13 C 138/2023

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 17 118,83 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 17 118,83 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 118,83 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 17 118,83 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 9. 6. 2023 do zaplacení s tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dne 23. 10. 2018, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 83 000 Kč. Žalovaná své závazky ze smlouvy neplnila. Ve věci následně rozhodl Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 23. 3. 2021, č. j. 112 C 35/2020-79 tak, že uložil žalované mimo jiné i povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokuty dle článku 6. 1. a 6. 5. předmětné smlouvy. Prodlení žalované s úhradou nové jistiny úvěru však trvalo i po datu 14. 9. 2020 a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6. 5. předmětné smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. Žalobkyně tak požaduje po žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 78 328,39 Kč od 15. 9. 2020 do 23. 5. 2023, kdy zaslala žalované předžalobní výzvu. Žalovaná ani poté ničeho neuhradila. K výzvě soudu žalovaná dotvrdila, že řádně splnila svou zákonnou povinnost zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, kdy vycházela z čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 15 050 Kč a jejích celkových měsíčních nákladů ve výši 4 810 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované přezkoumala řádně na základě dokladů a informací od žalované a rovněž i z databází a registrů.

2. Jednání proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků, kdy oba měli předvolání řádně a včas doručeno, žalobkyně byla omluvena svou právní zástupkyní, žalovaná se bez jakékoli omluvy k jednání nedostavila.

3. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní a k žalobě se nevyjádřila.

4. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav. Dle rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 3. 2021, č. j. 112 C 35/2020-79 soud rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 80 326 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 80 945 Kč od 23. 11. 2019 do 10. 12. 2019 a z částky 80 326 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení. Dále soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 383,17 Kč a úrok ve výši 82,75 % ročně z částky 70 691,59 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 11. 2019 dosáhne částky 238 284 Kč. Dále soud uložil žalované povinnost náhrady nákladů řízení žalobkyni. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že soud rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání a splnění zákonné povinnosti žalobkyně přezkoumat řádně úvěruschopnost žalované nebyla přezkoumávána. Dle usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 4. 2021 č. j. 112 C 35/2020-85 soud rozhodl opravným usnesením tak, že rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 3. 2021 č. j. 112 C 35/2020 – 79 se ve výrokové části pod bodem I. opravuje tak, že se chybně uvedená částka ve znění:„ …vždy ve výši 10 % ročně, a to z částky 80 945 Kč od…“ nahrazuje takto:„ …vždy ve výši 10 % ročně, a to z částky 86 945 Kč od…“. Dle předmětné úvěrové smlouvy ze dne 23. 10. 2018 poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 83 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkovou částku ve výši 198 570 Kč. Úvěr tak měla žalovaná splácet v celkem 30 měsíčních splátkách po 6 619 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 122,61 % ročně. V případě porušení smluvních povinností se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu. Dle výše citovaného rozsudku Okresního soudu v Berouně vzal tamní soud skutková tvrzení žalobkyně v této věci za nesporná. Dle předžalobní výzvy ze dne 23. 5. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě smluvní pokuty z nové jistiny úvěru v žalované částce. Dle poštovního podacího archu byla téhož dne předžalobní upomínka odeslána na adresu žalované. Dle formuláře hodnocení klienta činil celkový čistý měsíční příjem žalované částku 15 050 Kč, její celkové měsíční náklady pak částku 4 810 Kč, příjem ze zaměstnání žalované byl ověřen dle předložené výplatní pásky, výdaje žalované tvořily částku 3 410 Kč jako životní minimum a výdaje na bydlení ve výši 1 400 Kč. Dle výpisu ISAS zdejšího soudu měla žalovaná v roce 2021 evidováno celkem 6 exekučních věcí, v roce 2022 celkem 5 exekučních věcí a v roce 2023 další exekuční věc. Mezi nejstaršími exekucemi je oprávněná společnost [právnická osoba] a [právnická osoba]

5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.

6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1723 odst. 2 občanského zákoníku ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kde má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužníkem poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo dne 23. 10. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 83 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 619 Kč spolu s úrokem ve výši 122,61 % ročně. Soud má rovněž za prokázané, že úvěr ve výši 83 000 Kč byl žalované řádně vyplacen a žalovaná na tento úvěr řádně nesplácela. O pohledávce z této úvěrové smlouvy již bylo rozhodnuto shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 3. 2021, kterým bylo podané žalobě zcela vyhověno a zároveň bylo rozhodnuto i o povinnosti žalované uhradit žalobkyni smluvní pokutu dle bodu 6. 5. předmětné smlouvy, to za období prodlení žalované s úhradou nové jistiny úvěru do 14. 9. 2020. Podanou žalobou ke zdejšímu soudu se pak žalobkyně domáhala zaplacení po žalované další smluvní pokuty za období od 15. 9. 2020 do 23. 5. 2023 ve výši 0,1 % denně z částky 78 328,39 Kč (nové jistiny úvěru) ve výši 17 118,83 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to stran povinnosti žalobkyně splnit před uzavřením smlouvy její zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (tedy její schopnost úvěr řádně splácet). V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr i přesto, že nepřezkoumala řádně její příjmy a výdaje, resp. vycházela pouze z měsíčního příjmu žalované, který žalovaná doložila, avšak výdaje žalované posuzovala výlučně formálně. Žalovaná sice byla v rozhodném období řádně zaměstnána a měla příjem ve výši 15 050 Kč čistého měsíčně, avšak tyto příjmy jí evidentně nedostačovaly. Žalobkyně přitom vůbec nepřezkoumala reálnost výdajů žalované, kdy vycházela pouze z částky 3 410 Kč, jakožto životního minima jednotlivce, a z částky 1 400 Kč na náklady na bydlení žalované představující nájemné a inkaso. Žalobkyně tak dle názoru soudu vycházela zcela z nereálné částky, která měla pokrýt celkové náklady na bydlení žalované. Dle názoru soudu měl zákonnou povinnost žalobkyně přezkoumat řádně úvěruschopnost žalované, řádně přezkoumat již soud, který rozhodoval dne 23. 3. 2021. Žalovaná má navíc u zdejšího soudu evidováno značné množství exekucí a i když je pravdou, že tyto byly nařízeny až v době po uzavření předmětné úvěrové smlouvy, tak je více než evidentní, že žalovaná měla finanční problémy a její příjmy jí rozhodně nedostačovaly. Žalobkyně tak dle názoru soudu nepřezkoumala s náležitou péčí úvěruschopnost žalované, a soud proto dospěl k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva byla absolutně neplatná pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Neboť předmětem žaloby byla pouze smluvní pokuta, když o dlužné jistině z úvěru včetně příslušenství již bylo rozhodnuto shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Berouně, nezbylo soudu nic jiného, než podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnut.

22. Soud rovněž poukazuje na to, že na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v dané věci byla smlouva rovněž neplatná pro rozpor s dobrými mravy v otázce celkové výše nákladů poskytnutého úvěru, kdy v uzavřené smlouvě se žalovaná zavázala uhradit celkovou částku ve výši 198 570 Kč, což bylo navýšení o 139 %, což je dle názoru soudu navýšení jednoznačně nepřiměřeně vysoké, sjednané v rozporu s dobrými mravy, a tudíž neplatné.

23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.