13 C 188/2024

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 57 122,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 838 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 838 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 35 284,89 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 284,89 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57 122,89 Kč od 2. 3. 2024 do 14. 5. 2024, zamítá.

III. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 857,92 Kč zamítá.

IV. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 52 795,29 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení zamítá.

V. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 1 579,60 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 57 122,89 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 20. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, kdy úvěr byl veden na úvěrovém účtu číslo , č. účtu, . Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky ve výši 13,99 % a poplatky ve výši 1 058 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, avšak žalovaný porušoval smluvní povinnosti, úvěr řádně nesplácel, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr s účinností ke dni 15. 12. 2023 zesplatnila. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn a zároveň byl vyzván k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované neuhrazené smluvní pokuty. Dlužná částka sestává z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 52 795,29 Kč, úroku z úvěru ve výši 1 579,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 857,92 Kč a poplatku ve výši 2 748 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení úroku z úvěru ve výši 13,99 % ročně z připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 1 579,60 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, úroku z úvěru ve výši 13,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 52 795,29 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a dále zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57 122,89 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2024 s účinností ke dni 1. 3. 2024. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem zaslaným doporučeně dne 13. 3. 2024. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, na kterou však nereagoval. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila řádně svou zákonnou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného a z veřejných rejstříků. Žalobkyně rovněž doplnila, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkovou částku ve výši 38 162 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Jednání proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků, kdy žalobkyně byla z jednání řádně omluvena, její žádost o odročení jednání soud neshledal důvodnou, žalovaný byl o termínu jednání řádně a včas vyrozuměn, přesto se bez omluvy nedostavil.

4. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným dne 20. 1. 2021 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet jej v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 058 Kč, včetně sjednané úrokové sazby ve výši 13,99 % ročně a sjednaných poplatků. Použití úvěru bylo omezeno na sjednaný účel, kterým bylo splacení dluhů žalovaného vyplývajících z poskytnutí úvěru, který pro něho právní předchůdkyně žalobkyně vedla na úvěrovém účtu číslo , č. účtu, . Dle přehledu splátek zaslaného žalobkyní žalovaný uhradil celkovou částku 38 162 Kč. Dle posouzení úvěruschopnosti klienta právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný má příjem ve výši cca 26 000 Kč měsíčně, jeho výdaje představují 2 000 Kč měsíčně a nájemné ve výši 10 500 Kč měsíčně. V době poskytnutí úvěru měl žalovaný u právní předchůdkyně žalobkyně sjednán kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč. Příjem žalovaného byl vyhodnocen jako dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Dle smlouvy o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 27. 2. 2024, včetně přílohy číslo 1, obsahující seznam pohledávek, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným od , právnická osoba, . jako postupitele na postupníka - žalobkyni. Dopisem ze dne 13. 3. 2024 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobkyni. Dle předžalobní výzvy ze dne 29. 4. 2024 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k dobrovolnému splnění dluhu nejpozději ve lhůtě do 14. 5. 2024. Dle podacího lístku byla tato předžalobní výzva zaslána žalovanému dne 29. 4. 2024. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že žalovaný má u zdejšího soudu evidovánu řadu exekucí již počínaje rokem 2012, exekuce měl nařízené v době před i po poskytnutí předmětného úvěru. V roce 2021 na něho byla podána žaloba ze strany žalobkyně společnosti , právnická osoba, . a žalobkyně , právnická osoba, . na zaplacení dlužných částek z úvěrů. Dle výpisu z bankovního účtu žalovaného za období říjen 2020 až prosinec 2020 žalovanému přicházela na tento účet jeho výplata ve výši cca 26 000 - 27 000 Kč, zároveň z tohoto účtu hradil nájemné ve výši 10 500 Kč měsíčně, dále je podstatné, že žalovaný utrácel nemalé částky za sázení v , Anonymizováno, a v každém měsíci, vyjma měsíce prosince 2020, byl jeho konečný zůstatek v mínusu. Dne 7. prosince 2020 mu na jeho bankovní účet byla vyplacena půjčka ve výši 15 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaného číslo , č. účtu, žalovaný dne 20. 1. 2021 vyčerpal poskytnutý úvěr, ke dni 31. 12. 2022 měl konečný zůstatek -52 714,09 Kč.

5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.

6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1723 odst. 2 občanského zákoníku ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

17. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kde má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužníkem poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 2991 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 20. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 60 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 058 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 13,99 % ročně. Soud má rovněž za prokázané, že pohledávka za žalovaným z této úvěrové smlouvy byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2024 na žalobkyni. O postoupení předmětné pohledávky byl žalovaný řádně vyrozuměn na adrese svého pobytu. U oznámení o postoupení pohledávky přitom postačuje, že žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení pohledávky a že se dostalo do sféry jeho dispozice, ať se již o tom skutečně dozvěděl, či nikoliv. Soud má rovněž za prokázané, že úvěr ve výši 60 000 Kč byl žalovanému řádně vyplacen a že žalovaný na tento úvěr uhradil celkovou částku ve výši 38 162 Kč. Soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to stran povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně splnit před uzavřením smlouvy její zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (tedy jeho schopnost úvěr řádně splácet). V daném případě soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr i přesto, že nezkoumala řádně jeho příjmy a především výdaje, respektive vycházela pouze z průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného, který chodil na jeho bankovní účet vedený u právní předchůdkyně žalobkyně. Přestože má soud za prokázané, že žalovaný v rozhodném období měl deklarovaný příjem ze zaměstnání, tak v řízení nebylo žádným důkazem doloženo, jaké měl žalovaný skutečné (reálné) pravidelné měsíční výdaje. Žalovaný prokazatelně hradil měsíční nájem ve výši 10 500 Kč, což vyplývá i z předložených výpisů z jeho bankovního účtu. Soud však považuje za zcela nereálné, pokud právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z tvrzení žalovaného, že jeho další výdaje představují pouze částku 2 000 Kč měsíčně. Tato částka by dle názoru soudu nepostačovala ani na základní živobytí žalovaného. Soud přitom musí poukázat na skutečnosti zjištěné z předložených výpisů z bankovního účtu žalovaného, ze kterých je více než zřejmé, že žalovaný dlouhodobě a ve velkém vsázel, a především zůstatky na jeho bankovním účtu byly opakovaně záporné. Přitom právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na uhrazení jeho předchozího úvěru u této společnosti. Nebyl to však jediný úvěr, který žalovaný v té době měl, neboť soud z úřední povinnosti zjistil, že v rozhodném období už měl žalovaný za sebou několik exekucí a řada exekucí následovala i v dalším období, kdy se především jedná o případy nesplácených úvěrů či půjček. Dokonce na předloženém výpisu z bankovního účtu žalovaného je zachycena i další půjčka od společnosti , právnická osoba, . Soudu je z úřední činnosti rovněž známo, že žalovaný má nezletilého syna, ke kterému má soudně stanovenu vyživovací povinnost, tuto skutečnost rovněž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nezmínil. Dle názoru soudu je více než zřejmé, že přestože žalovaný měl řádný měsíční příjem ze svého zaměstnání, tento mu rozhodně nestačil na pokrytí všech jeho výdajů a žalovaný svou situaci řešil opakovaným čerpáním úvěrů či půjček. V době, kdy žádal u právní předchůdkyně žalobkyně o předmětný úvěr, měl již žalovaný významné finanční problémy i exekuce, přesto mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla další úvěr. Tyto skutečnosti tak právní předchůdkyně žalobkyně dle názoru soudu vůbec nevzala v potaz, svou zákonnou povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalovaného tak splnila výlučně formálně a žalobkyně nepředložila žádné doklady o řádném přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva byla absolutně neplatná pro porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně prokázala, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný vrátil částku ve výši 38 162 Kč, tudíž co do částky 21 838 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen tuto částku žalobkyni vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 838 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení (tedy od data, kdy se žalovaný ocitl v prodlení dle předžalobní výzvy, ve které mu byla poskytnuta lhůta do 14. 5. 2024, kdy v prodlení se tak žalovaný ocitl dne 15. 5. 2024). Tuto částku včetně zákonného příslušenství je tak žalovaný povinen uhradit v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Co do zbývající částky ve výši 35 284,89 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 284,89 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57 122,89 Kč od 2. 3. 2024 do 14. 5. 2024, pak soud žalobu zamítl. Stejně tak soud žalobu zamítl i co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 857,92 Kč, co do zaplacení úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 52 795,29 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a co do zaplacení úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 1 579,60 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení.

25. Ohledně náhrady nákladů řízení mezi účastníky pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaný byl sice úspěšnější stranou sporu, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly.