12 C 9/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Monikou Hrmovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 24 863,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 576 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 576 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 15 287,30 Kč, částky 4 410,44 Kč, částky 3.759,02 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 24 863,30 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 287,30 Kč ve výši 14,75 % ročně od 28. 1. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 576 Kč ve výši 2,75 % ročně od 15. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 24 863,30 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4.410,44 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.759,02 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24.863,30 Kč od 28.01.2025 do zaplacení, a s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24.863,30 Kč od 28.01.2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy byly žalované přenechány finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 31 733 Kč představujícím součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 30 233 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500,00 Kč. Žalovaná se zavázala splatit zapůjčené finanční prostředky spolu s poplatkem v 21měsíčních splátkách po 3 178 Kč. Žalovaná neplnila řádně své povinnosti a ke dni 11. 6. 2023 ji zbývalo uhradit dluh na jistině 24.863,30 Kč a na poplatku 16.445,70 Kč. Žalobkyně po žalované nepožaduje zaplacení celého dlužného poplatku, ale pouze shora uvedených částek. Žalovaná ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradila. Žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že žalovaná svůj dluh dne 17. 7. 2023 písemně uznala.

2. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, kdy k tomuto dni činila výše pohledávky 66 603,90 Kč, včetně navýšení účtované původním věřitelem. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno dne dopisem ze dne 27. 1. 2025. Žalovaná ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradila.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Jednání se bez omluvy nezúčastnila. Soud tedy podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v její nepřítomnosti.

4. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tedy podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v její nepřítomnosti.

5. Soud vyšel z těchto skutkových zjištění. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované částku 35 000 Kč v bezhotovostní formě, a to na účet č. , č. účtu, uvedený žalovanou. Žalovaná se zavázala vrátit celkem 66 733 Kč, tedy jistinu ve výši 35 000 Kč a poplatek ve výši 31 733 Kč zahrnující úrok ve výši 30 233 Kč a poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč.

6. Z tvrzení žalobkyně a tabulky umoření vyplynulo, že žalovaná uhradila částku 25 424 Kč (osm splátek po 3 178 Kč).

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem ze dne , datum, a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna s upozorněním, že její dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ke dni postoupení činil 66 603,90 Kč (oznámení ze dne 27. 1. 2025). Oznámení bylo žalované odesláno dne 27. 2. 2025 (podací lístek).

8. Z výzvy k plnění ze dne 16. 4. 2025, s podacím lístkem z téhož dne, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy.

9. Ze zákaznické karty ze dne 19. 4. 2022 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z následujících informací o žalované, tedy, že bydlí v nájmu, má základní vzdělání, je svobodná, počet vyživovaných osob jsou 2, pracuje na plný úvazek jako pokladní, má spotřebitelský úvěr rovněž u jiné společnosti, její příjmem činí 21 150 Kč měsíčně, další čistý příjem domácnosti činí 42 000 Kč, celkový příjem činí 63 150 Kč. Jako odhadované měsíční výdaje žalované je uvedena částka 1 000 Kč a dále externí splátky ve výši 500 Kč měsíčně. Jako ověřený dokument jsou uvedeny 2 výplatní pásky a pracovní smlouva.

10. Z uznání dluhu ze dne 17. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná uznala svůj dluh ze smlouvy č. , hodnota, v celkové výši 44 741,23 Kč a navrhla měsíční splátky ve výši 1 500 Kč, které bude pravidelně zasílat vždy nejpozději k 15. dni v měsíci.

11. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované dne , datum, částku 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit přenechané peníze spolu s poplatkem ve výši 31 733 Kč v pravidelných měsíčních splátkách, což však neučinila, když vrátila pouze částku 25 424 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni.

12. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, tj. , datum, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.

13. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy dne , datum, . Žalobkyně doplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované, jako spotřebitele, úvěr splácet. Vyšla z údajů uvedených v zákaznické kartě, konkrétně z toho že žalovaná pracuje jako pokladní a její měsíční příjem činí 63.150 Kč, žije v nájmu a dospěla k závěru, že její schopnost úvěr splácet je dostatečná. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalované.

20. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Z provedených důkazů vyplynulo, že uvedený příjem žalované (jakožto pokladní se základním vzděláním) v zákaznické kartě činil 21 150 Kč měsíčně. Dále je prokázáno, že v uvedené době byla žalovaná svobodná, měla dvě vyživovací povinnosti a úvěry u jiných společností a není tedy zřejmé, z jakých zdrojů by měla mít žalovaná čistý příjem 63 150 Kč, jak tvrdila žalobkyně. Tvrzení žalobkyně o příjmu žalované 63 150 Kč měsíčně je tímto zcela vyvráceno. Její stav hospodaření nebyl prokázán žádným relevantním způsobem (výpisem z účtu apod.). Tvrzené výdaje ve výši 1 000 Kč měsíčně nebyly prokázány také žádným způsobem a již s ohledem na to, že žalovaná je svobodná, žije v nájmu, má dvě vyživovací povinnosti a splácí úvěry u jiných společností, soud považuje měsíční výdaj 1 000 Kč za nesmyslný. Uvedené informace naprosto nedostačují k přesvědčení, že žalovaná byla schopna splácet částku 3 178 Kč měsíčně. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Když tvrzené ověřování nebylo provedeno v požadovaném rozsahu a kvalitě a právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

21. Pokud jde o tvrzené uznání dluhu ve výši 44 741,23 Kč, soud analogicky odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1063/2023 ze dne 2. 5. 2023, který považuje za aplikovatelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s tím, že se jednalo o změnu závazku ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť uznání dluhu ze dne 17. 7. 2023 předpokládalo, že žalovaná uznává jako svůj dluh téměř pětkrát větší částku, než kterou v dané době s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy dlužila. V takovém případě byla žalobkyně povinna opětovně posoudit úvěruschopnost žalované, k čemuž však žádným způsobem nedošlo. Žalobkyně v textu uznání dluhu pak požadovala dlužnou částku uhradit buď najednou anebo v minimálních měsíčních splátkách 3 000 Kč. Žalovaná s tímto však nesouhlasila, když navrhla měsíční splátky 1 500 Kč. Uvedené uznání dluhu tak posoudil soud jako neplatné pro rozpor s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Poskytovatel poskytl plnění ve výši 35 000 Kč. Na tuto částku byla započtena uhrazená částka 25 424 Kč, proto soud uložil žalované výrokem I. zaplatit žalobkyni částku 9 576 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí finančních prostředků do odeslání první prokázané výzvy dne 27. 2. 2025 uplynula lhůta přiměřená k vrácení. (Žalovaný ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasili s lhůtou běžící podle výzvy k vrácení stanovenou ve výzvě.) Soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 15. 3. 2025, neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy, odeslané dne 27. 2. 2025, a částka mohla být uhrazena ve stanovené lhůtě do 10 dnů od doručení dne 4. 3. 2025 (fikcí 3. pracovní den), pak prodlení nastalo dne 15. 3. 2025 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

23. Ve zbytku nároku plynoucího z neplatně uzavřené smlouvy byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v neplatné smlouvě.

24. Ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť po odečtení úspěchu od neúspěchu a při zohlednění příslušenství kapitalizovaného k datu rozhodování soudu byla procesně úspěšnější žalovaná, ale žádné účelně vynaložené náklady jí nevznikly.