13 C 110/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně adresa žalobkyně anonymizována čtyři slova jméno anonymizována dvě slova číslo, příjmení jméno, země zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného t. č. obec a číslo, PSČ obec o zaplacení částky 24 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 898 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 10 898 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,05 % ročně z částky 10 898 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05 % ročně z částky 10 898 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,05 % ročně z částky 10 898 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně z částky 10 898 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně z částky 10 898 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně z částky 10 898 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 10 898 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9,00 % ročně z částky 10 898 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9,00 % ročně z částky 10 898 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 10 898 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, z částky 10 898 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 14 002 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 14 002 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,05 % ročně z částky 14 002 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05 % ročně z částky 14 002 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,05 % ročně z částky 14 002 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně z částky 14 002 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně z částky 14 002 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně z částky 14 002 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 14 002 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9,00 % ročně z částky 14 002 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9,00 % ročně z částky 14 002 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 14 002 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, z částky 14 002 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 900 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným byla dne 30. 12. 2006 uzavřena smlouva o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému půjčku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 42 400 Kč (představující jistinu 25 000 Kč a tzv. souhrnný poplatek 17 400 Kč), a to v 53 týdenních splátkách po 800 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 2. 7. 2015 do zaplacení.

2. Soud usnesením vyzval žalovaného ke zjištění stanoviska k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a o. s. ř. Žalovaný proti tomuto postupu neměl námitek, žalobkyně vyjádřila souhlas již v žalobě, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.

3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o půjčce číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným dne 30. 12. 2006 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 42 400 Kč (jistinu 25 000 Kč a tzv. souhrnný poplatek 17 400 Kč), a to v 53 týdenních splátkách po 800 Kč. Převzetí hotovosti dle smlouvy potvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě. Žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyni žalobkyně částku 17 500 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky na právnická osoba anonymizováno s účinností ke dni datum, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne datum. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum pak došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne datum. Žalovanému byla dle poštovního podacího archu dne 12. 5. 2021 zaslána předžalobní výzva ze dne 10. 5. 2021, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. Dle databáze časových řad ARAD činila obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných bankovními ústavy v době uzavření předmětné smlouvy 13,59 % ročně.

4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území země anonymizováno, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Při určení mezinárodní příslušnosti soud postupoval podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, kdy v dané věci je dána mezinárodní příslušnost ČR a předmětný právní vztah se řídí právním řádem ČR.

5. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud postupoval dle právní úpravy účinné ke dni vzniku závazkového vztahu, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) účinného do 31. 12. 2013, a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, účinného do 31. 12. 2010 Smlouvy o postoupení pohledávek soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. občanského zákoníku.

6. Dle § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

7. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, a nebo se příčí dobrým mravům.

8. Na předmětnou smlouvu je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 52 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel.

9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. tohoto občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována.

10. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla v zásadě podána po právu. Soud shledal ustanovení o souhrnném poplatku (kdy se jedná o skrytý smluvní úrok) za neplatné ujednání, když v předmětné smlouvě dohodnutý smluvní úrok 69,6 % (označen jako souhrnný poplatek) považuje soud za nepřiměřeně vysoký a v rozporu s dobrými mravy, když je mnohonásobně vyšší, než je obvyklé a znamená k újmě spotřebitele, tj. žalovaného, značnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy. Soud jako přiměřenou shledal úrokovou míru ve výši obvyklé úrokové míry úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné smlouvy o půjčce, tedy ve výši 13,59 %. V tomto duchu soud respektuje judikaturu Nejvyššího soudu ČR i judikaturu Krajského soudu v Praze. V této souvislosti soud odkazuje na směrnici Rady ES č. 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a dále např. na nález ÚS ČR pod č. III. ÚS 77/97 ze dne 8. 7. 1997. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku bylo možné při peněžité půjčce dohodnout i úroky (v daném případě tomu tak bylo v podobě sjednaného souhrnného poplatku), nicméně sjednaná úroková míra nemůže výrazně přesahovat obvyklou úrokovou míru při uzavírání obdobných smluv s bankovními subjekty v daném místě a čase. Souhrnný poplatek v předmětné smlouvě nebyl nijak definován, není zřejmé, z čeho se skládá, jak je určen a za co má být žalobkyni vyplacen.

11. V dané věci to tedy znamená, že žalovaný byl povinen zaplatit jistinu 25 000 Kč a smluvní úrok 3 398 Kč (13,59 %), celkem tedy částku 28 398 Kč. Žalovaný zaplatil částku 17 500 Kč, kdy tuto částku je nutno započíst na souhrnný poplatek, resp. soudem vypočtený úrok, a dále na jistinu, a proto soud žalobě vyhověl co do částky 10 898 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 2. 7. 2015 do zaplacení, a ve zbytku žalobu zamítl. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, neboť žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, a to dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 ve spojení s přechodným ustanovením § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.

13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb.).