12 C 79/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Hrmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 59 555,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 38 609,80 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 946,16 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 59 555,96 Kč od 25. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 171,30 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 6. 3. 2026 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 59 555,96 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 24. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. hodnota (dále také „Smlouva“), na jejímž základě jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr 45 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 24. 10. 2025. Žalovaná částka představuje jistinu 45 000 Kč a smluvní úrok 14 555,96 Kč. Žalobkyně požadovala také zákonný úrok z prodlení z částky 59 555,96 Kč od 25. 10. 2025 do zaplacení. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud projednal věc při jednání dne 30. 6. 2026 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 24. 5. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla peněžní prostředky 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit ve 12-ti měsíčních splátkách, výše splátky činila 6 390,20 Kč s roční úrokovou sazbou 112 %, přičemž celkem se tak zavázala vrátit 76 682,40 Kč. Žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem 6 390,20 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o úvěru č. hodnota, z výpisu z účtu právnická osoba. o odchozí platbě 45 000 Kč na účet č. č. účtu, z Potvrzení o finančních transakcích, z výpisu z bankovního účtu žalované č. č. účtu z května 2025). Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou na žalobkyni, tato skutečnost byla žalované písemně oznámena a byla vyzvána k zaplacení dlužné částky (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 12. 2025, z Dodatku č. hodnota ke smlouvě o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 18. 12. 2025 a z dokumentu „Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky“ ze dne 22. 12. 2025). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z upomínky ze dne 24. 8. 2025, z opakované výzvě k úhradě ze dne 23. 9. 2025, z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 24. 10. 2025 a z podacího lístku ze dne 24. 10. 2025).

5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že Smlouva nebyla uzavřena platně. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o jeho příjmových, majetkových a výdajových poměrech a spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, neexistují-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet. Účelem této právní úpravy je ochrana spotřebitele před neodpovědným úvěrováním a před vznikem nepřiměřeného zadlužení. Posouzení úvěruschopnosti proto nesmí být pouze formální, ale musí představovat skutečné a řádné vyhodnocení ekonomické situace spotřebitele. Povinnost tvrdit a prokázat, že úvěruschopnost spotřebitele byla před uzavřením smlouvy posouzena řádně, tíží žalobkyni jako profesionálního poskytovatele spotřebitelského úvěru, která z této skutečnosti dovozuje platnost smlouvy a vznik uplatněných smluvních nároků. V projednávané věci žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by jakýmkoli způsobem před uzavřením Smlouvy posuzovala schopnost žalované poskytnutý úvěr řádně splácet. Za této situace nastupuje následek předvídaný v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

12. Důsledkem neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je, že žalobkyni nevznikl nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty ani jiná plnění odvozená od neplatné smlouvy a žalovaná je povinna vrátit pouze peněžní prostředky, které jí byly skutečně poskytnuty. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně žalované poskytla celkem 45 000 Kč, zatímco žalovaná uhradila pouze 6 390,20 Kč. Nesplacená část poskytnuté jistiny proto činí 38 609,80 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Současně soud nepřiznal žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení. Jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, právní úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá nejen povinnost spotřebitele vrátit pouze poskytnutou jistinu, ale současně stanoví zvláštní režim její splatnosti. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Není-li taková doba mezi účastníky dohodnuta, přísluší její určení soudu. Splatnost nároku na vrácení jistiny tak nevyplývá z neplatné smlouvy ani z jednostranné výzvy věřitele k plnění. Dokud není nová doba plnění mezi účastníky sjednána nebo určena soudem, nemůže být spotřebitel s vrácením jistiny v prodlení a věřiteli proto nevzniká právo na úrok z prodlení. Jelikož mezi účastníky řízení nebyla uzavřena dohoda o době vrácení poskytnutých peněžních prostředků, určil splatnost nároku teprve soud tímto rozsudkem. Z tohoto důvodu žalovaná nemohla být před určením doby plnění soudem v prodlení s vrácením nesplacené části jistiny a žalobkyni proto za toto období nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Žaloba byla proto v části požadovaného zákonného úroku z prodlení zamítnuta.

13. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Při jejím stanovení zohlednil výši částky, kterou je žalovaná povinna vrátit, dobu, po kterou s poskytnutými peněžními prostředky disponovala, a také skutečnost, že žalobkyni uhradila pouze malou část poskytnuté jistiny. Ve zbývajícím rozsahu (včetně zákonného úroku z prodlení) soud návrh pro nedůvodnost zamítl.

14. Pouze nad rámec rozhodovacích důvodů soud dodává, že ujednání o ceně úvěru by i samostatně vzbuzovalo závažné pochybnosti z hlediska souladu s dobrými mravy. Ve smlouvě byla sjednána roční úroková sazba 112 % a RPSN činila 191,80 %. Takto sjednaná odměna za poskytnutí spotřebitelského úvěru se vzhledem k výši poskytnuté jistiny, povaze úvěrového vztahu a postavení spotřebitele jeví jako zjevně nepřiměřená.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 39 609,80 Kč z celkově uplatněné jistiny a smluvních plnění ve výši 64 228,25 Kč (tj. z žalované částky s příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 30. 6. 2026), tedy přibližně v rozsahu 60,11 %, zatímco žalovaná byla úspěšná v rozsahu 39,89 %, tj. žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20,23 % z celkových nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Náklady řízení sestávají ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 3 500 Kč, tj. 7 000 Kč (podle § 6 odst. 1, §7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), ze dvou náhrad hotových výdajů po 450 Kč, tj. 900 Kč (podle § 13 odst. 4 AT), ze zaplaceného soudního poplatku 2 383 Kč a dále z náhrady nákladů řízení ve výši 450 Kč za úkon nezastoupeného účastníka (předžalobní výzva), a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. spisová značka, ze kterého vyplývá, že ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. coby podzákonného předpisu je neaplikovatelné pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a je proto nutné takto vzniklou mezeru v právu vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem. Celková částka nákladů řízení činí 10 733 Kč, žalobkyni byl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 20,23 % z celkových nákladů řízení, tj. 2 171,30 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Pokud by povinná osoba dobrovolně nesplnila povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb.).