12 C 186/2020

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Melmukovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně , zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované , zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa , o určení vlastnictví pozemku

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. [číslo] – zahrada o výměře 227 m², k. ú. [obec] u [obec], obec Nové Dvory, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované straně náklady řízení v celkové výši 26 196,74 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to na účet právní zástupkyně žalované strany.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhá určení vlastnictví k pozemku parc. [číslo] – zahrada v k. ú. Nové Dvory u Dobříše, obec Nové Dvory, zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram, na [list vlastnictví], s tím, že dne 4. 1. 1979 byla mezi žalobkyní a žalovanou obcí [obec] uzavřena smlouva o výměně nemovitých věcí, kdy žalobkyně byla vlastnicí nemovitostí zapsaných v evidenci nemovitostí u Střediska geodézie Příbram na [list vlastnictví] – rodinný dům a hospodářská budova [adresa] v [obec] se stavební parcelou [číslo] o výměře 812 m² a další stavební parcelou [číslo] o výměře 8 m². V evidenci nemovitostí tyto nemovitosti byly zapsány na [list vlastnictví]. Dle smlouvy o výměně nemovitostí žalobkyně smlouvou postoupila Československému státu – MNV v Nových Dvorech tyto nemovitosti: rodinný dům [adresa] v Nových Dvorech s chlévem, stodolou a dalšími drobnými stavbami a venkovními úpravami a se stavební parcelou [číslo] vše v obecné ceně 21 070 Kč, a to výměnou za nemovitosti získané a popsané v čl. 2 smlouvy a za dalších podmínek v této smlouvě uvedených. Postoupené nemovitosti byly oceněny znaleckým posudkem znalce [jméno] [příjmení] ze dne 22. 9. 1979 částkou 21 070 Kč. Československý stát – MNV v [obec] získal tyto nemovitosti v souladu s územním rozhodnutím ze dne 13. 9. 1978 č. j. VUP 328/1-2244//78 za účelem demolice, případně rekonstrukce na prodejnu potravin P50, která bude prováděna v rámci Akce Z. Čsl. stát – MNV v Nových Dvorech podle protokolu ze dne 21. 7. 1982 [číslo] má ve svém vlastnictví v dotyčné správě nemovitosti zapsané ve vložce [číslo] – pozemkové knihy pro k. ú. [obec], tedy i tam mimo jiné zapsaný rodinný domek [adresa] v [obec] se stavební parcelou [číslo] ve výměře 192 m². V evidenci nemovitostí Státní Geodézie Příbram v obci Nové Dvory jsou tyto nemovitosti zapsané na evidenční listině [číslo] v užívání MNV Nové Dvory. Čsl. stát – MNV v [obec] touto smlouvou postoupil [celé jméno žalobkyně] právě popsanou nemovitost, tj. rodinný domek [adresa] v Nových Dvorech s kolnou, oplocením a stavební parcelou [číslo] včetně veškerého příslušenství a součástí, vše v obecné ceně 20 070 Kč, a to výměnou a paní [celé jméno žalobkyně] je tímto a za dalších podmínek v této smlouvě uvedených do vlastnictví přijala. Nemovitosti byly oceněny znaleckým posudkem znalce [příjmení] ze dne 25. 9. 1978 částkou 20 070 Kč. Rozdíl cen vzájemně vyměňovaných nemovitostí činí 370 Kč ve prospěch paní [celé jméno žalobkyně], a tuto částku dostala zaplacenu. Od samotného začátku byla žalobkyně přesvědčena, že výměnou získala do svého vlastnictví i pozemek parc. [číslo] – zahrada o výměře 227 m², důvodem tohoto jejího přesvědčení byla i velikost samotného Pozemku a jeho přilehlost k domu [adresa]. Žalobkyně přilehlý pozemek po výměně začala užívat jako zahradu, vysadila několik ovocných stromů, staré stromy vykácela, na straně do ulice postavila nový plot, a toto vše za pomoci své rodiny – dcery [jméno] [příjmení] a syna [jméno] [příjmení]. Žalobkyně tak předmětný pozemek užívala od výměny v roce 1979 až do konce roku 2018 v přesvědčení, že je řádnou vlastnicí i pozemku parc. [číslo] takto se k této parcele po celou dobu chovala. To, že Pozemek není v jejím vlastnictví, zjistila dcera žalobkyně [jméno] [příjmení] poté, co toto zjistila na internetu v souvislosti s informací, že o učívání Pozemku mají zájem hasiči. Proto žalobkyně zaslala zastupitelstvu obce Nové Dvory dopis dne 5. 12. 2018. Na tento dopis obdržela odpověď starosty ze dne 16. 12. 2019, kdy žalované bylo sděleno, že zaslané dokumenty nejsou směrodatné k převedení Pozemku do jejího vlastnictví. Dne 22. 9. 2020 právní zástupce žalobkyně sdělil žalovanému převzetí právního zastoupení v záležitosti vydržení předmětného pozemku, kdy bylo sděleno, že žalobkyně žila do současné doby v přesvědčení, že je vlastnicí tohoto pozemku. Žalobkyně poukázala na ustanovení § 1095 občanského zákoníku. Žalobkyně užívala Pozemek bez jakéhokoli omezení po dobu cca 40 let, aniž by na svůj omyl ve vlastnictví byla kýmkoli upozorněna. Stalo se to až na základě zjištění dcery žalobkyně v roce 2018.

2. Žalovaná strana žalobu odmítala s tím, že žalobkyně řádně podepsala směnnou smlouvu, takže byla s jejím obsahem evidentně srozuměna. Rozdíl v ceně nemovitostí byl 370 Kč, a tento byl žalobkyni vyplacen. Žalobkyně sama uvedla, že začala zcela svévolně užívat předmětný pozemek, neboť se domnívala, že jí rovněž náleží. O Pozemek projevila zájem, resp. požádala o bezúplatný převod poté, co se dozvěděla o záměru obce s Pozemkem dále nakládat. Sporný pozemek byl dříve oplocen a zjevně stavebně technicky oddělen od žalobkyní nabyté nemovité věci. Tato skutečnost (aktuální stav věci) je zřejmý i z fotografie získané z veřejně dostupné aplikace Google Maps. Z fotografie je patrné, že na hranici sporného pozemku se stále nachází plotové sloupky, přičemž oplocení bylo částečně odstraněno. Žalovaná je přesvědčena, že tak došlo ze strany žalobkyně, a to nikoli ihned po výměně, ale až později v průběhu doby. K ocenění sporného pozemku nikdy nedošlo a předmětem směny tento Pozemek nebyl. Podle žalované, žalobkyně si byla od počátku vědoma toho, že jí předmětný pozemek nenáleží a od počátku užívala Pozemek svévolně a nemohla žít ani v omylu, že je Pozemek jejím vlastnictvím. Žalobkyně v průběhu let 2017 – 2018 navštěvovala obecní úřad osobně a dotazovala se na stav věci, zaslala následně žalované dopis datovaný dnem 5. 12. 2018, ve kterém sama uvádí, že sporný pozemek užívá omylem, cituje obsah smlouvy a žádá bezúplatné vyřešení věci. Žalovaná je vlastníkem předmětného pozemku od počátku, když v roce 1998 došlo k přechodu Pozemku do vlastnictví obce na základě zákona č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Nejpozději od tohoto okamžiku tak bylo z veřejné evidence dostupné pro každého zřejmé, že Pozemek žalobkyni nepatří a sama žalobkyně se následně několikrát v průběhu let dostavila na obecní úřad, kdy chtěla celou věc projednávat, avšak bylo jí sděleno, že nemá žádný nabývací titul a že naopak užívá pozemek obce, aniž by za něj čehokoli hradila s tím, že k bezúplatnému převodu není obec oprávněna. Své návštěvy žalobkyně zintenzivnila poté, co sousedé, kteří koupili sousedící rodinný dům v roce 2017, projevili o odkoupení pozemku od obce zájem. Podle žalované žalobkyně od počátku věděla, že užívala svévolně předmětný pozemek, který jí nepatří, a prakticky od počátku zneužívala toho, že obec s Pozemkem zásadně nenakládá. Žalobkyně v průběhu let Pozemek prakticky nevyužívala, nijak jej zásadně neupravovala. Žalovaná je tak přesvědčena, že žalobkyně zneužívala skutečnosti, že v rámci malé obce nedochází k zásadním aktivitám s obecním majetkem. Tento protiprávní stav uměle udržovala a po změně politické situace a změně ve vedení obce následně sama vyvolávala dojem o svém vlastnictví k Pozemku. Z veřejně dostupné databáze a rovněž prostým obhlédnutím Pozemku, je pak zřejmé, že se mezi Pozemkem a nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně nachází, či v minulosti nacházel, zcela zřejmě plot, jehož pletivo bylo částečně odstraněno, avšak sloupky zůstaly na původním místě. Je tak zcela zřejmé i dosud existující rozhraní mezi oběma pozemky. Žalobkyně si zjevně nebyla a není jista svým vlastnickým právem k Pozemku, neboť v opačném případě by bylo nesmyslné, aby byla udržována existence zjevného rozhraničení mezi oběma pozemky. Osoba, u níž by existovala dobrá víra ve vlastnictví Pozemku, by zcela jistě učinila kroky k tomu, aby byly oba pozemky fakticky zceleny a dříve existující rozhraničení odstraněno. Uvedené se však v posuzované věci nestalo. Žalovaná je přesvědčena, že pro případné vydržení je nutné splnit zákonné podmínky, a to je právní titul držby užívané nemovitosti a dobrá víra. Pro případ mimořádného vydržení je pak nutné, aby jím nebyl sledován nepoctivý úmysl s tím, že není nutné disponovat právním titulem držby. Žalovaná je přesvědčena, že přestože žalobkyně nedisponuje platným titulem držby, nedisponuje ani dobrou vírou ve vlastnictví Pozemku a její nepoctivý úmysl byl dán od počátku. Žalobkyně si již v minulosti byla vědoma, že jí vlastnictví právo k Pozemku nesvědčí. Žalobkyně naopak zneužívala skutečnost, že ač byla ze strany obce upozorňována, že by měla obec za užívání požadovat náhradu, obec po ní z dobré vůle nepožadovala ničeho. Žalobkyně podle žalované nejednala po celou dobu poctivě. Dle právního názoru žalované nepoctivě drží ten, kdo ví, nebo komu musí být okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží, přičemž k mimořádnému vydržení pak nemůže u nepoctivého držitele dojít, pokud se mu prokáže nedostatek dobré víry. Poctivost na straně držitele musí být dána po celou dobu existence držby. V tomto případě tomu tak nebylo. Žalovaná strana poukazuje na ustanovení § 3066 a § 1095 OZ, kdy držitel může poprvé vlastnické právo k nemovité věci mimořádně vydržet až k 1. 1. 2019, tj. u nemovité věci ne dříve, než uplynutím pěti let od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, tj. k 1. 1. 2019. Dle názoru žalované pak musí být po celou tuto dobu zjevné, že držitel nesleduje držbou nepoctivý záměr.

3. Žalobkyně před soudem jako účastnice řízení uvedla, že nemovitosti získala v roce 1979 směnnou smlouvou. Dům a pozemek užívá přes léto. Sporný pozemek od té doby užívá také, měla tam nějaké stromy, rybíz apod. V roce 1979 tam byl drátěný plot, který ale nebyl dotažen až do konce, byla tam asi metrová mezera, a tu mezeru potom zvětšili tak, aby na ten Pozemek mohli chodit. Ke směnné smlouvě jí přinutila obec, protože chtěli na místě, kde měla nemovitost, postavit prodejnu. Původní nemovitost měla 800 m², teď dostala asi 190 m². Ten sporný pozemek je asi 200 m². Nijak uzamčený nebyl, nebyla tam žádná branka, byl tam vchod z jejího pozemku. Na ten Pozemek se chodilo tak, že se muselo jít přes její pozemek a pak na ten sporný pozemek. Chodila tam jenom ona. Za tím sporným pozemkem jsou sousedé. Před rokem jí starosta osobně říkal, že tam obec chce stavět požární zbrojnici. Nejdřív, že to chtějí využívat pro obec. Myslí si, že jí to říkal venku, bylo to v roce 2020. V roce 2018 jí dcera říkala, že našla na internetu, že ten sporný pozemek není jejich, proto napsala v prosinci 2018 na obec dopis. Před rokem 2018 jí nikdo neřekl, že ten Pozemek není její a nikdo jiný, než ona ho také neužíval. Celá léta se s představiteli obce potkávala. Nikdy jí nikdo neřekl, že tam nesmí nic sázet. V obci se narodila a ten domek, který získala do vlastnictví směnnou, tak ví, že v něm byly kanceláře obce. Zjistila, že daň z nemovitosti z toho sporného pozemku neplatí. Na Pozemku byly nějaké staré stromy, které uhynuly. Vysázela tam ořech, třešeň a smrky. Smrk po určitou dobu dosáhl až na elektrické dráty, tak musela objednat elektrikáře, aby ho zkrátili. Pozemek směrem k cestě byl ohraničen drátěným plotem a ona tam postavila kdysi dřevěný plot.

4. Z výpovědi starosty obce Nové Dvory, [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že jako starosta působí od roku 2008, jsou to defakto tři volební období nazpátek. V domku, který má nyní paní žalobkyně, byly dříve kanceláře MNV, a to až do roku 1979. Sám bydlel tehdy vedle v obci, ale jezdil tam s nákupem. V roce 1979 byl zrovna na vojně. Kanceláře MNV se přestěhovaly do bývalého obchodu. Hledal nějaké materiály k té směnné smlouvy, ale nic jiného nenašel, ani v archivu, ani na katastru. Sporný pozemek se nachází uprostřed zástavby v obci. Časem se dozvěděl, že je to Pozemek obce, ale nic s tím nedělali, a to i s ohledem na věk paní žalobkyně. V roce 2017 nebo 2018 za ním přišli sousedé žalobkyně, kteří koupili pozemek vedle tohoto sporného pozemku a zjistili, že Pozemek je obce, proto za ním na obci byli, zda by to neprodali a oni by si tak rozšířili svůj pozemek. Obec sdělila, že to neprodá, neboť se jedná o pozemek uprostřed obce, defakto strategické místo. Paní [příjmení] měla tehdy o Pozemek zájem. V té době řekl žalobkyni, že o Pozemek se zajímají [příjmení] a že by museli udělat výběrové řízení na koupi, ale že by ji zřejmě [příjmení] přeplatili. Žalobkyně mu tehdy řekla, aby to nějak udělali, že to má 40 let. S tím za ním žalobkyně byla několikrát, byla za ním ještě v roce 2020. Chodila na obec defakto každé léto od toho roku 2017. Jednal z pozice starosty obce s tím, že jí nemůžou Pozemek jen tak dát, když ona jim říkala, že si myslela, že to je její Pozemek. Obec uvažovala o tom, že tam udělají buď dětské hřiště, nebo loni dostali dotaci na hasičské auto. Ještě ho nekoupili, dělají výběrové řízení. Proto vznikl nápad, že tam postaví požární zbrojnici. Ví, že žalobkyně tam s rodinou měla na Pozemku stolek a lehátko, ale nic moc tam nedělali. Bylo to sporné i s tou trávou. Kdyby tam začala něco budovat, tak by se obec ozvala. Ví o tom, že Pozemek byl oplocen drátěnkou, která byla místy roztrhaná, a to i k obecní cestě. Děti tam lezli dírou.

5. Z výpovědi dcery žalobkyně, paní [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že v roce 1979 jí bylo 18 let a ví, že matka nemovitost s domem získala výměnou a pamatuje si, že jí říkala, že to bylo pod tlakem. Do nemovitosti často jezdila i v mládí. Když byla dcera malá, tak tam trávily třeba i půl roku. Pamatuje si, že tam byly zbytky plotu mezi pozemkem matky, který byl předmětem kupní smlouvy, a pozemkem [číslo]. Ty tam jsou doteď. I podezdívka směrem k obecní cestě je v jednom kuse, není tam žádné oddělení. Stavěli podél obou pozemků plot asi před 30ti lety. Ten už je teď zchátralý. V roce 2018 se o plot přestali starat, protože jim z obce tvrdili, že není jejich. Nikdy je nenapadlo, že Pozemek [číslo] nepatří k tomu domu. Budilo to dojem, že se jedná o jeden pozemek u domku. Ví, že do toho domu dříve jezdili nějací Pražáci na dovolenou a užívali celý Pozemek. Potom tam byl národní výbor. Pokud hovořila o zbytcích plotu, tak byly tam tyče a na tom byl natažený drát, a rostl na tom bez. Tyče byly vysoké asi tak 1,5 metru, ale to jenom odhaduje. Když matka nemovitosti kupovala, tak ani nevěděli, že to je jiný pozemek s jiným číslem, mysleli si, že je to jeden pozemek. Asi v roce 2018 se dívala na internet, koukala na nemovitosti, které jsou napsány na matku, a zjistila, že je tam vedle Pozemek [číslo] a že patří obci. Říkala to matce, která z toho byla v šoku a samozřejmě to řekla starostovi, panu [jméno] [příjmení]. Ten jí řekl, že o tom ví. Dále jí řekl, že tam bude asi dětské hřiště a hasičárna. Dost jí vyděsil. Když se starostou poprvé mluvila v roce 2018, tak jí řekl„ Nechte to být, takto má více lidí“ s tím, že asi více lidí užívá obecní pozemek. Pan [anonymizováno] byl předchozí majitel před paní [příjmení], která je nyní sousedkou. Byl přesvědčen, že sporný pozemek patří matce, když na rozhraní pozemku [číslo] a pozemku paní [příjmení] je studna a pan [jméno] jim dával vodu ze studny. Ten nyní bydlí na Dobříši Pan [anonymizováno] prodával nemovitostí paní [příjmení] kolem roku 2017 nebo 2018 a od té doby jsou bez vody. Vodu brali tak, že hodili hadici přes plot a pan [jméno] tu vodu čerpal čerpadlem. Používali ji na pití i na zalévání. V domě žalobkyně nemá zavedenou vodu, jsou bez vody několik let a chodí různě k sousedům pro vodu na pití, ale zalévat nemají čím, takže tam nyní nic nepěstují. Obecní studna je asi 30 metrů od jejich domu a starosta ji zabetonoval, takže z ní nejde čerpat vodu, a obecní vodovod tam není, v obci není ani kanalizace. Bez vody jsou od té doby, co pan [jméno] nemovitost prodal, tj. zhruba od roku 2017 nebo 2018. [příjmení] to po panu [jméno] koupili a chovají se, jako kdyby bylo všechno jejich. Dodatečně zjistili, že [příjmení] ten pozemek [číslo] chtějí kupit. To zjistili v roce 2018. Vztahy s [anonymizováno] nemají dobré. O možnost čerpat vodu ze studny je nežádali, nechtějí se ponižovat. Ty sloupky mezi pozemky tam jsou stále, opíraly se o ně růže. Neví, jestli sloupky jsou ve stejné vzdálenosti od sebe, nikdy to neměřila. Mezi pozemky je defakto volné prostranství asi 20 metrů., kde není nic, takže je tam volný průchod. Žádnou branku si tam nepamatuje. Vždy tam byl průchod tak 15 – 20 metrů. Na sporném pozemku sekají trávu, jsou tam stromy a bylinky, co se nemusí zalévat. Matka vezme vodu v rybníku a zalije, co je potřeba. Poté, co sousední nemovitost koupili [příjmení], tak vodu řešili se starostou, a ten slíbil, že zprovozní obecní studnu, což se ale nestalo. O vlastní studně ani neuvažovali, protože [příjmení] by jim to museli povolit a mohlo by to strhnout pramen. A vztahy s [anonymizováno] nejsou dobré.

6. Z výpovědi svědka, [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že je místostarostou obce Nové Dvory, přistěhoval se tam v roce 1979. Jeho tchán [příjmení] [příjmení], který zemřel před dvěma lety, tehdy vyřizoval směnnou smlouvu a jestliže pozemek [číslo] do směnné smlouvy nedal, tak ho asi obec směnit nechtěla. V domě, který nyní vlastní žalobkyně, byl národní výbor. Pokud si pamatuje, tak pozemek [číslo] byl takový prales bez údržby, a troufá si říct, že to tak bylo po celou dobu, co v Nových Dvorech bydlí. O ten Pozemek by byl dnes určitě větší zájem, i když se jedná o malý pozemek. Třeba [příjmení] by se do výběrového řízení určitě přihlásili. To je jeho úvaha. [příjmení] zná jen jako obyvatele obce, bydlí tam natrvalo. Nikdy se s [anonymizováno] nebavil o přístupové cestě na ten Pozemek. Neví, jak tehdejší národní výbor ten Pozemek užíval, ale asi moc ne. Na obci mají v pondělí úřední den, tak kdo chce, tam přijde. V obci nikdy moc žádné spory nebyly.

7. Soud provedl na místě dne 25. 5. 2021 místní ohledání, kdy při vstupu na pozemek žalobkyně za vchodovými vraty je vpravo železný sloupek a zbytek starého pletiva zhruba v délce jednoho metru. Je svinutý. Mezi vraty a sloupkem cca 1,2 metru průchod. Tento průchod zde byl podle žalobkyně již v době zakoupení a chodilo se tudy. Za sloupkem je asi v délce jednoho metru strom a dále v šeříku není patrna žádná rozhrana. Dále jsou na rozhraní staré keře šeříku a na konci rovněž železný sloupek, jsou zde zbytky starého pletiva, i mezi šeříky jsou asi tři sloupky a zbytky pletiva. V místech mezi keři a zbytky sloupků, které jsou v keřích šeříků, a keři u vrat, pletivo ani sloupky nejsou, jde zde volný průchod zhruba 5 – 6 metrů. Uvnitř jsou zasázeny kosatce. Žalobkyně k tomu uvedla, že v místě, kde jsou kosatce, byl sloupek, který odstranili, protože si mysleli, že to k sobě patří. Keře jsou staré mnoho let. Vedle vrat je dřevěný plot i podél celého sporného pozemku. Před plotem je podezdívka bez jakéhokoli přerušení.

8. Předvolaný svědek, pan [jméno], se omluvil s tím, že k věci by neměl nic podstatného říci, jeho výpověď by byla zbytečná. Poukázal na to, že v obci žijí občané, kteří touto dobou byli zaměstnanci na MNV Nové Dvory. Je v invalidním důchodu.

9. Z výpovědi svědkyně, [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že je skoro sousedkou ob jeden dům od žalobkyně. Ví, že paní [celé jméno žalobkyně] tehdy uzavřela s obecním úřadem výměnnou smlouvu, byla u toho, když žalobkyně vyměňovala ty nemovitosti, ale neví o tom, že se to nedotáhlo do konce až tak, že by jako vlastnice byla žalobkyně i toho Pozemku, který je dále od jejího pozemku. Sama si myslí, že žalobkyně nevěděla, že jí ten sporný pozemek nenáleží. Určitě celý sporný pozemek užívala jako svůj. Je to 2 – 3 roky, co se doslechla, že obecní úřad chce na tom Pozemku udělat dětské hřiště a potom změnili názor tak, že by se tam postavila požární zbrojnice. Je to asi rok a půl, co jí paní [celé jméno žalobkyně] říkala, že má takovýto problém s obecním úřadem v tom smyslu, že by ten Pozemek neměl být její. Ví, že tam byl podél cesty zrezivělý plot a zeť paní [celé jméno žalobkyně], pan [příjmení], tam dělal plot nový, a to i podél toho pozemku, který je teď sporný. [jméno] osobně o tento pozemek nikdy zájem neměla, ale slyšela, že o pozemek měla zájem majitelka toho spodního domku, a to paní [příjmení]. S paní [příjmení], dcerou paní [celé jméno žalobkyně], se kamarádily. Chodila k nim ještě, když měli ten původní dům, a pamatuje si, že se tehdy ta směna řešila, to jí bylo 16 – 19 let. Už si toho všímala. Neví přesně, kdy byl ten Pozemek oplocený. Myslí si, že už měla narozenou dceru.

10. Pokud jde o listinné důkazy, soud k důkazu provedl návrh na zápis do katastru nemovitostí ze dne 15. 4. 1998, sepsaný [anonymizováno] [příjmení], advokátkou, kdy na základě plné moci ze dne 16. 1. 1998 žádala o zápis majetku z majetku ČR do vlastnictví obcí podle zákona [číslo]. Dle přílohy, kde je mimo jiné uveden i pozemek [číslo] – zahrada o výměře 27 m². Dále soud k důkazu provedl smlouvu o výměně nemovitostí ze dne 4. 1. 1979, kdy žalobkyně získala do vlastnictví rodinný dům [adresa] postavený na pozemku parc. [číslo] to směnou za rodinný dům a hospodářské budovy [adresa] se stavební parcelou [číslo] o výměře 812 m² a další stavební parcelou [číslo] o výměře 8 m² a získala tak do vlastnictví rodinný domek [adresa] v Nových Dvorech se stavební parcelou [parcelní číslo] o výměře 192 m². Nemovitosti byly oceněny, přičemž rozdíl cen nemovitostí 370 Kč byl ve prospěch paní [celé jméno žalobkyně] vyplacen.

11. Dne 5. 12. 2018 žalobkyně píše na zastupitelstvo obce Nové Dvory dopis, ve kterém uvádí okolnosti ohledně směnné smlouvy s tím, že se domnívá, že pravděpodobně omylem nedošlo k převedení i zahrady parc. [číslo] do jejího vlastnictví. Podle názoru právníka, u kterého se informovala, je tento přechod neplatný, protože podmínkou přechodu bylo, aby obec s majetkem hospodařila a obec nikdy zahradu neužívala. Žalobkyně dále v dopise sděluje, že má zájem legalizovat užívání zahrady parc. [číslo] obrací se na zastupitelstvo s žádostí o vyřešení. Navrhovala přímý postup a uzavření souhlasného prohlášení.

12. Dopisem ze dne 22. 9. 2020 se právní zástupkyně žalobkyně obrací na Obecní úřad Nové Dvory s tím, že předmětný pozemek žalobkyně výlučně užívala od ledna 1979 se svojí rodinou a má minimálně tento Pozemek vydržený.

13. Starosta obce Nové Dvory dne 27. 10. 2020 odpověděl právnímu zástupci žalobkyně, že nesouhlasí s názorem, že žalobkyně předmětný pozemek vydržela, a to ani s odkazem na ustanovení § 1095 OZ. Jsou přesvědčeni, že žalobkyně byla již v minulosti srozuměna s tím, že jí Pozemek nenáleží a opakované v té věci jednala s obcí. Sama si byla zároveň vědoma toho, že k Pozemku nemá žádný titul. Vlastnické právo obce je pak zřejmé z katastru nemovitostí a není a nebylo o něm nikdy pochyb. Současně je nutné uvést, že žalobkyně byla opakovaně upozorněna při osobním jednání, že jí Pozemek nenáleží a zároveň jí bylo sděleno, že za jeho svévolné užívání může obec požadovat náhradu. Obec plánuje předmětný pozemek využít v rámci dalšího obecního rozvoje, proto budou požadovat jeho vyklizení ze strany žalobkyně. Soud dále k důkazu mimo místní ohledání provedl i důkaz fotografiemi, ze kterých je patrno rozhraní mezi pozemkem ve vlastnictví žalobkyně a sporným pozemkem, kde jsou patrny zejména na č.l. 67 – 68 sloupky a železné pletivo, kterými byly pozemky odděleny.

14. Podle § 1095 občanského zákoníku, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

15. Podle § 3066 občanského zákoníku, do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popř. jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve, než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o movitou, a pěti let, jde-li o nemovitou věc.

16. Na základě shora uvedeného skutkového stavu věci, kdy žalobkyně se domáhá určení vlastnictví k pozemku [číslo] – zahrada o výměře 227 m² v k. ú. Nové Dvory u Dobříše, kdy žalobkyně tvrdila a snažila se prokázat, že jí svědčí vlastnické právo k tomuto pozemku, a to na základě tzv. mimořádného vydržení, upraveného v novém občanském zákoníku, účinném od 1. 1. 2014. Žalobkyně tvrdila a i ve své výpovědi uvedla, že dne 4. 1. 1979 uzavřela se žalovanou obcí smlouvu o výměně nemovitostí, kterou postoupila Československému státu - MNV v Nových Dvorech nemovitosti, a to rodinný dům [adresa] se stavební parcelou [číslo] to výměnou za nemovitosti získané do svého vlastnictví, a to rodinný domek [adresa] se stavební parcelou [číslo] ve výměře 192 m², když původně byla vlastnicí budovy [adresa] se stavební parcelou [číslo] o výměře 812 m² a další stavební parcelou [číslo] o výměře 8 m², a tyto nemovitosti postoupila na Československý stát - MNV v Nových Dvorech. Žalobkyně tuto skutečnost prokázala smlouvou o výměně nemovitostí ze dne 4. 1. 1979. Dům č. p 23 s parcelou [číslo] o výměře 192 m² žalobkyně užívala pouze k rekreaci, většinou v létě. Jezdila tam za ní i její dcera. Mezi pozemkem, který je uveden ve smlouvě o výměně nemovitosti, a to parcelou [číslo] pozemkem [číslo] – zahrada o výměře 227 m², jsou patrny zbytky drátěného pletiva, které pozemky oddělovalo, a jsou zde zachovány i některé kůly, o které byl drátěný plot uchycen.

17. Tato skutečnost byla prokázána jednak místním ohledáním, při kterém bylo zjištěno, že mezi sporným pozemkem parc. [číslo] pozemkem ve vlastnictví žalobkyně parc. [číslo] jsou zbytky drátěného pletiva a rovněž tři železné sloupky. Žalobkyně při místním ohledání připustila, že jeden sloupek odstranili tak, aby mohli chodit na spodní zahradu (spodní pozemek). Dále jsou zde svinuté zbytky starého pletiva asi v délce jednoho metru. Při pohledu z místní komunikace na oba dva pozemky je patrná podezdívka. Sice bez přerušení, ale tato podezdívka tam byla v době, kdy veškeré předmětné nemovitosti, a to dům [adresa] a parcelu [číslo] o výměře 192 m², jakož i pozemek [číslo] vlastnicky patřil obci, dříve [příjmení] stát – MNV v Nových Dvorech. Shora uvedené skutečnosti jsou patrny i z fotografií, které jsou založené na č. l. 64 – 68 spisu, kdy pozemek [číslo] vlastnicky patřící žalobkyni a patřící k domu [adresa] je úzkým pruhem, pod nímž e nachází sporný pozemek č. parc. [číslo] o větší výměře, tj. 227 m² a mezi nimi je patrné rozhraní.

18. Žalobkyně opírá žalobu o tzv. dobrou víru a vydržení vlastnického práva ke spornému pozemku s poukazem na ustanovení § 1095 občanského zákoníku (mimořádné vydržení).

19. Na žalobkyni tak bylo, aby prokázala, že v dobré víře drží sporný pozemek parc. [číslo] užívá ho, aniž by jí svědčil o vlastnictví titul.

20. Na žalované straně, která žalobu odmítala, bylo, aby prokázala žalobkyni tzv. nepoctivý úmysl, který mimořádné vydržení vylučuje. Žalovaná strana poukazovala jednak na veřejnou evidenci dostupnou pro každého, ze které bylo vždy zřejmé, že předmětný pozemek není ve vlastnictví žalobkyně. Poukázala rovněž na smlouvu z roku 1979, jejímž předmětem sporný pozemek nebyl. Dále argumentovala dokumentací ke smlouvě z roku 1979, ze které nevyplývá, že by předmětný pozemek byl oceněn pro účely převodu Žalovaná strana dále nepoctivý úmysl žalobkyně prokazovala fotografiemi, ze kterých je patrno rozhraní mezi oběma pozemky, a toto rozhraní (kovové sloupky a zbytky drátěného pletiva) soud zjistil i při místním ohledání.

21. Žalovaná strana dále argumentovala tím, že podle § 366, pokud jde o započtení vydržecí doby před účinností nového zákona účinného od 1. 1. 2014, neskončí dříve, než 5 let po nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. 1. 1. 2019.

22. Starosta obce při své výpovědi dne 18. 2. 2021 uvedl, že je starostou od roku 2008 a dozvěděl se, že předmětný pozemek je pozemkem obce, ale nic s tím nedělali, a to i s ohledem na věk paní žalobkyně. V roce 2017 nebo 2018, když za ním přišli sousedé žalobkyně, že by chtěli tento pozemek odkoupit, ale obec pozemek prodat nechtěla. Záměr sousedů pozemek koupit sdělil i žalobkyni s tím, že by museli udělat výběrové řízení. Starosta obce potvrdil, že žalobkyně chodila na obec každé léto od roku 2017 s tím, že chtěla pozemek převést.

23. Výpověď starosty obce se soudu jevila jako věrohodná, nezaujatá a uvěřil jí v tom směru, že již od roku 2017 se žalobkyně domáhala převodu sporného pozemku do jejího vlastnictví.

24. Je pravdou, že ve prospěch žalobkyně svědčila její dcera, paní [příjmení], která uvedla, že sporný pozemek užívali. V roce 1979 jí bylo asi 18 let. Svědkyně potvrdila, že v době převodu pozemku tam byly mezi pozemkem matky, který byl předmětem kupní smlouvy, a pozemkem [číslo] zbytky plotu, přesto se domnívali, že pozemek [číslo] patří k domu ve vlastnictví žalobkyně. Svědkyně potvrdila také to, že mezi pozemky byl průchod asi 15 – 20 metrů, jinak tam bylo drátěné pletivo.

25. S odkazem na ustanovení § 1095 občanského zákoníku, pokud jde o podmínky mimořádného vydržení, tak tyto jsou a) poctivá držba a b) čas dvojnásob dlouhý, než u řádného vydržení (tj. 20 let u nemovitosti).

26. K mimořádnému vydržení nemůže dojít, pokud bude držiteli prokázán nepoctivý úmysl. Předpokladem je dobrá víra a opak dobré víry, tj. nepoctivý úmysl, se musí prokazovat. V tomto případě leželo důkazní břemeno na straně žalované, která poukazovala na to, že pozemek č. parc. 25 a [číslo] již na první pohled netvoří funkční celek, je zde vidět rozhraní ohraničené zbylými sloupky a pletivem (toto bylo zřetelné i při místním ohledání a je zřetelné i z přiložených fotografií).

27. Žalobkyně argumentovala tím, že pozemek udržovala, vysázela zde nějaké stromy, rostliny. Žalovaná strana argumentovala tím, že pozemek byl neudržovaná, i když na něj žalobkyně vstupovala, nebo tam měla umístěné židle nebo lehátko.

28. Podle soudu ale samotná údržba pozemku nepředstavuje důkaz dobré víry.

29. Držení v dobré víře je nutno hodnotit objektivně, nikoli pouze dle osobního přesvědčení účastníka. Nutno přihlédnout k tomu, zda při běžné opatrnosti, kterou lze požadovat, žalobkyně neměla či nemohla mít po celou dobu tvrzeného vydržení důvodné pochybnosti o tom, že jí věc patří. Navíc případná dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které musely vyvolat pochybnosti o to, že mu věc patří. Toto se stalo minimálně od roku 2017, což potvrzuje i výpověď starosty obce Jiřího Hrbka, který uvedl, že od tohoto data žalobkyně docházela na obecní úřad a zajímala se o převod pozemku, zrovna tak výpověď její dcery, paní [příjmení], která uvedla, že asi v roce 2008 se dívala na internet a zjistila, které nemovitosti jsou vlastnicky napsány na její matku a také zjistila, že pozemek [číslo] patří obci. Potvrdila rovněž to, že od roku 2017, kdy soused, pan [jméno], který jim umožňoval čerpat vodu přes sporný pozemek, prodal nemovitosti [anonymizováno] a od té doby jsou bez vody. V roce 2018 také jistili, že sporný pozemek [číslo] chtějí koupit [příjmení].

30. Soud se domnívá, že u žalobkyně nebyla prokázána dobrá víra, že jí pozemek patří, neboť kdyby tomu tak bylo, tak by zřejmě odstranila rozhraní mezi pozemky (sloupky a zbytky pletiva, které nepůsobí esteticky a jsou tam od 70. let až dosud.

31. Soud podotýká, že podle § 3066 občanského zákoníku, vydržecí doba nemůže skončit v případě mimořádného vydržení dříve, než k 1. 1. 2019, kdy od tohoto data by bylo možné provést zápočet do vydržecí doby včetně držby právního předchůdce od 1. 1. 1999.

32. Protože žalované straně, na které leželo důkazní břemeno prokázání nepoctivého úmyslu žalobkyně jako držitelky sporného pozemku, se podařilo tento nepoctivý úmysl prokázat, a to jednak dostupnou vedenou evidencí nemovitostí, dále neexistencí platného nabývacího titulu a okolností týkající se faktického stavu pozemku, kdy i v této době. tj. více než 40 let po uzavření smlouvy mezi žalobkyní a tehdejším Čsl. státem – MNV Nové Dvory, tj. od roku 1979, je zřejmé, že sporný pozemek [číslo] pozemek č. parc. 25 netvoří jeden funkční celek právě pro existenci jasně viditelného rozhraní (zbytky pletiva a kůly mezi pozemky, dále snahou žalobkyně od roku 2017 vést s obcí Nové Dvory komunikaci ohledně převodu pozemku do jejího vlastnictví. Tyto důkazy nemohly vyvrátit ani svědecké výpovědi paní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], která byla kamarádkou dcery žalobkyně, a při výpovědi uvedla, že sporný pozemek užívali jako svůj. Proto tyto výpovědi soud hodnotil jako irelevantní a naopak jako relevantní hodnotil výpověď starosty obce, který vypovídal nezaujatě a přesvědčivě.

33. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soudu nezbylo, než žalobu zamítnout.

34. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti žalobkyně, která ve věci neměla úspěch, nahradit žalované náklady řízení, a to ve výši 26 196,74 Kč Náklady řízení se sestávají ze 7 úkonů po 2 500 Kč, dále jednou půl úkonu za sepis výzvy po 1 250 Kč, 8x 300 Kč režijní paušál 2 400 Kč a jízdné Příbram – Nové Dvory u Dobříše 500,20 Kč + DPH 4 546,54 Kč.