12 C 51/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Hrmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 17 395 Kč s příslušenstvím o zaplacení 15 223 Kč

I. Řízení se co do zaplacení částky 5 395 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 355,07 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 684,86 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 15 223 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, Anonymizováno 1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení 17 395 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, ´, právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, (dále také „Smlouva“), na základě níž byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč se splatností do 26. 7. 2026, přičemž splatnost byla dodatkem prodloužena do 22. 1. 2025. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek za sjednání úvěru 5 039,93 Kč a smluvní úrok 355,07 Kč. Žalovaná svůj dluh nezaplatila řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena smlouvou ze dne 2. 2. 2026 na žalobkyni. Úvěruschopnost žalované posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně podle tvrzení žalobkyně výplatními páskami za 2 měsíce, výpisem z bankovního účtu nebo daňovým přiznáním, lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, SOLUS a NRKI. Žalobkyně se návrhem domáhala zaplacení dlužné jistiny 12 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 5 039,93 Kč, smluvního úroku 355,07 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 17 039,93 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná uvedla, že nárok v žalobě neuznává, a to mimo jiné z důvodu absolutní neplatnosti Smlouvy, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované podle zákona o spotřebitelském úvěru a dále z důvodu nepřiměřené výše RPSN příčící se dobrým mravům. Žalovaná dále uvedla, že na úvěr uhradila celkem 27 223 Kč a podala vzájemný návrh, kterým požadovala vrátit částku 15 223 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně.

3. Žalobkyně se ke vzájemnému návrhu žalované na zaplacení částky 15 223 Kč z titulu bezdůvodného obohacení nijak nevyjádřila.

4. Podáním doručeným soudu dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět co do částky 5 395 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 355,07 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení. Žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby souhlasila. Soud proto podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení v tomto rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

5. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. soud projednal věc při jednáních dne 19. 5. 2026 a dne 16. 6. 2026 v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila, a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

6. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí poskytla úvěr 12 000 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , s úrokem 355,07 Kč, RPSN 1 946,12 %, s celkovou částkou ke splacení žalovanou ve výši 17 395 Kč, se splatností 30 dnů od odeslání finančních prostředků, přičemž splatnost byla smluvně prodloužena do 22. 1. 2025 (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, potvrzení o provedení transakce , Anonymizováno, ze dne 26. 6. 2024, z Dodatku ke smlouvě o půjčce ze dne , datum, , z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z Přehledu příchozích plateb na bankovní účet žalované a z dokumentu označeného jako „Informace o vlastníkovi“). Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2026 a ze seznamu postoupených pohledávek). Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a zároveň ji vyzvala k úhradě dlužné částky (zjištěno z dopisu ze dne 14. 2. 2026 a z podacího lístku ze dne 17. 2. 2026). Žalovaná zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně celkem 27 223 Kč (zjištěno z výpisu z bankovního účtu žalované u , právnická osoba, . za období od 25. 7. 2024 do 17. 1. 2025), přičemž tyto platby byly zaslány z účtu žalované na účet právní předchůdkyně žalobkyně uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, (dále i jen „smlouva o spotřebitelském úvěru“) a byly identifikovány variabilním symbolem, kterým je rodné číslo žalované , Anonymizováno, jak bylo ve smlouvě požadováno a jež umožnilo přiřazení k předmětné smlouvě.

7. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, dokazování přitom bylo provedeno v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí věci.

8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.

9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná namítala, že právní předchůdkyně žalobkyně před jejím uzavřením neposoudila řádně a s odbornou péčí její úvěruschopnost. Tato námitka byla důvodná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako spotřebitelkou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč. Současně bylo ujednáno, že žalovaná zaplatí smluvní úrok ve výši 355,07 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 5 039,93 Kč, tedy celkem částku 17 395 Kč, přičemž ve smlouvě byla uvedena RPSN ve výši 1 946,12 %. Ze smlouvy, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ani z dalších listin předložených žalobkyní však soud nezjistil, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením Smlouvy skutečně provedla individuální posouzení schopnosti žalované úvěr splatit.

19. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru není povinností toliko formální. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen před uzavřením smlouvy opatřit si nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace o finanční situaci spotřebitele a na jejich základě vyhodnotit, zda nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti musí zahrnovat zejména porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a zohlednění způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Odborná péče poskytovatele se proto nemůže omezit na převzetí údajů uvedených spotřebitelem, případně na obecné tvrzení, že byly provedeny lustrace v registrech či databázích. Poskytovatel musí být schopen v řízení doložit, z jakých konkrétních údajů vycházel, jaké příjmy a výdaje spotřebitele zjišťoval, jak ověřoval jejich správnost a jakým způsobem dospěl k závěru, že spotřebitel bude schopen úvěr řádně splatit.

20. Žalobkyně sice v řízení tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované posuzovala prostřednictvím výplatních pásek za dva měsíce, výpisu z bankovního účtu nebo daňového přiznání a dále prostřednictvím lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, SOLUS a NRKI. Tato tvrzení však nebyla provedeným dokazováním prokázána. Žalobkyně nepředložila žádné konkrétní podklady, z nichž by bylo možné zjistit výši příjmů žalované v době před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, výši jejích pravidelných výdajů, existenci a rozsah jejích dalších závazků ani výsledek případných lustrací v registrech. Nepředložila ani žádný interní záznam či vyhodnocení, z něhož by bylo patrno, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru reálně porovnala příjmovou a výdajovou stránku žalované a učinila kvalifikovaný závěr o její schopnosti úvěr splatit. Pouhé tvrzení žalobkyně o tom, jakým způsobem měla být úvěruschopnost žalované posuzována, bez doložení konkrétních podkladů a výsledku takového posouzení, nemůže obstát.

21. Důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele zatěžovalo žalobkyni, která ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dovozovala svůj nárok. Bylo proto na žalobkyni, aby prokázala, že její právní předchůdkyně jako poskytovatel úvěru postupovala před uzavřením smlouvy v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však toto důkazní břemeno neunesla. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí a že poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Následkem porušení uvedené povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná od počátku. Za této situace nemohla právní předchůdkyně žalobkyně, a následně ani žalobkyně jako postupník, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru platně dovozovat nárok na zaplacení sjednaného poplatku za sjednání úvěru, smluvního úroku ani dalších plateb založených na smluvních ujednáních. Po částečném zpětvzetí žaloby zůstal předmětem řízení nárok žalobkyně na zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím. Ani tomuto nároku však nebylo možno vyhovět, neboť z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná již právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem 27 223 Kč, tedy částku převyšující poskytnutou jistinu. V důsledku neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikl mezi účastnicemi režim vypořádání bezdůvodného obohacení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z. bylo zjištěno, že žalobkyně nabyla pohledávku uplatňovanou z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně veškerého jejího příslušenství a souvisejících práv. Žalobkyně současně v řízení sama tvrdila, že je nositelkou práv z postoupené pohledávky a domáhala se po žalované plnění ze stejného právního vztahu. Jestliže je však smlouva od počátku neplatná a žalovaná na ni plnila částku převyšující poskytnutou jistinu, nelze při vypořádání téhož neplatného právního vztahu oddělit nárok žalobkyně na vydání jistiny od obrany a vzájemného nároku žalované na vrácení přeplatku.

23. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy částku 12 000 Kč, kterou byla povinna dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském vrátit. Z výpisu z jejího bankovního účtu však bylo prokázáno, že na plnění z neplatné smlouvy žalovaná uhradila celkem 27 223 Kč. V rozsahu, v němž plnění žalované přesáhlo poskytnutou jistinu, tedy v částce 15 223 Kč, bylo plněno bez právního důvodu. Právní předchůdkyně žalobkyně tak na úkor žalované získala majetkový prospěch odpovídající této částce, který je třeba podle § 2991 o. z. vydat.

24. Soud proto žalobu v rozsahu částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Žalobkyně nemohla být se svým nárokem úspěšná, neboť poskytnutá jistina již byla žalovanou uhrazena, a to dokonce ve vyšším rozsahu. Nebyl proto dán ani důvod pro přiznání požadovaného úroku z prodlení. Naopak vzájemný návrh žalované byl shledán důvodným, neboť žalovaná prokázala, že plnila nad rámec částky, kterou byla povinna v důsledku neplatnosti smlouvy vrátit. Soud proto výrokem III. rozsudku uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku 15 223 Kč. Lhůta k plnění v délce tří dnů od právní moci rozsudku vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení. Ve vztahu k části řízení zastavené pro zpětvzetí žaloby soud přihlédl k tomu, že žalobkyně vzala žalobu zpět nikoli pro chování žalované po zahájení řízení, nýbrž proto, že v této části na uplatněném nároku již netrvala. Procesní zavinění na zastavení řízení proto nese žalobkyně. Ve zbývající části byla žalovaná plně úspěšná, neboť žaloba byla zamítnuta a jejímu vzájemnému návrhu bylo vyhověno. Žalované proto náleží náhrada nákladů řízení v plném rozsahu, a to v částce celkem 1 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (písemné podání ve věci samé, 2 x účast na jednání) a dále náhrada za soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který žalovaná zaplatila za vzájemný návrh. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku.