12 C 60/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Hrmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 39 325 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit 15 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 24 325 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 35 000 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 107 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 27. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení 39 325 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 27. 1. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále také „Smlouva“), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 25 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, přičemž se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny a dále splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu mohl splatit kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný neplatil splátky řádně a včas, proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 29. 5. 2025 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaná částka přestavuje nesplacenou jistinu ve výši 25 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 10 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d. z jistiny za období ode dne prodlení 30. 5. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy 18. 11. 2025, tj. ve výši 4 325 Kč. Žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 35 000 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, požadovala přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud projednal věc při jednání dne 28. 7. 2026 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 27. 1. 2025 dohodu, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského revolvingového úvěru žalobkyní žalovanému se schváleným kreditním rámcem nejprve 10 000 Kč, ode dne 3. 2. 2025 ve výši 13 000 Kč, resp. 15 000 Kč, RPSN 5577,51 %, úrokovou měsíční sazbou 40 % s tím, že žalovaný mohl splatit jistinu zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalobkyně přenechala žalovanému po uzavření Smlouvy celkem částku 15 000 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, z dodatků č. hodnota a č. hodnota ke Smlouvě, z dokumentů označených jako „Potvrzení o provedené platbě“, „Bank report“, z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za měsíce 1/2025 až 5/2025, z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného). Žalobkyně celý úvěr zesplatnila z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek žalovaným ke dni 29. 5. 2025, tuto skutečnost žalovanému oznámila a vyzvala ho k úhradě dlužné částky (zjištěno z dopisu žalobkyně ze dne 29. 5. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z dopisu ze dne 16. 11. 2025 a z podacího lístku ze dne 18. 11. 2025). Žalovaný byl v době uzavírání Smlouvy zaměstnaný s údajným měsíčním příjmem 42 530 Kč, měsíčními výdaji 10 000 Kč, bydlel v družstevním bytě (zjištěno z dokumentu „Žádost o spotřebitelský úvěr č. hodnota“). Žalovaný v době uzavírání Smlouvy čerpal řadu spotřebitelských úvěrů, značné finanční prostředky utrácel v sázkových kancelářích (zjištěno z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za měsíce 1/2025 až 5/2025).

5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že Smlouva nebyla uzavřena platně. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o jeho příjmových, majetkových a výdajových poměrech a spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, neexistují-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet. Účelem této právní úpravy je ochrana spotřebitele před neodpovědným úvěrováním a před vznikem nepřiměřeného zadlužení. Posouzení úvěruschopnosti proto nesmí být pouze formální, ale musí představovat skutečné a řádné vyhodnocení ekonomické situace spotřebitele. Povinnost tvrdit a prokázat, že úvěruschopnost spotřebitele byla před uzavřením smlouvy posouzena řádně, tíží žalobkyni jako profesionálního poskytovatele spotřebitelského úvěru, která z této skutečnosti dovozuje platnost smlouvy a vznik uplatněných smluvních nároků. V projednávané věci žalobkyně sice uvedla, že získala některé údaje o příjmech a výdajích žalovaného, z provedených důkazů však nevyplývá, že by jeho finanční situaci posoudila způsobem odpovídajícím požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně neprokázala, jakým způsobem ověřovala úplnost a správnost údajů použitých při hodnocení úvěruschopnosti, z jakých konkrétních podkladů při svém závěru vycházela ani jakým způsobem zohlednila skutečné životní náklady žalovaného. Za zvláště významné soud považuje, že žalobkyně počítala s výši měsíčních výdajů žalovaného ve výši 10 000 Kč, aniž by bylo zřejmé, z jakých podkladů k těmto závěrům dospěla, přičemž soud takto nízké celkové měsíční výdaje považuje za podhodnocené a nereálné. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného bylo navíc zcela zjevné, že čerpá řadu jiných spotřebitelských úvěrů a používá značné částky na Anonymizováno, tj. jeho finanční hospodaření evidentně nebylo vyrovnané. Žalobkyně proto neunesla důkazní břemeno ohledně splnění své zákonné povinnosti odborně posoudit úvěruschopnost žalovaného a nemohla bez důvodných pochybností dospět k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. Za této situace nastupuje následek předvídaný v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

12. Důsledkem neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je, že žalobkyni nevznikl nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty ani jiná plnění odvozená od neplatné smlouvy a žalovaný je povinen vrátit pouze peněžní prostředky, které mu byly skutečně poskytnuty. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně žalovanému od uzavření Smlouvy, tj. od 27. 1. 2025 poskytla celkem 15 000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil. Žalobkyně však neprokázala, že by žalovanému na základě Smlouvy poskytla celkovou částku 25 000 Kč, jak tvrdila v žalobě. Žalobkyní předložená potvrzení o provedených platbách v částkách 2 000 Kč a 8 000 Kč, tj. celkem 10 000 Kč, jsou ze dne 8. 10. 2024 a ze dne 4. 10. 2024, tj. téměř 4 měsíce před datem uzavření Smlouvy, Smlouva tedy nemohla být právním titulem převodu shora uvedených 10 000 Kč. Nesplacená část poskytnuté jistiny tedy činí 15 000 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Současně soud nepřiznal žalobkyní požadovaný smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení ani smluvní pokutu. Jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, právní úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá nejen povinnost spotřebitele vrátit pouze poskytnutou jistinu, ale současně stanoví zvláštní režim její splatnosti. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Není-li taková doba mezi účastníky dohodnuta, přísluší její určení soudu. Splatnost nároku na vrácení jistiny tak nevyplývá z neplatné smlouvy ani z jednostranné výzvy věřitele k plnění. Dokud není nová doba plnění mezi účastníky sjednána nebo určena soudem, nemůže být spotřebitel s vrácením jistiny v prodlení a věřiteli proto nevzniká právo na úrok z prodlení. Jelikož mezi účastníky řízení nebyla uzavřena dohoda o době vrácení poskytnutých peněžních prostředků, určil splatnost nároku teprve soud tímto rozsudkem. Z tohoto důvodu nemohl žalovaný být před určením doby plnění soudem v prodlení s vrácením nesplacené části jistiny a žalobkyni proto za toto období nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Žaloba byla proto v části požadovaného zákonného úroku z prodlení zamítnuta.

13. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Při jejím stanovení zohlednil výši částky, kterou je žalovaný povinen vrátit, dobu, po kterou s poskytnutými peněžními prostředky disponoval, a také skutečnost, že žalobkyni na svůj dluh dosud ničeho nezaplatil. Ve zbývajícím rozsahu (počítaje v to smluvní úroky, zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu a žalobkyní tvrzenou část jistiny ve výši 10 000 Kč, jejíž poskytnutí žalovanému po uzavření Smlouvy žalobkyně neprokázala) soud návrh pro nedůvodnost zamítl.

14. Pouze nad rámec rozhodovacích důvodů soud dodává, že ujednání o ceně úvěru by i samostatně vzbuzovalo závažné pochybnosti z hlediska souladu s dobrými mravy. Ve smlouvě byla sjednána měsíční úroková sazba 40 %, tedy úrok přesahující při prostém úročení 480 % ročně, a RPSN činila 5577,51 %. Takto sjednaná odměna za poskytnutí spotřebitelského úvěru se vzhledem k výši poskytnuté jistiny, povaze úvěrového vztahu a postavení spotřebitele jeví jako zcela zjevně nepřiměřená.

15. Žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vznikla poplatková povinnost ve výši 1 467 Kč podáním žaloby. Podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích soud vrátí poplatek z účtu soudu, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. Bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek. Z účtu soudu vrátí soud obdobně i poplatek, popřípadě přeplatek na poplatku zaplaceném kolkovou známkou. Poplatek ani přeplatek na poplatku se nevrací, nepřevyšuje-li částku 50 Kč, s výjimkou uvedenou v odstavci 2. Žalobkyně dne 24. 4. 2026 uhradila soudní poplatek ve výši 1 574 Kč, přeplatek tak činí částku 107 Kč, kterou soud žalobkyni výrokem III. rozsudku vrátil.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Pokud by povinná osoba dobrovolně nesplnila povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb.).