13 C 108/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 305 374,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 195 707,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 190 394,10 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 5 313 Kč od 15. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 109 667 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 61 287,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 305 374,10 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru na částku 322 458 Kč, jejímž předmětem bylo financování [značka automobilu] [značka automobilu]. Žalovaný současně projevil souhlas s tím, že úvěr bude poskytnut dodavateli předmětu financování, tj. [právnická osoba] [anonymizováno], jehož prostřednictvím byla smlouva uzavřena. Žalovaný na základě předávacího protokolu převzal od dodavatele předmět financování, aniž by k jeho technickému stavu uvedl jakékoli výhrady. Celková suma splátek včetně pojištění činila částku 730 296 Kč. Uzavřením smlouvy došlo mezi stranami rovněž k uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva s rozvazovací podmínkou. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 84 měsíčních splátkách po 8 694 Kč. Úroková sazba byla sjednána 18,53 % ročně. Žalovaný svou povinnost nesplnil, když nesplácel splátky řádně a včas, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru ke dni 3. 7. 2019, kdy dlužná částka činila 331 253,10 Kč. Následně žalobkyně využila svého práva a předmět financování žalovanému odebrala, náklady za odebrání předmětu financování činili částku 6 050 Kč. Prodej předmětu financování realizoval žalobce prostřednictvím [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], předmět financování byl prodán za částku 147 000 Kč. Jelikož žalovaný nehradil ani zákonné pojištění byla žalobkyně povinna výdaje pokrýt, měsíční pojistné činilo 437 Kč. Výtěžek z prodeje byl započítán na aktuální dlužnou částku. Žalovanou částku představuje dluh 195 707,10 Kč (představující poníženou zesplatněnou jistinu 190 394,10 Kč, provizi za prodej vozidla 5 203 Kč a dopojištění vozidla 110 Kč) a smluvní popkuty 109 667 Kč (tj. ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 190 394,10 Kč od 25. 7. 2019 do dne podání žaloby). Zároveň žalobkyně uplatila nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 190 394,1 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení a z částky 5 313 Kč od 15. 10. 2019 do zaplacení.

2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej usnesením zrušil. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalovaný bez řádné omluvy nedostavil, a proto soud postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle mandátní smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] se tato společnost zavázala jménem žalobkyně mimo jiné uzavírat úvěrové smlouvy, jejichž předmětem je financování ojetých a nových automobilů a služby a poplatky s prodejem spojené, v nichž bude žalobkyně na straně věřitele. Dle úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní v zastoupení [právnická osoba] [anonymizováno], a žalovaným dne 2. 1. 2018 a dle formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru žalobkyně poskytla žalovanému úvěr za účelem financování nákupu zboží, a to [značka automobilu] [anonymizováno], VIN: [VIN], ve výši 322 468 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 8 694 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 730 296 Kč (včetně pojištění), doba trvání úvěru byla sjednána do 2. 1. 2025. V úvěrové smlouvě si účastníci sjednali havarijní pojištění ve výši 1 276 Kč měsíčně a zákonné pojištění 540 Kč měsíčně. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 18,53 %. Ve smlouvě si účastníci ujednali, že v případě prodlení žalovaného s měsíční splátkou či jinou dlužnou částku, zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Částka úvěru měla být uhrazena dodavateli, tedy [právnická osoba] [anonymizováno], k čemuž dle potvrzení o proplacení úvěru došlo dne 4. 1. 2018. Úvěrová smlouva rovněž obsahuje ujednání o zajišťovacím převodu práva k předmětu financování. Dle předpisu splátek zahrnuje sjednaná měsíční splátka mimo jiné úrok, havarijní a zákonné pojištění. Žalovaný se dle předpisu splátek zavázal úvěr splatit v 84 měsíčních splátkách po 8 694 Kč. Dle protokolu o předání - převzetí automobilu žalovaný předmět financování převzal dne 2. 1. 2018 v 17:15 hodin bez výhrad. Dle ověřovacího protokolu byl žalovaný v době poskytnutí úvěru v pracovním poměru na dobu neurčitou s čistým příjmem 100 000 Kč (pracoval ve [anonymizováno] jako dělník), jeho výdaje představovalo nájemné 9 000 Kč a ostatní výdaje 5 000 Kč. Příjmy byly ověřeny pracovní smlouvou žalovaného a výplatní páskou za [měsíc] [rok]. Dle seznamu exekucí neměl v době uzavření smlouvy žalovaný žádné exekuce. Dopisem ze dne 4. 7. 2019 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 3. 7. 2019 a vyzvala jej k úhradě celkové dlužné částky ve výši 331 253,10 Kč, a to do 24. 7. 2019. Dle mandátní smlouvy ze dne 20. 6. 2007 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] ([právnická osoba], [IČO] se mimo jiné tato společnost zavázala vymáhat pro žalobkyni pohledávky a zajišťovat a odebírat pro žalobkyni předměty úvěrů z úvěrových smluv. Dle faktury [číslo] ze dne 23. 5. 2019, byla žalobkyni vyfakturována [právnická osoba] ([právnická osoba] částka 6 050 Kč splatná dne 2. 6. 2019 za zabavení vozidla žalovaného. Dle komisionářské smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], [IČO] ze dne 1. 8. 2014 se tato společnost zavázala vykonávat pro žalobkyni činnost směřující k uskutečnění prodeje silničních vozidel, která jsou ve vlastnictví žalobkyně. Dle kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní zastoupenou [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] coby prodávající a panem [jméno] [příjmení] coby kupujícím ze dne 7. 9. 2019 došlo k prodeji vozidla, který byl předmětem financování za částku 147 000 Kč. Dle faktury [číslo] ze dne 30. 9. 2019 [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] vyfakturovala žalobkyni částku 90 215 Kč splatnou dne 14. 10. 2019 jako provizi za prodaná vozidla dle přílohy, kterou žalobkyně dle výpisu z účtu uhradila této společnosti dne 11. 10. 2019. Dle přílohy činila provize za prodej vozidla žalovaného částku 5 203 Kč. Dle dopisu ze dne 29. 10. 2019 žalobkyně vyčíslila žalovanému novou dlužnou částku poníženou o částku z prodeje předmětu financování, která činila k tomuto dni 217 634 Kč (dlužná jistina 190 394 Kč, smluvní pokuta 21 927 Kč, dopojištění 110 Kč a poplatek za zprostředkování prodeje vozidla 5 203 Kč) a vyzvala jej k úhradě do 15. 11. 2019. Žalovanému pak bylo přefakturováno dopojištění vozidla, a to třemi fakturami na částku 91 Kč a jednou fakturou na částku 72 Kč. Dle přehledu plateb pro smlouvu bylo ke dni 9. 11. 2020 zaplaceno na dlužnou částku z úvěrové smlouvy 412 138 Kč včetně částky, která zahrnuje prodej předmětu financování, dlužná částka po splatnosti činila 294 178,10 Kč. Žalovanému byly (dle vrácené zásilky a sledování zásilek) zaslány předžalobní upomínky, a to ze dne 23. 11. 2020 a ze dne 6. 1. 2021, kterými byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky.

4. Při právním posouzení věci vycházel soud s ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy a smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku a současně smlouva o zajišťovacím převodu práva s rozvazovací podmínkou dle § 2040 občanského zákoníku.

5. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Dle § 2040 odst. 1 občanského zákoníku smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení se má za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn.

7. Podle § 1968 věta první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.

8. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelské ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel.

9. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala platné uzavření smlouvy o úvěru za účelem financování automobilu a smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Žalovaný povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně neplnil, když žalobkyni neplatil řádně a včas sjednané splátky, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný však po zesplatnění úvěru dlužnou částku neuhradil, a proto žalobkyně na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva přistoupila k zabavení vozidla a jeho následnému prodeji, kdy výtěžek z prodeje započetla na dlužnou částku a další poplatky s tím spojené. Současně žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala, že dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna.

10. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru částku 195 707,10 Kč (tj. dlužná jistina 190 394,10 Kč, provize za prodej vozidla 5 203 Kč a dopojištění vozidla 110 Kč) spolu s úrokem z prodlení z částky 190 394,10 Kč od 25. 7. 2019 do zaplacení a z částky 5 313 Kč od 15. 10. 2019 do zaplacení, a dále povinnost uhradit žalobkyni částku 109 667 Kč představující smluvní pokutu.

11. Smluvní pokutu ve výši 109 667 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 190 394,10 Kč od 25. 7. 2019 do 19. 2. 2021, tj. do dne podání žaloby) soud posoudil dle § 122 odst. 3 ve spojení s § 168 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy smluvní pokutu považuje soud za zcela přiměřenou, neboť její výše nepřesáhla 50 % poskytnuté jistiny. Soud žalobkyni dále přiznal nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek, když žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142a odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 61 287,27 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba, účast na jednání soudu dne [datum]) po 9 540 Kč (vypočteno z žalované částky), tj. 38 160 Kč, čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 1 200 Kč, cestovné (cesta [obec] - [obec] a zpět na jednání soudu dne [datum], tj. 130 km) ve výši 794,77 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč (4 půl hodin po 100 Kč za cestu na jednání soudu dne [datum]), náhrada 21 % DPH počítané z částky 40 554,77 Kč (tj. součet odměny za právní zastoupení, paušálních náhrad výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas), tj. ve výši 8 516,50 Kč, a zaplaceného soudní poplatku ve výši 12 216 Kč. Soud uložil žalovanému povinnost uhradit náhradu nákladů řízení ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně.

13. Lhůta k plnění v případě žalované částky i náhrady nákladů řízení byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.