14 C 192/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Pelcnerem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno - právnická osoba , IČ: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , sídlem adresa , proti žalovaným: 1) jméno FO , narozený RČ , bytem adresa , zastoupený advokátem Jméno advokáta A , sídlem Adresa advokáta A , 2) jméno FO , narozená RČ , bytem adresa , zastoupená advokátem jméno advokáta B , sídlem adresa , o zaplacení 128 231 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 62 527,50 Kč s 8,50% úrokem z prodlení ročně od 3. 7. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 62 527,50 Kč s 8,50% úrokem z prodlení ročně od 3. 7. 2021 do zaplacení, vše v měsíčních splátkách po 4 000 Kč splatných vždy do 15. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 588 Kč s 8,50% úrokem z prodlení ročně od 3. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 588 Kč s 8,50% úrokem z prodlení ročně od 3. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami 3 127 Kč za soudní poplatek do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou se žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně podala dne , datum, ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu, v pozměněném znění ze dne 19. 10. 2022, mimo jiné s tím, že výlučnou vlastnicí pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, je , Anonymizováno, s právem hospodaření ve prospěch žalobkyně, žalovaní užívají nemovitosti na předmětných pozemcích dosud bez uzavřené nájemní či jiné smlouvy o podmínkách užívání pozemků, přestože byli vyzváni k zaplacení částky 128 231 Kč za jejich bezesmluvní užívání, za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 vycházeje z cenové mapy stavebních pozemků hlavního města Prahy, kde cena pozemků činila 6 460 Kč/m2 při použití obvyklé sazby 5 % z uvedené ceny k určení ročního nájemného, dosud žalobkyni nic neuhradili. Původně žalovanou částku na solidární plnění žalovaných jakožto bývalých manželů změnila žalobkyně po poučení soudem na dílčí plnění.

2. Dne 22. 10. 2021 vydal soud ve věci platební rozkaz, proti kterému si žalovaný ve lhůtě podal odpor, mimo jiné s tím, že manželství účastníků bylo rozvedeno , datum, , kdy tedy zaniklo společné jmění manželů, jehož vypořádání je předmětem samostatného řízení vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , spisová značka, , takže žalovaným nelze uložit povinnost uhradit žalovanou částku společně a nerozdílně, nýbrž každý by měl uhradit polovinu žalované částky s odkazem na ustanovení § 1871 odst. 1, respektive § 1868 odst. 1 občanského zákoníku.

3. Žalovaná, případně její právní zástupce, v písemně podaném vyjádření, čí ústním, mimo jiné uvedli, že účastníci by měli být k plnění zavázáni společně a nerozdílně, v této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3141/2012, neboť předmětné pozemky jsou zčásti zastaveny dvěma domy žalovaných nabytých do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy již z , datum, , a to včetně předzahrádek, přičemž žalobkyně se nikdy na ni s žádným nárokem neobrátila, je nepochybné, že za užívání pozemků žalovaný po celou dobu nepochybně platil, vztah mezi žalobkyní a žalovaným má smluvní povahu, když zákon neukládá, aby byla smlouva nutně písemná. Žalovaná žádnou z nemovitostí reálně nevyužívá, a to ani zahrádky, které užívají nájemci předmětných domů. Dále uvedli, že žalovaný v písemně podaném odporu výslovně konstatoval, že „nárok uplatněný v žalobě po věcné stránce uznává“, takže soudu nezbývá nic jiného než o povinnosti žalovaného rozhodnout mezitímním rozsudkem, kdy bude rozhodováno pouze o povinnosti žalovaného, společenství žalovaných má povahu společenství samostatného, žaloba může být podána proti každému z nich zvlášť, na zvážení bylo dáno vydání částečného rozsudku co do poloviny žalované částky. Závěrem pak byla vznesena námitka místní nepříslušnosti, v závěrečném návrhu i to, že kdyby byla zavázána k peněžitému plnění, tak by dlužnou částku měla splácet v měsíčních splátkách po 4 000 Kč, s ohledem na osobní a majetkovou situaci.

4. Žalobkyně v písemně podaném vyjádření ze dne 7. 12. 2021 pak k vyjádření žalovaných mimo jiné uvedla, že žalovaní předmětné pozemky užívají bez právního důvodu, žádná smlouva mezi nimi a žalobkyní o podmínkách jejich užívání uzavřena nebyla, parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, jsou zastavěné stavbami rodinných domů čp. , Anonymizováno, a čp. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , a to ve společném jmění manželů (žalovaných), zbývající pozemky bezprostředně sousedí se zastavěnými a jsou využívány jako zahrádky a předzahrádky či vstupy do rodinných domů, odpovědnost za závazky z toho vyplývající se vztahuje na oba žalované a je nepodstatné, zda je tito užívají. V době podání žaloby měli nemovitosti žalovaní v dosud nevypořádaném bývalém společném jmění manželů, kteří by za závazky měli odpovídat společně a nerozdílně.

5. Z usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 11. 2021, č. j. 14 C 192/2021-33, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, č. j. 22 Co 13/2022-52, které nabylo právní moci dne 15. 2. 2022, byla zamítnuta námitka místní nepříslušnosti vznesená žalovanou, dovolání žalované bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2022, č. j. 28 Cdo 1941/2022-94.

6. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 6. 2022, č. j. 14 C 192/2021-89 bylo žalované přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.

7. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2023, č. j. 23 Co 24/2023-155, byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 19. 10. 2022, č. j. 14 C 192/2021-115, a věc vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Soud I. stupně nerozhodl o částečném zpětvzetí žaloby, kteroužto vadu nebylo možno v odvolacím řízení napravit. Další pochybení shledal odvolací soud ve způsobu ocenění bezdůvodného obohacení, přičemž stanovení obvyklé ceny je otázkou odbornou, kterou si soud nemůže sám posoudit. Na soudu I. stupně tak bude, aby nejprve rozhodl o částečném zpětvzetí žaloby, učiněném žalobkyní při jednání dne 19. 10. 2022, jakož i o návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání, a pokud tím nebude řízení skončeno, bude muset přistoupit k ocenění výše bezdůvodného obohacení.

8. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 5. 2023, č. j. 14 C 192/2021-160, soud mimo jiné zastavil řízení v části, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 64 115,50 Kč s 8,50% úrokem z prodlení ročně od 3. 7. 2021 do zaplacení.

9. Na základě původního a doplněného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci: žalovaní jsou vlastníky (společné jmění manželů) rodinných domů čp. , Anonymizováno, na parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a čp. , Anonymizováno, na parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zapsaných na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, Česká republika, s příslušností hospodařit s majetkem státu žalobkyni pak pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zapsaných na LV č. , hodnota, , u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, přičemž nezastavěné pozemky jsou užívány jako zahrady, předzahrádky s přístupem do uvedených domů. Manželství žalovaných bylo pravomocně rozvedeno ke dni , datum, , přičemž žalobkyně požaduje uhradit za bezesmluvní užívání pozemků za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 po každém ze žalovaných 64 115,50 Kč (celková výměra pozemků činí 397 m2, 5 % z částky 6 460 Kč pak 323 Kč/m2, celkem tedy 128 231 Kč, z čehož jedna polovina činí uvedených 64 115,50 Kč). Žalovaní dosud dlužné částky žalobkyni nezaplatili, přestože byli o zaplacení upomenuti.

10. Ze znaleckého posudku , právnická osoba, , , tituly za jménem, , znalkyně z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitých věcí, ze dne 26. 3. 2024 a výslechu znalkyně u jednání dne 8. 10. 2024, bylo zjištěno, že ke dni 1. 1. 2020 činilo obvyklé nájemné z pozemků parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , 315 Kč/m²/rok. V rámci výslechu se znalkyně velmi podrobně vyjádřila nejen k jí zvolené metodě výpočtu obvyklého nájemného (metoda porovnávací), ale i možnosti užívání předmětných pozemků, které jsou oplocené, cizím osobám nepřístupné, přičemž zvolený koeficient 5% odpovídal odbornému odhadu.

11. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. S ohledem na shora popsaný skutkový stav dospěl soud k závěru, že v daném případě žalobkyně prokázala, že jí svědčí právo hospodařit s majetkem státu, konkrétně s předmětnými pozemky popsanými ve skutkovém zjištění, tudíž je ve sporu aktivně věcně legitimována, žalovaní jí pak za užívání zmíněných pozemků o celkové výměře 397 m2 za rok 2020 nic neuhradili, tudíž jsou pasivně věcně legitimováni, a proto bylo podané žalobě, v omezeném znění, vyhověno, byť částečně, když prvostupňový soud vycházel především ze znaleckého posudku a výslechu znalkyně, dle kterého obvyklé nájemné z pozemků činilo ke dni 1. 1. 2020 částku 315 Kč/m2/rok (bezdůvodné obohacení za bezesmluvní užívání předmětných pozemků nesloužících k podnikání, které tvoří jeden funkční celek – srovnej 28 Cdo 5622/2015). Na tomto závěru nemohla nic změnit ani ta skutečnost, že žalovaná je reálně nevyužívá, užívají je jejich nájemci. Znalkyně dostatečně vysvětlila použitou porovnávací metodu, srozumitelně i dostatečně a přesvědčivě odůvodnila závěry vypracovaného posudku. Vzhledem k předmětu sporu a skutečnosti, že žalobkyně se domáhala peněžitého plnění za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, kdy již fakticky zaniklo společné jmění žalovaných (, datum, ), ohledně kterého se vede souběžně soudní spor, o němž nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, nezavázal soud žalované k solidárnímu plnění maje za to, že se u každého z nich jedná o dílčí závazek ve smyslu § 1871 odst. 1 občanského zákoníku, kdy podíly obou žalovaných jsou stejné dle § 741 písm. c) občanského zákoníku, neboť zmíněný závazek nevznikl za trvání jejich manželství, nýbrž až po jeho zániku, takže nepřipadal v úvahu postup dle § 713 občanského zákoníku (žaloba podána 11. 10. 2021, manželství žalovaných bylo pravomocně rozvedeno ke dni , datum, , k témuž dni zaniklo i jejich společné jmění manželů, dosud nevypořádané), jiný postup by byl v rozporu s principem spravedlnosti, i když podle ustálené judikatury užívání cizí nemovitosti více osobami bez jejího reálného rozdělení či bez vzájemné dohody uživatelů o způsobu jejího užívání zakládá solidární odpovědnost obohacených (bezdůvodného obohacení) poskytnout za užívání peněžitou náhradu a věřitele tak opravňuje požadovat plnění (splněním uvedené povinnosti) po kterémkoli z nich (28 Cdo 1941/2014, 22 Cdo 651/2017), tak v tomto konkrétním případě, kdy žalovaná v době rozhodné nemovitosti objektivně neužívala a ani již nebyla manželkou žalovaného, tak nebylo možno k této judikatuře přihlédnout (IV. ÚS 1777/07 z 21. 11. 2011), neboť je stále jejich spoluvlastnicí (SJM), zaniklé SJM nebylo dosud ani soudně vypořádáno, závazek k solidárnímu plnění by tak byl v rozporu s principem spravedlnosti, jak uvedeno výše. Námitky právního zástupce žalované považoval soud za nepřípadné, když smluvní povaha mezi žalobkyní a žalovaným nebyla prokázána, přičemž není rozhodné, zda žalovaná nemovitosti užívala či nikoli, za podstatné považoval soud vlastnické právo k rozhodným pozemkům, stejně tak i to, jakým způsobem probíhala úhrada za užívání pozemků před rokem 2020. Za nepřiléhavý pak považoval i odkaz na judikát 28 Cdo 3141/2012, který se zabýval hodnocením odlišné právní problematiky, neboť tento závazek účastníků již nemůže být vypořádán v rámci souběžně vedeného sporu o vypořádání zaniklého SJM (uplynutí tříleté lhůty od zániku manželství účastníků). Nakonec žalobkyně se sama rozhodla požadovat po soudem částečně zastaveném řízení, po každém ze žalovaných částku 64 115,50 Kč, tedy jednu polovinu z původně žalované částky v rámci solidárního plnění, dle znaleckého posudku se jedná o částku 62 527,50 Kč (při výměře 397 m² a částce 415 Kč/m²/rok). Protože žalobkyně na obsah znaleckého posudku procesně nezareagovala (případným částečným zpětvzetím žaloby), tak soudu nezbylo, než v rozdílu podanou žalobu zamítnout (nárokováno bylo po každém ze žalovaných 64 115,50 Kč, přiznáno nakonec 62 527,50 Kč, rozdíl činí 1 588 Kč u každého ze žalovaných). Nakonec tento postup prvostupňového soudu bez dalšího neznamená jeho nesprávnost, neboť je pouze a jenom na vůli žalobkyně, jakým způsobem se domáhá splnění svých nároků v soukromoprávních vztazích, tedy zda formou dílčího či solidárního plnění.

13. S ohledem na zjištěný skutkový stav a právní názor zaujatý prvostupňovým soudem tento neprováděl, k návrhu právního zástupce žalované, důkaz účastnickou výpovědí žalované, ani vypracováním nového znaleckého posudku k určení ceny obvyklého nájemného, neboť soudem přibraná znalkyně při výslechu u jednání podrobně vysvětlila způsob výpočtu obvyklého nájemného v předmětné lokalitě.

14. Vzhledem k tomu, že se žalovaní dostali s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla každému z nich uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení ve smyslu § 1968 věty první, § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídala příslušnému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení), když žalovaní byli vyzváni k plnění nejpozději do 2. 7. 2021, takže v prodlení se ocitli od 3. 7. 2021. Lhůta k plnění pak byla určena u žalovaného v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., u žalované pak ve smyslu § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., s přihlédnutím k jejím osobním poměrům, nakonec byla ze strany soudu osvobozena od placení soudních poplatků, které i nadále trvá, když vyměřené splátky považoval soud za přiměřené, přičemž nezaplacením jedné ze splátek včas a řádně se stane splatným celý dluh najednou.

15. Ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud o nákladech státu a uložil povinnost žalovanému zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami 3 127 Kč (5 % z částky 62 527,50 Kč), neboť procesně úspěšná žalobkyně, resp. neúspěšná pouze v nepatrné výši, byla od placení soudního poplatku osvobozena dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takže poplatková povinnost přešla dle § 2 odst. 3 věty první citovaného zákona na procesně částečně neúspěšného žalovaného. O nákladech za znalecký posudek pak bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla od placení soudního poplatku osvobozena, postupoval soud v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a státu náhradu nákladů proti procesně částečně neúspěšně žalované nepřiznal.

17. Ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. rozhodl soud o nákladech řízení a uložil povinnost částečně procesně neúspěšnému žalovanému zaplatit procesně částečně úspěšné žalobkyni celkem 1 500 Kč (5 paušálních náhrad po 300 Kč) dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně měla neúspěch v poměrně nepatrné části a soudní rozhodnutí o výši plnění nakonec záleželo na znaleckém posudku.

18. Ve smyslu § 150 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi žalobkyní a procesně neúspěšnou žalovanou, když důvody zvláštního zřetele hodné shledal především na straně žalované, s ohledem na její osobní poměry a skutečnost, že byla osvobozena od placení soudních poplatků a toto rozhodnutí se žádným negativním způsobem neobjeví v majetkové sféře žalobkyně.