13 C 104/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 140 196 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 100 000 Kč od 11. 7. 2025 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 23 712 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 123 712 Kč od 27. 2. 2025 do 10. 7. 2025, a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 712 Kč od 11. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 16 484,10 Kč zamítá.

IV. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 78,08 % ročně z částky 100 000 Kč od 27. 2. 2025 do 22. 3. 2025 ve výši 4 978,80 Kč, a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 23. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 2. 2025 dosáhne částky 393 868 Kč, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne , datum, žalobu na zaplacení částky 140 196 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru číslo , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet ve 48 měsíčních splátkách po 7 792 Kč. Žalovaná však neuhradila ani jedinou splátku, dostala se tak do prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 123 712 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 27. 2. 2025 do zaplacení, ze smluvní pokuty ve výši 16 484,10 Kč a z úroku ve výši 78,08 % ročně z částky 100 000 Kč od 27. 2. 2025 do 22. 3. 2025 ve výši 4 978,80 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 23. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 2. 2025 dosáhne částky 393 868 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované přezkoumala řádně na základě dokladů a informací od žalované a rovněž i z databází registrů. Na předžalobní výzvu žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní a k žalobě se nevyjádřila. Při jednání navrhla splátkový kalendář ve výši 12 000 Kč měsíčně, neboť více jí její aktuální příjmová a majetková situace neumožňuje hradit.

3. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav. Dle smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku 374 016 Kč. Úvěr měla žalovaná uhradit prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 7 792 Kč. Za poskytnutí úvěru byl sjednán úrok ve výši nominální úrokové sazby 78,08 % ročně. V případě porušení smluvních povinností se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu. Dle dokladu o vyplacení byla částku 100 000 Kč zaslána na bankovní účet žalované. Dle karty klienta žalovaná na poskytnutý úvěr zaplatila 0 Kč. Dle výzev k zaplacení ze dne 22. 1. 2025 a 24. 2. 2025 byla žalovaná vyzývána k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Dle předžalobní výzvy ze dne 25. 6. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 15 dnů ode dne odeslání (pozn. soudu, tj. nejpozději do dne 10. 7. 2025). Dle aktuálního výpisu z ISAS byly proti žalované v minulosti vedeny exekuce, poslední je z roku 2023. Dle hodnocení klienta žalovaná uvedla čistý měsíční příjem 24 074 Kč ze zaměstnání a pravidelné měsíční výdaje ve výši 4 700 Kč na bydlení a 4 860 Kč na živobytí. Dle výpisu z bankovního účtu žalované za měsíc červenec, srpen a září 2024 žalovaná obdržela každý měsíc výplatu ve výši cca 24 000 Kč, počáteční a konečný zůstatek na účtu se blížil nule, v měsíci září byl konečný zůstatek na účtu záporný.

4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.

5. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti).

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1723 odst. 2 občanského zákoníku ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

12. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kde má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužníkem poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 100 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 792 Kč spolu s úrokem ve výši 78,08 % ročně. Soud má rovněž za prokázané, že úvěr ve výši 100 000 Kč byl žalované řádně vyplacen a žalovaná na tento úvěr neuhradila ničeho. Soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to stran povinnosti žalobkyně splnit před uzavřením smlouvy její zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (tedy její schopnost úvěr řádně splácet). V daném případě však soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr i přesto, že nepřezkoumala řádně příjmy a výdaje žalované, respektive vycházela pouze z měsíčního příjmu žalované, který žalovaná doložila, avšak výdaje žalované posuzovala výlučně formálně. Žalovaná sice byla v rozhodném období řádně zaměstnána, avšak její příjem byl pro ni evidentně nedostačující, kdy z předložených výpisů z bankovního účtu žalované je více než zjevné, že zůstatek na jejím bankovním účtu se každý měsíc blížil nule a za měsíc září 2024 byl dokonce záporný. Přehlédnout nelze ani to, že žalovaná se dostala do prodlení již s první splátkou úvěru. Soud z úřední povinnosti zjistil, že vůči žalované byly i v době, kdy si sjednala předmětný úvěr, vedeny exekuce, což žalobkyně vůbec nezohlednila. Žalobkyně dle názoru soudu vůbec nepřezkoumala reálnost výdajů žalované, kdy vycházela pouze z částek vycházejících ze statistiky, které ale byly naprosto nereálné, navíc žalovaná jejich výši nijak ani nedoložila a žalobkyně to po ní ani nepožadovala. Je více než zjevné, že příjmy, kterých žalovaná dosahovala v zaměstnání, jí evidentně nedostačovaly a že měla finanční problémy. Žalobkyně tak dle názoru soudu nepřezkoumala s náležitou péčí úvěruschopnost žalované a soud proto dospěl závěru, že uzavřená úvěrová smlouva byla absolutně neplatná pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Žalobkyně prokázala, že přenechala žalované částku ve výši 100 000 Kč, na kterou žalovaná neuhradila ničeho, a tudíž co do částky 100 000 Kč se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna tuto částku žalobkyni vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 11. 7. 2025 do zaplacení (tedy od data, kdy se žalovaná ocitla v prodlení dle předžalobní výzvy, ve které jí byla poskytnuta lhůta 15 dnů ode dne odeslání této výzvy). Tuto částku včetně zákonného příslušenství je žalovaná povinna uhradit v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. formou splátkového kalendáře v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek. Vzhledem k aktuální sociální situaci žalované jí soud umožnil dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12 000 Kč, které žalovaná sama navrhla s tím, že více by nebyla schopna hradit. Ztráta výhody splátek pak znamená, že pokud by žalovaná neuhradila byť jedinou splátku řádně a včas, stal by se splatným celý dluh najednou. Co se týče zbývající částky ve výši 23 712 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítl. Stejně tak soud zamítl žalobu co do zaplacení částky ve výši 16 484,10 Kč představující smluvní pokutu, a dále co do zaplacení úroku ve výši 78,08 % ročně z částky 100 000 Kč od 27. 2. 2025 do 22. 3. 2025 ve výši 4 978,80 Kč a dále úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 23. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 2. 2025 dosáhne částky 393 868 Kč.

21. Soud rovněž poukazuje na to, že na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v dané věci byla smlouva rovněž neplatná pro rozpor s dobrými mravy v otázce celkové výše nákladů poskytnutého úvěru, kdy v uzavřené smlouvě se žalovaná zavázala uhradit celkovou částku 374 016 Kč, což byl téměř čtyřnásobek (!) poskytnuté jistiny, což je dle názoru soudu navýšení jednoznačně nepřiměřeně vysoké, sjednané v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatné.

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně měla ve věci úspěch jen poměrný, a především nelze přehlédnout okolnosti této věci v podobě neplatnosti smlouvy a v podobě naprosto nevýhodně uzavřené smlouvy pro žalovanou. Pro žalobkyni to není překvapující rozhodnutí, neboť obdobným způsobem o náhradě nákladů řízení rozhodl soud i v předchozích obdobných věcech žalobkyně.