnocení bylo revidováno [anonymizováno] [příjmení], který upravil ztížení společenského uplatnění podle jeho propočtů na 1 500 bodů x 250 Kč, tj. 375 000 Kč. Za posudek [anonymizováno] [příjmení] byla vyplacena částka 7 260 Kč.

17. Žalobce požadoval uplatněním práva na náhradu ze dne 7. 12. 2020 50% z celkově vyplacené částky 1 244 435 Kč, tj. polovinu ve výši 622 217 Kč, a to do 7. 1. 2021.

18. Žalovaná strana ve svém dopise zaslaném žalobci sdělila požadavek náhrad, které vyplatili poškozenému, a to z titulu práva na pojistné plnění v rozsahu, co by pojišťovna jinak plnila poškozenému, tedy v rozsahu, v jakém zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Nároky se sestávají z požadavku na náhradu za ztrátu na výdělku od 1. 1. 2019 do 22. 4. 2019 ve výši 59 075 Kč, dále nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ode dne 22. 4. 2019 do 29. 2. 2020 v celkové výši 208 899 Kč s tím, že [právnická osoba] má vůči žalobkyni nárok na pojistné plnění v rozsahu oprávněného nároku poškozeného po odpočtu náhrady podle § 10 odst. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb., tedy po odpočtu postižního nároku pojišťovny vůči pojištěnému, který byl stanoven v rozsahu 50%. Vzhledem k výše uvedenému vzniklo [právnická osoba] právo na pojistné plnění v částce ponížené o 50%, tj. celkem 133 987 Kč s tím, že pojistné plnění v této výši bude ze strany [anonymizováno] [obec] pojišťovny poukázáno na účet [právnická osoba] a. s . Generali pojišťovna k tomuto dopisu zaslala podrobný výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 22. 4. 2019 do 29. 2. 2020.

19. Žalovaná strana dále argumentovala protokoly Inspektorátu bezpečnosti práce ze dne 29. 7. 2003, 14. 5. 2008 a 31. 1. 2014, ze kterých nebyly zjištěny žádné závažné nedostatky, pokud jde o bezpečnost práce, nejsou zde uvedena pochybení, pokud jde o vybavení ochrannými pomůckami pracovníky žalované.

20. Zástupce žalované strany [jméno] [příjmení] uvedl, že do té doby, než se stal úraz, tak pracovníci nebyli vybaveni nehořlavými oděvy a ani v předchozích letech tak, jak dokládali, je Inspektorát bezpečnosti práce na to nijak neupozornil. Procházeli provozem a viděli, jak a v čem jejich pracovníci pracují. [obec] je samozřejmě odizolovaná a kontakt pracovníka s hořícím materiálem je minimální. [obec] jsou pravidelně podrobovány prohlídkám. Inspektorát chtěl vidět veškeré jejich směrnice, školení zaměstnanců apod. a nic závažného kromě drobností nezjistil, proto pokračovali v práci tak, jak tomu bylo dříve, a to až do doby, než se stal úraz panu poškozenému. Jejich firma a tento provoz je v provozu 25 let a skutečně tento úraz se stal pouze jedinkrát, je tedy výjimečný, a protože Inspektorát bezpečnosti práce na žádná závažná pochyben í nepoukazoval, tak jsou toho názoru, že v tomto případě v jejich firmě nedošlo ke zvlášť závažnému porušení předpisů bezpečnosti práce. <b>21. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně vyplatila částku rovnající se dvojnásobku žalované částky a nedocházelo k rozporům jednotlivých položek.</b> 22. Mezi účastníky tedy nebylo sporu o částkách, které žalobkyně vyplatila, ale spor byl ohledně důvodu a výše regresního nároku podle § 10 odst 1 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb.

23. Žalující strana argumentovala existencí důvodu regresního nároku žalující strany podle shora uvedeného právního předpisu, když ze strany zaměstnavatele došlo ke zvlášť závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.

24. Žalovaná strana argumentovala tím, že není dán důvod regresního nároku žalující strany podle shora uvedeného právního předpisu, a to jednak z toho důvodu, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaná strana porušila zvlášť závažným způsobem právní předpisy o bezpečnosti práce a nebyla tedy prokázána příčinná souvislost mezi vznikem škody a zvlášť závažným porušením předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.

25. Podle § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu, nebo nemoci z povolání, pojišťovna má vůči zaměstnavateli právo na náhradu až do výše poskytnutého plnění, došlo-li ze strany zaměstnavatele, nebo jejího zaměstnance ke zvlášť závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, a pokud toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody.

26. Podle § 101 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce.

27. Podle § 101 odst. 6 zákoníku práce, náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je povinen hradit zaměstnavatel, tyto náklady nesmějí být přenášeny přímo ani nepřímo na zaměstnance.

28. Podle § 102 odst. 1 a 2 zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.

29. Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je, nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.

30. Podle § 102 odst. 7 zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen přizpůsobovat opatření měnícím se skutečnostem, kontrolovat jejich účinnost a dodržování a zajišťovat zlepšování stavu pracovního prostředí a pracovních podmínek.

31. Podle § 104 odst. 1 zákoníku práce, není-li možné rizika odstranit, nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatření v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie.

32. Soud se v daném případě zabýval otázkou, zda je dán důvod regresního nároku podle § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb., a to pro zvlášť závažné porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci ze strany žalované, kdy pojišťovna by v tomto případě měla nárok na náhradu až do výše poskytnutého plnění.

33. V daném případě pojišťovna v postavení žalobce požaduje 50% náhradu.

34. Soud po zhodnocení všech shora uvedených důkazů dospěl k závěru, že nárok žalobce na regres ve výši 50% z celkové vyplacené částky je dán, neboť ze strany žalované jako zaměstnavatele poškozeného, pana [jméno] [příjmení], došlo ke zvlášť závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, neboť tento pracovník pracoval u pece s rozžhaveným kovem, kdy v tomto případě nelze vyloučit exploze či popálení takového pracovníka, a to bez řádného vybavení pracovními ochrannými prostředky.

35. Soud poukazuje především na stěžejní důkaz v tomto sporu, a to znalecký posudek [číslo] Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví, z. ú., který posudek vypracoval i za pomoci vyhodnocení kamerového záznamu z doby vzniku pracovního úrazu, ze kterého bylo patrné, že na zaměstnanci pracovní oděv hořel, tzn. že poskytnutý ochranný pracovní prostředek nebyl v nehořlavém provedení a zaměstnanec měl na sobě pracovní oděv, který nebyl určen pro práci, při které hrozí zasažení zaměstnance roztaveným kovem, čili neodpovídal požadavkům na ochranu proti působení existujících rizik na pracovišti hutní výroby. Zaměstnavatel měl předpokládat a přijmout taková opatření, aby byly minimalizovány případné nežádoucí účinky na zdraví zaměstnanců, plynoucí z možného rizika, a to z rozstřiku roztaveného kovu. Posudek jasně uvádí, že zaměstnanci měly být poskytnuty: ochranná přilba, ochranné brýle, ochranné prostředky dýchacích orgánů, ochranné pracovní rukavice proti popálení a zásahu roztaveným kovem a ochranný oděv chránící před rozšířením roztaveného kovu, zrovna tak ochranná obuv. Dále je v posudku uvedeno, že pokud by poškozený používal vhodně ochranné pracovní prostředky chránící zaměstnance před zásahem roztaveným kovem, pak by při jejich řádném používání nemělo k poškození jeho zdraví dojít. Nedostatečné vybavení zaměstnance vhodnými ochrannými pomůckami při provozu, ve kterém poškozeným pracoval, nemůže ovlivnit ani výchozí revize provedené v roce 2017, kdy byla pec [číslo] uvedena do provozu, a nebyly zjištěny žádné nedostatky bránící jejímu bezpečnému provozu, ale o technickém stavu pece v období mezi jejím uvedením do provozu a dnem 7. 4. 2018, kdy došlo k výbuchu, se nic neví, když provozní deník pece nebyl doložen. Soud poukazuje na další stěžejní důkaz v této kauze, a to protokol Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj ze dne 24. 4. 2018, kde bylo zjištěno, že žalovaná strana neposkytla zaměstnanci osobní ochranné prostředky na práci a činnost, které se u něho vyskytovaly, a to vhodný ochranný oblek nebo zástěru pro výkon práce při přepouštění roztaveného kovu, a které by měly ochránit zaměstnance před popálením. Tím podle inspekce došlo k porušení § 104 odst. 1 zákoníku práce a § 4 odst. 2 příloha 2 Nařízení Vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných prostředků. Dále bylo zjištěno porušení § 102 odst. 4 zákoníku práce, kdy žalovaná strana nevedla dokumentaci o vyhledávání a vyhodnocování rizik a přijatých opatření, a to zejména o rizicích, která nelze odstranit, konkrétně rizika při odlévání – přepouštění roztaveného kovu ze sklopné rotační pece do ustalovací pece.

36. U poškozeného zaměstnance žalované strany došlo k vážnému poškození zdraví – popáleninám a tomuto těžkému úrazu se dalo předejít tím, pokud by měl vhodné nehořlavé ochranné pracovní prostředky.

37. Soud tedy vyhodnotil, že ze žalované strany došlo ke zvlášť závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, a tím pádem má pojišťovna podle § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb. nárok na regres až do výše poskytnutého plnění. Pojišťovna však požaduje zaplatit 50% poskytnutého plnění a soud je toho názoru, že s ohledem na okolnosti celého případu, je její nárok na regres v této výši přijatelný a oprávněný.

38. Proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno.

39. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalující strana měla ve věci plný úspěch, přiznal jí soud i náhradu nákladů řízení ve výši 30 040,94 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 27 481 Kč, dále náhrady cestovních výdajů ve výši 709,94 Kč a parkovné ve výši 50 Kč podle rozpisu, dále paušální náhradu hotových nákladů podle vyhlášky č. 254/2015 ze 6 úkonů po 300 Kč, celkem tedy 1 800 Kč. Náhrada nákladů řízení tak činí v celkové výši 30 040,94 Kč.

40. Podle § 164 o. s. ř. soud provedl opravu ve výroku rozhodnutí, a to pokud jde o počátek úroku z prodlení, kdy místo špatně napsaného 8. 1. 2020 má být správně 8. 1. 2021. Soud provedl tímto opravu, a to chybu v psaní, když žalobce požadoval úrok z prodlení od 8. 1. 2021 a při vyhotovení protokolu o vyhlášení rozsudku ze dne 13. 1. 2021 došlo k chybě v psaní, která je tímto napravována.