12 C 46/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Hrmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 73 875,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 34 840,27 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 39 035,65 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 37 040,05 Kč od 22. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 26. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení 73 875,92 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 14. 1. 2025 prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz. Na základě této smlouvy byla žalovanému přenechána celkem částka 35 042,35 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil 202,08 Kč. Žalobkyně požadovala celkem částku 71 816,27 Kč sestávající z jistiny 34 840,27 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 458,63 Kč, smluvního úroku 34 776,22 Kč a poplatku za služby 1 741,18 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 37 040,05 Kč od 22. 7. 2025 do zaplacení. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném zaplacení 2 059,65 Kč coby smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadovala přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 30. 6. 2026 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 14. 1. 2025 dohodu, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru žalobkyní žalovanému se schváleným kreditním rámcem 71 800 Kč, RPSN 1136,88 %, úrokovou denní sazbou 0,85 %, splatností první splátky dne 13. 2. 2025 a s datem splatnosti úvěru dne 8. 7. 2026. Žalobkyně přenechala žalovanému celkem částku 35 042,35 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, z Všeobecných obchodních podmínek, z dokumentů označených jako „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“, „Autorizace ověření totožnosti“, „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“, „Předpis denních splátek“ a „BankID výpis“). Žalobkyně vyzvala žalovaného emailovou zprávou k úhradě dlužné částky (zjištěno z emailové zprávy ze dne 21. 7. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z dopisu ze dne 2. 11. 2025 a z „Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky“ ze dne 5. 11. 2025). Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného a zjistila, že žalovaný žije v domácnosti sám, má čistý ověřený příjem 35 112 Kč, přičemž však on sám uvedl částku 45 000 Kč, dále má měsíční výdaje na bydlení 16 000 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, ostatní zbytné výdaje 1 200 Kč, rezervu pro výdaje 500 Kč, disponibilní příjem 18 600 Kč a jeho úvěruschopnost posoudila jako úspěšnou (zjištěno z dokumentů označených jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba.“, „Identifikované příjmy“ a „Informace pro spotřebitele“).

5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru nebyla uzavřena platně. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o jeho příjmových, majetkových a výdajových poměrech a spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, neexistují-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet. Účelem této právní úpravy je ochrana spotřebitele před neodpovědným úvěrováním a před vznikem nepřiměřeného zadlužení. Posouzení úvěruschopnosti proto nesmí být pouze formální, ale musí představovat skutečné a řádné vyhodnocení ekonomické situace spotřebitele. Povinnost tvrdit a prokázat, že úvěruschopnost spotřebitele byla před uzavřením smlouvy posouzena řádně, tíží žalobkyni jako profesionálního poskytovatele spotřebitelského úvěru, která z této skutečnosti dovozuje platnost smlouvy a vznik uplatněných smluvních nároků. V projednávané věci žalobkyně sice doložila, že získala některé údaje o příjmech a výdajích žalovaného, z provedených důkazů však nevyplývá, že by jeho finanční situaci posoudila způsobem odpovídajícím požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně neprokázala, jakým způsobem ověřovala úplnost a správnost údajů použitých při hodnocení úvěruschopnosti, z jakých konkrétních podkladů při svém závěru vycházela ani jakým způsobem zohlednila skutečné životní náklady žalovaného. Za zvláště významné soud považuje, že žalobkyně počítala s nulovou výší dalších nezbytných výdajů a pouze s minimální částkou ostatních výdajů ve výši 1 200 Kč, aniž by bylo zřejmé, z jakých podkladů k těmto závěrům dospěla. Samotné opatření dílčích podkladů o příjmové situaci spotřebitele nepostačuje, nejsou-li tyto podklady současně řádně a kriticky vyhodnoceny ve vzájemných souvislostech a nejsou-li doplněny o dostatečné a věrohodné zjištění jeho skutečných výdajových a celkových majetkových poměrů. Žalobkyně proto neunesla důkazní břemeno ohledně splnění své zákonné povinnosti odborně posoudit úvěruschopnost žalovaného a nemohla bez důvodných pochybností dospět k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. Za této situace nastupuje následek předvídaný v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

12. Důsledkem neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je, že žalobkyni nevznikl nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty ani jiná plnění odvozená od neplatné smlouvy a žalovaný je povinen vrátit pouze peněžní prostředky, které mu byly skutečně poskytnuty. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla celkem 35 042,35 Kč, zatímco žalovaný uhradil pouze 202,08 Kč. Nesplacená část poskytnuté jistiny proto činí 34 840,27 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Současně soud nepřiznal žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení. Jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, právní úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá nejen povinnost spotřebitele vrátit pouze poskytnutou jistinu, ale současně stanoví zvláštní režim její splatnosti. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Není-li taková doba mezi účastníky dohodnuta, přísluší její určení soudu. Splatnost nároku na vrácení jistiny tak nevyplývá z neplatné smlouvy ani z jednostranné výzvy věřitele k plnění. Dokud není nová doba plnění mezi účastníky sjednána nebo určena soudem, nemůže být spotřebitel s vrácením jistiny v prodlení a věřiteli proto nevzniká právo na úrok z prodlení. Jelikož mezi účastníky řízení nebyla uzavřena dohoda o době vrácení poskytnutých peněžních prostředků, určil splatnost nároku teprve soud tímto rozsudkem. Z tohoto důvodu nemohl žalovaný být před určením doby plnění soudem v prodlení s vrácením nesplacené části jistiny a žalobkyni proto za toto období nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Žaloba byla proto v části požadovaného zákonného úroku z prodlení zamítnuta.

13. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Při jejím stanovení zohlednil výši částky, kterou je žalovaný povinen vrátit, dobu, po kterou s poskytnutými peněžními prostředky disponoval, skutečnost, že žalobkyni uhradil pouze zcela zanedbatelnou část poskytnuté jistiny, jakož i to, že žalovaný zůstal v řízení nečinný a nesdělil soudu žádné skutečnosti o svých aktuálních osobních, majetkových a výdělkových poměrech, které by odůvodňovaly stanovení delší lhůty k plnění nebo povolení splátek. Ve zbývajícím rozsahu (počítaje v to smluvní úroky, smluvní pokutu, poplatky a zákonné úroky z prodlení) soud návrh pro nedůvodnost zamítl.

14. Pouze nad rámec rozhodovacích důvodů soud dodává, že ujednání o ceně úvěru by i samostatně vzbuzovalo závažné pochybnosti z hlediska souladu s dobrými mravy. Ve smlouvě byla sjednána denní úroková sazba 0,85 %, tedy úrok přesahující při prostém úročení 310 % ročně, a RPSN činila 1136,88 %. Takto sjednaná odměna za poskytnutí spotřebitelského úvěru se vzhledem k výši poskytnuté jistiny, povaze úvěrového vztahu a postavení spotřebitele jeví jako zjevně nepřiměřená. I z tohoto důvodu by žalobkyni nemohl být přiznán nárok na sjednané úroky, poplatky a smluvní sankce v žalovaném rozsahu.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 34 840,27 Kč z celkově uplatněné jistiny a smluvních plnění ve výši 73 875,92 Kč, tedy přibližně v rozsahu 47 %, zatímco žalovaný byl úspěšný přibližně v rozsahu 53 %. Úspěch účastníků byl tedy v zásadě srovnatelný, s mírně vyšším úspěchem žalovaného. Žalovanému však podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Pokud by povinná osoba dobrovolně nesplnila povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb.).