12 C 31/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Hrmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 54 095,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 49 999,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení 11,50 % ročně z částky 49 999,70 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 096 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 342,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 823,45 Kč, úroku z úvěru ve výši 12 % ročně z částky 49 999,70 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 49 999,70 Kč od 16. 9. 2025 do 23. 9. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 096 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a dále části zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 49 999,70 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 7 415 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 24. 11. 2025 domáhala po žalované zaplacení 54 095,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou dne 27. 5. 2021 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále také „Smlouva“), na základě níž žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč s následným navýšením na 50 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 600 Kč, po navýšení 1 500 Kč, dále platit úrok 16,90 % ročně a poplatky podle ceníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, zesplatnila žalobkyně celý úvěr ke dni 29. 1. 2025. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dlužné jistiny 49 999,70 Kč, poplatků ve výši 4 096 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 7 342,50 Kč za období od 2. 7. 2024 do 15. 9. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 3 823,45 Kč za období od 7. 2. 2025 do 15. 9. 2025, smluvního úroku 12 % p. a. a zákonného úroku z prodlení, obojí počítáno z dlužné jistiny od 16. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že splnila svoji zákonnou povinnost týkající se posuzování úvěruschopnosti žalované. Žalovaná ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 5. 5. 2026 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

4. Žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, který byl dne 20. 7. 2021 navýšen na 50 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 16,90 %, RPSN 18,10 %, přičemž žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách nejprve ve výši 600 Kč, po navýšení 1 500 Kč (zjištěno ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 27. 5. 2021, z Dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 20. 7. 2021, z Všeobecných obchodních podmínek a Ceníku pro soukromou klientelu). Žalovaná čerpala revolvingový úvěr s konečným stavem ke dni 30. 9. 2025 ve výši – 49 999,70 Kč (zjištěno z přehledu čerpání úvěru zpracovaného žalobkyní). Žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k zaplacení dlužné částky, přesto byla v prodlení s úhradou svých závazků ze Smlouvy, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 29. 1. 2025, o čemž žalovanou písemně informovala a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky 65 361,65 Kč (zjištěno z Poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 21. 1. 2023 a 28. 12. 2024, z Oznámení o právním zastoupení a Výzvy k úhradě dluhu ze dne 18. 9. 2025 a z poštovního podacího archu České pošty, s.p. ze dne 4. 2. 2025 a 18. 9. 2025). Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její příjem činí 19 000 Kč, její výdaje 0 Kč a splátky 0 Kč, v žádosti o navýšení úvěru uvedla, že její příjem činí 17 125 Kč, její výdaje 0 Kč a splátky 0 Kč, žalobkyně zjistila, že žalovaná měla v době žádosti kontokorentní úvěr s limitem 29 000 Kč s orientační splátkou 870 Kč a spotřební úvěr se splátkou 938 Kč, v době žádosti o navýšení úvěru měla navíc revolvingový úvěr s limitem 35 000 Kč s orientační splátkou 1 050 Kč. Pokud jde o výdaje žalované, žalobkyně stanovila její životní výdaje včetně bydlení nejprve na 6 140 Kč, při žádosti o navýšení úvěru na 6 028 Kč (vše zjištěno z dokumentu označeného jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 27. 5. 2021 a 20. 7. 2021). Žalovaná měla na svém bankovním účtu zůstatky v záporných číslech (zjištěno z výpisů z účtu žalované č. , č. účtu, za období 1/2021 až 6/2021).

5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, dokazování přitom bylo provedeno v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí věci.

6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření Smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 49 999,70 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením Smlouvy dne 27. 5. 2021 a jejího dodatku ze dne 20. 7. 2021. Žalobkyně tvrdila, že došlo ke splnění povinnosti poskytovatele s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele, úvěr splácet, když vyšla z tvrzení žalované ohledně jejího příjmu ve výši 19 000 Kč, resp. 17 125 Kč měsíčně, přičemž celkové životní náklady žalované (včetně bydlení) žalobkyně stanovila na 6 140 Kč, resp. 6 028 Kč. Z výpisů z účtu žalované sice vyplynulo, že má příjmy v jí deklarované výši, nicméně také z nich bylo zřejmé, že finanční situace žalované není stabilní a že její příjmy nepostačují k pokrytí jejích výdajů, neboť její zůstatky na účtu se pohybovaly v záporných číslech. Rovněž bylo zřejmé, že žalovaná ve svých žádostech uvádí nepravdivé údaje, když uvedla výši jejích životních nákladů částkou 0 Kč a stejně tak splátek jiných úvěrů. Žalobkyně celkové životní náklady žalované stanovila výpočtem, ale žádným způsobem se nezabývala reálnými výdaji na bydlení a dalšími životními potřebami žalované. Navíc soud konstatuje, že žalobkyní stanovené měsíční životní náklady žalované považuje za podhodnocené a nereálné, nijak nereflektující skutečnou finanční situaci žalované. Žalobkyně tedy neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Vzhledem k tomu, že došlo ke dni 20. 7. 2021 k navýšení úvěrového rámce na 50 000 Kč, byla žalobkyně povinna opětovně posoudit úvěruschopnost žalované, avšak ani v tomto případě svoji povinnost řádně nesplnila. Povinnost žalobkyně opětovně přezkoumat úvěruschopnost žalovaného při navýšení úvěrového rámce lze dovodit per analogiam mimo jiné z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1063/2023 ze dne 2. 5. 2023, podle kterého uzavření dohody o uznání dluhu se splátkovým kalendářem s nově stanovenou splatností již existujícího dluhu a jeho navýšením o nikoli jen nepatrnou smluvní pokutu za porušení povinnosti splatit úvěr v nově stanoveném termínu splatnosti, o němž účastníci v době uznání měli důvod předpokládat, že k němu dojde, představuje změnu smlouvy o úvěr, tj. opět žádným způsobem nezkoumala celkovou finanční situaci žalované, tj. zejména nijak nezkoumala ani neověřila její výdaje, když se spokojila pouze s výpočtem stanovenou paušální částkou, která se navíc oproti původní již podhodnocené odhadované částce měsíčních výdajů žalované ještě snížila. K shora uvedenému soud dodává, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru má být taková obezřetnost, kdy poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními nebo odhadovanými částkami nákladů. Soud proto posoudil uzavřenou Smlouvu ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla břemeno důkazní.

13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně poskytla žalované plnění ve výši 49 999,70 Kč, žalovaná ničeho nevrátila. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 999,70 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí finančních prostředků do doručení první prokázané výzvy uplynula lhůta přiměřená k vrácení. Žalovaná ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Splatnost soud určil podle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění ze dne 18. 9. 2025 odeslané téhož dne, tj. v souladu s domněnkou dojití podle § 573 občanského zákoníku byl tento dopis žalované doručen dne 23. 9. 2025, tj. od 24. 9. 2025 byla žalovaná v prodlení. Soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši k datu prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nároku plynoucího z neplatně uzavřené Smlouvy byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v neplatné smlouvě. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal částečně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 47 % z celkových nákladů řízení ve výši 15 776,50 Kč (z požadované částky 72 856,13 Kč bylo přiznáno 53 512,99 Kč, vše po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí) po odečtení neúspěchu od úspěchu ve věci ve výši 7 415 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátkou postupoval soud podle ustanovení § 7 bodu 5, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů, za 3 úkony právní služby po 3 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby), tj. 9 900 Kč, 3 náhrady hotových výdajů po 450 Kč, tj. 1 350 Kč, 21 % DPH z částky 11 250 Kč ve výši 2 362,50 Kč a dále soudní poplatek 2 164 Kč. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.