13 C 91/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného v ČR naposledy bytem adresa žalovaného t. č. neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o zaplacení 42 589 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 42 589 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 655 Kč od 16. 11. 2020 do zaplacení, dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 418 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 516 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, a to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. České republice – Okresnímu soudu v Příbrami se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 350 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost uhradit shora specifikovanou částku včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalovaná částka představuje náklady žalobkyně za poskytnutou zdravotní péči žalovanému ve [anonymizována dvě slova] [část obce] v období od 8. 10. 2020 do 20. 10. 2020 na základě smlouvy o poskytnutí zdravotní péče. Žalovaný nepředložil žádný doklad o pojištění v rámci veřejného zdravotního pojištění a zároveň bylo žalobkyní zjištěno, že žalovaný není pojištěn v rámci systému veřejného zdravotního pojištění ani v ČR, ani ve svém domovském státě. Žalovaný je tak povinen hradit náklady poskytnutých zdravotních služeb sám. Náklady za poskytnutou zdravotní péči představují částku ve výši 38 655 Kč za ošetření od 8. 10. do 16. 10. 2020, která byla vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 16. 10. 2020 splatnou dne 15. 11. 2020, kterou žalovaný převzal osobně. Dále částku ve výši 418 Kč za převoz zdravotnickou dopravní službou dne 16. 10. 2020 na základě faktury [číslo] ze dne 19. 10. 2020 splatnou dne 18. 11. 2020 a dále částku ve výši 3 516 Kč za další ošetření žalovaného na urgentním příjmu dne 20. 10. 2020 na základě faktury [číslo] ze dne 21. 10. 2020 splatnou dne 20. 11. 2020 Cena za poskytnutou zdravotní péči byla stanovena jako součin hodnoty bodů a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb. Žalovaný na předžalobní výzvu nereagoval a dosud neuhradil ničeho. Žalobkyně předložila ke svým tvrzením listinné důkazy.

2. Soud z úřední povinnosti pátral po pobytu žalovaného, nepodařilo se mu však žalovaného obeslat, ani na adrese jeho bydliště v Maďarsku. Dle zprávy Policie ČR ze dne 11. 6. 2021 bylo zjištěno, že dne 8. 1. 2021 se odstěhoval do Běloruska, a více v ČR není k zastižení. Soud proto usnesením ze dne 7. 10. 2021 č. j. 13 C 91/2021 – 92 ustanovil žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu opatrovníka z řad advokátů.

3. Opatrovník žalovaného se k podané žalobě vyjádřil tak, že k podpisu smlouvy mezi účastníky došlo až dne 13. 10. 2020 a za období od 8. 10. do 13. 10. žádná smlouva o poskytnutí zdravotní péče mezi účastníky pak uzavřena nebyla. Navíc poukázal na to, že žalovaný jako cizinec nerozuměl dobře českému jazyku, a za takové situace pak nesrozumitelný projev vůle působí neplatnost právního úkonu. Žalobkyně dle názoru opatrovníka neprokázala, že došlo k poskytnutí zdravotní péče v žalovaném rozsahu a že žalovanému byla poskytnuta nezbytná péče. Opatrovník žalovaného dále namítal, že dle vyjádření žalobkyně měl být žalovaný hospitalizován až do dne 16. 10. 2021. Dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 33 Cdo 2487/2012 a závěrem navrhl podanou žalobu zamítnout.

4. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující. Dle smlouvy o poskytnutí zdravotní péče uzavřené dne 13. 10. 2020 poskytla žalobkyně žalovanému zdravotní péči v rozsahu nezbytně nutném pro záchranu jeho života a zdraví a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní cenu v souladu s platným ceníkem výkonů žalobkyně. Dle faktury [číslo] žalobkyně vyúčtovala [anonymizováno] žalovaného za období od 8. 10., kdy byl přijat na [anonymizována tři slova], do 16. 10. 2020, kdy byl propuštěn, a to na částku 38 655 Kč. Na této faktuře je podpis žalovaného, který ji převzal dne 16. 10. 2020. Příloha k této faktuře pak obsahuje kompletní soupis vykonaných úkonů zdravotní péče ve prospěch žalovaného. Dle faktury [číslo] vyúčtovala žalobkyně žalovanému za převoz z nemocnice do bydliště žalovaného částku 418 Kč, kdy žalovaný byl propuštěn dne 16. 10. 2020. Příloha k faktuře pak obsahuje položku transport žalovaného s částkou 418 Kč. Dle příkazu ke zdravotnímu transportu byl žalovaný odvezen z nemocnice dne 16. 10. 2020, neboť nebyl schopen transportu městskou hromadnou dopravou. Dle faktury [číslo] žalobkyně vyúčtovala poskytnutí zdravotní péče žalovanému na částku 3 516 Kč za ošetření na urgentním příjmu dospělých dne 20. 10. 2020. Příloha k této faktuře pak obsahuje soupis jednotlivých úkonů zdravotní péče. Dle zprávy [anonymizována dvě slova] ze dne 25. 11. 2020 nebyl žalovaný zdravotně pojištěn ani v ČR ani ve svém domovském státě. Dle předžalobní výzvy ze dne 5. 2. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, kdy předžalobní výzva byla adresována na jeho poslední známé bydliště. Dle poštovního podacího archu ze dne 8. 2. 2021 byla tato předžalobní výzva zaslána rovněž na toto bydliště žalovaného. Dle záznamu o ošetření na [anonymizována dvě slova] byl žalovaný ošetřen dne 8. 10. 2020 a zároveň převzat k hospitalizaci. V této zprávě je mimo jiné uvedeno, že kontakt s pacientem je obtížný pro jazykovou bariéru. Dle příjmové zprávy ze dne 9. 10. 2020 je žalovaný původem z Maďarska a v ČR již je 15 let, z toho rok bez práce. Dle epikrízy ze dne 15. 10. 2020 byl domluven převoz žalovaného následující den na ubytovnu v [část obce]. Dle záznamu o ošetření na [anonymizována dvě slova] ze dne 20. 10. 2020 byl téhož dne žalovaný ošetřen a zároveň propuštěn. Dle uznání dluhu ze dne 16. 10. 2020 uznal žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni spočívající v poskytnutí zdravotní péče ve Fakultní nemocnici [část obce] za období od 9. 10. 2020 do 16. 10. 2020 se splatností ke dni 15. 11. 2020. V tomto uznání není specifikována výše dluhu s příslušenstvím.

5. Vzhledem k tomu, že žalovaný je maďarský státní občan, musel soud nejprve řešit otázku své pravomoci (resp. mezinárodní příslušnost) a otázku rozhodného práva. Dle nařízení Rady EU [číslo] jeho článku 4 bod 1, resp. článku 7 bod 1 písm. a) má zdejší soud pravomoc ve věci rozhodnout bez ohledu na státní příslušnost žalovaného. Rozhodným právem je pak dle nařízení Rady EU [číslo] české právo dle článku 4 odst. 1 písm. b), neboť zdravotní péče byla žalovanému poskytnuta v ČR a poskytovatel zdravotní péče má sídlo rovněž v ČR.

6. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., zákon o zdravotních službách, v platném znění, je pacient povinen při poskytnutí zdravotních služeb uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb neuhrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

7. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaného zákonného ustanovení tak soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána zcela po právu, neboť žalobkyně veškerá svá žalobní tvrzení řádně doložila listinnými důkazy. Soud má za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta žalobkyní zdravotní péče v rozsahu podané žaloby, a to nejprve za ošetření dne 8. 10. 2020, následnou hospitalizaci až do dne 16. 10. 2020 za částku ve výši 38 655 Kč, dále za převoz [anonymizována tři slova] dne 16. 10. 2020 za částku 418 Kč a dále za další ošetření na [anonymizována dvě slova] dne 20. 10. 2020 za částku ve výši 3 516 Kč. Rozsah poskytnuté zdravotní péče žalobkyně řádně doložila předloženými fakturami včetně soupisu vyúčtování, soud tak žádné pochybnosti o rozsahu poskytnuté zdravotní péče žalovanému neshledal. Je třeba poukázat na to, že žalovaný sám podepsal převzetí faktury ze dne 16. 10. 2020 a téhož dne podepsal i uznání dluhu. Dne 13. 10. 2020 pak podepsal smlouvu o poskytnutí zdravotní péče. K námitkám opatrovníka žalovaného je třeba uvést, že i v případě, že by mezi účastníky nebyla smlouva o poskytnutí zdravotní péče uzavřena písemně, tak by byla platná, neboť zákon nevyžaduje uzavření této smlouvy v písemné formě. Stejně tak námitka opatrovníka žalovaného, že zdravotní péče byla žalovanému poskytována až do dne 16. 10. 2021, není důvodná, neboť se jednalo pouze o písařskou chybu žalobkyně v písemném vyjádření k vyjádření opatrovníka žalovaného. Ani námitka opatrovníka žalovaného o tom, že uzavřená smlouva mezi účastníky byla neplatná pro neurčitost a nesrozumitelnost, když žalovaný neovládal dobře český jazyk, není dle názoru soudu důvodná. Přestože v lékařské zprávě je uvedeno, že komunikace s žalovaným byla pro jazykovou bariéru obtížná, rovněž bylo uvedeno, že v ČR již pobývá 15 let a soud tak nemá pochybnosti o tom, že žalovaný velmi dobře věděl, že musí být zdravotně pojištěn, a v případě, že není, je povinen si poskytnutou zdravotní péči hradit ze svého. Opatrovník žalovaného poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 2487/2012, které se však dle názoru soudu na tento případ nedá aplikovat, neboť v daném případě měl pacient sjednáno veřejné zdravotní pojištění. Soud se rovněž neztotožnil s tím, že by poskytnutá zdravotní péče žalovanému nebylo nezbytně nutná – naopak, žalovaný byl přijat na [anonymizována dvě slova] a hned poté i [anonymizováno], tedy jeho stav byl vážný. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému řádně zdravotní péči v rozsahu vyúčtování dle předložených faktur a vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl účastníkem veřejného zdravotního pojištění, byl dle zákona povinen náklady vyúčtované zdravotní péče uhradit ze svého, což dosud neučinil. Soud proto podané žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost uhradit žalované částky včetně zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný neuhradil dlužné částky ve lhůtě splatnosti, a to vše dle § 160 odst. 1 o. s. ř. v zákonné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku.

9. Protože žalovaný byl ve věci zcela neúspěšný, byl by dle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinen uhradit i náklady státu v podobě odměny opatrovníka žalovaného, kterým je advokát. Vzhledem k tomu, že žalovaný je neznámého pobytu, území ČR již prokazatelně opustil a zdržuje se nejspíše někde na území Běloruska, rozhodl soud tak, že nepřiznal České republice – Okresnímu soudu v Příbrami právo na náhradu nákladů řízení, neboť toto právo by dle názoru soudu bylo nevymahatelné.

10. V souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. pak soud přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, které jí v této věci vznikly, a to ve výši 3 350 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 130 Kč, dále dvou úkonů po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (dále jen„ paušální náhrada“) za podanou předžalobní výzvu a žalobu, dále z paušální náhrady ve výši 300 Kč za písemné vyjádření ve věci, paušální náhrady ve výši 300 Kč za přípravu účasti na jednání a paušální náhrady ve výši 300 Kč za účast na jednání, a dále z náhrady cestovních nákladů ve výši 120 Kč (za cestu veřejnou dopravou z [obec] do [obec] a zpět). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v zákonné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku.