13 C 44/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem jméno advokáta sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem adresa Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno o zaplacení 75 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 75 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 75 000 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 16 810 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 75 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v měsíčních splátkách po částce 7 500 Kč. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář, dostal se do prodlení a nereagoval ani na zaslané upomínky. Na jistinu pohledávky žalovaný neuhradil dosud ničeho. Žalobkyně zároveň požaduje náklady za upomínkování v celkové výši 1 000 Kč a zároveň zákonný z prodlení z žalované částky od 26. 2. 2025 do zaplacení.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor, ve kterém zejména namítl, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť žalobkyně porušila svou zákonnou povinnost řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost. Stejně tak žalovaný poukázal na nepřiměřenost stanovené úplaty za poskytnutí úvěru, kdy tato úplata je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný je toho názoru, že je povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru. Co do zbytku navrhl podanou žalobu zamítnout a zároveň navrhl, aby mu bylo umožněno dluh uhradit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.

3. Jednání proběhlo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků i jejich právních zástupců, když se všichni z jednání řádně omluvili a k jednání se nedostavili.

4. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 500 Kč. Ve smlouvě byla sjednána měsíční úroková sazba ve výši 10 % a RPSN ve výši 213,84 %. Celkový úrok pak představoval částku 90 000 Kč, kdy žalovaný měl vrátit celkovou částku 165 000 Kč. Dle přílohy č. 1 smlouvy žalobkyně přezkoumala úvěruschopnost spotřebitele, kdy vycházela z průměrného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 39 278 Kč a z nákladů na bydlení žalovaného ve výši 3 000 Kč. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka ve výši 55 105 Kč použita na úhradu jiného dluhu žalovaného a částka ve výši 19 895 Kč byla zaslána na bankovní účet žalovaného. Dle upomínky č. 1 a 2 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Dle předžalobní výzvy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu nejpozději do 25. 2. 2025.

5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku.

6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kde má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužníkem poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2991 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 75 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 500 Kč spolu se smluvním úrokem. Soud má rovněž za prokázané, že úvěr byl žalovanému řádně vyplacen a že žalovaný na poskytnutou částku neuhradil ničeho. Soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to stran povinnosti žalobkyně splnit před uzavřením smlouvy její zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (tedy jeho schopnost úvěr řádně splácet). V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr i přesto, že nezkoumala řádně jeho příjmy a především výdaje, respektive vycházela pouze z průměrného čistého měsíčního příjmu žalovaného a skutečné výdaje žalovaného již nepřezkoumávala. Náklady na živobytí a na bydlení žalovaného byly dle názoru soudu uvažovány v naprosto nereálných (velmi nízkých) částkách. Nelze ani přehlédnout, že žalobkyně poskytla žalovanému předmětný úvěr, kterým byl z větší části hrazen jeho předchozí úvěr. Je tak více než evidentní, že žalovaný už měl problémy se splácením předchozího úvěru a žalobkyně na to nereagovala, a přesto mu poskytla další úvěr. Přestože žalovaný měl relativně dostatečné příjmy, tak tyto mu evidentně nedostačovaly a své potřeby řešil právě tím, že si bral úvěry. Žalobkyně tak nesplnila svou zákonnou povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalovaného s náležitou péčí, tuto splnila výlučně formálně a nepředložila doklady o zkoumání především výdajů žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva byla absolutně neplatná pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Jelikož žalobkyně prokázala, že žalovanému byl úvěr ve výši 75 000 Kč poskytnut a zároveň žalovaný nedoložil, že by uhradil jakoukoliv část tohoto úvěru, žalovaný se do částky 75 000 Kč bezdůvodně obohatil, když přijal plnění od žalobkyně na základě neplatného právního titulu. Je tak povinen žalobkyni žalovanou částku vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky ve výši 75 000 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, tedy od data, kdy se žalovaný ocitl v prodlení dle předžalobní výzvy, ve které mu byla poskytnuta lhůta do 25. 2. 2025. Zároveň soud přiznal žalobkyni i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč za zaslané upomínky žalovanému, které shledal v přiměřené výši. Tyto částky včetně zákonného příslušenství je tak žalovaný povinen uhradit v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Pokud jde o návrh žalovaného, aby mu soud umožnil splácet dluh ve splátkách à 1 000 Kč měsíčně, je nutno uvést, že soud žalovaného poučil, aby dostatečně dotvrdil a doložil své aktuální příjmy a výdaje a celkovou sociální situaci, na což žalovaný nijak nereagoval.

20. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 16 810 Kč představující uhrazený soudní poplatek ve výši 3 040 Kč a dále náhradu za právní zastoupení žalobkyně, kdy právnímu zástupci žalobkyně náleží náhrada za celkem 3 úkony právní pomoci à 4 140 Kč dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 advokátního tarifu a § 11 odst. 1 písm. a) d) advokátního tarifu za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podanou žalobu včetně náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 3 x 450 Kč. Celkem tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 16 810 Kč (3 040 Kč + 3 x 4 140 Kč + 3 x 450 Kč). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. Nad rámec uvedeného soud poukazuje rovněž i na to, že na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že v dané věci byla smlouva o úvěru rovněž neplatná pro rozpor s dobrými mravy v části týkající se nákladů poskytnutého úvěru, neboť celkový sjednaný smluvní úrok představoval částku ve výši 120 % z poskytnuté jistiny a celková náhrada nákladů za poskytnutý spotřebitelský úvěr představovala navýšení o 220 % z poskytnuté jistiny, což je dle názoru soudu jednoznačně nepřiměřeně vysoká náhrada, sjednaná v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatná.