13 C 203/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o zaplacení 27 810 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 415 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 415 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 165 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 165 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 230 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 230 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 843 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 27 810 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný coby vlastník/provozovatel osobního automobilu [registrační značka] neměl k tomuto vozidlu 171 dní sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v důsledku čehož mu vznikla povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu 11 115 Kč. Žalovaný též neměl k totožnému vozidlu 121 dní sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v důsledku čehož mu vznikla povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu 7 865 Kč, dále neměl 122 dní sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v důsledku čehož mu vznikla povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu 7 930 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení.

2. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle výzvy ze dne 30. 1. 2020 je žalovaný vlastníkem/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], přičemž k tomuto vozidlu neměl od 14. 5. 2019 do 31. 10. 2019 (tj. 171 dní) sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a vznikla mu povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu 11 115 Kč (denní sazba příspěvku 65 Kč). Splatnost příspěvku nastala dne 16. 3. 2020. Dle upomínky ze dne 13. 5. 2020 byl žalovaný vyzván dále k úhradě nákladů spojených s uplatněním práva 300 Kč. Dle výzvy ze dne 9. 9. 2020 nemel žalovaný k totožnému vozidlu od 1. 11. 2019 do 29. 2. 2020 (tj. 121 dní) sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a vznikla mu povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu 7 865 Kč (denní sazba 65 Kč). Splatnost příspěvku nastala dne 23. 11. 2020. Dle upomínky ze dne 31. 12. 2020 byl žalovaný vyzván dále k úhradě nákladů spojených s uplatněním práva 300 Kč. Dle výzvy ze dne 5. 11. 2020 neměl žalovaný ke stejnému vozidlu od 1. 3. 2020 do 30. 6. 2020 (tj. 122 dní) sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a vznikla mu povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu 7 930 Kč (denní sazba 65 Kč). Splatnost nastala 19. 1. 2021. Dle upomínky ze dne 18. 2. 2021 byl žalovaný vyzván dále k úhradě nákladů spojených s uplatněním práva 300 Kč. Žalovanému byly dle sledování zásilek zaslány předžalobní upomínky, kterými byl vyzván k zaplacení jednotlivých dlužných částek.

4. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem [anonymizováno] republiky, zabýval se soud nejdříve otázkou své pravomoci. Při posouzení pravomoci vyšel soud z čl. 14 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), na základě nichž shledal svou pravomoc pro rozhodnutí sporu, neboť žalovaný měl poslední bydliště na území České republiky. Rozhodným právem pro posouzení sporu je pak v souladu s čl. 7 odst. 3 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 (Řím I) právo české.

5. Spor mezi účastníky řízení soud posoudil dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů a dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb.

6. Dle § 3 odst. 2 věta prvá zákona č. 168/1999 Sb. uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.

7. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

8. Dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč.

9. Dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí výše denní sazby příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 částku 65 Kč.

10. Žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného do garančního fondu vlastníkem popř. provozovatelem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 18 a násl. zákona č. 168/1999 Sb.). Žalovaný nesplnil svou zákonnou povinnost, když neměl sjednané zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení) k předmětným vozidlům, v důsledku čehož mu vznikla povinnost uhradit příspěvky do garančního fondu žalobkyně, přičemž výši denní sazby příspěvku stanoví vyhláška. Jelikož žalovaný neuhradil příspěvky do garančního fondu dle výzev, vznikla mu povinnost uhradit žalobkyni náklady spojené s uplatněním práva.

11. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Žalovaný však zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 415 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 415 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, částku 8 165 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 165 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení a částku 8 230 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 230 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný se dostal s úhradou příspěvků do prodlení, a proto soud přiznal žalobkyni rovněž nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek (vždy ode dne následujícího po splatnosti příspěvku do zaplacení), a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 843 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) po 300 Kč, tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, náhrady 21 % DPH počítané z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 1 391 Kč Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.