13 C 195/2020

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul . jméno příjmení , titul . sídlem adresa zástupce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 9 159,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 159,15 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 237,59 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 6,50 % ročně z částky 9 159,15 Kč od 3. 4. 2002 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.

2. Žalobkyně podala k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 159,15 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla úvěr 75 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 18,50 % p.a., a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, avšak porušil své závazky, když se opakovaně dostal do prodlení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru. Žalovanou částku představují poplatky a smluvní pokuty ve výši 9 159,15 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení.

3. Obvodní soud pro Prahu 4 ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej zrušil. Usnesením č. j. [číslo jednací] Obvodní soud pro Prahu 4 vyslovil místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu. Zdejší soud usnesením vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a o. s. ř. Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.

4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o úvěru reg. [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), [IČO] a žalovaným dne 30. 10. 2001, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 75 000 Kč a ten se zavázal úvěr splatit ve 40 měsíčních splátkách po 2 526,14 Kč. Úroková sazba byla sjednána 18,50 % p.a. Úvěr byl žalovanému poskytnut na běžný účet žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru ke dni 2. 4. 2002, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovanou částku představují neuhrazené poplatky a smluvní pokuty ve výši 9 159,15 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 3. 4. 2020, kterou byl vyzván k zaplacení dlužné částky.

5. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud postupoval dle právní úpravy účinné ke dni vzniku závazkového vztahu, tj. dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“), zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“). Smlouvu o postoupení pohledávek soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

6. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obchodního zákoníku. Na smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 52 a násl. občanského zákoníku.

7. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována.

8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě úvěrové smlouvy poskytla peněžní prostředky a žalovaný se zavázal úvěr a úroky řádně splácet, avšak se s úhradou dostal do prodlení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru.

9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Žalovaný však zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru částku 9 159,15 Kč představující poplatky a smluvní pokuty s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 237,59 Kč a se zákonným úrokem z prodlení 6,50 % ročně z částky 9 159,15 Kč od 3. 4. 2002 do zaplacení, když žalovaný se s úhradou dluhu dostal do prodlení, a to dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 ve spojení s přechodným ustanovením § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč, tj. 600 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH počítané z částky 900 Kč, tj. 189 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 400 Kč.

11. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.