14 C 130/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Pelcnerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně trvale bytem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného t.č. anonymizována tři slova , obec u obec o výživné neprovdané matky

I. Žalovaný je povinen přispívat od 1. 2. 2021 do 13. 6. 2022 na výživu žalobkyně částkou 1 000 Kč měsíčně splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

II. Dlužné výživné za dobu od 1. 2. 2021 do 31. 7. 2021 ve výši celkem 6 000 Kč je žalovaný povinen splácet v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba, že žalovaný je povinen přispívat od 1. 2. 2021 do 13. 6. 2022 na výživu žalobkyně částkou 2 500 Kč měsíčně, se zamítá.

IV. Žaloba, že žalovaný je povinen přispívat od 14. 6. 2022 do 30. 6. 2022 na výživu žalobkyně částkou 3 500 Kč měsíčně, se zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Navrhovatelka podala dne 20. 4. 2021 u Okresního soudu Plzeň – jih shora uvedený návrh, který byl postoupen zdejšímu soudu dne 28. 6. 2021, mimo jiné s tím, že se jim ze společného soužití dne [datum] narodil syn [jméno], k němuž bylo otcovství uznáno souhlasným prohlášením rodičů, od konce ledna 2021 nevedou rodinné společenství, nezletilý byl svěřen do její péče a žalovanému vyměřeno výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Navrhla vyměřit žalovanému výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně od 1. 2. 2021 do 30. 6. 2022.

2. Žalovaný mimo jiné uvedl, že primárně s návrhem souhlasí, nikoliv však s výší požadovaného výživného, byl by ochoten přispívat na výživu neprovdané matky maximálně 1 000 Kč měsíčně, protože má další dvě vyživovací povinnosti, je nemajetný, počátkem února 2021 mu žalobkyně řekla, aby odešel, což učinil a odstěhoval se do původního bydliště, na její výživu ničím dosud nepřispěl.

3. Ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal soud v nepřítomnosti žalobkyně, která se k jednání nedostavila, ačkoliv byla včas a řádně předvolána, omluvila se, o odročení jednání nepožádala, přičemž s ohledem na obsah spisu a předmět věci nepovažoval soud její osobní účast u jednání za nezbytnou.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázané, že ze společného soužití účastníků se jim dne [datum] narodil syn [jméno], k němuž péče byla upravena pravomocně ke dni 9. 4. 2021 rozsudkem Okresního soudu Plzeň – jih, kterým byla schválena dohoda rodičů, dle které byl nezletilý svěřen do péče matky a otec se zavázal přispívat na jeho výživu od 1. 4. 2021 částkou 3 000 Kč měsíčně, zároveň bylo rozhodnuto o úpravě styku otce s nezletilým, přičemž opatrovnický soud uzavřel, že od ledna 2021 nevedou rodiče rodinné společenství, péči o nezletilého zajišťuje matka, která je na rodičovské dovolené s příjmem 9 000 Kč měsíčně, bydlí v pronajatém bytě s náklady 9 200 Kč měsíčně, 600 Kč měsíčně hradí elektřinu, 300 Kč telefon, 350 Kč internet a 130 Kč koncesionářské poplatky, 500 Kč čtvrtletně pak hradí za plyn, dalších 300 Kč důchodové připojištění a 505 Kč měsíčně úrazové pojištění za sebe i nezletilého a stavební spoření, je nemajetná. Otec bydlí v pronajatém bytě 1+kk s příslušenstvím s náklady na bydlení celkem 10 500 Kč měsíčně, zaměstnán je jako dělník s příjmem kolem 24 000 Kč měsíčně čistého, za dojíždění do zaměstnání zaplatí kolem 1 500 Kč měsíčně, splácí úvěr v částce 583 Kč měsíčně, který bude splácet ještě necelý rok a úrazové pojištění 750 Kč měsíčně, s nezletilým se stýká, je nemajetný, má další dvě vyživovací povinnosti, a to k dceři [jméno] [příjmení], [datum narození] ve výši 3 000 Kč měsíčně a k nezletilému (rozsudek Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 15. 3. 2021, č.j. 3 Nc 9/2021-64, který nabyl právní moci dne 9. 4. 2021, vyjádření žalovaného).

5. Podle § 920 odst. 1 věta první občanského zákoníku, není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.

6. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, byť z části, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, neboť žalovaný na výživu žalobkyně nejméně od 1. 2. 2021 ničím nepřispěl, přičemž za přiměřenou považoval prvostupňový soud částku 1 000 Kč měsíčně, protože nelze přehlédnout, že kromě žalobkyně má žalovaný další dvě vyživovací povinnosti, a to ve výši celkem 6 000 Kč měsíčně, na druhou stranu žalobkyně pobírá rodičovský příspěvek 9 000 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že bylo o výživném rozhodováno zpětně, vznikl žalovanému za dobu od 1. 2. 2021 do 31. 7. 2021 dluh ve výši celkem 6 000 Kč, který je povinen splácet v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nezaplacením jedné ze splátek včas a řádně se stane splatným celý dluh najednou. V rozdílu pak byla podaná žaloba zamítnuta, a to včetně nároku uplatněného do 30. 6. 2022, neboť žalovaný je ze zákona povinen přispívat na výživu žalobkyně jako matky jeho nezletilého dítěte, pouze do dvou roků věku dítěte.

7. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla od placení soudního poplatku osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. c) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, přešla tato povinnost v rozsahu vyhovění žalobě na žalovaného podle § 2 odst. 3 věta první citovaného zákona, který byl zavázán zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to s přihlédnutím k položce 7 písm. a) Sazebníku poplatků.

8. Ve smyslu § 23 věta první z.ř.s. rozhodl soud o nákladech řízení tak, že každý z účastníků si hradí náklady, které mu s vedením tohoto řízení vznikly, sám.