13 C 41/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 184 303,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 184 303,08 Kč spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 154 336,97 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 154 336,97 Kč od 21. 11. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 380 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá zaplacení částky 184 303,08 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum (dále jen „Smlouva“), když žalobkyně půjčila žalovanému částku 150 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 14,99 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, byl úvěr zesplatněn. Žalovaná částka je složena z dluhu na jistině ve výši 154 336,97 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 14 057 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 14 816,23 Kč a poplatku ve výši 1 092,78 Kč. Dále žalobkyně požaduje úroky z prodlení od 21. 11. 2025. Žalovaný ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl zdejší soud ve věci bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze Smlouvy vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 150 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit společně s úrokem ve výši 14,99 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami, splatnými k 20. dni daného kalendářního měsíce ve výši 2 712 Kč, a to od 8/2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek, prohlásila žalobkyně v souladu se Smluvními podmínkami úvěr za splatný, jak vyplývá z upomínky ze dne 3. 12. 2024, ve které vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu a upozornila ho na to, že neuhradí-li dlužné částky, dojde k zesplatnění zbylé dlužné částky ke dni 1. 2. 2025, o čemž následně žalovaného informovala, jak vyplývá z oznámení ze dne 1. 2. 2025. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 17. 9. 2025, kterou žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dlužné částky. Ani přesto neuhradil.

4. S ohledem na datum sjednání úvěru vycházel soud při právním posouzení věci ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.

5. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť ji uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti).

7. Žalobkyně doložila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to výpisy z bankovního účtu vedeného u žalobkyně, kde mohla posoudit příjmy a výdaje žalovaného a došlo k závěru, že byl úvěruschopný v době uzavírání Smlouvy.

8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně žalovanému dle předložených důkazů poskytla spotřebitelský úvěr a žalovaný se ho zavázal řádně a včas splácet, avšak porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, když se dostal se s úhradou splátek do prodlení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru.

9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení, když žalovaný se dostal s platbami do prodlení. Sjednané smluvní úroky ve výši 14,99 % ročně pak považuje soud za zcela přiměřené, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, tedy za platně sjednané. Soud žalobkyni dále přiznal nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, když žalovaný se dostal s úhradou splátek do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu. Při posouzení postupoval soud podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení sestávají ze dvou paušálních náhrad výdajů po 2x300 Kč (žaloba a výzva, tj. 600 Kč) a zaplaceného soudní poplatku ve výši 6 780 Kč. Lhůtu k plnění soud podle § 160 odst. l o. s. ř. určil jako třídenní. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami. Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb.).