13 C 195/2020

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul. sídlem adresa zástupce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 9 159,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 159,15 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 237,59 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 6,50 % ročně z částky 9 159,15 Kč od 3. 4. 2002 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.

2. Žalobkyně podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 159,15 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla úvěr 75 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 18,50 % p.a., a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, avšak porušil své závazky, když se opakovaně dostal do prodlení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru. Žalovanou částku představují poplatky a smluvní pokuty ve výši 9 159,15 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení.

3. Obvodní soud pro Prahu 4 ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej zrušil. Usnesením č. j. číslo jednací Obvodní soud pro Prahu 4 vyslovil místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu. Zdejší soud usnesením vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a o. s. ř. Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.

4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o úvěru reg. číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dříve právnická osoba), IČO a žalovaným dne 30. 10. 2001, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 75 000 Kč a ten se zavázal úvěr splatit ve 40 měsíčních splátkách po 2 526,14 Kč. Úroková sazba byla sjednána 18,50 % p.a. Úvěr byl žalovanému poskytnut na běžný účet žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru ke dni 2. 4. 2002, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovanou částku představují neuhrazené poplatky a smluvní pokuty ve výši 9 159,15 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne datum. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 3. 4. 2020, kterou byl vyzván k zaplacení dlužné částky.

5. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud postupoval dle právní úpravy účinné ke dni vzniku závazkového vztahu, tj. dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“). Smlouvu o postoupení pohledávek soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

6. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obchodního zákoníku. Na smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 52 a násl. občanského zákoníku.

7. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována.

8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě úvěrové smlouvy poskytla peněžní prostředky a žalovaný se zavázal úvěr a úroky řádně splácet, avšak se s úhradou dostal do prodlení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru.

9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Žalovaný však zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru částku 9 159,15 Kč představující poplatky a smluvní pokuty s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 237,59 Kč a se zákonným úrokem z prodlení 6,50 % ročně z částky 9 159,15 Kč od 3. 4. 2002 do zaplacení, když žalovaný se s úhradou dluhu dostal do prodlení, a to dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 ve spojení s přechodným ustanovením § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč, tj. 600 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítané z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 400 Kč.

11. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb.).