14 C 190/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl soudcem JUDr. Josefem Pelcnerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 51 390 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 30 000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně od 10. 12. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně od 10. 12. 2024 do zaplacení a na smluvní pokutě 9 390 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne 28. 11. 2025 ke zdejšímu soudu shora uvedený návrh na vydání elektronického platebního rozkazu z níže popsaných důvodů, přičemž usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 2. 2026, č.j. 14 C 190/2025-12 byli účastníci vyzváni ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ke zjištění stanovisek k zamýšlenému postupu soudu podle § 115a o.s.ř. (projednání věci bez nařízení jednání), účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a proto nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.

2. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů s tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, za dohodnutých podmínek, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , žalovaná se zavázala splácet úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti a to vždy ke dni splatnosti a jistinu splatí nejpozději ke dni ukončení této smlouvy, která byla uzavřena na dobu do úplného splacení úvěru, žalovaná ničeho z poskytnutého úvěru neuhradila a to ani jistinu ve výši 30 000 Kč, přestože byla o zaplacení upomenuta (§ 2991 a násl., § 2993 věty první občanského zákoníku). V daném případě soud přiznal žalobkyni jí požadovanou nesplacenou jistinu ve výši 30 000 Kč včetně úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1968 věta první a § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídala příslušenému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. V rozdílu pak byla podaná žaloba zamítnuta do částek 12 000 Kč s příslušenstvím a na smluvní pokutě dalších 9 390 Kč, neboť žalobkyně dostatečným způsobem neověřila schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované), tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy platně ve smyslu § 1810 a následující občanského zákoníku, s přihlédnutím k ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni jeho uzavření, tedy na předmětnou smlouvu je třeba hledět jako na absolutně neplatnou, s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č.j. 27 Co 81/2019-75 a ze dne 18. 2. 2020, č.j. 22 Co 295/2019-86, nebo Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 4129/18), když žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru z použitelného měsíčního příjmu žalované ve výši 20 326 Kč z 10. 5. 2023, 23 762 Kč z 10. 7. 2023 a 24 879 Kč z 10. 1. 2024, ale zároveň z výpisu za květen 2023 vyplývá, že dne 5. 5. 2023 byla žalované vyplacena zápůjčka (úvěr) ve výši 60 000 Kč od společnosti , právnická osoba, , byť žalovaná současně v žádosti o úvěr prohlásila, že jí uvedené údaje jsou „pravdivé a úplné“. V tomto konkrétním případě nelze postup žalobkyně považovat za dostatečný a naplňující kritérium vynaložení odborné péče, kdy zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá získání informací i z jiných zdrojů než pouze od dlužníka. Díky tomuto právnímu závěru soudu měla žalovaná vrátit žalobkyni fakticky pouze poskytnuté plnění ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím, ve zbytku pak byla podaná žaloba zamítnuta, s ohledem na soudem zjištěný skutkový stav a zaujatý právní názor.

3. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení mezi účastníky, neboť poměr úspěchu a neúspěchu u žalobkyně byl obdobný a žalované náklady s vedením tohoto sporu prozatím nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, takže každý z nich si hradí náklady, které mu případně s vedením tohoto řízení vznikly, sám.