13 C 31/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce státní občan Anonymizováno Anonymizováno bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení výživného

I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému se počínaje dnem 27. 11. 2024 zrušuje.

II. Tím se mění rozsudek Obvodního soudu pro adresa ze dne 5. 3. 2018 č. j. 0 P 667/2016-195 ve výrocích I. a II. ohledně vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne datum k Obvodnímu soudu pro adresa se žalobce jakožto otec zletilého žalovaného domáhal zrušení jeho vyživovací povinnosti, neboť žalovaný již nestuduje a má vlastní příjem. Zrušení vyživovací povinnosti se žalobce domáhal počínaje dnem podání návrhu.

2. Žalovaný se k podané žalobě písemně vyjádřil tak, že s podaným návrhem souhlasí. K výzvě soudu následně doplnil potvrzení o svém zaměstnání.

3. Usnesením Obvodního soudu pro adresa ze dne 13. 1. 2025 č. j. 24 C 382/2024-15 vyslovil Obvodní soud pro adresa svou místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu, v jehož obvodu žije žalovaný.

4. Jednání proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků, když soud oba upozornil na to, že jejich účast (vzhledem k jednoznačnému souhlasnému stanovisku žalovaného) není nezbytně nutná. O termínu jednání byli oba účastníci řádně a včas vyrozuměni.

5. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil zejména následující. Dle rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne 5. 3. 2018 č. j. 0 P 667/2016-195 soud stanovil výživné ze strany žalobce na žalovaného na částku 6 000 Kč měsíčně splatnou do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalovaného. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že v rozhodném období byl zletilý syn stále studentem střední školy a vyživovací povinnost žalobce vůči němu tak trvala. Dle potvrzení o zaměstnání žalovaného je tento zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou jako konstruktér u zaměstnavatele společnosti právnická osoba v Anonymizováno.

6. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

7. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

8. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobce se důvodně domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči svému zletilému synovi, neboť tento již není studentem školy, a naopak nabyl schopnosti sám se živit, když je řádně zaměstnán v pracovním poměru. Ostatně žalovaný sám se zrušením vyživovací povinnosti svého otce vůči němu souhlasil. Soud proto podané žalobě vyhověl a zrušil vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému počínaje dnem datum, tedy dnem podání návrhu. Tímto rozhodnutím došlo ke změně shora citovaného rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne 5. 3. 2018 ve výrocích I. a II. ohledně vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému.

9. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce jako úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení, žalobce se však tohoto nároku výslovně vzdal. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze.