12 C 19/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Hrmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 314 113,61 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkynia) částku 314 088,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 509,09 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 470 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 282 109,08 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení,b) částku 8,86 Kč,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16,58 Kč, smluvního úroku z prodlení v rozsahu přesahujícím zákonný úrok z prodlení, tedy ve výši 23,75 % ročně z částky 23.509,09 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení, ve výši 23,75 % ročně z částky 8.470 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, ve výši 24,5 % ročně z částky 282.109,08 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 52.352 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 10. 7. 2025 domáhala zaplacení částky 314 088,17 Kč, která představuje smluvní pokutu ve výši 282.109,08 Kč za předčasné ukončení nájemní smlouvy č. , hodnota, ze dne 1. 7. 2024 (dále jen „nájemní smlouva“), na základě které měla žalovaná v nájmu vozidlo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, ,, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „vozidlo“), a dále úhradu za nezaplacené dlužné faktury za nájem vozidla v celkové výši 31.979,09 Kč. Jelikož došlo k předčasnému ukončení nájemní smlouvy žalobkyní výpovědí ze dne 18. 9. 2024 z důvodu prodlení platby nájemného žalovanou, vznikl žalobkyni nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši dvanáctinásobku měsíčního nájemného dle čl. 18.4.2.1 Rámcové smlouvy (23.509,09 Kč), která činí celkem 282.109,08 Kč. Žalovaná je dále v prodlení s úhradou těchto faktur: (i) faktura č. , hodnota, , ve výši 23.509,09 Kč, ze dne 1.9.2024, splatná dne 15.9.2024, z níž zbývá uhradit 23.509,09,- Kč; (ii) faktura č. , hodnota, , ve výši 8.470,00 Kč, ze dne 27.9.2024, splatná dne 27.9.2024, z níž zbývá uhradit 8.470,00,- Kč. Žalovaná do dnešního dne neuhradila zbývající část dluhu, tedy částku 314.088,17 Kč plus smluvní úroky z prodlení na základě čl. 20.5 Rámcové smlouvy ve výši 0,1 % denně z každé nezaplacené faktury ode dne prodlení až do zaplacení.

2. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 25,44 Kč, která představuje smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně za pozdě zaplacené následující faktury: (i) č. , hodnota, ze dne 1.8.2024, splatná dne 15.8.2024, uhrazená dne 16.8.2024, úrok z prodlení ve výši 23,51 Kč; (ii) č. , hodnota, ze dne 27.9.2024, splatná dne 27.9.2024, uhrazená dne 30.9.2024, úrok z prodlení ve výši 1,93 Kč.Za úhradu předmětných faktur po jejich splatnosti pak žalobkyně požaduje rovněž náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.400 Kč. Jde o částku 2 x 1.200 Kč, stanovenou § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za každou z faktur uhrazených po splatnosti3. Žalované bylo doručeno předvolání k prvému jednání ve věci více než deset dnů přede dnem jeho konání do vlastních rukou. Žalovaná se přesto bez omluvy k prvému jednání ve věci nedostavila a svou neúčast neomluvila. Ve věci se nijak nevyjádřila.

4. V řízení byly provedeny listinné důkazy, ze kterých soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z nájemní smlouvy č. , hodnota, ze dne 1. 7. 2024 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jakožto právnickou osobou na straně pronajímatele a žalovanou jakožto fyzickou osobou na straně nájemce. Předmětem smlouvy byl nájem vozidla žalovanou za částku 23.509,09 Kč měsíčně na dobu 60 měsíců, v 61 splátkách. V ceně nájemného byly zahrnuty též služby jako například placení silniční daně, poplatku za rozhlasový přijímač, poplatku za správu, silniční asistenci a pojištění (za škodu způsobenou provozem vozidla, havarijní pojištění, pojištění čelního skla). Žalovaná se zavázala zaplatit první měsíční splátku do 31. 7. 2024.

6. Z protokolu o předání vozidla bylo zjištěno, že dne 1. 7. 2025 došlo k předání a převzetí vozidla žalovanou, včetně příslušenství.

7. Z ručitelského prohlášení ze dne 1. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že jako ručitel uspokojí v celém rozsahu všechny pohledávky věřitele (žalobkyně) vůči dlužníkovi (rovněž žalované), které vznikly nebo v budoucnu vzniknou z nájemní smlouvy č. , hodnota, ze dne 1. 7. 2024. Ručení je ujednáno na dobu neurčitou. Dále z ručitelského prohlášení vyplývá, že se vztahuje rovněž na příslušenství a smluvní pokuty.

8. Z rámcové nájemní smlouvy č. , hodnota, včetně příloh ze dne 1. 7. 2024 bylo zjištěno, že tato byla uvedeného dne podepsána žalovanou. Rámcová nájemní smlouvy upravuje podrobnosti nájemní smlouvy, zejména vymezení pojmů, placení nájemného, změny nájemní smlouvy, pojištění, servis vozidla, silniční asistenci, předání a používání vozidla, ukončení a předčasné ukončení nájemní smlouvy a vrácení vozidla. Z č.l. 18.1. písm. b) rámcové nájemní smlouvy vyplývá, že nájemní smlouva předčasně končí výpovědí pronajímatele bez výpovědní lhůty z důvodu podstatného porušení nájemní smlouvy nebo rámcové nájemní smlouvy ze strany nájemce. V takovém případě je výpověď účinná okamžikem jejího doručení nájemci. Podle č.l. 18.4 rámcové nájemní smlouvy, při předčasném ukončení nájemní smlouvy z důvodů dle čl. 18.1. písm. b) má pronajímatel právo na vrácení vozidla. Nájemce je v takovém případě také povinen (vedle dlužného nájemného) zaplatil pronajímateli smluvní pokutu, ve výši dvanáctinásobku (12 x) měsíčního nájemného, bude-li nájemní smlouva ukončena v prvním a druhé roce svého trvání. Podle č.l. 18.3.2. rámcové nájemní smlouvy je pronajímatel oprávněn nájemní smlouvu písemně vypovědět bez výpovědní doby, pokud je nájemce v prodlení s platbou nájemného nebo jiného peněžního závazku déle než 15 dní. Podle čl. 20.5 rámcové nájemní smlouvy, pokud nebude platba nájemného či jiného finančního závazku nájemce vůči pronajímateli provedena a připsána na účet pronajímatele nejpozději v den splatnosti, je nájemce povinen zaplatit pronajímateli úrok z prodlení ve výši 0,1 % z nezaplacené částky za každý den prodlení. Z č.l. 20.6 a 20.7. rámcové nájemní smlouvy pak vyplývá, že v případě prodlení nájemce déle než 15 dní, je pronajímatel oprávněn odepřít poskytování služeb a vozidlo nájemci odebrat či zamezit jeho užívání na dobu, než dojde k úhradě dluhu.

9. Z faktury - daňového dokladu č. , hodnota, ze dne 1. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalované byla za pronájem vozidla za období srpen 2024 žalobkyní fakturována částka 23.509,09 Kč, se splatností 15. 8. 2024.

10. Z výpisu z účtu žalobkyně č. , č. účtu, u , Anonymizováno, za období 16. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná platbu za fakturu č. č. , hodnota, ve výši 23.509,09 Kč uhradila dne 16. 8. 2024.

11. Z faktury - daňového dokladu č. , hodnota, ze dne 1. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalované byla za pronájem vozidla za období září 2024 žalobkyní fakturována částka 23.509,09 Kč, se splatností 15. 9. 2024.

12. Z výpovědi nájemní smlouvy č. , hodnota, ze dne 18. 9. 2024 bylo zjištěno, že pronajímatel (žalobkyně) vypověděl nájemní smlouvu a rámcovou nájemní smlouvu nájemci (žalované), a to z důvodu prodlení s platbou nájemného déle než 15 dní dle č.l. 18.3.2. rámcové nájemní smlouvy. Výpověď nájemní smlouvy je účinná doručením nájemci. Nájemce je povinen vrátit vozidlo dle č.l 19.1 rámcové nájemní smlouvy. Dále ve výpovědi uvedeno, že nájemce je povinen uhradit pronajímateli dle čl. 18.4.3. rámcové nájemní smlouvy veškeré náklady a škody, které pronajímateli vznikly předčasným ukončením nájemní smlouvy a smluvní pokutu dle čl. 18.4.2 rámcové nájemní smlouvy, kdy vyúčtování ukončení nájemní smlouvy včetně příslušné faktury bude žalované zasláno.

13. Z faktury č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 18. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyni byly ze strany společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , fakturovány náklady spojené s případem žalované – „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 8.470 Kč (včetně DPH) se splatností 25. 9. 2025.

14. Z faktury - daňového dokladu č. , hodnota, ze dne 27. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalované byla za náklady zajištění „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ žalobkyní fakturována částka 8.470 Kč, se splatností 27. 9 2024.

15. Z faktury - daňového dokladu č. , hodnota, ze dne 27. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalované byla za přestupek z 30. 7. 2024 a administrativní poplatek žalobkyní fakturována částka 642 Kč, se splatností 27. 9 2024.

16. Z výpisu z účtu žalobkyně č. , č. účtu, u , Anonymizováno, za období 30. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná platbu za fakturu č. , Anonymizováno, výši 642 Kč uhradila dne 30. 9. 2024.

17. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 3. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána, aby do 7 dnů od doručení výzvy uhradila dlužné částky, a to 23.509,09 Kč z nezaplacené faktury č. č. , hodnota, ze dne 1. 9. 2024 splatné dne 15. 9. 2024, 8.470 Kč z nezaplacené faktury č. , hodnota, ze dne 27. 9. 2024 splatné téhož dne, včetně smluvního úroku z prodlení do zaplacení, úrok z prodlení z pozdě uhrazených faktur č. , hodnota, a č. , hodnota, ve výši 25,44 Kč a smluvní pokutu ve výši 282.109,08 Kč. K předžalobní výzvě je přiložena tabulka obsahující přehled úroků z prodlení k datu 20. 5. 2025.

18. Z podacího archu pošty ze dne 5. 6. 2025 vyplývá, že předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 5. 6. 2025.

19. Z faktury č. 325063 ze dne 19. 5. 2025 soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, neboť tato se netýká žalované.

20. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci řízení uzavřeli dne 1. 7. 2024 rámcovou nájemní smlouvu a nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem vozidla žalovanou za částku 23.509,09 Kč měsíčně na dobu 60 měsíců, který měla žalovaná hradit v 61 splátkách na základě faktur vystavených žalobkyní, vždy nejpozději do 15. dne v měsíci. Žalobkyně dne 1. 8. 2024 vystavila na základě nájemní smlouvy žalované fakturu č. , hodnota, za pronájem vozidla za období srpen 2024 na částku 23.509,09 Kč, která byla splatná dne 15. 8. 2024. Z výpisu z účtu žalobkyně je zřejmé, že žalovaná tuto fakturu dle výpisu z účtu žalobkyně zaplatila jeden den po její splatnosti, a to dne 16. 8. 2024. Dále žalobkyně dne 1. 9. 2024 vystavila žalované fakturu č. , hodnota, za nájem vozidla za září 2024 na částku 23.509,09 Kč se splatností dne 15. 9. 2024, kterou žalovaná neuhradila. Dne 18. 9. 2024 žalobkyně nájemní smlouvu žalované z důvodu neuhrazení platby nájemného déle než 15 dní vypověděla a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek a ke vrácení vozidla. Dále žalobkyně dne 27. 9. 2024 vystavila žalované fakturu č. , hodnota, za zajištění vozidla na částku 8.740 Kč, splatnou téhož dne, kterou žalovaná neuhradila. Rovněž dne 27. 9. 2024 žalobkyně vystavila žalované fakturu č. , hodnota, na částku 642 Kč, a to za přestupek spáchaný žalovanou, se splatností téhož dne, kterou žalovaná dle výpisu z účtu žalobkyně uhradila dne 30. 9. 2024, tedy třetí den po splatnosti. Z neuhrazených či pozdě uhrazených faktur tak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po jejich splatnosti do zaplacení. S ohledem na předčasné ukončení nájemní smlouvy v prvním roce jejího trvání, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 18.4 rámcové nájemní smlouvy ve výši dvanáctinásobku měsíčního nájemného (tj. 12 x 23.509,09 Kč), tedy celkem ve výši 282.109,08 Kč. K úhradě dlužných částek byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2025, a to do 7 dnů ode dne doručení výzvy. Dlužné částky žalovaná dosud neuhradila.

21. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Dále soud vycházel ze zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). Soud rovněž vycházel z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále jen „nařízení č. 351/2013 Sb.“).

22. Podle § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele je spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

23. Podle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

24. Podle § 1813 odst. 2 občanského zákoníku zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

25. Podle § 1814 odst. 1 písm. l) občanského zákoníku zneužívající jsou ujednání, která ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci.

26. Podle § 1815 občanského zákoníku se ke zneužívajícímu ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

27. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

28. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Podle § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

30. Podle § 3 nařízení č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200 Kč.

31. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je převážně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná nezaplacením faktury č. , hodnota, za nájem vozidla po dobu přesahující 15 dnů podstatným způsobem porušila povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy. Podle čl. 18.3.2 rámcové nájemní smlouvy byla žalobkyně oprávněna smlouvu vypovědět bez výpovědní lhůty. Tím žalované vznikla povinnost uhradit žalobkyni nejen dlužné částky, ale i smluvní pokutu sjednanou v čl. 18.4 rámcové nájemní smlouvy ve výši dvanáctinásobku měsíčního nájemného (tj. 12 × 23.509,09 Kč), tedy celkem 282.109,08 Kč. Žalovaná výši dlužné částky ani smluvní pokuty nezpochybnila. Soud však s ohledem na povahu spotřebitelského vztahu zkoumal, zda ujednání o smluvní pokutě není ujednáním zneužívajícím ve smyslu § 2048 občanského zákoníku, které by zakládalo významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele (§ 1813 až § 1815 občanského zákoníku). V případě zjištění takového ujednání by soud dle § 1815 občanského zákoníku k němu nepřihlížel. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, je přiměřenost smluvní pokuty nutno posuzovat v kontextu konkrétního porušení povinnosti, nikoli pouze podle její výše. Soud uzavírá, že v daném případě je sjednaná smluvní pokuta přiměřená následkům porušení smlouvy. Vozidlo bylo pronajato na dobu pěti let, přičemž žalovaná porušila smlouvu již v prvním roce užívání. Předčasné ukončení smlouvy, ztráta hodnoty vozidla jeho užíváním a zmaření dlouhodobého pronájmu, s nímž žalobkyně oprávněně počítala, významně zasáhly její obchodní model. Ujednání o smluvní pokutě bylo navíc sjednáno transparentně, stejným typem a velikostí písma jako ostatní ustanovení smlouvy.

32. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila, a to ani k výši požadované smluvní pokuty, ani k dlužným částkám. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v rozsahu účtované smluvní pokuty a nezaplacených faktur vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 314 088,17 Kč (sestávající se ze smluvní pokuty ve výši 282.109,08 Kč, nezaplacené faktury č. , hodnota, za nájem vozidla ve výši 23.509,09 Kč a nezaplacené faktury č. , hodnota, za zajištění vozidla ve výši 8.740 Kč) a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,86 Kč za dvě faktury (č. , hodnota, a č. , hodnota, ) uhrazené po splatnosti. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl rovněž nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, neboť žalovaná se dostala s úhradou dluhu do prodlení, a to podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a proto žalobkyni přiznal též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužných částek ode dne následujícího po jejich splatnosti na základě jednotlivých faktur. V případě částky 23.509,09 Kč ode dne 16. 9. 2024 a v případě částky 8.740 Kč ode dne 28. 9. 2024. Pokud se jedná o částku 282.109,08 Kč, soud přiznal zákonný úrok z prodlení od 18. 6. 2025, neboť předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 5. 6. 2025. V souladu s domněnkou doby dojití třetí pracovní den po odeslání podle § 573 občanského zákoníku byla výzva žalované doručena dne 10. 6. 2025. Po uplynutí doby splatnosti 7 dnů uvedené v předžalobní výzvě tak prodlení žalované s úhradou smluvní pokuty nastalo dnem 18. 6. 2025. Soud proto přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 282 109,08 Kč od 18. 6. 2025 do zaplacení, jak požadovala v žalobě.

33. Pokud jde o žalobkyní požadovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužných částek, soud konstatuje, že takto sjednaná sazba odpovídá přibližně 36,5 % ročně, což výrazně přesahuje zákonnou úrokovou sazbu z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb., která činí repo sazbu České národní banky zvýšenou o osm procentních bodů (aktuálně 11,5 % ročně). Soud proto zkoumal přiměřenost tohoto ujednání ve smyslu § 1813 občanského zákoníku, tedy zda nezakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Při posuzování přiměřenosti smluvního úroku z prodlení zohlednit nejen jeho absolutní výši, ale i jeho kumulativní efekt ve spojení s dalšími sankčními ujednáními, zejména smluvní pokutou. Úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně, tedy více než trojnásobek zákonného úroku, představuje sankci, která v kombinaci se smluvní pokutou ve výši dvanáctinásobku měsíčního nájemného působí excesivně a neodpovídá zásadě poctivosti (§ 6 občanského zákoníku) ani požadavku přiměřenosti sankcí.

34. Soud proto uzavřel, že ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně je nepřiměřené ve smyslu § 1813 občanského zákoníku, a tudíž k němu podle § 1815 občanského zákoníku nepřihlížel. V rozsahu rozdílu mezi smluvním úrokem z prodlení a zákonným úrokem z prodlení soud žalobu zamítl, a to i co do kapitalizovaných úroků z prodlení za pozdě uhrazené faktury č. , hodnota, a č. , hodnota, , kde žalobkyně požadovala částku 25,44 Kč, avšak soud přiznal pouze zákonný úrok ve výši 8,86 Kč.

35. Soud zdůrazňuje, že přiznání zákonného úroku z prodlení vychází z § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., které stanoví objektivní a předvídatelný rámec pro sankci prodlení, zatímco smluvní úrok v požadované výši by vedl k nepřiměřené sankci, jež by byla v rozporu s ochranou spotřebitele garantovanou § 1810 a násl. občanského zákoníku.

36. Soud zamítl rovněž nárok žalobkyně na zaplacení paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.400 Kč (2 × 1.200 Kč) podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Uvedené nařízení vlády upravuje výši zákonného úroku z prodlení a stanoví paušální částku nákladů spojených s uplatněním pohledávky, avšak výslovně pouze pro závazky mezi podnikateli. Z jeho systematiky i z důvodové zprávy vyplývá, že účelem této úpravy je kompenzovat věřiteli náklady spojené s vymáháním pohledávky v obchodních vztazích, nikoli ve vztazích spotřebitelských. V daném případě se jedná o spotřebitelský vztah ve smyslu § 1810 občanského zákoníku, neboť žalobkyně vystupuje jako právnická osoba podnikající v rámci své obchodní činnosti, zatímco žalovaná je fyzickou osobou, která uzavřela nájemní smlouvu mimo rámec své podnikatelské činnosti. Na spotřebitelské vztahy se proto nařízení vlády č. 351/2013 Sb. neuplatní. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nemá na požadovanou paušální náhradu nákladů právní nárok, a v této části žalobu zamítl.

37. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil žalované splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnější žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 81,48 % z celkových nákladů řízení, a to ve výši 52.352 Kč. Pro určení přesné výše příslušenství za účelem posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci byl ve smyslu § 154 odst. 1 o. s. ř. rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu, tj. ke dni 16. 10. 2025. Požadovaný nárok žalobkyně ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu činil celkem 363.210,89 Kč (jistina ve výši 314.088,17 Kč + kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 25,44 Kč + poplatek 2.400 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení částku 46.697,28 Kč). Žalobkyni byla soudem přiznána jistina ve výši 314.088,17 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, který ke dni vyhlášení rozsudku činil 15.503,60 Kč. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně byla úspěšná celkem v rozsahu 329.591,77 Kč. Rozdíl mezi úspěchy stran se tak rovnal částce 33.619,12 Kč. V procentním vyjádření byla žalobkyně úspěšná v 90,74 % a žalovaná v rozsahu 9,26 %. Rozdíl v úspěchu a neúspěchu tedy činil 81,48 %. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátem postupoval soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen „AT“). Náklady řízení se sestávají z odměny advokáta dle § 7 bod. 6 AT a § 8 odst. 1 AT (z tarifní hodnoty 314.088,17 Kč) za 4 úkony právní služby po 9.580 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu ve věci samé a účast na jednání soudu dne 16. 10. 2025), tj. 38.320 Kč, a 4 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. 1.800 Kč, dále z 21 % DPH z částky 40.120 Kč ve výši 8.425,20 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 15.706 Kč. Náklady řízení tak činní částku celkem 64.251,20 Kč. Z toho 81,48 % činí částku 52.351,88 Kč přiznanou na nákladech řízení žalobkyni. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.