12 C 38/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Hrmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 39 651,19 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 2 400 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 200 Kč od 6. 3. 2026 do 23. 6. 2026, z částky 400 Kč od 8. 4. 2026 do 23. 6. 2026, z částky 400 Kč od 4. 5. 2026 do 23. 6. 2026, z částky 800 Kč od 6. 5. 2026 do 23. 6. 2026 a z částky 600 Kč od 9. 6. 2026 do 23. 6. 2026, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 232,94 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 093,78 Kč, částku 20 924,47 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 615,92 Kč od 25. 9. 2025 do zaplacení, z částky 200 Kč od 25. 9. 2025 do 5. 3. 2026, z částky 400 Kč od 25. 9. 2025 do 7. 4. 2026, z částky 400 Kč od 25. 9. 2025 do 3. 5. 2026, z částky 800 Kč od 25. 9. 2025 do 5. 5. 2026 a z částky 600 Kč od 25. 9. 2025 do 8. 6. 2026, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 25. 2. 2026 domáhala po žalované zaplacení 39 651,19 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 13. 5. 2025 prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz. Na základě této smlouvy byla žalované přenechána celkem částka 16 642,87 Kč. Žalovaná na svůj dluh zaplatila 9,93 Kč. Žalobkyně požadovala celkem částku 37 557,41 Kč sestávající z jistiny 16 632,94 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 324,04 Kč, smluvního úroku 19 541,49 Kč a poplatku za služby 1 058,94 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 18 015,92 Kč od 25. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně dále požadovala po žalované zaplacení 2 093,78 Kč coby smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za prvních 90 dnů prodlení žalované. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadovala přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět co do částky 2 400 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 200 Kč od 6. 3. 2026 do 23. 6. 2026, z částky 400 Kč od 8. 4. 2026 do 23. 6. 2026, z částky 400 Kč od 4. 5. 2026 do 23. 6. 2026, z částky 800 Kč od 6. 5. 2026 do 23. 6. 2026 a z částky 600 Kč od 9. 6. 2026 do 23. 6. 2026, neboť žalovaná zaplatila částku 2 400 Kč po podání žaloby v uvedených dílčích platbách. Soud proto podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení v tomto rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že je samoživitelka, její měsíční příjem činí cca 12 100 Kč a není v jejích možnostech platit splátky ve výši 2 000 až 2 400 Kč, současně omluvila svou neúčast na jednání soudu.

4. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. soud projednal věc při jednání dne 30. 6. 2026 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 13. 5. 2025 dohodu, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru žalobkyní žalované se schváleným kreditním rámcem 22 200 Kč, RPSN 1900,71 %, úrokovou denní sazbou 1,016 %, splatností první splátky dne 12. 6. 2025 a s datem splatnosti úvěru dne 4. 11. 2026. Žalobkyně přenechala žalované celkem částku 16 642,87 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, z Všeobecných obchodních podmínek, z dokumentů označených jako „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“, „Autorizace ověření totožnosti“, „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“, „Předpis denních splátek“ a „BankID výpis“). Žalobkyně vyzvala žalovanou emailovou zprávou k úhradě dlužné částky (zjištěno z emailové zprávy ze dne 24. 9. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z dopisu ze dne 28. 1. 2026 a z „Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky“ ze dne 30. 1. 2026). Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované a zjistila, že žalovaná sdílí domácnost s jednou osobou, má čistý ověřený příjem 11 700 Kč, přičemž však ona sama uvedla částku 20 000 Kč, dále má měsíční výdaje na bydlení 2 300 Kč, další nezbytné výdaje a ostatní zbytné výdaje 0 Kč, rezervu pro výdaje 500 Kč, disponibilní příjem 6 800 Kč a její úvěruschopnost posoudila jako úspěšnou (zjištěno z dokumentů označených jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně.“, „Identifikované příjmy“, z výplatních pásek žalované za období 12/2024 a 2/2025 a z „Informace pro spotřebitele“).

6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru nebyla uzavřena platně. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o jeho příjmových, majetkových a výdajových poměrech a spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, neexistují-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet. Účelem této právní úpravy je ochrana spotřebitele před neodpovědným úvěrováním a před vznikem nepřiměřeného zadlužení. Posouzení úvěruschopnosti proto nesmí být pouze formální, ale musí představovat skutečné a řádné vyhodnocení ekonomické situace spotřebitele. Povinnost tvrdit a prokázat, že úvěruschopnost spotřebitele byla před uzavřením smlouvy posouzena řádně, tíží žalobkyni jako profesionálního poskytovatele spotřebitelského úvěru, která z této skutečnosti dovozuje platnost smlouvy a vznik uplatněných smluvních nároků. V projednávané věci žalobkyně sice doložila, že získala některé údaje o příjmech a výdajích žalované, z provedených důkazů však nevyplývá, že by jeho finanční situaci posoudila způsobem odpovídajícím požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně neprokázala, jakým způsobem ověřovala úplnost a správnost údajů použitých při hodnocení úvěruschopnosti, z jakých konkrétních podkladů při svém závěru vycházela ani jakým způsobem zohlednila skutečné životní náklady žalované. Za zvláště významné soud považuje, že žalobkyně počítala s nulovou výší jak dalších nezbytných výdajů, tak ostatních výdajů, aniž by bylo zřejmé, z jakých podkladů k těmto závěrům dospěla. Samotné opatření dílčích podkladů o příjmové situaci spotřebitele nepostačuje, nejsou-li tyto podklady současně řádně a kriticky vyhodnoceny ve vzájemných souvislostech a nejsou-li doplněny o dostatečné a věrohodné zjištění jeho skutečných výdajových a celkových majetkových poměrů. Žalobkyně proto neunesla důkazní břemeno ohledně splnění své zákonné povinnosti odborně posoudit úvěruschopnost žalované a nemohla bez důvodných pochybností dospět k závěru, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr řádně splácet. Za této situace nastupuje následek předvídaný v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

13. Důsledkem neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je, že žalobkyni nevznikl nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty ani jiná plnění odvozená od neplatné smlouvy a žalovaná je povinna vrátit pouze peněžní prostředky, které jí byly skutečně poskytnuty. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně žalované poskytla celkem 16 642,87 Kč, zatímco žalovaná uhradila pouze 9 ,93 Kč a po podání žaloby ještě částku celkem 2 400 Kč. Nesplacená část poskytnuté jistiny proto činí 14 232,94 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Současně soud nepřiznal žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení. Jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, právní úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá nejen povinnost spotřebitele vrátit pouze poskytnutou jistinu, ale současně stanoví zvláštní režim její splatnosti. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Není-li taková doba mezi účastníky dohodnuta, přísluší její určení soudu. Splatnost nároku na vrácení jistiny tak nevyplývá z neplatné smlouvy ani z jednostranné výzvy věřitele k plnění. Dokud není nová doba plnění mezi účastníky sjednána nebo určena soudem, nemůže být spotřebitel s vrácením jistiny v prodlení a věřiteli proto nevzniká právo na úrok z prodlení. Jelikož mezi účastníky řízení nebyla uzavřena dohoda o době vrácení poskytnutých peněžních prostředků, určil splatnost nároku teprve soud tímto rozsudkem. Z tohoto důvodu nemohla žalovaná být před určením doby plnění soudem v prodlení s vrácením nesplacené části jistiny a žalobkyni proto za toto období nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Žaloba byla proto v části požadovaného zákonného úroku z prodlení zamítnuta.

14. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Při jejím stanovení zohlednil výši částky, kterou je žalovaná povinna vrátit, dobu, po kterou s poskytnutými peněžními prostředky disponovala, a také skutečnost, že žalobkyni uhradila pouze malou část poskytnuté jistiny. Ve zbývajícím rozsahu (včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení) soud návrh pro nedůvodnost zamítl.

15. Pouze nad rámec rozhodovacích důvodů soud dodává, že ujednání o ceně úvěru by i samostatně vzbuzovalo závažné pochybnosti z hlediska souladu s dobrými mravy. Ve smlouvě byla sjednána denní úroková sazba 1,016 %, tedy úrok přesahující při prostém úročení 370 % ročně, a RPSN činila 1900,71 %. Takto sjednaná odměna za poskytnutí spotřebitelského úvěru se vzhledem k výši poskytnuté jistiny, povaze úvěrového vztahu a postavení spotřebitele jeví jako zjevně nepřiměřená.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 14 232,94 Kč z celkově uplatněné jistiny a smluvních plnění ve výši 41 234,83 Kč, tedy přibližně v rozsahu 34,5 %, zatímco žalovaná byla úspěšná v rozsahu 65,5 %, tj. žalovaná má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 31 % z celkových nákladů řízení. Žalované však podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Pokud by povinná osoba dobrovolně nesplnila povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb.).