13 C 37/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 52 161,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 000 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 28 133,88 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 210,10 Kč od 30. 7. 2025 do 10. 11. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 210,10 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 1 028,03 Kč zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 52 161,91 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „Smlouva“), kterou uzavřela s žalovanou na základě které žalované poskytla úvěr, který mohla čerpat až do výše 49 300 Kč s možností postupného čerpání, přičemž žalovaná vyčerpala částku ve výši 23 000 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 23 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 457,70 Kč, smluvního úroku 26 923,78 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 73,20 Kč, Poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 660 Kč, poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 19,20 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 028,03 Kč. Dále požaduje úroky z prodlení. Kdyby soud došel k tomu, že je smlouva neplatná, požaduje přiznání toho, o co se žalovaná bezdůvodně obohatila.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovanou prostřednictvím své internetové stránky , Anonymizováno, Smlouvu, na základě které mohla čerpat částku až do výše 49 300 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly obchodní podmínky. Smlouva byla uzavřena prostředky na dálku přes dvoufázové ověření (jak vyplývá ze Smlouvy). Žalovaná čerpala úvěr postupně, a to dne 30. 3. 2025 částku 2 500 Kč, částku 14 500 Kč a částku 5 000 Kč a dne 1. 4. 2025 částku 1 000 Kč, celkem tedy vyčerpala částku 23 000 Kč, který byl převeden na její bankovní účet (dle potvrzení z výpisu z bankovního převodu) a žalovaná se ho zavázala uhradit společně se smluvním úrokem 0.983 % denně z dlužné částky (358,8% ročně) a poplatkem za vyplacení 1,99 % z vyplacené částky (jak vyplývá ze Smlouvy), poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 73,20 Kč, Poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 660 Kč, a poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 19,20 Kč. RPSN tedy tvořilo 1 696,65 %. Žalovaná se dostala do prodlení, a proto jí byla dne 29. 7. 2025 vypovězena Smlouva, přičemž téhož dne jí o tom žalobkyně informovala emailem. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do 10. 11. 2025 (jak vyplývá z předžalobní výzvy ze dne 2. 11. 2025), která byla odeslaná dne 5. 11. 2025 (podací lístek), přičemž měl zaplatit do 3 dnů.

4. Žalobkyně tvrdila, že posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy řádně úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývá, že žalovaná v době uzavření Smlouvy měla příjem 25 158 Kč, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem 3, byla svobodná, výši pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 7 000 Kč, výši pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 5 000 Kč a další výdaje 4 000 Kč. Na výzvu soudu, aby doložila tvrzení a listiny, že řádně zkoumala úvěruschopnost, nedoložila žalobkyně ničeho.

5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou Smlouvu je nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť Smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

7. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu. Žalobkyně sice prokázala, že přenechala žalované částku 23 000 Kč, smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalované, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří. Žalovaná uvedla nereálné výdaje a příjmy, žalobkyně rovněž nezohlednila vyživovací povinnost a skutečnost, že měsíční výdaje na bydlení jsou nereálně. Výše příjmů a výdajů nebyla ničím doložena.

8. Soud dále poukazuje i na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím předmětných úvěrů, neboť v případě předmětné Smlouvy došlo k navýšení jistiny o více než 100 %. Navíc poukazuje na vysokou výši smluvního denního úroku. Soud považuje náklady úvěru za nepřiměřeně vysoké a v rozporu s dobrými mravy. Za situace, kdy nedocházelo k hotovostnímu inkasu splátek, je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí např. Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy.

9. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Vzhledem k tomu, že je smlouva absolutně neplatná, odpadl důvod, na základě kterého žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky. Žalovaná se tedy na její úkor bezdůvodně obohatila o jistinu ve výši 23 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 000 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení podle § 1970 o. z. Výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalované lhůtu k zaplacení a dne 10. 11. 2025 a následující den byla v prodlení. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky.

10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.