13 C 218/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození , státní občan Ruské federace bytem adresa žalovaného a žalovaného 2. Liudmila celé jméno žalovaného , datum narození , státní občanka Ruské federace bytem adresa žalovaného a žalovaného o zaplacení částky 191 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 191 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 075 Kč od 11. 4. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 075 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 52 250 Kč od 11. 4. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 52 250 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 172,5 % ročně z částky 1 500 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení, ve výši 172,5 % ročně z částky 42 075 Kč od 11. 4. 2020 do zaplacení, ve výši 172,5 % ročně z částky 42 075 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení, ve výši 172,5 % ročně z částky 1 500 Kč od 5. 6. 2020 do zaplacení, ve výši 172,5 % ročně z částky 52 250 Kč od 11. 4. 2020 do zaplacení, ve výši 172,5 % ročně z částky 52 250 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení zamítá.

III. České republice – Okresnímu soudu v Příbrami se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 43 246 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu Praha - západ dne 8. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou částku ve výši 191 650 Kč z titulu neuhrazených splatných faktur za školné jejich [role v řízení] dětí [jméno] a [jméno]. Mezi účastníky byla uzavřena registrační smlouva pro [anonymizováno] stupeň základní školy ze dne 19. 3. 2019 a registrační smlouva pro nižší gymnázium ze dne 19. 3. 2019, na základě kterých navštěvovaly [role v řízení] děti žalovaných školu provozovanou žalobkyní a využívaly dalších služeb poskytovaných žalobkyní. Žalovaní však nedostáli své povinnosti z uzavřených smluv a neuhradili vystavené faktury ani po splatnosti, a to ani přes opakované urgence a předžalobní výzvu. Dluh se skládá z částky ve výši 85 650 Kč za neuhrazené školné za [role v řízení] [jméno] a z částky ve výši 106 000 Kč za neuhrazené školné za [role v řízení] [jméno]. Žalobkyně zároveň požadovala přiznání smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužných částek od okamžiku prodlení až do zaplacení.

2. Okresní soud Praha – západ rozhodl ve věci platebním rozkazem ze dne 2. 12. 2020 č. j. 7 C 357/2020 – 234 tak, že podané žalobě zcela vyhověl a žalovaným uložil povinnost náhrady nákladů řízení. Proti tomuto platebnímu rozkazu podali žalovaní včas odpor, ve kterém zejména poukázali na to, že možnost distančního vzdělávání nebyla stanovena podmínkami smlouvy, stejně jako možnost jednostranného doplňování podmínek smlouvy. Ke změně smlouvy žalovaní souhlas nedali. Dálkové vzdělávání nemůže být dle žalovaných v žádném případě rovnocennou náhradou běžného učení. Náklady na takové školení se zjevně nemohou rovnat nákladům na běžné vzdělávání. Žalovaní opakovaně zasílali žalobkyni žádost o ukončení smlouvy, nebylo jim však ze strany žalobkyně odpovězeno. Následně došlo k tomu, že jejich [role v řízení] děti byly odpojeny od systému dálkového studia a ztratily možnost studovat. Škola rovněž odmítla vydat dětem osvědčení o ukončení vzdělávání.

3. Usnesením ze dne 29. 10. 2021 č. j. 7 C 357/2020 – 76 Okresní soud Praha – západ vyslovil ve věci svou místní nepříslušnost, a to vzhledem k bydlišti žalovaných v obvodu zdejšího soudu, a věc postoupil k projednání zdejšímu soudu.

4. Žalobkyně se k podanému odporu žalovaných vyjádřila tak, že celou dobu školní docházky bylo [role v řízení] dětem žalovaných poskytováno vysoce kvalitní akreditované vzdělávání britského typu. Dle vyjádření ředitelů jednotlivých sekcí školy je zřejmé, že [role v řízení] děti žalovaných nedostávaly dostatečnou podporu od rodičů, přestože byli ze strany školy a pedagogů rodiče opakovaně žádáni o spolupráci a podporu. V souvislosti s přechodem školy na on-line výuku z důvodu mimořádného opatření vlády [role v řízení] děti nedostaly dostatečnou podporu od žalovaných, aby se mohly úspěšně účastnit této výuky. Jakmile došlo k uzavření všech škol, žalobkyně okamžitě během týdne zajistila potřebné vybavení jak pro učitele, tak on-line platformy pro studenty a přešla v rámci možností výuky na dálku na plnohodnotnou formu vzdělávání. Děti byly vyučovány dle platného rozvrhu daného ročníku a obsáhnuty byly všechny předměty, a to nad rámec vydaných nařízení Ministerstva školství. Žalobkyně poukázala na to, že platební morálka žalovaných nebyla již dříve uspokojivá, neboť většina faktur za školné byla od počátku jejich školní docházky hrazena i několik týdnů či měsíců po termínu splatnosti. Zároveň se i stávalo, že platby byly hrazeny částečně v několika splátkách. Poslední platbu za školné obdržela žalobkyně dokonce až s dvouměsíčním zpožděním. Přesto žalobkyně ani v jednom případě nepřistoupila k účtování úroků z prodlení, přestože na ně měla dle smlouvy nárok. Žalovaná částka obsahuje i školné za období před přechodem škol na on-line výuku. Žalobkyně se snažila se žalovanými komunikovat, bohužel byla však nucena přistoupit k razantnějším krokům.

5. Žalovaní se následně vyjádřili tak, že nerozumí tomu, proč žalobkyně sděluje informace o jejich dětech, které nesouvisí s tímto finančním sporem. Dále zejména znovu poukázali na to, že smlouva stanoví plnohodnotnou denní výuku a péči o děti v pracovní dny od 8:00 do 15:00 hodin v budově i v areálu školy a žádné jiné varianty smlouva nepřipouští. Přesto v březnu 2020 žalobkyně přestala jednostranně tyto body smlouvy plnit. Přechod na distanční výuku smlouva nepřipouštěla. Dle jejich názoru distanční výuka není plnohodnotnou náhradou uvedené smlouvy. Žalovaní buď požadovali ukončit smlouvu, nebo uzavřít dodatek ke smlouvě, kde by byla upravena distanční výuka a odpovídající snížení ceny za výuku. Žalovaní poukázali na to, že nástup vyšší moci a rozhodnutí vlády ČR platila pro obě strany smlouvy. Dále poukázali na to, že žalobkyně nezajistila dětem pomůcky na distanční výuku a donutila žalované, aby je zakoupili sami za celkovou částku 73 450 Kč. Na rozdíl od žalobkyně poskytovaly české státní školy v tomto období svým žákům veškerá zařízení zdarma. Škola tyto záležitosti měla řešit s vládou a nikoli na úkor rodičů žáků. Dále poukázali na to, že jejich děti byly dne 5. 6. 2020 odpojeny od distanční výuky a neměly možnost se vzdělávat. Na opakovanou žádost jim žalobkyně odmítla vystavit doklad o absolvované výuce dětí.

6. Rovněž při jednání žalovaní setrvali na své argumentaci o nedůvodnosti podané žaloby, kdy pouze připustili, že jsou ochotni uhradit školné za dobu, co ještě probíhala denní výuka, nikoliv však za dobu, co probíhala již on-line výuka. Žalovaní upozorňovali žalobkyni na to, že se dostali do složité finanční situace a nejsou schopni zaslané faktury hradit.

7. Prvé jednání ve věci proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně i jejího právního zástupce, kteří byli o termínu jednání řádně a včas vyrozuměni, bez omluvy se ale nedostavili, druhé jednání ve věci pak proběhlo v nepřítomnosti žalovaných, kteří se z jednání omluvili.

8. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil především následující. Dle registrační smlouvy ze dne 19. 3. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanými jakožto zákonnými zástupci [role v řízení] [jméno], tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 9. 2019 do 30. 6. 2020 [role v řízení] měla docházet každý pracovní den od 8:00 hodin do 15:00 hodin na adresu sídla školy. Školné bylo upraveno čtvrtletně vždy na částku 42 075 Kč, celkem tedy na částku 168 300 Kč. Splatnost byla upravena vždy na začátek následujícího čtvrtletí. Dle registrační smlouvy uzavřené dne 19. 3. 2019 mezi žalobkyní a žalovanými jakožto zákonnými zástupci [role v řízení] [jméno] byla uzavřena smlouva obdobného znění, kdy celkové roční školné bylo upraveno na částku 209 000 Kč, čtvrtletně tedy částka 52 250 Kč se splatností rovněž předem před čtvrtletím. Dle faktury [číslo] měli žalovaní uhradit částku 1 500 Kč se splatností dne 4. 6. 2020. Dle faktury [číslo] měli žalovaní uhradit částku 42 075 Kč se splatností dne 10. 4. 2020. Dle faktury [číslo] měli žalovaní uhradit částku 42 075 Kč se splatností dne 31. 1. 2020. Dle faktury [číslo] měli žalovaní uhradit částku 1 500 Kč se splatností dne 4. 6. 2020. Dle faktury [číslo] měli žalovaní uhradit částku 52 250 Kč se splatností dne 10. 4. 2020. Dle faktury [číslo] měli žalovaní uhradit částku 52 250 Kč se splatností dne 31. 1. 2020. Dle předžalobní výzvy ze dne 19. 6. 2020 byli žalovaní vyzváni e-mailem i doporučeným dopisem k úhradě celkové dlužné částky 191 650 Kč, nejpozději do 10. 7. 2020. Soud dále jako listinné důkazy provedl vyjádření třídních učitelů [role v řízení] dětí žalovaných, fotografie [role v řízení] dětí žalovaných i okolí školy, tyto důkazy se však k meritu věci nevztahují a pro rozhodnutí soudu nebyly podstatné. Dle ukázky náhodných screen shotů kalendáře zobrazujícího distanční on-line výuku ročníku [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] 7C probíhala ve škole provozované žalobkyní řádná distanční/on-line výuka. Toto potvrzuje i písemné vyjádření třídní učitelky [role v řízení] [jméno] a ředitele sekce nižšího a vyššího gymnázia ohledně [role v řízení] [jméno].

9. Vzhledem k tomu, že ve věci je dán cizí prvek, neboť žalovaní jsou státní občané Ruské federace, řešil soud nejprve otázku své mezinárodní pravomoci (příslušnosti) a otázku rozhodného práva. Mezi bývalou ČSSR a bývalou SSSR byla uzavřena úmluva o právní pomoci vyhlášená pod č. 95/1983 Sb., která však tyto otázky neřeší. Dle českého ZMPS § 85 má pak zdejší soud pravomoc ve věci rozhodnout. Dle ustanovení § 87 odst. 1 tohoto zákona měli účastníci možnost zvolit si právo, což učinili, když v uzavřených registračních smlouvách v článcích 7.3 si upravili, že se smlouva řídí právem České republiky a jakékoli spory budou rozhodovat soudy České republiky.

10. Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

11. Podle § 1764 občanského zákoníku změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že se plnění podle smlouvy stane pro některou ze stran obtížnější, nemění to nic na její povinnosti splnit dluh. To neplatí v případech stanovených v §§ 1765 a 1766.

12. Podle § 1765 odst. 1 občanského zákoníku dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění.

13. Podle § 1765 odst. 2 občanského zákoníku právo podle odstavce 1 dotčené straně nevznikne, převzala-li na sebe nebezpečí změny okolností.

14. Podle § 1766 odst. 1 občanského zákoníku nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě, může soud k návrhu kterékoli z nich rozhodnout, že závazek ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených v rozhodnutí. Návrhem stran soud není vázán.

15. Podle § 1766 odst. 2 občanského zákoníku soud návrh na změnu závazku zamítne, pokud dotčená strana neuplatnila právo na obnovení jednání o smlouvě v přiměřené lhůtě, co změnu okolností musela zjistit; má se za to, že tato lhůta činí dva měsíce.

16. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

18. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla v zásadě podána důvodně. Mezi účastníky bylo nesporné uzavření předmětných registračních smluv, stejně tak i ujednání o výši školného a rovněž i výše dlužného školného. Žalovaní byli ochotni uhradit školné po dobu, co probíhala denní výuka, odmítali však uhradit školné po dobu, co probíhala on-line výuka. Je třeba uvést, že se soud s argumentací žalovaných neztotožnil, ba naopak vyšel z argumentace žalobkyně. Je pravdou, že uzavřené registrační smlouvy nepočítaly s variantou on-line výuky, avšak toto lze žalobkyni jen stěží klást za vinu (k tíži), neboť nastalá pandemická situace a s ní spojená opatření vlády i v podobě nařízené on-line výuky všech škol byla situace natolik výjimečná, že s ní nebylo (a ani nemohlo být) v předmětných smlouvách počítáno. Celosvětová pandemie představovala vyšší moc (vis maior), kterou ani jedna ze stran smlouvy nemohla předvídat ani ovlivnit. Žalobkyně neměla jinou možnost, než respektovat nařízení vlády, uzavřít školu a přejít na on-line výuku. Soud je toho názoru, že i v průběhu distanční výuky měla žalobkyně stejné výdaje a náklady na zajištění provozu školy a školní výuky, avšak v souvislosti s protipandemickými opatřeními spíše ještě vyšší. Žalovaní dle názoru soudu neprokázali, že by kvalita on-line výuky byla nějakým způsobem diametrálně nižší, než výuka denní formou. V tomto konkrétním případě skutečně nelze přehlédnout, že bylo dostatečně prokázáno, že žalovaní měli problémy se svojí platební morálkou již v době před vypuknutím pandemie a opakovaně se dostávali do prodlení s úhradou školného. V žalované částce jsou navíc zahrnuty i faktury na úhradu školného ještě z období před vznikem pandemie. I při vypuknutí pandemie byly uzavřené smlouvy pro účastníky závazné (vyjma povinnosti žalobkyně zajišťovat prezenční výuku, neboť to objektivně nebylo možné), a žalovaní byli povinni hradit sjednanou výši školného. Protože tak nečinili, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu, odstoupila žalobkyně v souladu s článkem 6.2 smluv od uzavřených smluv a přestala poskytovat výuku [role v řízení] dětem žalovaných. Dle názoru soudu žalovaní zřejmě špatně odhadli svoji finanční situaci, a to již v době, kdy uzavírali předmětné smlouvy. Jejich argumentaci, že obsahu smluv nerozuměli, či že je nečetli celé, nelze vzít vůbec v potaz, neboť za takové situace je neměli vůbec podepisovat, přesto tak učinili. K podpisu (a uzavření) smluv se přitom rozhodli sami zcela dobrovolně. Pokud smlouvy snad nečetli dostatečně, značí to pouze jejich nezodpovědné chování. Zároveň soud poukazuje na to, že žalobkyni, jakožto soukromé podnikající osobě, nebyla ze strany státu poskytnuta žádná podpora oproti státním českým školám, jak na to rovněž poukázala žalobkyně. Vzhledem k tomu, že děti žalovaných byly od distanční výuky odpojeny ke dni 5. 6. 2020, nemohly se ani zúčastnit zkoušek v termínu 24. – 26. 6. 2020. Žalovaní opakovaně poukazovali na to, že se snažili se školou dohodnout na splátkovém kalendáři, avšak tato svá tvrzení nijak neprokázali. Stejně jako žalobkyně i soud považuje za absurdní požadavek žalovaných zaplatit jim vzniklé náklady v podobě nákupu notebooků či tiskáren. Vzhledem k tomu, že [role v řízení] děti žalovaných řádně neukončily daný školní rok, nemohla jim škola vystavit ani vysvědčení. Soud tedy shrnuje, že dle jeho názoru žalobkyně vzhledem k nastalé nepředvídatelné a nepřekonatelné překážce (vzniklé nezávisle na vůli žalobkyně v podobě pandemie, následně vyhlášeného nouzového stavu a nařízených opatření vlády), neměla ani jinou možnost, než přejít z prezenční výuky na distanční výuku. I za takové situace byli žalovaní dle názoru soudu povinni hradit smluvně sjednané školné. Oproti tomu soud shledal požadavek žalobkyně na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení počínaje dnem splatnosti až do jejího úplného zaplacení za rozporný s dobrými mravy, neboť smluvní úrok ve výši 182,5 % ročně (0,5 % x 365 dní) je nepřiměřeně vysoký, když pouze z žalované dlužné částky by za jeden rok prodlení činila výše smluvních úroků z prodlení částku 349 761 Kč. Soud proto rozhodl tak, že uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni celou dlužnou částku ve výši 191 650 Kč (představující dlužné školné za obě [role v řízení] děti) s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně (dle výše zákonného úroku z prodlení za první pololetí roku 2020) z dlužných částek od data prodlení do zaplacení, a žalobu co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 172,5 % ročně z dlužných částek od data prodlení do zaplacení pak zamítl. Dlužnou částku včetně přiznaných úroků z prodlení jsou žalovaní povinni uhradit v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. České republice – Okresnímu soudu v Příbrami vznikly v této věci náklady řízení v podobě vyplaceného tlumočného tlumočnici. Vzhledem k tomu, že účastníci mají dle § 18 odst. 1 o. s. ř. právo jednat před soudem ve své mateřštině, nelze po nich požadovat náhradu těchto nákladů a soud proto rozhodl tak, že nepřiznal České republice – Okresnímu soudu v Příbrami právo na náhradu nákladů řízení v podobě vyplaceného tlumočného.

23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů řízení nutných k hájení jejího práva. Tyto náklady spočívají v nákladech právního zastoupení, kdy soud vycházel z ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s ustanovením § 7 bod 5 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 191 650 Kč, a tedy sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku 8 780 Kč. Právní zástupce žalobkyně vykonal celkem sedm úkonů právní pomoci, a to v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy, sepisu žaloby, sepisu písemného vyjádření ze dne 14. 9. 2021, sepisu písemného vyjádření ze dne 18. 4. 2022 a sepisu písemného vyjádření ze dne 10. 5. 2022 a účasti na jednání soudu dne 26. 5. 2022. Odměna právního zástupce žalobkyně za celkem 7 úkonů právní pomoci pak činí částku 61 460 Kč (7 x 8 780 Kč). K tomu náleží náhrada režijního paušálu dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ke každému úkonu v celkové výši 2 100 Kč (7 x 300 Kč). Právní zástupce žalobkyně se výslovně vzdal náhrady za cestovné za cestu na jednání k soudu a zpět a náhrady za promeškaný čas. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, náleží k tomu rovněž náhrada ve výši 21 % DPH tj. částka 13 348 Kč (z celkové částky 63 560 Kč = 61 460 Kč + 2 100 Kč). Žalobkyni dále náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 9 583 Kč Celkem by tak v případě plného úspěchu ve věci měla žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 86 491 Kč (61 460 Kč + 2 100 Kč + 13 348 Kč + 9 583 Kč). Vzhledem k tomu, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl v zásadě vyrovnaný, když soud zamítl žalobu co do úroku z prodlení ve výši 172,5 % ročně z žalovaných částek ode dne splatnosti do zaplacení, rozhodl soud tak, že uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši jedné poloviny, tj. ve výši 43 246 Kč. Tuto částku jsou žalovaní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. povinni uhradit ve lhůtě tří dnů a v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.