13 C 40/2022

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem anonymizována čtyři slova jméno anonymizována dvě slova číslo , příjmení jméno , země zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 650 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 19 650 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,05 % ročně z částky 19 650 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05 % ročně z částky 19 650 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,05 % ročně z částky 19 650 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně z částky 19 650 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12.2017, ve výši 7,50 % ročně z částky 19 650 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně z částky 19 650 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12.2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 19 650 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9,00 % ročně z částky 19 650 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9,00 % ročně z částky 19 650 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 19 650 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 19 650 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, ve výši 7,50 % ročně z částky 19 650 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, z částky 19 650 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 5 350 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 350 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, ve výši 7,05 % ročně z částky 5 350 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, ve výši 7,05 % ročně z částky 5 350 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, ve výši 7,05 % ročně z částky 5 350 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, ve výši 7,05 % ročně z částky 5 350 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12.2017, ve výši 7,50 % ročně z částky 5 350 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně z částky 5 350 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12.2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 5 350 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9,00 % ročně z částky 5 350 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, ve výši 9,00 % ročně z částky 5 350 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 5 350 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 5 350 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, ve výši 7,50 % ročně z částky 5 350 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, z částky 5 350 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

III. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 8 720 Kč od 19. 12. 2007 do 24. 12. 2008 zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému půjčku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit částku 42 400 Kč (představující jistinu 25 000 Kč a souhrnný poplatek 17 400 Kč), a to v 53 týdenních splátkách po 800 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy postoupena žalobkyni. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení a na kapitalizovaný úrok 8 720 Kč představující souhrnný poplatek.

2. Za splnění zákonných podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne 19. 12. 2007 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 42 400 Kč (jistinu 25 000 Kč a tzv. souhrnný poplatek 17 400 Kč), a to v 53 týdenních splátkách po 800 Kč. Převzetí hotovosti potvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě. Žalovaný uhradil dle žaloby právní předchůdkyni žalobkyně částku 8 680 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 došlo k postoupení pohledávky na [právnická osoba] S.á.r.l. s účinností ke dni 1. 7. 2015, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne 25. 6. 2015. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne 17. 9. 2018. Žalovanému byla dle poštovního podacího archu zaslána předžalobní výzva ze dne 15. 2. 2022, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. Dle databáze časových řad [příjmení] činila obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných bankovními ústavy v době uzavření předmětné smlouvy 13,32 % ročně.

4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území [anonymizována dvě slova], jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Při určení mezinárodní příslušnosti soud postupoval podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, kdy v dané věci je dána mezinárodní příslušnost ČR a předmětný právní vztah se řídí právním řádem ČR.

5. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud postupoval dle právní úpravy účinné ke dni vzniku závazkového vztahu, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) účinného do 31. 12. 2013, a dále dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, účinného do 31. 12. 2010. Smlouvy o postoupení pohledávek soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. občanského zákoníku.

6. Dle § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

7. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, a nebo se příčí dobrým mravům.

8. Na smlouvu je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 52 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel.

9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. tohoto občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována.

10. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla v zásadě podána po právu. Soud shledal ustanovení o souhrnném poplatku (kdy se jedná o skrytý smluvní úrok) za neplatné ujednání, když v předmětné smlouvě dohodnutý smluvní úrok 69,6 % považuje soud za nepřiměřeně vysoký a v rozporu s dobrými mravy, když je mnohonásobně vyšší, než je obvyklé a znamená k újmě spotřebitele, tj. žalovaného, značnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy. Soud jako přiměřenou shledal úrokovou míru ve výši obvyklé úrokové míry úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy o půjčce, tedy ve výši 13,32 %. V tomto duchu soud respektuje judikaturu Nejvyššího soudu ČR i judikaturu Krajského soudu v Praze. V této souvislosti soud odkazuje na směrnici Rady ES č. 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a dále např. na nález ÚS ČR pod č. III. ÚS 77/97 ze dne 8. 7. 1997. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku bylo možné při peněžité půjčce dohodnout i úroky (v daném případě tomu tak bylo v podobě sjednaného souhrnného poplatku), nicméně sjednaná úroková míra nemůže výrazně přesahovat obvyklou úrokovou míru při uzavírání obdobných smluv s bankovními subjekty v daném místě a čase. Souhrnný poplatek v předmětné smlouvě nebyl nijak definován, není zřejmé, z čeho se skládá, jak je určen a za co má být žalobkyni vyplacen.

11. V dané věci to tedy znamená, že žalovaný byl povinen zaplatit jistinu 25 000 Kč a smluvní úrok 3 330 Kč (13,32 %), celkem tedy částku 28 330 Kč. Žalovaný zaplatil částku 8 680 Kč, kdy tuto částku je nutno započíst na soudem vypočtený úrok, a dále na jistinu, a proto soud žalobě vyhověl co do částky 19 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení, a ve zbytku žalobu zamítl. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, neboť žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, a to dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 ve spojení s přechodným ustanovením § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.

13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně.