14 C 189/2020

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr Josefem Pelcnerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem anonymizována čtyři slova. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem datum, PSČ obec o zaplacení 21 440 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 000 Kč s 9,25 % úrokem z prodlení ročně od 10. 2. 2009 do 30. 6. 2009 a dále v každém pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, ve výši odpovídající repo sazbě stanovené ČNB pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 440 Kč s 9,25 % úrokem z prodlení 10. 2. 2009 do 30. 6. 2009 a dále v každém pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, ve výši odpovídající repo sazbě stanovené ČNB pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

III. V části, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok z prodlení k 26. 2. 2016 ve výši 814,91 Kč a úrok z prodlení ve výši repo sazbě stanovené ČNB pro první den příslušného kalendářního pololetí, v každém pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o 7 procentních bodů z částky 1 505,82 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, se řízení zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne 30. 10. 2020 ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu z níže popsaných důvodů, přičemž usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 12. 2020, č. j. 14 C 189/2020-33, byli účastníci vyzvání ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. ke zjištění stanovisek k zamýšlenému postupu soudu podle § 115a o. s. ř. (projednání věci bez nařízení jednání), účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a proto nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.

2. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, sídlem adresa, IČO) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o půjčce číslo na částku 15 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž se zavázal vrátit žalobkyni celkem 25 440 Kč (15 000 Kč jistina, 10 440 Kč souhrnný poplatek) v 53 týdenních splátkách po 480 Kč s poslední splátkou datum, žalovaný uhradil žalobkyni celkem 4 000 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný dosud neuhradil žalobkyni 11 000 Kč, přestože byl o zaplacení upomenut (§ 497 a § 499 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a § 524 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013). V tomto případě posoudil soud věc podle dosavadních právních předpisů, a to v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 věty první občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla mu zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení podle § 517 odst. 1 věty první, odstavec dva občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, jejichž výše odpovídala příslušnému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (§ 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal okolnosti, pro které by měl v tomto konkrétním případě určit lhůtu k plnění delší, ve smyslu § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., nebo stanovit, že peněžité plnění může být ve splátkách, neboť žalovaný na svoji obranu nic netvrdil. V rozdílu pak byla podaná žaloba včetně příslušenství zamítnuta, neboť ujednání ohledně souhrnného poplatku považoval soud za ujednání nepřiměřené a odporující dobrým mravům (sjednaný poplatek představuje 69,6 % poskytnuté půjčky a nelze jej tak považovat ani za řádně sjednaný úrok ve smyslu § 497 obchodního zákoníku), tudíž žalobkyni vznikl nárok pouze na úhradu neuhrazené jistiny (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017, č. j. 19 Co 232/2017-66). Závěrem považuje prvostupňový soud za nezbytné uvést, že v daném případě se jednalo o tzv. spotřebitelskou smlouvu, takže bylo nutno účastníku, který je spotřebitelem, poskytnout vyšší právní ochranu ve smyslu příslušných ustanoveních občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala částečně podanou žalobu zpět, postupoval soud v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, odst. 2 věty první o. s. ř. a v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil.

4. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud o nákladech řízení mezi účastníky, neboť poměr úspěchu a neúspěchu u žalobkyně byl obdobný a žalovanému náklady s vedením tohoto sporu prozatím nevznikly, proto soud vyslovil, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, takže každý si hradí náklady, které mu případně s vedením tohoto řízení vznikly, sám. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.).