13 C 16/2023

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 52 172 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 052,46 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 052,46 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 34 117,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34 117,54 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 052,46 Kč od 16. 6. 2022 do 26. 1. 2023, zamítá.

III. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 8 002 Kč zamítá.

IV. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 89,99 % ročně z částky 16 988,77 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 54 864 Kč, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 172 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 30. 3. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 138,16 % ročně splácet ve 30 měsíčních splátkách po 1 524 Kč vždy k 17. dni v měsíci počínaje měsícem květen 2019. Žalovaný neplnil řádně podmínky uzavřené smlouvy, dostal se do prodlení a žalobkyně proto poskytnutý úvěr zesplatnila. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkovou částku 7 947,54 Kč. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 44 170 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 002 Kč a úroku ve výši 89,99 % ročně z částky 16 988,77 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 54 864 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného přezkoumala řádně na základě dokladů a informací od žalovaného, a rovněž i z databází a registrů. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval.

2. Jednání proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků, když žalobkyně byla řádně omluvena právní zástupkyní a žalovaný, který měl vykázáno doručení řádně a včas, se bez jakékoliv omluvy nedostavil.

3. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní a k žalobě se nijak nevyjádřil.

4. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o úvěru [číslo] poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 45 720 Kč. Úvěr měl žalovaný uhradit prostřednictvím 30 měsíčních splátek ve výši 1 524 Kč, kdy zároveň byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 138,16 % ročně. V případě porušení smluvních povinností se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka ve výši 18 000 Kč zaslána na bankovní účet žalovaného dne 11. 4. 2019. Dle karty klienta žalovaný na poskytnutý úvěr splatil celkovou částku ve výši 7 947,54 Kč. Žalovaný neuhradil řádně a včas ani první splátku, neboť přestože byla splatná k 17. květnu 2019, tak žalovaný na tuto splátku plnil až v roce 2020 zřejmě z účtu třetí osoby. Již nezaplacení prvé splátky bylo ze strany žalobkyně upomínáno. Dle výzvy k zaplacení ze dne 17. 6. 2019 byl žalovaný vyzván k uhrazení prvé a druhé splátky pod sankcí zesplatnění celého úvěru. Dle výzvy k zaplacení ze dne 14. 6. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě splátek s [číslo] – 30 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dle hodnocení klienta žalobkyně vycházela z pravidelného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 21 100 Kč a z jeho celkových výdajů ve výši 18 022 Kč skládajících se z částky životního minima ve výši 3 410 Kč, z částky na splátky předchozího úvěru žalobkyně ve výši 12 512 Kč, z částky ve výši 2 000 Kč na bydlení a z částky ve výši 100 Kč na ostatní. Zároveň bylo počítáno s volnými zdroji žalovaného ve výši 2 078 Kč. Zprostředkovatelem úvěru bylo doporučováno uzavření smlouvy, a to přesto, že žalovaný nedoložil inkaso. V hodnocení klienta je navíc uvedeno, že žalovaný žije v pronájmu, je svobodný a zaměstnán na dobu neurčitou. Dle výplatní pásky žalovaného za měsíc leden 2019 dosáhl žalovaný čisté mzdy ve výši 24 092 Kč, dle výplatní pásky žalovaného za měsíc únor 2019 bylo žalovanému vyplaceno v čistém 18 131 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného tyto částky byly zaslány na účet žalovaného. Dle pracovní smlouvy ze dne 12. 1. 2015 byl žalovaný zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako montážní dělník na dobu určitou. Dle dodatku pracovní smlouvy ze dne 10. 6. 2016 byla pracovní smlouva na dobu určitou změněna na dobu neurčitou. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací měl žalovaný skóre 359 a byl zařazen do kategorie II. jako středně rizikový. Dle předžalobní výzvy ze dne 11. 1. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek s lhůtou nejpozději do 15 dnů ode dne odeslání této výzvy. Dle poštovního podacího archu byla předžalobní výzva odeslána žalovanému dne 11. 1. 2023. Dle výpisu z insolvenčního rejstříku bylo dne 8. 1. 2020 vydáno usnesení o schválení oddlužení žalovaného plněním splátkového kalendáře. Dne 13. 4. 2022 pak bylo vydáno usnesení o zrušení schválení oddlužení a řízení bylo zastaveno. Dle výpisu ISAS k osobě žalovaného má žalovaný u zdejšího soudu evidovánu věc sp. zn. 12 C 69/2016, dále věc sp. zn. 8 C 43/2019, dále sp. zn. 9 EXE [číslo] / [číslo], dále sp. zn. 12 C 176/2022, dále sp. zn. 8 C 43/2019 a dále věc 13 C 176/2022, kdy v této věci byla mezi stejnými účastníky uzavřena dne 11. 1. 2019 smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, kdy žalovaný uhradil řádně pouze první splátku, druhou splátku již uhradil po splatnosti a třetí splátku již neuhradil vůbec.

5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.

6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1723 odst. 2 občanského zákoníku ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kde má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužníkem poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 30. 3. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 18 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 524 Kč spolu s úrokem ve výši 138,16 % ročně. Soud má rovněž za prokázané, že úvěr ve výši 18 000 Kč byl žalovanému řádně vyplacen a žalovaný na tento úvěr uhradil celkovou částku ve výši 7 947,54 Kč. Soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to stran povinnosti žalobkyně splnit před uzavřením smlouvy její zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (tedy jeho schopnost úvěr řádně splácet). V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr i přesto, že nepřezkoumala řádně příjmy a výdaje žalovaného, resp. vycházela pouze z měsíčního příjmu žalovaného, který žalovaný doložil, avšak výdaje žalovaného posuzovala výlučně formálně. Žalovaný sice byl v rozhodném období řádně zaměstnán, avšak jeho příjmy mu evidentně nedostačovaly, a proto svou finanční situaci řešil tím, že si bral tzv. jeden úvěr za druhým. Žalobkyně nepřezkoumala řádně reálnost výdajů žalovaného, když vycházela pouze z částky 3 410 Kč, jakožto životního minima jednotlivce, a z částky 2 000 Kč na náklady na bydlení žalovaného. Tyto částky jsou dle názoru soudu samy o sobě zcela nereálné. Žalovaný sám prohlásil, že žije v pronájmu a výše nájmu či úhrad za služby spojené s užíváním bytu nebyly nijak ani doloženy. Žalobkyně vycházela pouze ze dvou výplatních lístků žalovaného, kdy v lednovém výplatním termínu žalovaný obdržel mimořádné prémie a ve skutečnosti tak jeho měsíční příjem byl nižší. V době, kdy žalobkyně poskytla předmětný úvěr žalovanému, měl žalovaný již další dluhy a další úvěry, a to do konce i u stejné žalobkyně. Nelze ani přehlédnout, že se žalovaný následně dostal i do insolvence. Všechny tyto skutečnosti dle názoru soudu svědčí jednoznačně o tom, že žalovaný měl skutečně velké finanční problémy, protože se mu prostředky nedostávaly, a přesto mu žalobkyně poskytla další úvěr. Žalobkyně tak dle názoru soudu nepřezkoumala s náležitou péčí úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčí jednoznačně i to, že žalovaný neuhradil řádně a včas ani první splátku. Soud proto dospěl k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva byla absolutně neplatná pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému částku 18 000 Kč a žalovaný vrátil částku ve výši 7 947,54 Kč, tudíž co do částky 10 052,46 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen tuto částku žalobkyni vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 27. 1. 2023 do zaplacení (tedy od data, kdy se žalovaný ocitl v prodlení dle předžalobní výzvy, ve které mu byla poskytnuta lhůta 15 dnů ode dne odeslání předžalobní výzvy). Tuto částku včetně zákonného příslušenství je žalovaný povinen uhradit v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Co do zbývající částky ve výši 34 117,54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 16. 6. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 052,46 Kč od 16. 6. 2022 do 26. 1. 2023 soud podanou žalobu jako nedůvodně podanou zamítl. Stejně tak soud zamítl žalobu co do zaplacení částky ve výši 8 002 Kč a co do zaplacení úroku ve výši 89,99 % ročně z částky 16 988,77 Kč od 16. 6. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 54 864 Kč.

22. Nad rámec uvedeného soud rovněž poukazuje na to, že na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v dané věci byla smlouva rovněž neplatná pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se sjednaného smluvního úroku, který byl sjednán ve výši 138,16 % ročně, což je výše dle názoru soudu jednoznačně nepřiměřeně vysoká, sjednaná v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatná. Celkové náklady poskytnutého úvěru přitom představovaly navýšení o 154 %.

23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla z větší části neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.