13 C 152/2024

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 39 445,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 445,86 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 33 574,18 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 574,18 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 944 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky 39 445,86 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena Smlouva o kontokorentním úvěru s limitem až 30 000 Kč. Úroková sazba činila 18,90 % ročně a je počítána ze skutečně vyčerpané výše. Žalovaný mohl čerpat opakovaně s tím, že vyčerpaná částku musela být splacena vždy do 1 roku od prvního čerpání. Vzhledem k tomu, že žalovaný hradil splátky řádně a včas, byl úvěr zesplatněn ke dni 1. 10. 2023. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 33 574,18 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 1. 9. 2023 do 19. 4. 2024 ve výši 2 972,45 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 2. 8. 2023 do 19. 4. 2024 výši 2 899,23 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 15 % od 20. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl zdejší soud ve věci bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru dne 9. 6. 2022. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku úvěru s limitem až výše 30 000 Kč. Úroková sazba činila 18,90 % ročně a je počítán ze skutečně vyčerpané výše. Žalovaný mohl čerpat opakovaně s tím, že vyčerpaná částku musela být splacena vždy do 1 roku od prvního čerpání (jak vyplývá ze Smlouvy o kontinentním úvěru). Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného (zjištěno z vyhodnocení žádosti o úvěrový produkt). Žalovaný však neplatil řádně a včas (zjištěno z výpisu ze sporožirového účtu za 10/2023), a proto byl úvěr ke dni 1. 10. 2023 zesplatněn. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 20. 3. 2024 (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího archu) a ten však nezaplatil ničeho.

4. S ohledem na datum sjednání úvěru vycházel soud při právním posouzení věci ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.

5. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť ji uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti).

7. Žalobkyně dále doložila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to minimálně výpisy z osobního účtu žalovaného.

8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně žalovanému dle předložených důkazů poskytla spotřebitelský úvěr a žalovaný se ho zavázal řádně a včas splácet, avšak porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, když se dostal se s úhradou splátek do prodlení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru.

9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, přičemž bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení, když žalovaný se dostal s platbami do prodlení, a to do dne následující po zesplatnění úvěru a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní.Sjednané úroky ve výši 18,90 % ročně pak považuje soud za zcela přiměřené, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR a tedy za platně sjednané. Soud žalobkyni dále přiznal nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, když žalovaný se dostal s úhradou splátek do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 944 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a náklady řízení sestávají ze dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 600 Kč (výzva k plnění, žaloba) a zaplaceného soudní poplatku ve výši 1 344 Kč.