12 C 54/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Hrmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 91 821,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 73 958 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 17 863,23 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 034,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 403,07 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 48 162,22 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 %, úroku 12,75 % ročně z částky 48 162,22 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 854,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 680,84 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 43 659,01 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, úroku 14,75 % ročně z částky 43 659,01 Kč od 22.10.2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 23. 3. 2026 domáhala po žalované zaplacení 91 821,23 Kč s příslušenstvím, a to jednak z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále také „Smlouva č. hodnota“) uzavřené dne 7. 1. 2022 mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 51 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala vrátit půjčené peněžní prostředky ve 30 měsíčních splátkách po 3 567 Kč. Žalovaná na svůj dluh zaplatila částku 10 434 Kč. Žalobkyně se dále domáhala po žalované zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále také „Smlouva č. hodnota“ nebo společně se Smlouvou č. hodnota též „Smlouvy“) uzavřené dne 13. 12. 2021 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 49 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala půjčené peněžní prostředky vrátit ve 30 měsíčních splátkách po 3 102 Kč. Žalovaná na svůj dluh zaplatila částku 15 608 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně obě smlouvy platně postoupila žalobkyni. Žalobkyně požadovala po žalované ve vztahu ke Smlouvě č. hodnota zaplacení dlužné jistiny 48 162,22 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 403,07 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 034,06 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně a zákonných úroků z prodlení 12,75 % ročně, obojí z dlužné jistiny 48 162,22 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, ve vztahu ke Smlouvě č. hodnota žalobkyně požadovala po žalované zaplacení dlužné jistiny 43 659,01 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 680,84 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 854,59 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně a zákonných úroků z prodlení 14,75 % ročně, obojí z dlužné jistiny 43 659,01 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalovaná byla vyzývána k zaplacení dlužné částky.

2. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena s odbornou péčí, zejména byly vyhodnoceny informace získané od žalované před uzavřením Smluv, příjmy žalované byly doloženy výplatními páskami za období 11 a 12/2021, bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na výši příjmu žalované a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěry je dostatečná.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud projednal věc při jednání dne 21. 7. 2026 v nepřítomnosti žalované a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 13. 12. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla peněžní prostředky 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit ve 30 měsíčních splátkách, výše splátky činila 3 102 Kč, přičemž celkem se tak zavázala vrátit 80 096 Kč. Žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem 15 608 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o úvěru č. hodnota a z Tabulky umoření ze dne 23. 10. 2025). Právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela s žalovanou dne 7. 1. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla peněžní prostředky 51 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit ve 30 měsíčních splátkách, výše splátky činila 3 567 Kč, výše poslední splátky činila 3 563 Kč, přičemž celkem se tak zavázala vrátit 107 006 Kč. Žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem 10 434 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o úvěru č. hodnota a z Tabulky umoření ze dne 23. 10. 2025). Pohledávky za žalovanou byly postoupeny smlouvou na žalobkyni, tato skutečnost byla žalované písemně oznámena a byla vyzvána k zaplacení dlužné částky (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, ze seznamu pohledávek, z Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a z podacího lístku ze dne 21. 11. 2025). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných částek z obou smluv před podáním žaloby (zjištěno z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16.1. 2026 a z podacího lístku z téhož dne). Žalovaná deklarovala svůj čistý měsíční příjem v době uvaření Smlouvy č. hodnota ve výši 10 000 Kč, v době uzavření Smlouvy č. hodnota ve výši 9 600 Kč, její odhadované měsíční výdaje činily 3 100 Kč (zjištěno ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 13. 12. 2021 a ze dne 7. 1. 2022). Žalovaná měla v listopadu 2021 a v prosinci 2021 čistý příjem 9 600 Kč (zjištěno z výplatních lístků za období 11 a 12/2021).

6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že Smlouvy nebyly uzavřeny platně. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o jeho příjmových, majetkových a výdajových poměrech a spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, neexistují-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet. Účelem této právní úpravy je ochrana spotřebitele před neodpovědným úvěrováním a před vznikem nepřiměřeného zadlužení. Posouzení úvěruschopnosti proto nesmí být pouze formální, ale musí představovat skutečné a řádné vyhodnocení ekonomické situace spotřebitele. Povinnost tvrdit a prokázat, že úvěruschopnost spotřebitele byla před uzavřením smlouvy posouzena řádně, tíží žalobkyni jako profesionálního poskytovatele spotřebitelského úvěru, která z této skutečnosti dovozuje platnost smlouvy a vznik uplatněných smluvních nároků. V projednávané věci žalobkyně sice doložila, že získala některé údaje o příjmech žalované, konkrétně údaje o čistém příjmu žalované za měsíce listopad a prosinec roku 2021 ve výši 9 600 Kč měsíčně. Z provedených důkazů však nevyplývá, že by její finanční situaci posoudila způsobem odpovídajícím požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně neprokázala, jakým způsobem ověřovala úplnost a správnost údajů použitých při hodnocení úvěruschopnosti, z jakých konkrétních podkladů při svém závěru vycházela ani jakým způsobem zohlednila skutečné životní náklady žalované. Za zvláště významné soud považuje, že žalobkyně počítala s odhadovanou výší měsíčních výdajů žalované pouhých 3 100 Kč, aniž by bylo zřejmé, z jakých podkladů k těmto závěrům dospěla, přičemž soud takto nízké celkové měsíční výdaje považuje za podhodnocené a nereálné. Žalobkyně výdaje žalované žádným způsobem nezkoumala a bez dalšího dospěla k závěru, že žalovaná je s deklarovanou výší měsíčního čistého příjmu 9 600 Kč schopna splácet měsíční splátky ze Smluv ve výši 3 102 Kč a 3 567 Kč. Žalobkyně proto neunesla důkazní břemeno ohledně splnění své zákonné povinnosti odborně posoudit úvěruschopnost žalované a nemohla bez důvodných pochybností dospět k závěru, že žalovaná bude schopna poskytnuté úvěry řádně splácet. Za této situace nastupuje následek předvídaný v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

13. Důsledkem neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je, že žalobkyni nevznikl nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty ani jiná plnění odvozená od neplatných Smluv a žalovaná je povinna vrátit pouze peněžní prostředky, které jí byly skutečně poskytnuty. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně žalované poskytla celkem 51 000 Kč, resp. 49 000 Kč, zatímco žalovaná uhradila na Smlouvu č. hodnota pouze 10 434 Kč, resp. na Smlouvu č. hodnota pouze 15 608 Kč. Nesplacená část poskytnuté jistiny proto činí ve vztahu ke Smlouvě č. hodnota částku 40 566 Kč a ve vztahu ke Smlouvě č. hodnota částku 33 392 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Současně soud nepřiznal žalobkyní požadované zákonné úroky z prodlení ani smluvní úroky. Jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, právní úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá nejen povinnost spotřebitele vrátit pouze poskytnutou jistinu, ale současně stanoví zvláštní režim její splatnosti. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Není-li taková doba mezi účastníky dohodnuta, přísluší její určení soudu. Splatnost nároku na vrácení jistiny tak nevyplývá z neplatné smlouvy ani z jednostranné výzvy věřitele k plnění. Dokud není nová doba plnění mezi účastníky sjednána nebo určena soudem, nemůže být spotřebitel s vrácením jistiny v prodlení a věřiteli proto nevzniká právo na úrok z prodlení. Jelikož mezi účastníky řízení nebyla uzavřena dohoda o době vrácení poskytnutých peněžních prostředků, určil splatnost nároku teprve soud tímto rozsudkem. Z tohoto důvodu žalovaná nemohla být před určením doby plnění soudem v prodlení s vrácením nesplacené části jistiny a žalobkyni proto za toto období nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Žaloba byla proto v části požadovaného zákonných úroků z prodlení a smluvních úroků zamítnuta.

14. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Při jejím stanovení zohlednil výši částky, kterou je žalovaná povinna vrátit, dobu, po kterou s poskytnutými peněžními prostředky disponovala, a také skutečnost, že žalobkyni uhradila pouze malou část poskytnuté jistiny. Ve zbývajícím rozsahu (počítaje v to smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení) soud návrh pro nedůvodnost zamítl.

15. Pouze nad rámec rozhodovacích důvodů soud dodává, že ujednání o ceně úvěru by i samostatně vzbuzovalo závažné pochybnosti z hlediska souladu s dobrými mravy. Ve Smlouvách byly sjednány roční úrokové sazby 40,40 %, resp. 50,50 % a RPSN činila 51,41 %, resp. 66,62 %. Takto sjednaná odměna za poskytnutí spotřebitelského úvěru se vzhledem k výši poskytnuté jistiny, povaze úvěrového vztahu a postavení spotřebitele jeví jako zjevně nepřiměřená. I z tohoto důvodu by žalobkyni nemohl být přiznán nárok na sjednané úroky, poplatky a smluvní sankce v žalovaném rozsahu.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 50,47 % z celkově uplatněné jistiny a příslušenství (tj. z žalované částky s příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 21. 7. 2026), a byla neúspěšná v rozsahu 49,53 %, Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí pouhých 0,94 %, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch obou účastníků řízení byl přibližně obdobný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Pokud by povinná osoba dobrovolně nesplnila povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb.).