13 C 48/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: jméno FO , narozený datum narození , státní příslušnice Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno bytem adresa o zaplacení 15 438 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkynia) částku ve výši 3 308 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 008 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení,b) částku ve výši 12 130 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 830 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 373 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem doručeným ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 15 438 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná coby vlastník/provozovatel osobního automobilu RZ , SPZ, se zdvihovým objemem válců nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 (dále nejen „předmětné vozidlo č. 1“) neměla v období od 4. 3. 2024 do 6. 5. 2024, tedy 64 dní (dále jen „1. rozhodné období“) sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v důsledku čehož jí vznikla povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu ve výši 3 008 Kč. Dále byla žalovaná vlastník/provozovatel osobního automobilu RZ , SPZ, se zdvihovým objemem válců 1 850 cm3 do 2 500 cm3 (dále jen „2. vozidlo“) a neměla sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v období od 10. 10. 2023 do 8. 4. 2024, tedy 182 dní (dále jen „2. rozhodné období“), v důsledku čehož jí vznikla povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu ve výši 11 830 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2x300 Kč a na zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaná je vlastníkem/provozovatelem (zjištěno z výpisu údajů o vozidlech), přičemž v 1. a 2. rozhodném období neměla k předmětným vozidlům 1 a 2 sjednáno povinné ručení. Denní sazba příspěvku činila 47 Kč za 1. vozidlo a za 2. vozidlo 65 Kč (zjištěno z Výzev k úhradě příspěvků). Splatnost v případě 1. rozhodného období byla určena podle výzvy k úhradě příspěvku odeslané dne 27. 6. 2024 (dle podacího poštovního archu), přičemž žalovaná měla zaplatit do 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost v případě 1. vozidla nastala dne 10. 9. 2024. V případě 2. vozidla byla splatnost určena podle výzvy k úhradě příspěvku doručené dne 13. 8. 2024, kdy měla zaplatit do 60 dnů od doručení výzvy. Splatnost v případě 2. vozidla nastala dne 12. 10. 2024. (zjištěno z upomínek a z výpisu ze sledování poštovních zásilek). Před podáním žaloby vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu (zjištěno z předžalobní výzvy včetně podacího lístku). Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.

4. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaná je státním příslušníkem , Anonymizováno, , zabýval se soud nejdříve otázkou své pravomoci. Při posouzení pravomoci vyšel soud z čl. 4 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), na základě nichž shledal svou pravomoc pro rozhodnutí sporu, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky. Rozhodným právem pro posouzení sporu je pak v souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, právo české, neboť jde o závazek přispívat do Garančního fondu , právnická osoba, , tedy tento závazek nejúžeji souvisí s Českou republikou.

5. Spor mezi účastníky řízení soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „občanský zákoník“), zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění do 31. 3. 2024, (dále jen „původní zákon“) zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) a dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. ve znění do 31. 3. 2024 a vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb.

6. Žalovaná tím, že neměl v rozhodném období sjednané povinné ručení ke svému vozidlu, které bylo v daném období evidované v registru vozidel jako provozované, porušila povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 původního zákona a v § 6 odst. 1 zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vznikla jí tak povinnost uhradit žalobkyni jako oprávněné osobě za každý den porušení uvedené povinnosti příspěvek dle § 4 odst. 1 původního zákona a dle § 45 odst. 2 daného zákona. Výši příspěvku stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. a vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb. V rozhodném období příspěvek pro osobní automobily se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně činil 65 Kč denně, celkem tedy za 67 dní bez pojištění částku 4 355 Kč. Podmínkou nároku je podle § 4 odst. 6 původního zákona a § 47 daného zákona. Žalobkyni dále vzniklo dle § 4 odst. 4 původního zákona a podle § 45 odst. 2 daného zákona právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.

7. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, přičemž bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobkyni zaplatila, případně že zaplatila více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Žalovaná však zůstala ve sporu pasivní a k žalobě se nevyjádřila. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalovaná se dostala s úhradou příspěvku do prodlení, a proto soud přiznal žalobkyni rovněž nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek (ode dne následujícího po splatnosti příspěvku), a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.). Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 14b advokátního tarifu ve znění ke dni provedení jednotlivých úkonů. Náklady řízení sestávají ze 2 úkonů právní služby (převzetí a výzva) po 200 Kč, tj. 400 Kč, 1 úkonu právní služby po 400 Kč (žaloba), tří paušálních náhrad po 100 Kč, tj. 300 Kč, náhrady 21 % DPH počítané z částky 1 300 Kč, tj. 273 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 800 Kč.