12 C 219/2020

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Melmukovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa , proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa , zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , o zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu

I. Soud žalobu podle § 250g odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na účet právního zástupce žalovaného náklady řízení ve výši 9 171 do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu domáhal zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 7. 10. 2019, č. j. ČT -21589/2015-603, kterým byl zamítnut rozklad a kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 12. 3. 2015, č. j. ČT -108769/2012-638/, kterým bylo žalobci uloženo zaplatit [právnická osoba] [právnická osoba] částku 15 500,65 Kč s příslušenstvím, a to za poskytnuté služby elektronických komunikací za období od 17. 3. 2010 do 16. 11. 2010 u telefonního čísla [tel. číslo].

2. Žalovaná [právnická osoba] [právnická osoba] žalobu odmítala s tím, že jednak namítala opožděnost podání žaloby, když z doložky právní moci a vykonatelnosti, kterou Český telekomunikační úřad vyznačil na druhostupňovém rozhodnutí ze dne 7. 10. 2019, č. j. ČT -21589/2015-603, je zřejmé, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 10. 2019. Jednalo se o rozhodnutí správního orgánu II. stupně, proti kterému se nelze odvolat. Lhůta k podání žaloby v této věci tedy uplynula dnem 18. 12. 2019. Žaloba byla adresována Okresnímu soudu v Příbrami a sepsána dne 17. 4. 2020. Nejdříve tento den také mohla být podána u soudu. Podle žalovaného byla tedy žaloba podána opožděně. Navíc z obsahu žaloby podle žalovaného nevyplývají žádná konkrétní tvrzení, ke kterým by se dalo vyjádřit. Český telekomunikační úřad ve svých rozhodnutích jednoznačně vyložil, jaké důkazy ve věci provedl, co z nich zjistil a jaké závěry z těchto skutkových zjištění učinil. V tomto ohledu je zejména rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu II. stupně ze dne 7. 10. 2019 zcela precizní a nelze mu nic vytknout. Žalobce nikdy nečinil sporným to, že mu byla na jeho adrese [adresa], zřízena telefonní přípojka, současně s telefonním číslem [tel. číslo]. Tato přípojka byla zřízena dne 12. 12. 2008. Žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník tohoto objektu. Žalobce také z bankovního účtu vedeného na své jméno zpočátku vyúčtování za volání ze své pevné telefonní linky platil. V tomto směru zjištění správního orgánu plně korespondují s provedenými důkazy ve správním řízení tak, jak jsou obsaženy ve správním spisu. Pro případ, že by žaloba nebyla odmítnuta pro opožděnost, má žalovaný zato, že za tohoto stavu je možné ve smyslu § 250e odst. 2 o. s. ř. převzít skutková zjištění správního orgánu, když žalobce zásadně nevznáší žádnou konkrétní námitku.

3. Z rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 7. 10. 2019, č. j. ČTÚ 21589/2015-603, bylo zjištěno, že Český telekomunikační úřad podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl rozklad žalobce a potvrdil napadené rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severomoravskou oblast, ze dne 12. 3. 2015, č. j. ČTÚ 108769/2012-638/VII.vyř.-MoŠ, s tím, že v odůvodnění uvedl, že [právnická osoba] [právnická osoba] podala dne 26. 6. 2012 Českému telekomunikačnímu úřadu návrh na zahájení správního řízení o uložení povinnosti k peněžnímu plnění za poskytnuté služby elektronických komunikacích za zúčtovací období od 17. 3. 2010 do 16. 11. 2010 u telefonního čísla [tel. číslo] proti účastníkovi, kterým je pan [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], v celkové výši 16 901,52 Kč s příslušenstvím. Bylo uvedeno, že telefonní přípojka byla zřízena dne 12. 12. 2008 a vypovězena k 16. 11. 2010 z důvodu nezaplacení vyúčtování za služby. Správní orgán I. stupně správně uvedl, že smluvní vztah vznikl a návrh byl podán odůvodněně. [celé jméno žalobce] neunesl důkazní břemeno zejména proto, že žádným způsobem ve správním řízení nereagoval zasláním jakýchkoli dopadů a důkazů. Bylo nesporné, že žalobce předmětné telefonní číslo využíval a vyúčtování hradil. Nezaplacením ceny za služby elektronických komunikací se odpůrce dostal do prodlení a navrhovatel má právo požadovat zaplacení cen i s úrokem z prodlení. O náhradě nákladů řízení pak správní orgán rozhodl v souladu s § 129 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích. Pan [celé jméno žalobce] podal v zákonné lhůtě blanketní rozklad. Navrhovatel k podanému rozkladu uvedl, že pevná linka byla aktivována na základě telefonické objednávky, při které odpůrce [celé jméno žalobce] sdělil potřebné údaje, a to včetně údajů osobních. Podepsaný výtisk smlouvy však odpůrce nezaslal navrhovateli zpět v odpovědní obálce. V případě telefonické objednávky se nepředkládají žádné doklady, neboť se navrhovatel spoléhá na korektnost zákazníka. Tento postup se uplatnil i v posuzovaném případě, kdy smluvní vztah vznikl dnem aktivace služby. Vyúčtování služeb bylo od počátku vystavováno na odpůrce a odpůrce také hradil vyúčtování za služby do 16. 3. 2010 ze svého bankovního účtu, což také dokládá jeho účastnický vztah. Správní orgán II. stupně tak s ohledem na vše uvedené dospěl k závěru, že vznik smluvního vztahu mezi účastníky řízení (stranami sporu) byl dostatečně prokázán do té míry, že zde neexistuje důvodné podezření, které by podporovalo opačný závěr. Z přehledu neuhrazených vyúčtování bylo evidentní, že vyúčtování za zúčtovací období od zřízení předmětné telefonní přípojky do 16. 3. 2010 byla hrazena, když navrhovatel požaduje úhradu vyúčtování až za zúčtovací období od 17. 3. 2010. K namítanému promlčení nároku správní orgán II. stupně uvedl, že splatnost nejstarší uplatněné faktury za zúčtovací období od 17. 3. 2010 do 16. 4. 2010 nastala dne 14. 5. 2010. Návrh na zahájení správního řízení u správního orgánu byl uplatněn 26. 6. 2012. Tříletá promlčecí doba tedy neuplynula.

4. Žalobce při jednání dne 25. 2. 2021 uvedl, že nikdy nevlastnil telefonní číslo na pevnou linku [tel. číslo] s tím, že žádnou smlouvu s O2 neobdržel. Neobdržel ani dopis O2 ze dne 12. 10. 2010 o zrušení poskytování služeb.

5. Ze spisu Městského soudu v Praze spisová značka 10 A 196/2019 bylo zjištěno, že žalobce [celé jméno žalobce] podal žalobu na neplatnost rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu č. j. ČTÚ 21589/2015-603 ze dne 7. 10. 2019 a přiznání odkladního účinku tohoto rozhodnutí.

6. Z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2020 č. j. 10 A 196/2019-19 bylo zjištěno, že žaloba byla odmítnuta a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s tím, že k rozhodování o žalobách proti správním rozhodnutím vydaným v soukromoprávních sporech nejsou pravomocné soudy správní, nýbrž soudy civilní podle § 244 odst. 1 o. s. ř. V případě žalobce bude věcně a místně příslušným soudem k projednání žaloby podle § 250 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Okresní soud v Příbrami a žalobce může žalobu k tomuto soudu podat do jednoho měsíce od právní moci toho usnesení. Žalobce se v této věci domáhal u městského soudu zrušení rozhodnutí předsedy rady žalovaného Českého telekomunikačního úřadu, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2015 č. j. ČTÚ 108769/2012-638/VII.vyř.-MoŠ, kdy prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena povinnost zaplatit [právnická osoba] [právnická osoba] 15 500,65 Kč s příslušenstvím za poskytnutou službu elektronických komunikací.

7. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2020 č. j. 10 A 196/2019-19 nabylo právní moci dne 16. 3. 2020.

8. Opravným usnesením ze dne 16. 6. 2020 č. j. 10 A 196/2019-24 Městský soud v Praze upravil pouze v záhlaví, kdy jméno žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] nahradil správným [celé jméno žalobce] s tím, že se jedná o zjevnou chybu v psaní v usnesení o odmítnutí žaloby s tím, že chyba v prvním jménu žalobce nemohla mít žádný vliv na srozumitelnost usnesení, ani na jeho řádné doručení žalobci. Z usnesení jako celku je totiž nepochybně zřejmé, o které žalobě, směřující proti kterému správnímu rozhodnutí, bylo rozhodnuto, přičemž žalobce musel vědět, že danou žalobu podal právě on. Usnesení bylo doručení přímo žalobci, přičemž na obálce byl žalobce zcela jednoznačně identifikován, a to nikoli jen správným jménem, ale též rokem narození. Za této situace má soud za to, že není třeba usnesení o odmítnutí žaloby žalobci opětovně doručovat.

9. Toto opravné usnesení nabylo právní moci dne 26. 6. 2020.

10. S ohledem na shora uvedené důvody opravného usnesení Městského soudu v Praze soud vzal za datum právní moci usnesení, kterým byla žaloba žalobce odmítnuta, den 16. 3. 2020. Žalobce byl skutečně tak, jak zjištěno z doručenky, jako adresát uveden správně [celé jméno žalobce], narozený 1961, bytem [adresa], a usnesení mu bylo doručeno. Žalobce byl v usnesení ze dne 13. 2. 2020 poučen, že může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu podle části páté o. s. ř. k Okresnímu soudu v Příbrami.

11. Žalobce žalobu k Okresnímu soudu v Příbrami podal dne 24. 4. 2020, a to v elektronické podobě bez uznávaného elektronického podpisu a kterou ve lhůtě tří dnů nedoplnil ve smyslu § 42 odst. 2 o. s. ř., proto soud k tomuto podání nepřihlížel.

12. Žalobce následně podal žádost o prominutí lhůty k doplnění podání předložením originálu s vlastnoručním podpisem návrhu ve věci samé a Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 18. 6. 2020 č. j. 8 Nc 1/2020-13 prominul žalobci zmeškání lhůty k doplnění podání předložením originálu s vlastnoručním podpisem návrhu ve věci samé učiněné elektronicky dne 20. 4. 2020, když žalobce požádal dne 1. 6. 2020 o prominutí zmeškání lhůty podle § 2 zákona č. 191/2020 Sb. o některých opatřeních ke zmírnění dopadu epidemie koronaviru SARS CoV – 2. Soud proto podle § 2 odst. 1 a 3 lex covid lhůtu prominul, když podatelna Okresního soudu v Příbrami opatřením předsedy Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 2. 2020 o činnosti Okresního soudu v Příbrami v nouzovém stavu přijímala pouze podání dodaná poštou, nebo učiněná elektronicky. Ve vestibulu hlavního vchodu do budovy soudu byla umístěna schránka, do níž bylo možné vložit písemné podání. Nebylo však potvrzeno jeho přijetí. Toto bylo vydáváno pouze na výslovnou žádost učiněnou příslušníku justiční stráže, denně od 14ti do 15ti hodin. Nouzový stav byl ukončen Vládou ČR dnem 17. 5. 2020. Úkon bylo možné provést nejpozději dne 1. 6. 2020. Žalobce své podání učiněné elektronicky bez uznávaného podpisu dne 1. 6. 2020 doplnil ve lhůtě tří dnů dne 4. 6. 2020. V žádosti o prominutí zmeškání lhůty připojil podepsaný návrh ve věci samé.

13. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popř. smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu o sporu nebo o jiné věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1) a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

14. Podle § 246 odst. 1 o. s. ř., k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena, nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

15. Podle § 250g odst. 1 písm. a) o. s. ř. soud žalobu odmítne, byla-li podána opožděně.

16. Žalobce byl v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2020 č. j. 10 A 196/2019-19 poučen, že může podat do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení žalobu podle § 250 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k Okresnímu soudu v Příbrami.

17. Žalobce žalobu podal dne 20. 4. 2020 v elektronické podobě, řádně ji nedoplnil, byla mu prominuta lhůta (viz shora uvedené usnesení). Soud proto vzal jako datum řádné podané žaloby den 20. 4. 2020, i když řádná žaloba sepsaná žalobcem došla soudu až 4. 6. 2020, zároveň se žádostí o prominutí zmeškání lhůty.

18. Soudu proto nezbylo než žalobu pro opožděnost odmítnout, neboť byla podána po jednoměsíční lhůtě, která žalobci byla poskytnuta a o které byl řádně poučen Městským soudem v Praze ve sporu pod spisovou značkou 10 A 196/2019. S ohledem na opožděnost žaloby soud proto zamítl návrh žalobce na opětovné vyžádání spisu Českého telekomunikačního úřadu, když tento spis je přílohou předmětného sporu, a rovněž byl zamítnut návrh žalobce na předložení originálu tzv. náhradního dokladu za vyúčtování za služby, když žalobce tvrdil, že [právnická osoba] si může vyhotovovat doklady, jak chce, a centrála o tom ani nemusí vědět.

19. Právní zástupce žalované strany k tomu uvedl, že k vyúčtování služeb dochází automaticky v systémech O2 a je vyloučena možnost zasahování člověkem. Vyúčtování vychází z tarifikace a spotřebovaných jednotek, nebo stažených dat.

20. S ohledem na to, že žaloba byla podána opožděně, soud se tak věcnou stránkou sporu podrobněji nezabýval.

21. Protože žalovaná strana měla ve věci plný úspěch, přiznal jí soud i náhradu nákladů řízení, a to v celkové výši 9 171 Kč. Jeden právní úkon služby podle § 9 odst. 4 písm. d) a § 7 bod 5 advokátního tarifu činí 3 100 Kč, kdy ve věci podle vyčíslení právního zástupce žalované strany byly poskytnuty dva úkony právní služby, převzetí a příprava a zastupování při ústním jednání 21. 4. 2021, tedy 2x 3 100 Kč + DPH + 2x režijní paušál po 300 Kč Náklady právního zastoupení tak činí 6 800 Kč. Dále soud přiznal žalované straně cestovné Praha – Příbram a zpět 130 km osobním vozem Volkswagen Passat, a to cestovné podle výpočtu a doloženého technického průkazu, celkem 780 Kč DPH ve výši 21% činí 1 591 Kč Celkem tedy náklady řízení přiznány ve výši 9 171 Kč. Tuto částku je žalobce povinen nahradit žalovanému na účet právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.