14 C 144/2023

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Pelcnerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , o výživné a náklady neprovdané matky

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně od 12. 4. 2023 do 11. 4. 2025 částkou 1 500 Kč měsíčně splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

II. Dlužné výživné za dobu od 12. 4. 2023 do 31. 10. 2023 ve výši 9 950 Kč je žalovaný povinen splácet v měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně od 12. 4. 2023 do 11. 4. 2025 částkou 500 Kč měsíčně splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 000 Kč na pořízení výbavičky a to v měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do 15. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

V. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 000 Kč na pořízení výbavičky, se zamítá.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne 20. 9. 2023 ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu mimo jiné s tím, že rozsudkem Okresního soud v Příbrami ze dne 14. 9. 2023, sp. zn. 0 Nc 5205/2023, bylo určeno otcovství k nezletilému, který byl svěřen do její výlučné péče a žalovanému bylo vyměřeno výživné od 1. 9. 2023 částkou 3 000 Kč měsíčně, ten jí během těhotenství a ani po narození dítěte ničím nepřispěl na pořízení výbavičky ani na její výživu. Žalobkyně od května 2023 pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 5 000 Kč měsíčně, má ještě vyživovací povinnost k nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené v roce 2017. Žalovaný je svobodný, má vyživovací povinnost ještě k nezletilé dceři, kterou má ve vlastní péči, zaměstnán je s příjmem 33 000 Kč měsíčně. Navrhla vyměřit žalovanému výživné neprovdané matky ve výši 2 000 Kč měsíčně od narození nezletilého do 11. 4. 2025 a dalších 12 000 Kč na pořízení výbavičky.

2. Ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal soud v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, ačkoliv byl včas a řádně předvolán, z jednání se dne 8. 11. 2023 písemně omluvil a požádal o jeho odročení s tím, že je nepojízdný, vozidlo má v autoservisu, navíc by se nestačil včas dopravit k vyzvednutí dcery [jméno] [příjmení], kterou má ve výlučné péči, ze školní družiny v [obec] do 15:30 hodin. Soud žádosti žalovaného nevyhověl, neboť ji ničím nedoložil, podána byla„ na poslední chvíli“, přičemž s ohledem na obsah jak předmětného spisu, tak i připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 0 Nc 5205/2023 a předmětu sporu nepovažoval soud jeho osobní účast u jednání ani za nezbytnou.

3. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 0 Nc 5205/2023 a vyjádření matky soud zjistil a vzal za prokázané, že účastníkům se dne [datum] narodil syn [jméno], s nímž se žalovaný nestýká, nad rámec běžného výživného mu nic neposkytuje. Žalobkyně bydlí s nezletilým sama v sociálním bytě s náklady 8 200 Kč měsíčně, 5 000 Kč pobírá příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek má ve výši 10 000 Kč měsíčně a 860 Kč měsíčně přídavek na dítě, jiné příjmy nemá, je nemajetná. Z výbavičky stál kočárek 5 000 Kč, autosedačka 2 000 Kč, používají ji její rodiče, když vozí nezletilého v jejich autě, ona automobil nevlastní, 3 500 Kč stála postýlka s matrací, 2 000 Kč pleny, přičemž ty stojí v průměru cca 1 000 Kč měsíčně, cca 2 000 Kč stála kosmetika, 500 Kč vlhčené ubrousky, 300 Kč plastová vanička, cca 2 500 Kč základní oblečení, převážnou část věcí kupovala přes internet, facebook, něco i od kamarádek. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 9. 2023, č. j. 0 Nc 5205/2023-29, který dne 2. 10. 2023 nabyl právní moci, bylo určeno, že otcem nezletilého [jméno] je žalovaný a současně byla schválena dohoda rodičů, na jejímž základě byl nezletilý svěřen do péče matky (žalobkyně) a žalovaný se zavázal přispívat na jeho výživu od září 2023 částkou 3 000 Kč měsíčně. Soud přitom vyšel z jeho příjmu ve výši 33 000 Kč měsíčně a dále z toho, že má ještě vyživovací povinnost k dceři [jméno]. Dalším soudním rozhodnutím z 23. 11. 2023, č. j. 0 Nc 5205/2023-49 byly upraveny poměry k nezletilému od jeho narození do 31. 8. 2023 a to shodně jako v předchozím rozhodnutí.

4. Podle § 920 odst. 1 věta první občanského zákoníku, není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.

5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, byť z části, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, neboť žalovaný na výživu žalobkyně od narození nezletilého ničím nepřispěl, přičemž za přiměřenou považoval prvostupňový soud částku 1 500 Kč měsíčně s přihlédnutím k výdělkovým možnostem a schopnostem žalovaného, jakož i tomu, že má další vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, které má ve výlučné péči, na druhou stranu žalobkyně pobírá rodičovský příspěvek 10 000 Kč měsíčně, přídavek na dítě 860 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení 5 000 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že bylo o výživném rozhodováno zpětně, vznikl žalovanému za dobu od 12. 4. 2023 do 31. 10. 2023 dluh ve výši celkem 9 950 Kč, který je povinen splácet v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nezaplacením jedné ze splátek se stane splatným celý dluh najednou. V rozdílu pak byla podaná žaloba zamítnuta. Zároveň soud rozhodl i o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na pořízení výbavičky částku 9 000 Kč, kterou považuje za přiměřenou, neboť kromě oblečení, kosmetiky a plen, kupovala kočárek, postýlku, autosedačku a vaničku, vše v celkové výši téměř 18 000 Kč. Žalovaného soud zavázal povinností uhradit polovinu těchto nákladů s tím, že uvedenou částku mu umožnil splácet ve splátkách po 500 Kč měsíčně, splatných vždy do 15. dne příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to rovněž pod ztrátou výhody splátek. Protože však žalobkyně nárokovala za pořízení výbavičky celkem 12 000 Kč, nezbylo soudu, než v rozdílu do částky 3 000 Kč podanou žalobu zamítnout, neboť ji nepovažoval za důvodnou.

6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla od placení soudního poplatku osvobozena, přešla podle § 11 odst. 2 písm. c) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tato povinnost v rozsahu vyhovění žalobě na žalovaného podle § 2 odst. 3 věta první citovaného zákona. Ten je povinen uhradit soudní poplatek stanovený dle položky 7 písm. a (výživné) a položky 1 bod 1 písm. a (výbavička) v celkové výši 1 500 Kč České republice na účet Okresního soudu v Příbrami do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

7. Ve smyslu § 23 věta první z. ř. s. rozhodl soud o nákladech řízení tak, že každý z účastníků si hradí náklady, které mu s vedením tohoto řízení vznikly, sám.