13 C 22/2023

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 140 975 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 93 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 93 000 Kč od 3. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 22 366 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 22 366 Kč od 23. 6. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 93 000 Kč od 23. 6. 2022 do 2. 2. 2023, zamítá.

III. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 25 609,07 Kč zamítá.

IV. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 54,82 % ročně z částky 99 393,81 Kč od 23. 6. 2022 do 16. 7. 2022 ve výši 3 506,16 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 99 393,81 Kč od 17. 7. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 6. 2022 dosáhne částky 298 080 Kč, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 140 975 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 1. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 54,82 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 897 Kč vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2022. Žalovaný neplnil řádně podmínky uzavřené smlouvy, dostal se do prodlení a žalobkyně proto poskytnutý úvěr zesplatnila. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr pouze částku ve výši 7 000 Kč dne 16. 5. 2022. Dlužná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 111 825,96 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 25 609,07 Kč, a úroku ve výši 54,82 % ročně z částky ve výši 99 393,81 Kč od 23. 6. 2022 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 6. 2022 dosáhne částky 298 080 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného přezkoumala řádně na základě dokladů a informací od žalovaného a rovněž i z databází a registrů. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval.

2. Jednání proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků, když žalobkyně byla řádně omluvena právní zástupkyní a žalovaný, který měl vykázáno doručení řádně a včas, se bez jakékoli omluvy nedostavil.

3. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní a k žalobě se nijak nevyjádřil.

4. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o úvěru [číslo] poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 283 056 Kč. Úvěr měl žalovaný uhradit prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 5 897 Kč, kdy zároveň byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 54,82 % ročně. V případě porušení smluvních povinností se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka ve výši 100 000 Kč zaslána na bankovní účet žalovaného dne 1. 2. 2022. Dle karty klienta žalovaný na poskytnutý úvěr splatil celkovou částku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný uhradil řádně pouze první splátku, avšak až po zaslaných upomínkách dne 16. 5. 2022 a na druhou splátku mu byla započítána částka 1 103 Kč. Více žalovaný neuhradil. Dle výzvy k zaplacení ze dne 19. 4. 2022 a ze dne 17. 6. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dle výpisu z účtu žalovaného mu na jeho bankovní účet byly od zaměstnavatele [právnická osoba], spol. s r. o. zaslány následující částky: dne 23. 3. 2021 částka 19 950 Kč, dne 14. 4. 2021 částka 37 950 Kč, dne 17. 5. 2021 částka 37 650 Kč, dne 10. 6. 2021 částka 41 250 Kč, dne 19. 7. 2021 částka 39 750 Kč, dne 19. 8. 2021 částka 37 800 Kč, dne 27. 9. 2021 částka 37 800 Kč, dne 27. 10. 2021 částka 34 650 Kč, dne 25. 11. 2021 částka 79 150 Kč, dne 15. 12. 2021 částka 77 650 Kč a dne 12. 1. 2022 částka 76 900 Kč. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného za období měsíc červenec 2021 žalovanému byla na účet zaslána částka 39 750 Kč, tentýž měsíc měl výdaje ve výši 38 911 Kč, zůstatek činil 1 088 Kč. Z tohoto výpisu z bankovního účtu žalovaného je rovněž zřejmé, že roční kreditní obrat na tomto účtu žalovaného činil částku 240 663 Kč a roční debetní obrat pak činil částku 240 074 Kč. Dle hodnocení klienta ze dne 1. 2. 2022 měl žalovaný příjmy ve výši 78 000 Kč ze zaměstnání a výdaje ve výši 6 463 Kč měsíčně v podobě částky 3 860 Kč jako výdaje na životní minimum žalovaného a ve výši 2 603 Kč jako výdaj na bydlení žalovaného. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů. Dle předžalobní výzvy ze dne 18. 1. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek s lhůtou nejpozději do 15 dnů od data odeslání této výzvy. Dle poštovního podacího archu byla předžalobní výzva odeslána žalovanému dne 18. 1. 2023. Dle výpisu ISAS k osobě žalovaného má žalovaný u zdejšího soudu evidovány tři exekuce z let 2015 – 2019 a dvě exekuce z roku 2022.

5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.

6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1723 odst. 2 občanského zákoníku ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.

13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kde má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužníkem poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2991 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 1. 2. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 897 Kč spolu s úrokem ve výši 54,82 % ročně. Soud má rovněž za prokázané, že úvěr ve výši 100 000 Kč byl žalovanému řádně vyplacen a žalovaný na tento úvěr uhradil celkovou částku pouze ve výši 7 000 Kč. Soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to stran povinnosti žalobkyně splnit před uzavřením smlouvy její zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (tedy jeho schopnost úvěr řádně splácet). V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr i přesto, že nepřezkoumala řádně příjmy a výdaje žalovaného, resp. vycházela pouze z měsíčního příjmu žalovaného, který žalovaný doložil, avšak výdaje žalovaného posuzovala výlučně formálně. Žalovaný sice byl v rozhodném období řádně zaměstnán a měl dostatečně vysoké příjmy, avšak ty mu evidentně nedostačovaly, neboť jak vyplývá ze shora citovaného výpisu z bankovního účtu žalovaného, jeho měsíční příjmy pokryly zcela jeho měsíční výdaje, to stejné je možno říci i o jeho ročním příjmu a ročních výdajích. Žalobkyně přitom vůbec nepřezkoumala reálnost výdajů žalovaného, kdy vycházela pouze z částky 3 410 Kč, jakožto životního minima jednotlivce, a z částky 2 603 Kč na náklady na bydlení žalovaného. Částka na životní náklady žalovaného je dle názoru soudu zcela nereálná, když citovaný výpis z běžného účtu žalovaného potvrzuje, že žalovaný měl úplně jiné výdaje a náklady. Ani skutečnost, že měl spíše nadstandardní příjmy, nezaručila dostatečně, že bude řádně splácet poskytnutý úvěr. O tom svědčí jednoznačně i to, že žalovaný byl v prodlení již s úhradou první splátky, kterou uhradil až po zaslání výzvy s odstupem dvou měsíců a byla to v podstatě jediná splátka, kterou uhradil. Rovněž je třeba především poukázat na to, že soud z úřední povinnosti zjistil, že žalovaný měl již v době před uzavřením předmětného spotřebitelského úvěru evidovány minimálně tři exekuce u zdejšího soudu a v současné době má další dvě. I to svědčí o tom, že žalovaný měl, resp. má, finanční problémy. To, že žalovaný měl již v minulosti exekuce, žalobkyně vůbec nevzala v potaz. Žalobkyně tak dle názoru soudu nepřezkoumala s náležitou péčí úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva byla absolutně neplatná pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému částku ve výši 100 000 Kč a žalovaný vrátil pouze částku ve výši 7 000 Kč, tudíž co do částky 93 000 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen tuto částku žalobkyni vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 3. 2. 2023 do zaplacení (tedy od data, kdy se žalovaný ocitl v prodlení dle předžalobní výzvy, ve které mu byla poskytnuta lhůta 15 dnů ode dne odeslání předžalobní výzvy). Tuto částku včetně zákonného příslušenství je žalovaný povinen uhradit v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Co se týče zbývající částky ve výši 22 366 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 23. 6. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 93 000 Kč od 23. 6. 2022 do 2. 2. 2023, soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítl. Stejně tak soud zamítl žalobu co do zaplacení částky ve výši 25 609,07 Kč a co do zaplacení úroku ve výši 54,82 % ročně z částky 99 393,81 Kč od 23. 6. 2022 do 16. 7. 2022 ve výši 3 506,16 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 99 393,81 Kč od 17. 7. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 6. 2022 dosáhne částky 298 080 Kč.

22. Soud rovněž poukazuje na to, že na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v dané věci byla smlouva rovněž neplatná pro rozpor s dobrými mravy v otázce celkové výše nákladů poskytnutého úvěru, kdy v uzavřené smlouvě se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku 283 056 Kč, což bylo navýšení o 183 %, což je dle názoru soudu navýšení jednoznačně nepřiměřeně vysoké, sjednané v rozporu s dobrými mravy, a tudíž neplatné.

23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla z větší části neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.