12 C 62/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl soudkyní JUDr. Monikou Hrmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 10 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se co do částky 5 400 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 18. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 10 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také „předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 30. 7. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také „Smlouva“). Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný nesplatil dlužnou částku řádně a včas. Společnost , právnická osoba, . pohledávku postoupila na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která ji dále smlouvou postoupila na žalobkyni. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil. Podáním doručeným soudu dne 6. 11. 2025 vzala žalobkyně žalobu co do částky 5 400 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení zpět.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 20. 1. 2026 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

4. Žalobkyně podepsala s žalovaným prostřednictvím webových stránek dne 28. 7. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla dne 30. 7. 2024 peněžní prostředky 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 5 975 Kč do 29. 8. 2024 (vše zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , z Předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z Všeobecných obchodních podmínek, z Potvrzení o platbě). Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávky č. , Anonymizováno, /, datum, , ze Smlouvy o postoupení pohledávek , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a z Předžalobní výzvy ze dne 31. 7. 2025). Žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky, a to jak předchůdkyní žalobkyně, tak zástupcem žalobkyně (zjištěno z Předžalobní výzvy ze dne 31. 7. 2025, z výpisu sms upomínek, z Výzvy k uhrazení pohledávky ze dne 14. 9. 2024, z Předžalobní výzvy k uhrazení pohledávky ze dne 2. 10. 2024, z výpisu emailových upomínek a z poštovního podacího archu ze dne 31. 7. 2025).

5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, dokazování přitom bylo provedeno v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí věci.

6. Žalobkyně tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a dále na základě údajů sdělených žalovaným. Věřitel před poskytnutím úvěru musí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Nesmí přitom spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit, což žalobkyně neučinila. Předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřila příjmy žalovaného (např. vyžádáním pracovní smlouvy a výplatních pásek či výpisu z bankovního účtu), ani se nikterak nezabývala skutečnými výdaji žalovaného. Takový způsob však není řádným posouzením úvěruschopnosti.

7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud proto výrokem II. řízení zastavil v rozsahu zpětvzetí žalobkyně.

15. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru ve svém ustanovení § 86 odst. 1, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá přímo z citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 5 000 Kč. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch a neúspěch žalobkyně ve věci byl přibližně stejný.