12 C 27/2020

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Melmukovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození , bytem adresa žalobce , b) celé jméno žalobce , datum narození , bytem adresa žalobce , zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , o ochraně osobnosti

I. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku uveřejnit v tištěném periodiku„ Náš region Příbramsko“ a na webu www.nasregion.cz pod záložkou https://nasregion.cz/stredocesky-kraj na svůj náklad formou placené inzerce omluvu následujícího znění: „ OMLUVA [příjmení] [celé jméno žalobce] A [příjmení] [celé jméno žalobce]: Omlouvám se panu [celé jméno žalobce] a panu [celé jméno žalobce] za to, že jsem do jejich cti, jakož i do cti zemřelého p. [celé jméno žalobce] staršího, neoprávněně zasáhl mými nepravdivými tvrzeními citovanými v článku s názvem„ [celé jméno žalovaného]: [anonymizováno] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“ uveřejněném ve vydání č. 1/2020 periodika„ Náš region Příbramsko“ a na webu nasregion.cz, a to tvrzeními, že <i>(i) „ jaký otec, takový syn (otec bolševik a potvrzený estébák s tomu odpovídajícími morálními a podnikatelskými vlastnostmi a dovednostmi, neznající slovo poctivost a pravdomluvnost)“</i> <i>(ii) „ Exstarostou uváděné děje a částky údajných dluhů jsou zcela nepravdivé, zmanipulované a účelové předkládané tak, aby zakryly skutečnost po jejich nepřátelském převzetí firmy, tzn. odvedením pozornosti právě od manipulací a podvodů připravených [celé jméno žalobce] starším a realizovaných jeho pomocníky [příjmení] a [anonymizováno]“</i> <i>(iii) „ právě [celé jméno žalobce] st. připravil s pomocníky celý podvod s akciemi firmy a nepřátelské převzetí firmy, pozdějším vytunelováním a vytvořením fingovaných dluhů. Tímto pečlivě a sofistikovaně připraveným podvodem jsme přišli o veškerý firemní, ale i soukromý majetek a udělal z nás, slušně a dobře zabezpečené rodiny – bezdomovce, bez jakýchkoliv prostředků a majetku.“</i> <i>(iv) „ …pane exstarosto. Výše škody, kterou svým protiprávním jednáním vytvořila dosud vaše rodina a pomocníci mně a mojí rodině je 250 milionů korun.“</i> která ve svém celkovém vyznění stavějí pana [celé jméno žalobce] staršího a jeho rodinné příslušníky do špatného světla a vzbuzují dojem, že jeho rodina mě podvedla a poškodila. Tato tvrzení jsou nicméně nepravdivá. Za způsobený zásah do osobnostních práv jmenovaných se proto omlouvám. [celé jméno žalovaného]“, s tím, že text„ OMLUVA [příjmení] [celé jméno žalobce] A [příjmení] [celé jméno žalobce]“ bude uveden stejným druhem a stejnou velikostí písma jako nadpis článku„ [celé jméno žalovaného]: [anonymizováno] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“ uveřejněného ve vydání č. 1/2020 periodika„ Náš region [anonymizováno]“ a zbývající text samotné omluvy bude uveden stejným druhem a stejnou velikostí písma jako samotný text tohoto článku. (Uvedené platí obdobně i pro uveřejnění omluvy na webu nasregion.cz, tj. nadpis a text omluvy bude uveřejněn stejným druhem písma, jako byl uveřejněn nadpis, resp. text zmíněného článku na webu nasregion.cz).

II. Žalobcům se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobci se žalobou podanou k soudu domáhají stanovení povinnosti žalovanému v rozsudku tak, aby byl povinen do jednoho měsíce od právní moci rozsudku uveřejnit v tištěném periodiku„ Náš region Příbramsko“ a na webu www.nasregion.cz pod záložkou https://nasregion.cz/stredocesky-kraj na svůj náklad formou placené inzerce omluvu následujícího znění: „ OMLUVA [příjmení] [celé jméno žalobce] A [příjmení] [celé jméno žalobce]: Omlouvám se panu [celé jméno žalobce] a panu [celé jméno žalobce] za to, že jsem do jejich cti, jakož i do cti zemřelého p. [celé jméno žalobce] staršího, neoprávněně zasáhl mými nepravdivými tvrzeními citovanými v článku s názvem„ [celé jméno žalovaného]: [anonymizováno] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“ uveřejněném ve vydání [číslo] periodika„ Náš region Příbramsko“ a na webu [webová adresa], a to tvrzeními, že <i>(i) „ jaký otec, takový syn (otec bolševik a potvrzený estébák s tomu odpovídajícími morálními a podnikatelskými vlastnostmi a dovednostmi, neznající slovo poctivost a pravdomluvnost)“</i> <i>(ii) „ Exstarostou uváděné děje a částky údajných dluhů jsou zcela nepravdivé, zmanipulované a účelové předkládané tak, aby zakryly skutečnost po jejich nepřátelském převzetí firmy, tzn. odvedením pozornosti právě od manipulací a podvodů připravených [celé jméno žalobce] starším a realizovaných jeho pomocníky [příjmení] a [anonymizováno]“</i> <i>(iii) „ právě [celé jméno žalobce] st. připravil s pomocníky celý podvod s akciemi firmy a nepřátelské převzetí firmy, pozdějším vytunelováním a vytvořením fingovaných dluhů. Tímto pečlivě a sofistikovaně připraveným podvodem jsme přišli o veškerý firemní, ale i soukromý majetek a udělal z nás, slušně a dobře zabezpečené rodiny – bezdomovce, bez jakýchkoliv prostředků a majetku.“</i> <i>(iv) „ …pane exstarosto. Výše škody, kterou svým protiprávním jednáním vytvořila dosud vaše rodina a pomocníci mně a mojí rodině je 250 milionů korun.“</i> která ve svém celkovém vyznění stavějí pana [celé jméno žalobce] staršího a jeho rodinné příslušníky do špatného světla a vzbuzují dojem, že jeho rodina mě podvedla a poškodila. Tato tvrzení jsou nicméně nepravdivá. Za způsobený zásah do osobnostních práv jmenovaných se proto omlouvám. [celé jméno žalovaného]“, s tím, že text„ OMLUVA [příjmení] [celé jméno žalobce] A [příjmení] [celé jméno žalobce]“ bude uveden stejným druhem a stejnou velikostí písma jako nadpis článku„ [celé jméno žalovaného]: Vařekova rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“ uveřejněného ve vydání [číslo] periodika„ Náš region Příbramsko“ a zbývající text samotné omluvy bude uveden stejným druhem a stejnou velikostí písma jako samotný text tohoto článku. (Uvedené platí obdobně i pro uveřejnění omluvy na webu [webová adresa], tj. nadpis a text omluvy bude uveřejněn stejným druhem písma, jako byl uveřejněn nadpis, resp. text zmíněného článku na webu [webová adresa]). Žalobu odůvodnili tím, že uvedené výroky obsažené v Prohlášení, které žalovaný poskytl vydavateli za účelem jejich zveřejnění zcela nepravdivými tvrzeními, od pravdivých informací se neodvíjejí. Pan [celé jméno žalobce] st., ani žádný z žalobců, se žádného podvodného jednání ani žádného jiného nezákonného jednání v souvislosti s akciemi, resp. s majetkem [právnická osoba] – prodej pneu, a.s., ani v souvislosti s majetkem žalovaného, nedopustil. A nikdo z nich nebyl ani z takového jednání obviněn, stejně tak explicitně lživé a ničím nepodložené je tvrzení žalovaného o údajné způsobené škodě„ rodinou [příjmení]“ (k níž oba žalobci náleží), na majetku žalovaného a jeho rodiny v údajné výši 250 000 000 Kč. Skutečností je otázka, zda v roce 2013 platně došlo k prodeji akcí [právnická osoba] – prodej pneu, a.s. mezi žalovaným jako prodávajícím a panem [celé jméno žalobce] st. jako kupujícím. Tato skutečnost byla a je předmětem obchodně-právních sporů vedených před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 47 Cm 334/2014 a 67 Icm 13/2016. První zmíněný spor je pravomocně skončený a byla jím zamítnuta žaloba pana [jméno] [příjmení] na určení, že je akcionářem [právnická osoba] – prodej pneu, a.s. Ve druhém ze zmíněných řízení je k datu podání k dispozici pouze nepravomocný rozsudek Krajského soudu, který byl napaden odvoláním pana [celé jméno žalobce], který je v té věci označen jako žalobce. Z žádného rozhodnutí vydaného doposud ve zmíněných obchodně-právních sporech ani v nejmenším neplynou jakékoliv závěry o údajných podvodech, jichž by se měl dle Výroků zveřejněných žalovaným dopustit vůči žalovanému v souvislosti s akciemi [právnická osoba] – prodej pneu, a.s., dále„ KPP“, pan [celé jméno žalobce] st., případně kterýkoliv z žalobců či kdokoliv další z jejich rodiny. Výroky žalovaného v podobě tzv. Prohlášení jdou svým obsahem i svou útočností daleko nad rámec podstaty samotných soudních sporů a nad rámec čehokoliv, co by žalovanému k takto agresivním difamačním výrokům poskytlo jakékoliv rozumné důvody či jakýkoliv reálný základ. Jde podle žalobců zjevně o výroky, jejichž cílem bylo jméno zemřelého [celé jméno žalobce] st., stejně jako oba žalobce a jejich rodiny, v očích veřejnosti bez jakéhokoliv reálného základu zdiskreditovat, očernit. Veřejné šíření Výroků pociťují oba žalobci jako drastický zásah do cti pana [celé jméno žalobce] st. a domáhají se proto touto žalobou, jakožto osoby jemu blízké, ochrany jeho osobnosti. Žalobce a) je vnukem pana [celé jméno žalobce] st., žalobce b) je jeho synem, který v minulosti vykonával funkci starosty města Příbrami. Veřejným šíření Výroků se cítí zároveň přímo dotčeni na své cti i oba žalobci, a to těmi pasážemi, které tvrdí a naznačují údajnou nepoctivost či spoluúčast na údajných podvodech či způsobení údajné škody také ve vztahu k synovi či k celé rodině [příjmení]. Celkové vyznění Výroků staví pana [celé jméno žalobce] st. i oba žalobce v očích veřejnosti jednoznačně do špatného světla, coby údajné podvodníky, vzbuzuje dojem, že jejich rodina podvedla a zneužila„ slušného člověka“. Přitom ve skutečnosti je za celým příběhem především obyčejný nezdar podnikání žalovaného, zapříčiněný především jeho vlastními podnikatelskými rozhodnutími. Oba žalobci byli zasaženi jak v rodině privátní, tak i společenské a profesionální. Oba žalobci mají trvalé bydlišti v [obec], žijí zde se svými rodinami a jsou prostřednictvím svých majetkových účastí a manažerských funkcí činní v mnoha odvětvích obchodu a služeb, jejich podnikání má celkově poměrně značný rozsah, proto vnímají důvodně žalovaným šířené Výroky o svém údajném nepoctivém a dokonce nezákonném jednání, jako újmu skutečně extrémní intenzity, která v jejich případě„ nekončí“ tím, že byli zostuzeni společensky, nýbrž reálně došlo k poškození též existujících podnikatelských a obchodních aktivit obou žalobců, jejich kreditu, jakožto čestných obchodních partnerů. Žalobci shledávají odpovědnost i vydavatele periodika, neboť před uveřejněním Prohlášení nepodnikl žádné kroky, kterými by se pokusil ověřit, zda jsou k dispozici rozumné důvody, spoléhal na to, že jde o tvrzení pravdivá. Autor článku před jeho zveřejněním nikterak nekontaktoval žádného z žalobců, jakožto osoby, jejichž cti se Výroky obsažené v Prohlášení výrazně negativně dotýkají. Úvodní komentář autora Článku i celkový způsob, jak je Článek koncipován, způsobují, že celkové jeho vyznění neodpovídá reálné situaci, nebyl poskytnut prostor pro vyjádření druhé strany. Oba žalobci vyzvali i Vydavatele k uveřejnění omluvy a k odstranění článku z webu [webová adresa], a to dopisem ze dne 12. 2. 2020. Ke dni podání žaloby k uveřejnění omluvy ani k odstranění Článku z webu [webová adresa] nedošlo. Podle žalobců je vedle vydavatele odpovědný za Výroky i sám žalovaný, jakožto autor těchto Výroků, který po vydavateli prokazatelně výslovně požadoval jejich uveřejnění. Dokládá to již samotný text Článku a žalobci navrhují toto v řízení prokázat i plným zněním předmětné korespondence žalovaného vůči Vydavateli. Žalobci se proto domáhají odčinění nemajetkové újmy, která jim vznikla v příčinné souvislosti s neoprávněným zásahem žalovaného do cti pana [celé jméno žalobce] st., jakož i obou žalobců způsobeným veřejným šířením Výroků, a proto žádají její odčinění, a to přiměřeným zadostiučiněním formou omluvy ve znění uvedeném ve výroku tohoto rozsudku.

2. Žalobci nejdříve požadovali omluvu ve znění rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 12. 2020, č. j. 12 C 27/2020-142.

3. K odvolání žalovaného byl rozsudek Okresního soudu v Příbrami zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2021, č. j. 21 Co 49/2021-160, s tím, že je především vadná žaloba sama, když obsahuje neurčitý text omluvy, z něhož není vůbec patrné, za jaké konkrétní výroky je požadována, i když v bodě 1.2. žaloby jsou příkladem uvedeny výroky, jimiž se žalobci cítí být dotčeni, neboť nejsou pojaty do textu omluvy, nemůže být žaloba i z tohoto důvodu, nedojde-li k úpravě žalobního návrhu, úspěšná a musí být bez dalšího zamítnuta. Soud II. stupně dále uložil soudu I. stupně, aby dostatečně poučil žalovaného podle § 118a o. s. ř. a přesně specifikoval, ohledně kterých konkrétních výroků je povinen označit důkazy k prokázání jejich pravdivosti a poučit jej o procesních následcích nevyhovění této výzvě. Dále podle názoru Krajského soudu v Praze některé výroky sporného článku jsou přičitatelné autorovi článku, popř. vydavateli.

4. Žalobci v doplnění žaloby ze dne 20. 2. 2020 uvedli a blíže specifikovali zbytek výroku tak, jak má znít podle názoru Krajského soudu v Praze s tím, že žalobci mají za to, že odvolací soud svůj shora citovaný právní názor vyslovený pod bodem 27. usnesení neopírá o žádné zákonné ustanovení, ani judikaturní závěr. Podle § 79 o. s. ř. podle žalobců platí, že žalobní návrh musí obsahovat vylíčení rozhodných skutečností a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá. V případě žaloby ze dne 20. 2. 2020, kde shora označené věci tato žaloba obsahuje jasná, jednoznačná a srozumitelná tvrzení, z nichž plyne, kterými konkrétními výroky, uveřejněnými v předmětném článku a proč se žalobce cítí dotčen na své cti. Pod bodem 1.2. žaloby jsou citovány konkrétní výroky uveřejněné v předmětném článku, dále v žalobě označované souhrnně jako„ výroky“ a dále (s tím, že jde o výroky žalovaného, o jejichž uveřejnění žalovaný vydavatele daného periodika výslovně požádal, to učinil žalovaný v rámci řízení ve shora označené věci nesporným) následně pod bodem 1.3. žaloby je žalobci konstatováno, že„ výroky“ jsou nepravdivými tvrzeními, respektive hodnotícími soudy nezakládajícími se na pravdivých informacích + jsou uvedena tvrzení tomu nasvědčující + je uvedeno, že důkazní břemeno k prokázání pravdivosti„ výroků“ je v tomto řízení na žalovaném. Pod bodem 1.5. žaloby jsou uvedena tvrzení, z nichž plyne, v čem spočívá drastický zásah do cti obou žalobců, k němuž došlo uveřejněním„ výroků“ včetně tvrzení o tom, v jakých konkrétních jednotlivých sférách svého života a v jakých konkrétních ohledech bylo do osobnostních práv žalobců uveřejněním„ výroků“ zasaženo. V článku II. žaloby pak žalobci uvádějí, že v souvislosti s veřejným šířením„ výroků“ vznikla žalobcům nemajetková újma, jejíž odčinění formou omluvy se žalobci žalobou domáhají. Žalobci mají za to, že jimi zvolený způsob identifikace„ výroků“, za něž je omluva požadována, je ve skutečnosti dostatečný. Stejně vyznívá dle názoru žalobců v tomto ohledu i judikatura Nejvyššího soudu, například usnesení sp. zn. 30 Cdo 4427/2011 ze dne 30. 1. 2012, v němž Nejvyšší soud v obecné rovině konstatuje, že žalobní návrhy ve věcech ochrany osobnosti nesmějí být formulovány obecně a nepřesně. Takové nepřesnosti musí být odstraněny a nemají být přebírány do rozsudku ve znění vyvolávajícím pochybnosti. Nicméně v dané věci uzavřel, že nebyl dán důvod k odmítnutí žaloby pro údajnou neurčitost petitu jen proto, že text omluvy v petitu žaloby neobsahuje konkrétní nepravdivé údaje, za které je omluva požadována. Rozhodující podle závěrů Nejvyššího soudu ČR ve zmíněné věci bylo, že ze žalobních tvrzení bylo jednoznačně zřejmé, za které výroky je omluva požadována a stačilo, když v petitu byl identifikován dopis, v němž byly tyto„ výroky“ obsaženy. Citované usnesení doslova uvádí:„ Tyto údajné zásahy jsou dostatečně zmíněny v samotné žalobě“. Žalobci jsou toho názoru, že z žádného zákonného ustanovení, ani z judikaturních závěrů neplyne, že by text omluvy v petitu žaloby na ochranu osobnosti musel obsahovat citaci konkrétních jednotlivých výroků žalovaného, za něž je omluva požadována, a že naopak z ustanovení § 79 o. s. ř. plyne, že dostačující v tomto ohledu je, obsahuje-li žaloba vylíčení rozhodujících skutečností, a je-li ze žaloby zřejmé, čeho se žalobce domáhá. Tento názor žalobců je podpořen jako správný i pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 123/2021-190 ze dne 24. 6. 2021, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 15 C 108/2020-162 ze dne 17. 2. 2021, kterým bylo zcela žalobě vyhověno, kdy se oba žalobci domáhali omluvy za uveřejnění týž výroků žalovaného (které jsou předmětem tohoto řízení), vůči [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], jakožto vydavateli periodika, v němž byl uveřejněn předmětný článek. Žaloba i žalobní petit (text omluvy) v této zmíněné věci souzené Obvodním soudem pro Prahu 7 a Městským soudem v Praze, jako soudem odvolacím, přitom byla formulována obdobně jako žaloba a žalobní petit v řízení ve shora označené věci, v tom smyslu, že veškerá tvrzení žalobců obsažená v žalobě, jakož i samotný žalobní návrh jsou zcela jasně a srozumitelně vztaženy ke konkrétně a jednoznačně specifikovaným výrokům žalovaného uveřejněným na výslovnou žádost žalovaného v předmětném článku, jak jsou tyto výroky specifikovány v rámci žalobních tvrzení. Petit žaloby (tj. text požadované omluvy), ani v této pravomocně skončené věci souzené Obvodním soudem pro Prahu 7 a Městským soudem v Praze citací jednotlivých výroků, za něž je omluva požadována, neobsahoval.

5. Podle žalobců, podle odvolacího soudu„ difamační fakta (skutková tvrzení), kromě toho, že je třeba je podrobit testu pravdy, je při tom posuzovat komplexně pod zorným úhlem mnoha hledisek“, která odvolací soud následně vypočítává, tak žalobci mají za to, že převážnou většinu z nich ve skutečnosti rozsudek soudu I. stupně hodnotil, byť některá z nich, řekněme, jinak nazval, a naopak některá, z těchto odvolacím soudem uváděných kritérií, nejsou ve skutečnosti pro posouzení důvodnosti soukromo-právní žaloby na ochranu osobnosti rozhodná. Žalobci tak z procesní opatrnosti vyhovují výzvě okresního soudu a činí následující doplnění žaloby ze dne 20. 2. 2020, neboť údajně neurčitý je dle právního názoru odvolacího soudu„ text omluvy“ a žalobci doplnili petit žaloby ve znění uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí s tím, že dodávají, že podle ustanovené judikatury platí, že text omluvy ve věcech ochrany osobnosti nemusí soud převzít do výroku rozsudku zcela doslovně s tím, že pokud některou pasáž navrhované omluvy nepovažuje za podloženou výsledky provedeného dokazování, z textu omluvy ji jednoduše vypustí. Učinil tak i Městský soud v Praze ve zmíněném a k tomu podání připojeném pravomocném rozsudku č. j. 22 Co 123/2021-190 ze dne 24. 6. 2021.

6. Žalobci dále dodávají, že kdo je v rámci výroků žalovaného, za něž je požadována touto žalobou omluva, míněn„ otcem“,„ synem“, či„ exstarostou“, je naprosto jednoznačně zřejmé z tvrzení obsažených v žalobě, jakož i z kontextu předmětného článku v jeho celistvosti. V samotném petitu, mají-li v něm být konkrétní výroky„ znovu“ citovány (což požaduje odvolací soud), tak musí být citovány doslovně v tom znění, v jakém byly uveřejněny. Žalobci znovu zdůraznili, že důkazní břemeno k prokázání případné pravdivosti„ výroků“ nese v tomto řízení žalovaný. Pod dalším bodem žalovaný žalobu odmítal s tím, že žalobcům se nehodlá omluvit. Článek, který zadal na„ Náš region Příbramsko“ byla odezva na článek žalobce, který uveřejnil na Pribram.cz formou rozhovoru, ve kterém znevážil jak moji osobu, tak ČT, která odvysílala reportáž„ [příjmení] tygří převzetí“. Protože [webová adresa] s ním po uveřejnění tohoto rozhovoru nechtěla nijak komunikovat, tak se obrátil na Náš region Příbramsko a uveřejnil tento Článek. Při jeho sepisu vycházel z rozhodnutí Krajského soudu v Praze, která byla k tomu datu vydána. K částce 250 000 000 Kč došel tak, že se jedná o součet jejich majetku plus to, co ztratil jako podnikatel včetně ztráty dobrého jména. Stojí si za tím, že tvrzení v Článku jsou pravdivá.

7. Žalovaný byl opětovně při jednání dne 22. 9. 2021 poučen podle § 118a o. s. ř. k označení důkazů k prokázání pravdivosti„ výroků“: (i)„ jaký otec, takový syn (otec bolševik a potvrzený estébák s tomu odpovídajícími morálními a podnikatelskými vlastnostmi a dovednostmi, neznající slova poctivost a pravdomluvnost)“ (ii)„ Exstarostou uváděné děje a částky údajných dluhů jsou zcela nepravdivé, zmanipulované a účelově předkládané tak, aby zakryly skutečnost po jejich nepřátelském převzetí firmy, tzn. odvedením pozornosti právě od manipulací a podvodů připravených [celé jméno žalobce] starším a realizovaných jeho pomocníky [příjmení] a [anonymizováno]“ (iii)„ právě [celé jméno žalobce] st. připravil s pomocníky celý podvod s akciemi firmy a nepřátelské převzetí firmy, pozdějším vytunelováním a vytvořením fingovaných dluhů. Tímto pečlivě a sofistikovaně připraveným podvodem jsme přišli o veškerý firemní, ale i soukromý majetek a udělal z nás, slušné a dobře zabezpečené rodiny – bezdomovce, bez jakýchkoliv prostředků a majetku.“ (v) „ ...pane exstarosto. Výše škody, kterou svým protiprávním jednáním vytvořila dosud vaše rodina a pomocníci mně a mojí rodině je 250 milionů korun.“ s tím, že pokud nebude prokázána pravdivost jeho tvrzení v těchto výrocích uvedených v „ Prohlášení“ zaslaném vydavateli A11 s. r. o. věrohodnými důkazy, žalovaný neunese důkazní břemeno prokazující pravdivost výroků, s následkem vyhovění nároku žalobců uplatněného v žalobě a rozhodnutí v jeho neprospěch.

8. Žalovaný k bodu (i) doložil z internetu stažené informace ohledně [celé jméno žalobce] st., narozeného [datum], pod krycím jménem [jméno] – typ spolupráce s STB – agent a tajný spolupracovník s tím, že tento seznam má pouze informativní charakter a byl pořízen na internetu 5. 3. 2021.

9. Právní zástupce žalobců namítal pravost této listiny, kterou si může každý vyrobit s tím, že žalovaný by měl doložit, když uvádí„ jaký otec, takový syn“, že pan [celé jméno žalobce] ml. byl bolševik a STBák.

10. Pokud jde o bod 2. výroku žaloby, tak žalovaný uvedl, že„ nepřátelským převzetím firmy“ rozumí machinace s akciemi a odkazuje na rozsudky týkající se akcií, které byly k důkazu již provedeny.

11. Právní zástupkyně žalobců k tomu uvedla, že spor ohledně akcií byl pravomocně vyřešen a odkazuje na rozsudek soudu I. stupně z jednání dne 1. 12. 2020.

12. Pokud jde o bod 3., žalovaný uvedl, že není pravdou, že by panu [celé jméno žalobce] st. dlužil nějaké peníze, naopak on dlužil jemu a nyní by dluh měl zdědit vnuk [celé jméno žalobce]. Poukázal na rozhodnutí mimořádné valné hromady z 2. 7. 2017, kdy se [celé jméno žalobce] zmocnil firmy žalovaného, a to nepřátelským převzetím. Okamžitě přestali platit dodavatelům, bance, a [příjmení] to všechno řídil a vše připravoval k absolutnímu vytunelování firmy. Pokud jde o mimořádnou valnou hromadu ze dne 2. 7. 2017, tak její oprávněnost se řeší na Městském soudu v Praze.

13. Právní zástupkyně žalobců poukázala na rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 67 Icm 13/2016 ze dne xanon -594, kterým bylo zcela vyhověno žalobě [celé jméno žalobce] na vyloučení akcií pana [celé jméno žalovaného] a tvrzení pana [celé jméno žalovaného] soud označuje za účelová a nepravdivá.

14. Žalovaný k tomu uvedl, že si půjčil od [celé jméno žalobce] st. 30 000 000 Kč, ale 23 000 000 Kč vložil do firmy [celé jméno žalovaného], a po nepřátelském převzetí firmy se k těmto penězům už nedostal.

15. Podle žalobců nepřátelským převzetím firmy žalovaný nazývá defakto platnou kupní smlouvu o prodeji akcií a rovněž poukazuje na dříve citované rozsudky. Pakliže platně přešly akcie, přešel i majetek firmy.

16. Podle právní zástupkyně žalobců, pokud se někdo stane právoplatným majitelem akcií, tak samozřejmě nakládá i s majetkem dané společnosti, a to po právu.

17. Pokud jde o bod 4., žalovaný protiprávním jednáním myslí například to, že ve firmě byly zásoby ve výši 42 000 000 Kč a nakonec po něm chtěli 42 000 000 Kč zaplatit a [celé jméno žalobce] chce po něm zaplatit 22 000 000 Kč. Jako důkaz soudu předkládá soupis, ve kterém došel k výši škody 250 000 000 Kč, neboť působil dříve jako soudní znalec. Založil do spisu vyčíslení náhrady škody od [anonymizováno] skupiny od roku 2013 do roku 2021, kdy došel k vyčíslené škodě 300 000 000 Kč.

18. Právní zástupkyně žalobců toto napadla s tím, že se nejedná o důkaz, ale tvrzení žalovaného.

19. Žalovaný byl při jednání dne 22. 9. 2021 opakovaně poučen podle § 118a o. s. ř. s tím, aby soudu do jednoho měsíce zaslal písemné vyjádření k těm čtyřem bodům, uvedeným v žalobním tvrzení, které jsou obsaženy v doplňujícím petitu žaloby žalobců a za něž žalobci požadují omluvu, a uvedl k tomu konkrétní důkazy, a to pod sankcí neunesení důkazního břemene a vyhovění žalobě žalobců.

20. Žalovaný dával do úvahy smírné řešení se žalobci v tom směru, že pokud by stáhli tuto žalobu, nebude podávat žalobu na tvrzení, která o něm napsal [celé jméno žalobce] ml. na Příbram.cz dne 3. 12. 2019, protože jeho vyjádření jsou daleko závažnější, než jeho v předmětném prohlášení. Měli by si uvědomit, že je tím vtáhne do případu, kde je vyšetřován [příjmení] a [příjmení], protože je to jedna rodina a tito pánové jsou doteď mimo. Žalobcům se sám dobrovolně nikdy neomluví, jediná cesta by byla taková, že by stáhli žalobu a on nebude podávat žalobu na jiné vyšlé články.

21. Právní zástupkyně žalobců k tomu uvedla, že o stažení žaloby neuvažují, tím méně pod hrozbou nějakých dalších žalob ze strany žalovaného.

22. Žalovaný by uvítal, kdyby si s panem [celé jméno žalobce] ml. sedl, v klidu vše probrali a našli nějaké řešení. Domnívá se, že by je případné další soudní spory bolely víc, neboť on už je na dně, ale oni na dně být mohou.

23. Žalovaný na základě poučení soudem zaslal k prokázání tvrzení v tisku vyjádření, kdy k bodu I. žalobního výroku a výroku soudu uvedl, že k výroku (i) předkládá kopii lustračního osvědčení z Archivu bezpečnostních složek, potvrzující vedení [anonymizováno] [celé jméno žalobce] st. jako agenta STB pod krycím jménem [jméno]. Morální vlastnosti těchto osob není nutné rozvádět s tím, že v celém, zdaleka nedokončeném, případu nepřátelského převzetí firmy [příjmení] – [anonymizována tři slova], následně i přebrání veškerého soukromého majetku žalovaného a jeho manželky, se vyskytuje právě celá řada lží, polopravd a zatajovaných skutečností, které řeší orgány činné v trestním řízení a soudy. Žalobce [celé jméno žalobce] ml. se zcela odmítl se žalovaným setkat a vše řešit smírně. Tak vznikla i tato věta v článku, kterou si oba žalobci vztáhli patrně i na sebe v urputné snaze bránit čest [celé jméno žalobce] st.

24. K bodu (ii.) žaloby žalovaný odkázal na pokračující vyšetřování NCOZ a policie, kde jsou uvedeny veškeré děje a okolnosti nepřátelského převzetí firmy, pletich v insolvenčních řízeních a podvodů se škodou velkého rozsahu v organizované skupině osob. Žalovaný nesmí v průběhu vyšetřování podávat žádné podrobné a vysvětlující informace týkající se případu, a proto ve svých výrocích v článku„ Náš region“ použil pouze obecné vyjádření, popisující stav případu v době napsání článku. Žalovaný pouze svým vyjádřením v tomto bodu reagoval na celou sérii nepodložených lží, polopravd a neexistujících skutečností v článku žalobce, na který podal žalobu.

25. Pokud jde o bod (iii.) výroku, tak žalobce odkázal na předešlý odstavec, kde už byly popsány okolnosti a důvody, proč byly v článku napsány tyto výroky. Důkazem pro tvrzení žalovaného ve výroku v tomto bodě jsou obě insolvenční řízení: [insolvenční spisová značka] vedená na [příjmení] – [anonymizována tři slova] a [insolvenční spisová značka], kde jsou zdokumentovány částky 41 726 983 Kč a 22 000 000 Kč, které včetně příslušenství uplatňuje nyní [anonymizováno] [celé jméno žalobce] jako dědic [celé jméno žalobce] st. po žalovaném duplicitně. Dále zdůraznil, že při dosud proběhlé insolvenci žalujícího již on i jeho manželka přišli o veškerý majetek a jako důchodci jsou zároveň i bezdomovci v insolvenci. Pokud soud požaduje po žalovaném předložení důkazů o pravdivosti výroků, aby toto žalovaný vše průkazně a beze zbytku doložil, jednalo by se o stovky stran textu z obou insolvenčních řízení, a s tím vším teď pracují orgány činné v trestním řízení.

26. Pokud jde o bod (iv.), k tomu žalovaný uvedl, že celková výše škody, která byla dosud způsobena žalovanému rodinou žalobců a uvedená ve výroku článku v periodiku„ Náš region“, vychází z obou insolvenčních řízení a stále probíhajícího řízení orgánů činných v trestním řízení. Soudu I. stupně žalovaný již předložil a přesto znovu předkládá vyčíslení škody od [anonymizováno] skupiny za období roku 2013 až 2021. Žalovaný přitom vychází ze své letité praxe soudního znalce v oboru oceňování nemovitostí a mnohaleté praxe řízení vlastní rodinné firmy se širokým zaměřením na několik druhů podnikání. Vyčíslil škodu 250 000 000 Kč. Ta se vztahovala k začátku roku 2019 a nebyla vzata do úvahy možnost prodeje celé kompletní úspěšné firmy, jež by na trhu v té době byla ještě daleko vyšší. Dnes rodina žalobců v nepřátelsky převzatých provozech dále úspěšně podniká, vydělává, a nechce už slyšet, že z původní půjčky 30 000 000 Kč, navíc vložené do původně deklarované společné firmy, je dnes škoda k tíži žalovaného 300 000 000 Kč a stále se zvyšuje.

27. Jako důkazy žalovaný doložil výpis lustračního osvědčení z Archivu bezpečnostních sborů, dále doklady z insolvenčního řízení [insolvenční spisová značka] a [insolvenční spisová značka], dále úplný výpis z obchodního rejstříku Městského soudu v Praze, oddíl B, vložka 1399, a žalobu na ochranu osobnosti proti [celé jméno žalobce] ze dne 12. 10. 2021, kterou k soudu podal. Dále doložil vyčíslení náhrady škody za roky 2013 – 2021, kde došel k celkové částce 300 000 000 Kč. Toto vyčíslení je přílohou žaloby na ochranu osobnosti, kterou žalovaný [celé jméno žalovaného] podal proti [celé jméno žalobce] ke zdejšímu soudu.

28. Žalovaný k prokázání pravdivosti jeho tvrzení navrhl jednak rozsudky Krajského soudu v Praze, kdy Krajský soud v Praze rozhodoval ohledně akcií firmy [příjmení] – prodej pneu, s. r. o. a poukazoval na to, že ve věci je vedeno stíhání ohledně pletich v insolvenčním řízení a podvodu v insolvenčním řízení, kdy obvinění jsou pan [příjmení] a pan [příjmení], kdy pan [příjmení] je jednatel společnosti [příjmení] a [příjmení] je jednatel jejich původní firmy, akciové společnosti, kterou převzal po jejich násilném odchodu ze [právnická osoba], a v současné době jednatel [právnická osoba], která převzala veškeré aktivity firmy KPP. Sám na ně podal trestní oznámení.

29. Právní zástupkyně žalobců v reakci na postoj žalovaného k žalobě uvedla, že je podstatné, zda tvrzení žalovaného v Článku jsou pravdivá či nikoliv a zda a jak zasahují do cti žalobců a v žádném případě není podstatné, jaký Článek či reportáž před tímto článkem žalovaného, vyšly. Nelze tedy tento spor rozmělňovat na jednotlivá tisková vydání. Pan [anonymizováno] a pan [příjmení] nejsou trestně stíháni. Naopak žalovaný je trestně stíhán za trestný čin zpronevěry a pomluvy, kdy dnem 7. 12. 2020 měla být doručena Okresnímu soudu v Příbrami obžaloba na [jméno] [příjmení] pro trestný čin poškozování věřitele.

30. Soud při svém rozhodování vycházel jednak z výpovědí účastníků a dále z listinných důkazů, a to zejména z obsahu Článku z periodika Náš region Příbramsko uveřejněný dne 23. 1. 2020, vydání č. 1/2020 pod názvem„ [anonymizována dvě slova] rodina mi vyrobila škodu 250 000 000 Kč“, dále četného prohlášení žalovaného ze dne 27. 6. 2014, ve kterém žalovaný prohlašuje, že jediným akcionářem [právnická osoba] – [anonymizována tři slova], se sídlem [adresa žalovaného], [IČO], je pan [celé jméno žalobce], kterému dne 30. 12. 2013 prodal veškeré akcie [právnická osoba] – [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka]. [anonymizováno 12 slov] [rok], [anonymizováno 8 slov] [datum] [anonymizována dvě slova], byl podán omylem z důvodu nedorozumění, podpis žalovaného byl ověřen [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 27. 6. 2014.

31. Z dopisu žalobců zaslaných Vydavatelství A11 s.r.o. dne 12. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalobci žádali uveřejnění omluvy a odstranění Článku z webu nasregion.cz, který byl dne 23. 1. 2020 v tištěném periodiku Náš region Příbramsko, vydání č. 1 uveřejněn na straně 1 a 2, Článek s názvem„ [anonymizována dvě slova] rodina mi vyrobila škodu 250 000 000 Kč“. Článek, téhož znění byl uveřejněn též na webu [webová adresa].

32. Účastníci učinili nesporným, že Prohlášení, které žalovaný zaslal redakci Našeho regionu a žádal tímto o jeho zveřejnění je shodné s uveřejněným Článkem.

33. Žalobci prokázali rodnými listy příbuzenství k panu [celé jméno žalobce] st., [datum narození] a zemřelému 23. 12. 2018. Žalobce a) [celé jméno žalobce] je jeho vnukem a žalobce b) [celé jméno žalobce] je synem pana [celé jméno žalobce] st.

34. Výpisy z obchodních rejstříků byla prokázána majetková účast a manažerská funkce žalobců v různých společnostech.

35. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2018, č.j. 47 Cm 334/2014-183, ve věci žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], insolvenčního správce úpadce [jméno] [příjmení] proti žalovaným: 1) [celé jméno žalobce], [datum narození] a 2) [anonymizováno] – [anonymizována tři slova]. o určení akcionáře obchodní korporace bylo zjištěno, že soud zamítl žalobu insolvenčního správce na určení, že [jméno] [příjmení], [datum narození], je akcionářem [právnická osoba] – [anonymizována tři slova]., [IČO], podílem odpovídajícím 63,46 % základního kapitálu k uvedené společnosti, který činí 23 100 000 Kč, s tím, že soud vyšel z čestného prohlášení ze dne 27. 6. 2014, ve kterém dlužník, původní žalobce [jméno] [příjmení], prohlásil, že jediným akcionářem [právnická osoba] – [anonymizována tři slova]. je [celé jméno žalobce], kterému dne 30. 12. 2013 prodal veškeré akcie [právnická osoba] – [anonymizována tři slova]. za kupní cenu ve výši 8 000 000 Kč. Soud dále konstatoval, že původní žalobce [jméno] [příjmení] nemohl ani prokázat naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby, když mu nesvědčila žádná ze skutečností mající konkrétní vztah jeho osoby ke [právnická osoba] – [anonymizována tři slova]. Soud konstatoval, že listina pod názvem Čestné prohlášení ze dne 27. 6. 2014 má zásadní důkazní sílu a vyvolává významné právní účinky i důsledky ve vztahu k obsahu takového čestného prohlášení.

36. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č.j. 67 Icm 13/2016-553 ve věci žalo [celé jméno žalobce], [datum narození], proti žalovanému [příjmení] [jméno] [jméno], insolvenčnímu správci dlužníka [jméno] [příjmení], [datum narození], za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného [jméno] [příjmení], [datum narození], ve věci o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty bylo rozhodnuto tak, že žaloba na vyloučení 20 ks kmenových akcí na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč vydaných [právnická osoba] – [anonymizována tři slova] dne 5. 1. 2011 a 30 ks kmenových akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 100 000 Kč vydaných [právnická osoba] – [anonymizována tři slova] dne 5. 1. 2011 a 10 ks kmenových akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 10 000 Kč vydaných [právnická osoba] – [anonymizována tři slova] dne 5. 1. 2011, ze soupisu majetkové podstaty dlužníka [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] byla zamítnuta s tím, že soud dospěl k závěru, že akcie [právnická osoba] – [anonymizována tři slova] nebyly platně převedeny ke dni 30. 12. 2013 na pana [celé jméno žalobce] st. tak, jak pan [příjmení] v prohlášení písemně potvrdil, když podle soudu prohlášení nemá na vlastnické právo k akciím žádný význam, nejedná se o nabývací titul, ani nezakládá domněnku vlastnictví.

37. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2020, č.j. 67 Icm 13/2016-594, byl rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č.j. 67 Icm 13/2016-553 změněn tak, že bylo rozhodnuto, že z majetkové podstaty dlužníka [jméno] [příjmení] vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] se vylučuje: a) 20 ks kmenových akcí na majitele (nyní na jméno) v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč vydaných [právnická osoba] – [anonymizována tři slova] dne 5. 1. 2011, b) 30 ks kmenových akcií na majitele (nyní na jméno) v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 100 000 Kč vydaných [právnická osoba] – [anonymizována tři slova] dne 5. 1. 2011 a c) 10 ks kmenových akcií na majitele (nyní na jméno) v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 10 000 Kč vydaných [právnická osoba] – [anonymizována tři slova] dne 5. 1. 2011. Vrchní soud dospěl k závěru, že došlo k ústní kupní smlouvě o prodeji akcií na majitele a k převodu 100 % podílu ve [právnická osoba] z dlužníka na předchůdce žalobce dne 30. 12. 2013 za cenu 8 000 000 Kč, která měla být započtena oproti nároku předchůdce žalobce na vrácení poskytnuté půjčky. Tuto verzi potvrzuje pozdější prohlášení dlužníka i jím připravovaná a odsouhlasená dokumentace. Pokud jde o návrh dohody o narovnání s obsahem shodným s prohlášením, obsah návrhu dohody o narovnání sice dlužník v řízení zpochybnil, vzájemným posouzením všech skutečností vyšlých v průběhu řízení najevo, se však může tato jeho námitka jevit účelovou, neboť soudu nenabídl žádný jiný důkaz v tomto směru. Z rozsudku se dále podává, že v řízení bylo mezi účastníky nesporné, že předchůdce žalobce pan [celé jméno žalobce] starší poskytl dlužníku v předchozích letech půjčku ve výši 30 000 000 Kč na investice do KPP, jež měla být splatnou v únoru 2014. Sám dlužník přitom v řízení tvrdil, že poté, co se předchůdce žalobce dozvěděl o finančních problémech KPP a dlužníka, trval na jejím okamžitém vrácení, když zjistil, že dlužník nemá na její vrácení finanční prostředky, že KPP podniká též s přispěním úvěru ve výši 42 000 000 Kč od [právnická osoba], proto inicioval konání valné hromady KPP dne 30. 12. 2013, na které mimo jiné došlo k dohodě o tom, že dlužník a jeho syn budou ponecháni v řídících funkcích KPP a že za ně budou kooptovány další osoby a dlužníku bude ponechána funkce předsedy představenstva. Podle soudu k převodu listinného cenného papíru na majitele podle § 17 zákona o cenných papírech stačilo jeho předání nabyvateli (tradicí), v případě úplatného převodu dle podmínek kupní smlouvy, která však nemusela mít listinnou formu. Podle soudu v daném případě měla smlouva provádějící předání akcií ústní formu a s přihlédnutím k právní úpravě § 17 zákona o cenných papírech lze mít k tíži dlužníka, pokud nedisponuje žádnou písemnou smlouvou nebo písemným shodným prohlášením o jím tvrzených důvodech předání.

38. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 2. 2021, č. j. 15 C 108/2020-162, bylo zjištěno, že soud ve věci [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] proti žalovanému A11, s. r. o., [IČO], žalobě o ochranu osobnosti vyhověl žalobcům na stanovení povinnosti žalovanému periodiku do jednoho měsíce uveřejnit omluvu ve znění:„ OMLUVA [příjmení] [celé jméno žalobce] A [příjmení] [celé jméno žalobce]: Společnost [anonymizována dvě slova], jakožto vydavatel periodika„ Náš region Příbramsko“ se omlouvá panu [celé jméno žalobce] a panu [celé jméno žalobce] za urážlivá tvrzení o osobě pana [celé jméno žalobce] st. a jeho rodině obsažená v článku„ [celé jméno žalovaného]: [anonymizováno] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun“ uveřejněném ve vydání [číslo] periodika„ Náš region Příbramsko“ a na webu [webová adresa], která ve svém celkovém vyznění stavějí pana [celé jméno žalobce] st. a jeho rodinné příslušníky do špatného světla coby údajně podvodníky a vzbuzují dojem, že jeho rodina podvedla a zneužila„ slušného člověka“. Tato tvrzení jsou nepravdivá, resp. k jejich uveřejnění došlo, aniž by bylo čerpáno z adekvátních důvěryhodných zdrojů a aniž by se redakce pokusila získat před jejich publikací též stanovisko pana [celé jméno žalobce] či pana [celé jméno žalobce], jakožto osob těmito nařčeními dotčených.“ s tím, že nadpis„ OMLUVA [příjmení] [celé jméno žalobce] A [příjmení] [celé jméno žalobce]“ bude uveden stejným druhem a stejnou velikostí písma jako nadpis Článku a zbývající text samotné omluvy bude uveden stejným druhem a stejnou velikostí písma jako samotný text Článku (uvedené platí pro uveřejnění omluvy jak v tištěném periodiku„ Náš region Příbramsko“, tak i na webu [webová adresa]). Dále byl žalovaný uznán povinným do tří dnů od právní moci rozsudku odstranit z webu [webová adresa] článek„ [celé jméno žalovaného]: [anonymizováno] rodina mi vyrobila škodu 250 milionů korun.“.

39. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 2. 2021 byl částečně změněn a ve výroku II. potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2021, č. j. 22 Co 123/2021-190, který nabyl právní moci dne 12. 7. 2021 Městský soud v Praze rozsudek odůvodnil tím, že soud I. stupně Obvodní soud pro Prahu 7 pochybil pouze v tom, že vyhověl žalobcům v požadavku, aby se jim žalovaná omluvila za zásah do cti [celé jméno žalobce], odvolací soud se jinak shoduje s rozsudkem soudu I. stupně v tom směru, že článek zasáhl i do osobnostních práv zemřelého [celé jméno žalobce] st., přičemž oba žalobci jako jeho příbuzní v řadě přímé, tedy osoby blízké, jsou aktivně věcně legitimováni domáhat se ochrany osobnosti svého předka podle § 82 odst. 2 o. s. ř. Žalobci však žádali, aby se žalovaná za zásah do osobnostních práv [celé jméno žalobce] st. omluvila jim. Žádali tedy omluvu za zásah do osobnostních práv jiné osoby pro sebe a takový nárok jim ale nepřísluší. Jako omluvu sobě mohou žádat omluvy jen za zásah do svých vlastních osobnostních práv. Stejně tak se nemohou dožadovat omluvy pro ostatní členy rodiny. Dále je třeba podle soudu určit lhůtu, časové omezení pro omluvu. Jinak se odvolací soud ztotožnil se soudem I. stupně, že žalovaná za obsah článku včetně citace, případně reprodukce sdělení pana [celé jméno žalovaného] z hlediska zásahu do osobnostních práv, odpovídá. Nejednalo se zde o přímé vysílání, ani o sdělení třetí osobě ve veřejném zájmu, v naléhavé situaci, kdy požadavek na rychlost zveřejnění informací může převážit nad požadavkem náležitého ověření informací. Byla to žalovaná, kdo Článek redakčně koncipoval, kdo odpovídá za výsledný tvar i celkové vyznění, i za samu okolnost, že informace byly zveřejněny. Soud dále v odůvodnění uvádí, že Článek není koncipován jako informování o soudním řízení ve sporu, či jako právně názorový článek, ale jako popis situace, kdy [celé jméno žalovaného] (který se dostal do insolvence), způsobili žalobci, resp. historicky [celé jméno žalobce] st. svým protiprávním jednáním, škodu. Zmiňuje se, že pan [celé jméno žalovaného] kvůli takovému jejich jednání přichází o soukromý rodinný majetek. Skutkové tvrzení o způsobené škodě je založeno na tom, že [celé jméno žalobce] st., potažmo pak jeho potomci, nepřátelsky a protiprávně akcie [právnická osoba] – [anonymizována čtyři slova] . získali a akcie tak nemají být součástí majetkové podstaty pana [celé jméno žalovaného] jako dlužníka v insolvenci. Dle skutečnosti ale, jak bylo pravomocně rozhodnuto, do majetkové podstaty nepatřily a [celé jméno žalobce] je nabyli legitimně (legálně). V době uveřejnění článku již navíc existoval pravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2018, č. j. 47 Cm 334/2014-183, týkající se stejných akcií, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že [celé jméno žalovaného] je akcionářem 63,46% [právnická osoba] – [anonymizována čtyři slova] . To článek pominul. Článek skutečně neopodstatněně líčí situaci tak, jak popisuje žalobci požadovaná omluva – staví žalobce do špatného světla coby údajné podvodníky a vzbuzuje dojem, že podvedli a zneužili slušného člověka. Podle odvolacího soudu soud I. stupně správně uzavřel, že žalovaná [právnická osoba], s . r. o. článkem neoprávněně zasáhla do osobnostních práv – cti žalobců a jejich předka [celé jméno žalobce] st. (§ 81 a § 82 OZ) a nárok na odstranění článku z webu byl tak uplatněn důvodně. Důvodný je i požadavek žalobců na zadostiučinění omluvou (§ 2894 odst. 2, § 2951 odst. 2 a § 2956 OZ).

40. Z výpovědi žalobce a) [celé jméno žalobce] soud zjistil, že Článek uveřejněný žalovaným na rodinu [příjmení] se ho dotýká jednak vnitřně, je mu to nepříjemné a pošramocuje mu to pověst, dále se ho to dotýká v rovině přátelské, kdy se stává, že přátelé se ho na to ptají a díky tomuto Článku i o jednoho dobrého přítele přišel. Pokud jde o rovinu pracovní, tak jeho kolegům je Článek známý a ptají se na to. Tento spor zdědil a musí ho nějak dotáhnout.

41. Žalobce b) [celé jméno žalobce] před soudem uvedl, že důsledkem chování žalovaného, ať již otištěním jeho názoru v předmětném Článku nebo i v období předtím, dostával ošklivé, odporné e-maily, jakož i reakce na Facebooku na to, co bylo otištěno v periodiku Náš region Příbramsko. Ten dostal každý občan do schránky, takže si všichni mohli o něm přečíst nepravdu. Přitom on nikdy nic špatného neudělal. Je mu to nepříjemné, jak po pracovní stránce, tak v rovině osobní. Při setkání s bývalými spolužáky ze školy zjistil, že mnoho lidí mělo o tomto článku nějaké povědomí. Žalovaný ho obviňuje z něčeho, co neudělal. Nepříjemné setkání bylo se žáky na gymnáziu, kdy mu žáci kladli ohledně pana [příjmení] otázky, což mu bylo nepříjemné. Pan [anonymizováno] ho nechutně zatáhl do sporu, který mohl mít nebo měl s jeho otcem, sám ho předtím neznal, nemá s ním nic společného. Pět let dělal starostu tohoto města, nemá jediný škraloup. V minulosti ho pan [příjmení] potkal, zatáhl ho do auta, řekl mu, že má cosi s jeho otcem a že ho do toho zatáhne, což se mu podařilo. Žalovaný mu do určité míry pokazil i období, kdy dělal starostu města Příbram.

42. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že skutečně asi před 6 lety telefonoval panu [celé jméno žalobce] a požádal ho o schůzku, kdy mu chtěl vysvětlit, že má nějaké obchodní vztahy s jeho otcem a případně ho požádat, aby s ním promluvil, aby jim dělal jakéhosi mediátora. Jednali tehdy v autě. On mu to přislíbil, ale pak se už neozval. Zkoušel kontaktovat [anonymizováno] [celé jméno žalobce] i prostřednictvím jejich známých, ale ti mu řekli, že [celé jméno žalobce] se s ním už bavit nebude. Článek napsal z toho důvodu, že [celé jméno žalobce] a [příjmení] na něj podali fingovaný návrh na insolvenční řízení, vyhodili ho z firmy KPP a de facto mu vyrobili škodu za 250 00 000 Kč. Na tuto částku si cení rodinný i firemní majetek. V době uveřejnění Článku vycházel z rozsudků, které byly známy v té době, jeden pravomocný a jeden nepravomocný, který byl potom změněn Vrchním soudem v Praze. Rozsudek Vrchního soudu byl pro něj překvapivý, protože všichni čekali, že dojde k potvrzení rozsudku Krajského soudu v Praze. Odvolání k Vrchnímu soudu od něj bylo odmítnuto, protože tam je jako vedlejší účastník. Bude podávat ústavní stížnost. Léta poctivě podnikal. Od pana [celé jméno žalobce] si skutečně půjčil 30 000 000 Kč, akcie mu dal pouze jako záruku dne 30. 12. 2013. Prodat mu je nechtěl, ale podepsal čestné prohlášení. 30. 12. 2013 proběhla valná hromada, kde mu předal ty akcie, ale do tzv. neformální garance, nebyl tam úmysl prodat mu je. S panem [celé jméno žalobce] st. se dohodli, že podepíší četné prohlášení, že mu prodá akcie a k tomu měl být a byl i v návrhu sepsán balík doprovodných smluv, které ale pan [celé jméno žalobce] st. nepodepsal. To prohlášení napsal 27. 6. 2014, a to pod nátlakem, protože mu bylo řečeno, že ty další dokumenty pan [celé jméno žalobce] nepodepíše. V těchto dokumentech bylo například vyvázání z úvěru, ponechání jeho syna ve funkci s platem 100 000 Kč. Jeho syn ve firmě figuruje do dneška s platem 100 000 Kč. Byla tam zmíněna opce o prodeji akcií, bydlení v jejich rodinném domě a další dílčí smlouvy. Svoji pravdu opíral o dva rozsudky Krajského soudu, ten druhý rozsudek byl předzvěstí pana [příjmení] [celé jméno žalobce] a jeho odpovědi. Chtěl vše s rodinou [příjmení] smírně vyřešit, ale oni to řeší tak, že na něj podali trestní stíhání. Jednání u soudu má na 20. ledna 2021. Stále trvá na tom, že [celé jméno žalobce] je obrali o veškerý majetek z podnikání, přišli o dům a chatu. V rodinném domě zatím bydlí, ale probíhá soudní spor o vystěhování. Dluh panu [celé jméno žalobce] splatil minimálně těmi 8 000 000 Kč, kdy podepsal čestné prohlášení, fyzicky ale 8 000 000 Kč na dluh nezaplatil, bylo to skutečně napsáno jen čestným prohlášením. Dluží mu stále 30 000 000 Kč, ale jeho škoda je skutečně 250 000 000 Kč. Tu by chtěl po dědicích pana [celé jméno žalobce] st. a po panu [příjmení], který je jednatelem [právnická osoba]. Jako zástavu u banky měli i rodinný majetek, chatu, rodinný dům, dali ho do insolvence a v insolvenčním řízení to bylo vydraženo. Pan [anonymizováno] si odkoupil za 18 000 000 Kč úvěr v bance, který byl na 45 000 000 Kč, čerpal 42 000 000 Kč a pan [příjmení] ho odkoupil za 18 000 000 Kč. Od roku 2009 do roku 2014 byl předseda představenstva firmy KPP a dvoutřetinový vlastník akcií s tím, že jednu třetinu vlastnila jeho sestra [jméno] [příjmení], do konce roku 2013, kdy proběhla řádná valná hromada a přibrali pana [příjmení], [celé jméno žalobce] a doktorku [příjmení] s tím, že se s panem [celé jméno žalobce] st. dohodli, že budou společně podnikat v oboru drcení pneumatik a pneuservisu. Zařizovali i linku z Číny Pan [anonymizováno] tam byl zaměstnaný, platil ho z jeho účtu 60 000 Kč až 70 000 Kč za to, že se seznamoval s činností firmy. V červnu mu pan [celé jméno žalobce] st. oznámil, že proběhla valná hromada, on se prokázal jako majitel všech akcií a jeho potom odvolali z funkce, v dalších dnech měli udělat závěrečné vyrovnání a 27. 6. 2014 podepsal to čestné prohlášení. Poté, co podepsal čestné prohlášení, přišly insolvence. Jednak akciové společnosti a přišel i o veškerý rodinný majetek, který budovali 4 generace Kaigrů. Jejich firma fungovala od roku 1935. S panem [celé jméno žalobce] st. byl domluven na tom, že vznikne samostatná firma na drcení pneumatik za jejich společné spolupráce s tím, že zatím nebudou jeho dluh 30 000 000 Kč řešit. Před koncem roku 2013 mu pan [celé jméno žalobce] řekl, že zjistil, že má úvěr u Raiffeisenbank ve výši 45 000 000 Kč, na podzim 2013 mu řekl, že když má ten úvěr, tak by měl jistotu, že mu těch 30 000 000 Kč v budoucnu splatí, tak mu dá do zástavy de facto 100 % akcií, včetně jeho sestry. Do konce února 2014 měl zaplatit dluh 30 000 000 Kč a on řekl, že to prodlužovat nebudou, že mu věří, že má dost majetku. Řekl mu, že se vše rozhodne 2. 7. 2014 na řádné valné hromadě. Bohužel k tomu nedošlo. Udělali mimořádnou valnou hromadu a následovaly insolvence, ve kterých se rozprodal jeho majetek. Proto mluví o podvodu. Když spočítá částky, které by třeba ročně vydělávali nejen jeho firmě nebo on při drcení gum nebo manželka ve svém obchodu, vznikly další ztráty včetně obchodního jména. Vyřadilo ho to z pracovního, osobního, společenského i sportovního života, Žalobcům se možná dostala nějaká virtuální újma, ale u něj je to skutečně újma fyzická. [celé jméno žalobce] ho nazval šílencem a slaboduchým. Jeho sestra se o akcie nesoudila, protože se pana [celé jméno žalobce] st. bála. Žalobci [celé jméno žalobce] i [celé jméno žalobce] byli mimo, ti s tím neměli nic společného. V té době to byla věc jenom pana [celé jméno žalobce] st., Česká televize ho oslovila sama. Uvedli také, že [příjmení] se s nimi odmítl bavit a vyhodil je. V tom Článku mluví o celé rodině [příjmení] a to z toho důvodu, že po smrti pana [celé jméno žalobce] [anonymizováno] se s ním žalobci soudí a pan [příjmení] [celé jméno žalobce] veřejně dal rozhovor, který zde byl citován. S manželkou se ocitli na úplném dnu, nemají ani na jídlo ani na léky. Vždy žil slušným životem a nikdo mu nikdy ničím nevyhrožoval. Je otřesné, že by se měl omlouvat za něco, co není vůbec pravda. Není pravda, že si vymyslel nějaké články, které jsou nepravdivé. [celé jméno žalobce] st. na něj připravil se svými pomocníky obrovský podvod. Nechce se omlouvat za něco, co neudělal a co je proti jeho smýšlení. To by se nemohl podívat do očí ženě ani dětem, protože ti s ním musí tyto hrůzy snášet. Článek byl otisknut na základě jeho Prohlášení, které zaslal periodiku Náš region Příbramsko a v souladu s tímto Prohlášením byl tento Článek otisknut. Článek je de facto shodný s jeho Prohlášením. Žalovaný ještě při doplňujícím výslechu dne 22. 9. 2021 uvedl, že informace z„ Detailu osoby“ jsou veřejně přístupné, i to, že starý pan [celé jméno žalobce] byl STBák a komunista. Pokud jde o to, že [anonymizováno] [celé jméno žalobce] nezná slova poctivost a pravdomluvnost, k tomu navrhuje k důkazu článek uvedený na [webová adresa] 3. 12. 2019„ [celé jméno žalobce]: [celé jméno žalovaného] zřejmě nepochopil, co jako podnikatel způsobil.“ 43. Tento článek byl čten k důkazu při dřívějším dokazování.

44. Žalovaný k tomu uvedl, že článek byl vydán na základě pořadu Reportéři ČT a [anonymizováno] [celé jméno žalobce] ml. v tom lže od začátku do konce, a právě proto uvedl do svého prohlášení v „ Prohlášení“ větu„ Jaký otec, takový syn, neznající slovo poctivost a pravdomluvnost.“ 45. Právní zástupkyně žalobců se do toho vložila s tím, že předmětem tohoto řízení není, tak, jak již minule uváděla, rozplétat nějaké předchozí články či reportáže, ale pokud již tento článek byl čten k důkazu, tak k tomu uvádí, že pan [celé jméno žalobce] ml. zde neříká nepravdu, a pokud by se snad pan [celé jméno žalovaného] cítil dotčený tímto článkem, mohl se právní cestou obrátit buď na vydavatele, nebo na pana [celé jméno žalobce], a požadovat omluvu, či nějakou jinou satisfakci, což neudělal. Poukazuje na řízení vedené před Obvodním soudem pro Prahu 7, který se také nezabýval předchozími články, nebo reportážemi s tím, že ohledně těchto článků či reportáží měla být vedena, pokud by o to žalovaný stál, jiná řízení, která by se jimi dopodrobna zabývala. Žalovaný k tomu uvedl, že přestože v článku jsou lži, tak na [celé jméno žalobce] nepodal žalobu, protože je slušný člověk. Přesto je teď žalovaný odhodlaný podat žalobu na ochranu osobnosti na vydaný článek na Pribram.cz dne 3. 12. 2019. Pokud jde o bod II. výroku žaloby, tak žalovaný k tomu uvádí, že„ nepřátelským převzetím firmy“ rozumí machinace s akciemi a odkazuje na rozsudky týkající se akcií, které byly k důkazu již provedeny. Podle žalovaného, spor ohledně neplatnosti rozhodnutí mimořádné valné hromady, kdy byl vyhozen z firmy [příjmení] – [anonymizována tři slova], je nyní u Městského soudu v Praze.

46. Podle žalobců byl pravomocně vyřešen spor ohledně akcií a toto se zde probíralo při minulých jednáních a je to uvedeno i v dřívějším rozsudku.

47. Žalovaný k tomu uvedl, že dne 4. 6. 2014 se pořádala mimořádná valná hromada, kdy byl vyhozen bez jeho vědomí z firmy a bylo mu řečeno, že bude jako bezdomovec. Toto uváděl i při minulém jednání, na které odkazuje. V té době měl sám připravenou valnou hromadu na 2. 7. 2017, o které [příjmení] věděli. Tím podvodem a manipulací myslí, že ho vyhodili ze dne na den z firmy a v té době již [příjmení] a [celé jméno žalobce] nebyli členy společnosti, přesto valnou hromadu svolali. Poukazuje na zasedání mimořádné valné hromady ze dne 4. 6. 2016. Jemu jenom oznámili, že proběhla valná hromada a že už není členem společnosti.

48. Právní zástupkyně žalobců nato poukázala na rozsudek Vrchního soudu v Praze, který řešil ty akcie, a v odůvodnění rozsudku je, že veškeré tyto události byly v pořádku. Poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze 67 Icm 13/2016-104, VSPH 831/ 2019 [číslo], kterými bylo zcela vyhověno žalobě [celé jméno žalobce] na vyloučení akcií pana [celé jméno žalovaného] a tvrzení pana [celé jméno žalovaného] soud označuje za účelová a nepravdivá.

49. Žalovaný dále uvedl, pokud jde o bod III., že není pravda, že by panu [celé jméno žalobce] st. dlužil nějaké peníze, naopak on dluží jemu, a nyní by dluh měl zdědit vnuk, pan [celé jméno žalobce]. Opět poukazuje na rozhodnutí mimořádné valné hromady z 2. 7. 2017, kdy se [celé jméno žalobce] zmocnil firmy žalovaného, a to nepřátelským převzetím. Okamžitě přestali platit dodavatelům, bance, a [příjmení] to všechno řídil a vše připravoval k absolutnímu převzetí a vytunelování firmy.

50. Právní zástupkyně žalobců poukázala na shora uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze, podle kterého je převod akcií platný a v pořádku.

51. Žalovaný uvedl, že na [celé jméno žalobce] ml. a [celé jméno žalobce] nepodal žádné trestní oznámení. Uvedl, že si půjčil od [celé jméno žalobce] st. 30 000 000 Kč, ale 23 000 000 Kč vložil do firmy [příjmení] - [anonymizována tři slova] a po nepřátelském převzetí firmy se k těmto penězům už nedostal.

52. Právní zástupkyně žalobců poukázala na to, že nepřátelským převzetím firmy nazývá žalovaný defakto platnou kupní smlouvu o prodeji akcií a rovněž poukazuje na dříve citované rozsudky. Pakliže platně přešly akcie, přešel i majetek firmy, a poukázala na to, že žalovaný i dnes znovu uráží její klienty.

53. Žalovaný dále ve své výpovědi uvedl, že nikoho neuráží, pouze konstatuje informace ze spisu a podotýká, že když ho vyhodili na té mimořádné valné hromadě, tak měl zásoby ještě za 42 000 000 Kč, a ty byly podloženy řádně spláceným úvěrem. Tyto zásoby se vytunelovaly, rozprodal je [příjmení]. Na to se ohradila právní zástupkyně žalobců s tím, že pokud se někdo stane právoplatným majitelem akcií, tak samozřejmě nakládá i s majetkem dané společnosti, a to po právu.

54. Žalovaný dále uvedl, že pokud jde o bod IV., tak protiprávním jednáním myslí například to, že ve firmě byly zásoby ve výši 42 000 000 Kč a nakonec po něm chtěli 42 000 000 Kč zaplatit a [celé jméno žalobce] chce po něm zaplatit 22 000 000 Kč. Jako důkaz předložil soupis, ve kterém došel k výši škody 250 000 000 Kč, neboť dříve působil jako soudní znalec.

55. Z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 6. 2021, č. j. 3 T 161/2020-177, bylo zjištěno, že obžalovaný [celé jméno žalovaného] byl uznán vinným, že v období od 15. 8. 2014 do 4. 12. 2011 s cílem zmařit uspokojení svého věřitele [celé jméno žalobce] vědom si svého splatného a neuhrazeného závazku ve výši 22 000 000 Kč vůči poškozenému [celé jméno žalobce], bytem [adresa žalobce], který mu plynul ze směnečného závazku, a to ze směnky vlastní vystavené [celé jméno žalovaného] v [obec] dne 28. 2. 2012 na částku 22 000 000 Kč se splatností 28. 2. 2014 ve prospěch [celé jméno žalobce], se záměrně zbavil části svého majetku darováním nemovitostí nacházejících se v okrese [obec] v celkové hodnotě 1 442 400 Kč a prodejem vozidla za cenově nevýhodných podmínek, kdy prodejem vozidla za cenově nevýhodných podmínek způsobil škodu v celkové výši nejméně 63 000 Kč, kdy takto: 1. dne 15. 8. 2014 uzavřel v Praze se svojí dcerou [jméno] [příjmení] darovací smlouvu, jíž daroval pozemek parcelní číslo stavební [anonymizováno], jehož součástí je budova číslo evidenční [anonymizováno] a pozemky parcelní [číslo] v katastrálním území Buková u Příbramě číslo listu vlastnictví [anonymizováno] – vše v celkové hodnotě 640 500 Kč, 2. dne 15. 8. 2014 uzavřel v [obec] se svým synem, panem [jméno] [celé jméno žalovaného], darovací smlouvu, jíž daroval spoluvlastnický ideální podíl 3/5 pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území Stará Huť číslo listu vlastnictví [anonymizováno] – vše v celkové hodnotě 801 900 Kč, 3. dne 3. 12. 2014 na blíže neurčeném místě uzavřel kupní smlouvu vědomě za cenově nevýhodných podmínek, na základě které odprodal ze svého majetku vozidlo tovární značky Renault MIDLUM, [příjmení]: [bankovní účet], [jméno] [příjmení], a to za částku 30 000 Kč, přestože hodnota vozidla v té době činila nejméně 93 000 Kč, čímž zmařil uspokkojení svého věřitele [celé jméno žalobce] a způsobil mu tak škodu ve výši 1 505 400 Kč, tedy částečně zmařil uspokojení svého věřitele tím, že zcizil část svého majetku a způsobil tak značnou škodu, čímž spáchal přečin poškození věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, a byl odsouzen podle § 222 odst. 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu se právní nástupce [celé jméno žalobce], narozeného 16. 7. 1928, - [celé jméno žalobce], [datum narození], trvale bytem [adresa].

56. Rozsudek Okresního soudu v Příbrami byl přezkoumáván v odvolání obžalovaného Krajským soudem v Praze a tento soud usnesením ze dne 13. 10. 2021, č. j. 9 To 263/2021, odvolání obžalovaného a poškozeného zamítl.

57. Z usnesení Okresního státního zastupitelství v Příbrami č. j. 1 ZT 52/2021-19 ze dne 1. 6. 2021 bylo zjištěno, že podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu byla stížnost poškozených [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] zamítnuta, neboť není důvodná s tím, že usnesením policie byla odložena věc podezření ze spáchání trestného činu pomluvy podle § 184 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit [celé jméno žalovaného] tím, že s požadavkem zveřejnění zaslal své„ Prohlášení“ vydavateli periodika„ Náš region“, kterým je [právnická osoba] s. r. o., který předmětné„ Prohlášení“ [celé jméno žalovaného] uveřejnil dne 23. 1. 2020 v tištěném periodiku„ Náš region Příbramsko“ (vydání [číslo]) v článku s názvem„ [celé jméno žalovaného]: [anonymizováno] rodina mi vyrobila škodu 250 000 000 Kč“ a stejně tak i na webu [webová adresa], kde bylo předmětné„ Prohlášení“ publikováno formou souvislé citace na ploše cca poloviny rozsahu článku uveřejněném v tištěném periodiku, přičemž tímto způsobem uveřejněné„ Prohlášení“ [celé jméno žalovaného] je dle [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] plné nepravdivých a zároveň hrubě urážlivých tvrzení včetně explicitních, avšak ničím nepodložených, nařčení z údajné kriminální činnosti vztahující se jednak k osobě zemřelého [celé jméno žalobce] [anonymizováno] a jednak k osobě jeho syna [celé jméno žalobce] a jeho rodině. Policejní orgán věc odložil a OSZ se s tímto závěrem ztotožnilo s tím, že hlavním hlediskem pro použití § 159a odst. 3 trestního řádu je úvaha, zda očekávaný trest za jiný skutek právně kvalifikovaný jako trestný čin bude dostatečný ke splnění účelu sledované trestní sankce. Okresní státní zástupce se seznámil s průběhem hlavního líčení v trestních věcech vedených u Okresního soudu v Příbrami pod spisovou značkou 3 T 161/2020 a 2 T 37/2019, důkazní situací v těchto řízeních a porovnání trestů, které by měly být podle kritérií uvedených v § 39 trestního zákoníku za jednotlivé trestní činy [celé jméno žalovaného] uloženy, dospěl shodně s policejním orgánem k závěru, že očekávaný trest za jiné skutky právně kvalifikované jako trestné činy bude dostatečný ke splnění účelu sledovaného trestní sankcí. Po uložení trestu za skutky, pro které byly na [celé jméno žalovaného] podány k Okresnímu soudu v Příbrami obžaloby, bude tento dostatečně motivován k tomu, aby nepáchal další trestnou činnost, neboť při uložení, dle státního zástupce očekávaného, podmíněného trestu odnětí svobody v dolní polovině zákonné sazby se zkušební dobou při horní hranici zákonné sazby je po dobu soudem stanovené zkušební chování odsouzeného soudem sledováno a v případě spáchání další trestné činnosti ve zkušební době podmíněného odsouzení by [celé jméno žalovaného] reálně hrozilo, že soud rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Policejní orgán ve svém usnesení ze dne 23. 4. 2021, č. j. KRPS-75049-54/TČ-2020-011181 (č. l. 296 tohoto spisu) došel k závěru po vyhodnocení shromážděného materiálu, výpovědí vyslechnutých osob a dalších šetření, že [celé jméno žalovaného] jednáním popsaným ve výroku usnesení naplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 184 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, kdy ve svém prohlášení uved takové informace, které jsou v rozporu se skutečností, jsou nepravdivé, a to zejména tvrzení, že [celé jméno žalobce] [anonymizováno] a [celé jméno žalobce] [anonymizováno], případně i jiní členové rodiny, se v souvislosti s převodem akcií dopustili protiprávního jednání podvodu či krádeže. Takový výrok by mohl vynést pouze nezávislý soud v pravomocném rozhodnutí a takové rozhodnutí ovšem vyneseno nebylo. [celé jméno žalovaného] své výroky opírá o nepravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 67 Ecm 13/2016-553, nicméně výroky v podvodném jednání [celé jméno žalobce] [anonymizováno] a [celé jméno žalobce] [anonymizováno], případně jiného člena rodiny, jsou pouze subjektivním závěrem [celé jméno žalovaného], který se však neopírá o závěry, nebo zjištění nezávislých soudů. [celé jméno žalovaného] si musel být vědom, že žádné pravomocné rozhodnutí o tom, že by se pan [celé jméno žalobce] st., případně kdokoli jiný z jeho rodiny, v souvislosti s jejich sporem dopustil podvodu, neexistuje. Policejní orgán má za to, že výroky [celé jméno žalovaného] jsou způsobilé značnou měrou ohrozit vážnost, dnes již zemřelého [celé jméno žalobce] st., a [celé jméno žalobce] ml. u spoluobčanů a že tyto výroky byly motivovány úmyslem [celé jméno žalobce] [anonymizováno], případně [celé jméno žalobce] [anonymizováno] v očích veřejnosti jako reakci na článek zveřejněný na portálu [webová adresa] a v periodiku Periskop, očernit. Policejní komisař proto nesouhlasí s tvrzením [celé jméno žalovaného], že poskytnutým vyjádřením a požadavkem jeho zveřejnění chtěl pouze očistit své jméno. Okolností zvlášť přitěžující je v popsaném jednání skutečnost, že [celé jméno žalovaného] se tohoto jednání dopustil tiskem (prohlášení v článku s názvem„ [celé jméno žalovaného]: [anonymizováno] rodina mi vyrobila škodu 250 000 000 Kč“ uveřejněné dne 23. 1. 2020 v tištěném periodiku„ Náš region Příbramsko“) a veřejně dostupnou počítačovou sítí, kde bylo předmětné„ Prohlášení“ publikováno formou souvislé citace na ploše cca poloviny rozsahu článku uveřejněném v tištěném periodiku. Trestní stíhání [celé jméno žalovaného] v této věci by bylo neúčelné vzhledem k tomu, že v trestních věcech podezření ze spáchání zločinů zpronevěra podle § 206 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku a podezření ze spáchání přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku obviněného [celé jméno žalovaného] dle očekávání postihne přísnější trest, vedle něhož je trest hrozící v této věci zcela bezvýznamný. Proto rozhodl policejní orgán o odložení věci podle § 159a odst. 3 trestního řádu.

58. Podle § 81 odst. 1 občanského zákoníku, chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka podle svého.

59. Podle § 81 odst. 2 občanského zákoníku, ochrany používají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

60. Podle § 82 odst. 1 občanského zákoníku, člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno, nebo aby byl odstraněn jeho následek.

61. Podle § 86 občanského zákoníku, nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život, nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

62. Podle § 2951 odst. 2 občanského zákoníku, nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním, které musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečně a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

63. Podle § 2956 občanského zákoníku, platí, že vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanovením první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

64. Právo podle článku 17 Listiny je zásadně rovno základnímu právu podle čl. 10 Listiny, přičemž je nutno, aby s ohledem na okolnosti každého případu, nebyla jednomu z těchto práv dávána přednost (např. viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2007, sp. zn.: 30 Cdo 2711/2006, a nález Ústavního soudu sp. zn. 4 ÚS 154/97.

65. Soud se zabýval především existencí zásahu ze strany žalovaného, objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu žalobcům a jejich právnímu předchůdci, a to buď porušením, nebo ohrožením osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě jako předpoklad vzniku občansko-právních sankcí. Zásah musí být neoprávněný, protiprávní a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a neoprávněností a protiprávností zásahu, který je v rozporu s právním řádem. Zásah je nutno hodnotit objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo.

66. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14 a podle nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14 důležitým aspektem při střetu kolize svobody projevu a osobnostních práv (práva na ochranu osobnostních práv) je nutno při vyvažování vzít v potaz klasifikaci samotných sporných výroků stěžovatele. To znamená, zda sporné výroky (zda posuzovaný Článek a v něm uvedené skutečnosti) mají charakter skutkového tvrzení či hodnotícího (hodnotového) soudu (srovnej kupříkladu nález sp. zn. I ÚS 156/99 ze dne 8. 2. 2000, nález sp. zn. IV ÚS 146/04 ze dne 4. 4. 2005, nález sp. zn. I ÚS 367/03 ze dne 15. 3. 2005). Tento požadavek je plně korespondující též s rozhodovací praxí ESLP (srovnej rozsudek ve věci Lindenc proti Rakousku ze dne 8. 7. 1986, stížnost č. 9815/82, odst. 46).

67. Citované rozlišení je z ústavního hlediska důležité zejména proto, že samy hodnotící soudy nepodléhají důkazu pravdu, zatímco oprávněnost skutkových tvrzení je do značné míry determinovaná jejich pravdivostí.

68. Žalovaný v tomto posuzovaném případě argumentuje svobodou projevu a pravdivostí jeho tvrzení, žalobci zase právem na ochranu osobnosti.

69. Podle názoru soudu a i podle tvrzení samotného žalovaného se v daném případě jedná o skutková tvrzení (fakta) otištěná v Článku na základě Prohlášení žalovaného.

70. Tak, jak shora uvedeno, důkazní břemeno ke skutečnostem, zda jde o tvrzení (shora uvedená ve výroku tohoto rozsudku) pravdivá, leží na straně žalovaného, který byl podle § 118a o. s. ř. soudem náležitě poučen.

71. Žalovaný před soudem potvrdil, že si od pana [celé jméno žalobce] st. půjčil 30 000 000 Kč a že akcie jeho firmy [anonymizováno] mu dal dne 30. 12. 2013, ale pouze do zástavy s tím, že mu je prodá, ale v rámci balíku doprovodných smluv, k jejichž podpisu nedošlo.

72. Žalovanému byl v době sepisu Prohlášení k předmětnému článku znám pravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2018, č.j. 47 Cm 334/2014-183, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že žalovaný je akcionářem 63,46 % [právnická osoba]. Soud zde vycházel z prohlášení učiněného žalovaným dne 27. 6. 2014, ve které je uvedeno, že akcie prodal panu [celé jméno žalobce] [anonymizováno] za 8 000 000 Kč a že pan [celé jméno žalobce] [anonymizováno] je jediným akcionářem. Žalovanému byl rovněž znám i nepravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č.j. 67 Cm 13/2016-553, kterým byla zamítnuta žaloba na vyloučení akcií ze soupisu majetkové podstaty dlužníka [anonymizována dvě slova] v insolvenčním řízení s tím, že dle soudu nebylo prokázáno, že by dne 30. 12. 2013 byla mezi [celé jméno žalobce] st. a žalovaným uzavřena smlouva o převodu akcií. To, že bylo žalo [celé jméno žalobce] podáno odvolání, také bylo žalovanému známo. Zmiňuje se v Článku slovy„ že případ ještě neskončil“.

73. Jak již bylo shora uvedeno, důkazní břemeno ke skutečnostem, zda tvrzení uvedená pod bodem (i.) – (iv.) v inkriminovaném článku, jsou pravdivá, leží na straně žalovaného. Skutková tvrzení otištěná ve shora uvedeném článku byla otištěna na základě„ Prohlášení“ žalovaného. Oprávněnost skutkových tvrzení je v tomto případě determinována jejich pravdivosti.

74. Pokud jde o bod I. v tvrzení„ Jaký otec, takový syn (otec bolševik a potvrzený STBák s odpovídajícími morálními a podnikatelskými vlastnosti a dovednostmi neznající slovo poctivost a pravdomluvnost)“, tak pravdivost tohoto tvrzení se žalovanému nepodařilo prokázat věrohodnými důkazy, například tím, že žalobce b) [celé jméno žalobce] byl bolševik či potvrzený STBák s tomu odpovídajícími morálními a podnikatelskými vlastnostmi a dovednostmi, neznající slova poctivost a pravdomluvnost. Sám žalovaný při jednání uvedl, že nemůže doložit, že by bylo pravdivé označení bolševik či potvrzený STBák na osobu žalobce b). Pokud žalovaný hovoří o tom, že žalobci neznají slovo poctivost a pravdomluvnost, tak tato tvrzení rovněž žalovaný neprokázal věrohodnými důkazy, uvedl pouze, že tento výrok uveřejnil pod dojmem předchozího článku z prosince 2019 a je bezesporu pravdou, že tato otištěná slova zasáhla do osobnostních práv obou žalobců, potažmo i očerňovala jejich právního předchůdce, pana [celé jméno žalobce] [anonymizováno]. Žalobce [celé jméno žalobce] je zároveň osobou veřejně činnou, je bývalým starostou Města Příbram a podnikatelem, žalobce a) je podnikatel. Jak výrok (i), tak i ostatní výroky (iii) – (iv) se dotýkají u žalobců obou sfér, a to jak soukromé, tak veřejné (viz výpověď obou žalobců). Údaje o nepřátelském převzetí jeho firmy, manipulace a podvody připravených [celé jméno žalobce] [anonymizováno]. a realizovaných [příjmení] a [příjmení], podvod s akciemi firmy a nepřátelské převzetí firmy a pečlivě připravený podvod, kterým přišel žalovaný o veškerý firemní, ale i soukromý majetek, že z nich udělal bezdomovce a připravil žalovanému i jeho rodině škodu ve výši 250 000 000 Kč, tak pokud jde o tato tvrzení, podle soudu se žalovanému rovněž nepodařilo prokázat jejich pravdivost. Žalovaný neprokázal žádným údajným probíhajícím trestním řízením proti žalobcům, které by mělo být vedeno v souvislosti s jím zmiňovanými podvody a nepřátelským převzetím firmy. Rovněž neprokázal, že by mu žalobci způsobili škodu ve výši zhruba 250 000 000 Kč.

75. Žalovaný podle soudu neunesl důkazní břemeno k prokázání pravdivosti napadených výroků.

76. Naopak v řízení bylo prokázáno, že tyto výroky jsou nepravdivé, a to především těmito důkazy: rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2019 a ze dne 16. 8. 2021, č. j. 74 Cm 150/2014-235, které nabylo právní moci dne 17. 8. 2021. V tomto řízení byla řešena platnost převodu akcií, kdy bylo rozhodnuto, že návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí (usnesení [celé jméno žalobce] [anonymizováno] v působnosti valné hromady [příjmení] – prodej pneu, a. s. představenstva bylo zamítnuto a rovněž byl zamítnut návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí [celé jméno žalobce] [anonymizováno] o odvolání [celé jméno žalovaného] z funkce člena představenstva). Rozsudek Městského soudu v Praze nabyl právní moci dne 17. 8. 2021, původní rozsudek č. j. 74 Cm 150/2014-185, který byl napadnut odvoláním, byl vydán dne 10. 7. 2019 a žalovanému bylo známo, že do tohoto rozhodnutí bylo podáno odvolání. Jedná se o spor, o kterém se žalovaný vyjádřil jako o„ probíhajícím soudním sporu“, který nebyl skončen pravomocně, ale bylo do něj podáno odvolání, což bylo žalovanému známo. Dále nepravdivost výroku žalovaného, které byly v předmětném článku otištěny, byla prokázána v té době nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č. j. 67 Cm 13/2016-553, kterým byla zamítnuta žaloba na vyloučení akcií ze soupisu majetkové podstaty dlužníka [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] v insolvenčním řízení s tím, že dle soudu nebylo prokázáno, že by dne 30. 12. 2013 byla mezi [celé jméno žalobce] st. a žalovaným uzavřena smlouva o převodu akcií. To, že bylo žalobcem [celé jméno žalobce] podáno odvolání, také bylo žalovanému známo, neboť se v článku zmiňuje slovy„ že případ ještě neskončil“.

77. Dále byla pravdivost tvrzení žalovaného vyvrácena pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2018, č. j. 47 Cm 334/2014-183, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že žalovaný je akcionářem 63,46% [právnická osoba]. Tak, jak shora uvedeno, soud vycházel z prohlášení učiněného žalovaným dne 27. 6. 2014, kde uvedl, že akcie prodal panu [celé jméno žalobce] za 8 000 000 Kč a že pan [celé jméno žalobce] [anonymizováno] je jediným akcionářem.

78. Žalovanému byl znám rovněž nepravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č. j. 67 Cm 13/2016-553, kterým tak, jak již bylo uvedeno, byla zamítnuta žaloba na vyloučení akcií ze soupisu majetkové podstaty dlužníka [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] v insolvenčním řízení, a žalovanému bylo známo, že do tohoto rozsudku bylo podáno odvolání, a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2020 byl tento rozsudek změněn tak, že bylo rozhodnuto, že z majetkové podstaty dlužníka [celé jméno žalovaného] vedeného u Krajského soudu v Praze byly vyloučeny dva kusy kmenových akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč vydaných [právnická osoba], dále 30 kusů kmenových akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 100 000 Kč vydaných [právnická osoba] dne 5. 1. 2011 a 10 kusů kmenových akcií na majitele v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 10 000 Kč vydaných [právnická osoba], kdy soudy měly za nesporné, že k předání akcií došlo dne 30. 12. 2013 a že splatnost půjčky poskytnuté předchůdcem [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobce] [anonymizováno] nastala dne 28. 2. 2014. Předchůdce žalobce poskytl dlužníku [celé jméno žalovaného] půjčku ve výši 30 000 000 Kč postupně v období mezi lednem 2011 a lednem 2012, splatnou dne 28. 2. 2014 společně se zajišťovací směnkou. Dále bylo zjištěno, že na jaře roku 2014 byla mezi předchůdcem žalobce a dlužníkem vyjednávána smluvní dokumentace, dle které měly být narovnány všechny mezi nimi dosud vzniklé spory stran zaplacení dlužníkova dluhu vůči předchůdci žalobce a stran vlastnictví akcií, v nichž měl dlužník (pan [celé jméno žalovaného]) potvrdit svůj dluh vůči předchůdci žalobce, panu [celé jméno žalobce] [anonymizováno] (ve výši 22 000 000 Kč), a dále měl potvrdit, že dne 31. 12. 2013 prodal akcie předchůdci žalobce ([celé jméno žalobce]) za částku 8 000 000 Kč a měl prodat některé movité a nemovité věci související s podnikáním [anonymizováno], které však byly ve vlastnictví dlužníka. Předchůdce žalobce, pan [celé jméno žalobce] [anonymizováno], měl zaměstnat v [anonymizováno] dlužníkova syna [jméno] [celé jméno žalovaného] na pozici ředitele s měsíční mzdou 100 000 Kč a procentním podílem na tržbách [anonymizováno] a mělo být dohodnuto předkupní právo dlužníka na 49% akcií. Součástí vyjednávané dokumentace mělo být také prohlášení, v němž pan [celé jméno žalovaného] potvrdil, že jediným akcionářem [anonymizováno] je předchůdce žalobce, pan [celé jméno žalobce] [anonymizováno], kterému dne 30. 12. 2013 prodal veškeré akcie [anonymizováno] za kupní cenu 8 000 000 Kč.

79. V tomto řízení bylo mezi účastníky nesporné, že předchůdce žalobce, pan [celé jméno žalobce] [anonymizováno], poskytl žalovanému [příjmení] [celé jméno žalovaného] v předchozích letech půjčku ve výši 30 000 000 Kč na investice do [anonymizováno], jež měla být splatná v únoru 2014. Sám dlužník, pan [celé jméno žalovaného], přitom v řízení tvrdil, že poté, co se předchůdce žalobce, [celé jméno žalobce] st., dozvěděl o finančních problémech [anonymizováno] a dlužníka, trval na jejím okamžitém vrácení. Když zjistil, že dlužník nemá na její vrácení finanční prostředky, že [anonymizováno] podniká též s přispěním úvěru ve výši 42 000 000 Kč od Raiffeisenbank, inicioval konání valné hromady [anonymizováno] dne 30. 12. 2013, na kterém mimo jiné došlo k dohodě o tom, že dlužník, pan [celé jméno žalovaného], a jeho syn budou ponecháni v řídících funkcích [anonymizováno] a že do nich budou kooptovány další osoby a dlužníku bude ponechána funkce předsedy představenstva k převodu listinného cenného papíru na majitele podle § 17 zákona o cenných papírech, stačilo jeho předání nabyvateli (tradicí), v případě úplatného převodu dle podmínek kupní smlouvy, která však nemusela mít písemnou formu. Předání cenného papíru na majitele třetí osobě bez jakékoli písemné smlouvy je vždy nepochybně rizikem jeho majitele, jenž se nadále nemůže prokázat listinným cenným papírem jako jeho majitel a nemůže vykonávat práva s tím spojená.

80. V daném případě podle soudu měla smlouva provázející předání akcií ústní formu a s přihlédnutím k právní úpravě § 17 zákona o cenných papírech lze mít k tíži dlužníka, pokud nedisponuje žádnou písemnou smlouvou, nebo písemným shodným prohlášením o jím tvrzených důvodech předání. Žalobce [celé jméno žalobce] v řízení prokázal a doložil předložením originálu akcií jejich shodu s kopiemi založenými ve spise, odvolací soud ověřil, že má akcie ve svém držení v době rozhodování odvolacího soudu, jenž na základě zjištění učiněných v odvolacím řízení dospěl k tomu, že je jejich oprávněným vlastníkem. Přitom v průběhu času došlo podle § 2 ZOP s účinností od 1. 1. 2014 ke změně listinných akcií na majitele, které nebyly imobilizovány na listinné akcie na jméno, a tomu proto odpovídá výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobce [celé jméno žalobce] tak v tomto řízení prokázal, že podle § 225 odst. 1 insolvenčního zákona akcie neměly být do soupisu majetkové podstaty dlužníka zahrnuty, protože to vylučuje jeho právo k tomuto majetku na základě výše uvedených zjištění.

81. Veškerá tvrzení uváděná žalovaným v předmětném Článku spočívají v tom, že nedošlo k platnému převodu akcií [právnická osoba] – prodej pneu na právního předchůdce žalobců. K tomuto tvrzení žalovaného směřují veškeré výroky otištěné v Článku (viz shora výrok č. (i.) – (iv.), kdy toto bylo vyvráceno právě shora uvedeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 67 Cm 13/2016-594 ze dne 18. 5. 2020.

82. I žalovaným zpochybňované rozhodnutí jediného akcionáře [právnická osoba] – prodej pneu, a. s. [celé jméno žalobce] st., které se datuje červnem 2014, bylo potvrzeno jako správné, a to v rozhodnutí vedeném před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 74 Cm 150/2014.

83. Soud se shoduje s právním názorem právního zástupce žalobců a jeho tvrzením, že skutečnosti, které žalobce nechal otisknout a která jsou shodná s jeho„ Prohlášením“ nemají oporu v právu ani v realitě, a tato tvrzení skutečně nemůže ospravedlnit ani dříve uveřejněný článek„ Rozhovor s [celé jméno žalobce] [anonymizováno]“, na který žalovaný odkazuje. Skutečnosti, které jsou v tomto článku uvedeny, nejsou předmětem tohoto řízení.

84. Po zhodnocení všech shora uvedených kritérií, dospěl soud k závěru, že žalovaný neunesl důkazní břemeno spočívající v tvrzení a prokázání, že jeho výroky uvedené v jeho Prohlášení v Článku uveřejněném dne 23. 1. 2020 v periodiku“ Náš region Příbramsko“ vydání 1/20 a i na webu nasregion.cz jsou pravdivé.

85. Podle soudu každý by měl vyvinout přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se nedopouštěl zbytečných dezinformací či dokonce nepravd a pečlivě zvážit, zda chování jiného označí přímo za protiprávní nebo nemravné. Podle soudu žalovaný tuto zásadu porušil. V době uveřejnění Článku mu byl znám rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2018, č.j. 47 Cm 334/2014-183, ve kterém soud dospěl k závěru, že pan [celé jméno žalobce] [anonymizováno] je jediným akcionářem firmy [anonymizováno]. V té době nepravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č.j. 67 Cm 13/2016-553 sice žalobu na vyloučení akcií ze soupisu majetkové podstaty dlužníka [anonymizována dvě slova] v insolvenčním řízení zamítl s tím, že podle soudu nebylo prokázáno, že by dne 30. 12. 2013 byla mezi [anonymizováno] [celé jméno žalobce] st. a [anonymizována dvě slova] uzavřena smlouva o převodu akcií. Žalovanému ale bylo známo to, že právním nástupcem pana [příjmení] [celé jméno žalobce] [anonymizováno], [celé jméno žalobce], bylo podáno odvolání.

86. Soud tedy shora citované expresivní Výroky (i) – (iv) žalovaného v Článku vyhodnotil jako za nepravdivé.

87. Podle soudu se výroky žalovaného v Článku na adresu pana [celé jméno žalobce] st. i žalobců (rodiny [příjmení]) dotkly osobní i pracovní sféry života žalobců a žalobce [celé jméno žalobce] [anonymizováno] i sféry veřejně činné (působil jako starosta města Příbram) a v souvislosti s tímto Článkem se setkával s nepříjemnými reakcemi občanů města (setkání se studenty, reakce na Facebooku, nepříjemné e-mailové zprávy). Výroky, vyřčené v Článku na základě zaslaného Prohlášení žalovaného způsobily podle soudu závažný zásah do soukromé, podnikatelské činnosti i dobré pověsti žalobců, když periodikum, ve kterém byly uveřejněny, se dostává bezplatně do schránek obyvatel Příbramska.

88. Posouzením všech okolností relevantních při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními subjektivními ústavními právy, a to právem na svobodu projevu a právem na ochranu osobnostních práv, dospěl soud k závěru, že je nutné v posuzovaném případě upřednostnit právo na ochranu důstojnosti a cti žalobců nad svobodu projevu žalovaného, který tohoto využil ke zveřejnění nepravdivých údajů o panu [celé jméno žalobce] [anonymizováno], jakož i rodině [příjmení]. Proto soud žalobě v celém rozsahu tak, jak bylo žalováno, vyhověl a uložil žalovanému uveřejnit omluvu formou placené inzerce ve znění uvedeném ve výrokové části tohoto rozhodnutí.

89. Uložením této povinnosti žalovanému v příslušném periodiku„ Náš region Příbramsko“ a na webu nasregion.cz by tak mělo dojít k určitému zhojení zásahu žalovaného do osobnostních práv žalobců, jakož i zemřelého pana [celé jméno žalobce] [anonymizováno].

90. I když to s tímto řízením až tak přímo nesouvisí, žalobci žádali, aby k důkazu byl proveden jednak rozsudek zdejšího soudu č. j. 3 T 161/2020-777, kdy byl obžalovaný [celé jméno žalovaného] uznán vinným, že v období od 15. 8. 2014 do 3. 12. 2014 s cílem zmařit uspokojení svého věřitele [celé jméno žalobce] vědom si svého splatného a neuhrazeného závazku ve výši 22 000 000 Kč vůči poškozenému [celé jméno žalobce], bytem [adresa žalobce], který mu plynul ze směnečného závazku, a to ze směnky vlastní vystavené [celé jméno žalovaného] v Příbrami dne 28. 2. 2012 na částku 22 000 000 Kč se splatností 28. 2. 2014 ve prospěch [celé jméno žalobce], se záměrně zbavil části svého majetku darováním nemovitostí nacházejících se v okrese Příbram v celkové hodnotě 1 442 400 Kč a prodejem vozidla za cenově nevýhodných podmínek za 63 000 Kč, čímž částečně zmařil uspokojení svého věřitele tím, že zcizil část svého majetku a způsobil tak značnou škodu a spáchal přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, a byl odsouzen podle § 222 odst. 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců s odkladem na zkušební dobu v trvání 1 roku a 6 měsíců s tím, že právní nástupce [celé jméno žalobce], pan [celé jméno žalobce], byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody ve výši 5 072 180 Kč na řízení ve věcech občansko-právních.

91. Do tohoto rozsudku podal jak poškozený, tak obžalovaný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, č. j. 9 To 263/2021, zamítnuto podle § 256 trestního řádu.

92. Pokud jde o náklady řízení, soud přehodnotil finanční situaci žalovaného, a přestože by žalobci, kteří byli ve věci plně úspěšní, měli nárok na náhradu nákladů řízení, soud využil ustanovení § 150 o. s. ř. a z důvodů hodných zvláštního zřetele nepřiznal žalobcům náklady řízení právě s ohledem na tíživou finanční a majetkovou situaci žalovaného.