12 C 5/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Hrmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 11 059,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 877,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 4 877,87 Kč od 22. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6.182,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 5 070,98 Kč od 5. 7 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 4 877,87 Kč od 5. 7. 2025 do 21. 11. 2025, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 17. 12. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 11 059,99 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 31. 10. 2024 prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy byla žalovanému přenechána celkem částka 5 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil 122,13 Kč. Žalobkyně požadovala celkem částku 11 059,99 Kč sestávající z jistiny 4 877,87 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 72,53 Kč, smluvního úroku 5 989,01 Kč a poplatku za služby 120,58 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 5 070,98 Kč od 5. 7. 2025 do zaplacení. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadovala přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 12. 5. 2026 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 31. 10. 2024 dohodu, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru žalobkyní žalovanému se schváleným kreditním rámcem 25 200 Kč, RPSN 2 549,45 %, úrokovou denní sazbou 1,066 %, splatností první splátky dne 30. 11. 2024 a s datem splatnosti úvěru dne 18. 2. 2026. Žalobkyně přenechala žalovanému dne 31. 10. 2024 částku 5 000 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , z Všeobecných obchodních podmínek, z dokumentů označených jako „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“, „Autorizace ověření totožnosti“, „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“, „Předpis denních splátek“ a „BankID výpis“). Žalobkyně vyzvala žalovaného emailovou zprávou k úhradě dlužné částky (zjištěno z emailové zprávy ze dne 4. 7. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z dopisu ze dne 2. 11. 2025 a z „Potvrdenie o podaji dporučenej zásielky“ ze dne 5. 11. 2025). Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného a zjistila, že žalovaný žije v domácnosti sám, má čistý ověřený příjem 17 143 Kč, dále má měsíční výdaje na bydlení 5 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 500 Kč, ostatní zbytné výdaje 6 000 Kč, rezervu pro výdaje 500 Kč, disponibilní příjem 8 200 Kč a jeho úvěruschopnost posoudila jako úspěšnou (zjištěno z dokumentů označených jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .“ a „Identifikované příjmy“).

5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru má být taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Žalobkyně v tomto případě neprokázala, že by jakkoli zjišťovala, jaká je celková finanční situace žalovaného, tj. zejména jaké jsou jeho skutečné příjmy a výdaje, když se spokojila pouze s údaji uvedenými žalovaným a nijak je neověřila, jeho celkové životní náklady stanovila výpočtem, ale žádným způsobem se nezabývala reálnými výdaji na bydlení a dalšími životními potřebami žalovaného. Navíc soud konstatuje, že žalobkyní stanovené měsíční životní náklady žalovaného považuje za podhodnocené a nereálné, nijak nereflektující jeho skutečnou finanční situaci.

12. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 4 877,87 Kč (žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 122,13 Kč), včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku z uvedené částky ode dne 22. 11. 2025 do zaplacení (výše zákonného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Splatnost soud určil podle předžalobní výzvy odeslané žalovanému dne 5. 11. 2025 dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl pro nedůvodnost.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť žalobkyně byla neúspěšnou účastnicí a žalovanému náklady nevznikly.