15 C 144/2020

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kalnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupené Mgr. jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , anonymizována dvě slova , PSČ , Řecko zastoupenému Mgr. jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa o výživné a náklady neprovdané matky

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 100 EUR měsíčně, a to vždy do 15. dne v měsíci s účinností od 23. 9. 2018 do 13. 5. 2020, kdy mu měl vzniknout na výživném dluh ve výši 1 800 EUR, který mu mělo být umožněno splácet po 100 EUR měsíčně do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek, se zamítá.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni polovinu nákladů spojených s těhotenstvím do šestého měsíce vynaložených v České republice ve výši 14 068 Kč, se zamítá.

III. Řízení o zaplacení poloviny jednorázového příspěvku spojeného s pořízením [anonymizováno] pro nezletilého v České republice před narozením ve výši 9 587 Kč, se zastavuje.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 7 280 Kč k rukám zástupkyně žalovaného do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. České republice – Okresnímu soudu v Příbrami se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 26. 10. 2020 žalobu o výživné a náklady neprovdané matky s odůvodněním, že z jejího družského vztahu se žalovaným se žalovaným se dne 13. 5. 2018 narodil nezletilý syn [jméno] [celé jméno žalovaného]. Žalobkyně žila s žalovaným ve společné domácnosti do 23. 9. 2018, kdy se synem odletěla zpět do České republiky. S žalovaným již společné soužití neobnovila. Poukázala na to, že s žalovaným uzavřeli dne 7. 5. 2018 v [anonymizováno] Smlouvu o soužití (Cohabitation Agreement), k jejímuž podpisu byla nátlakem donucena. Byť se pokoušela o rozvázání této smlouvy, dosud se jí to nepodařilo, nicméně z pohledu českého právního řádu na ni nelze nahlížet jinak než jako na osobu neprovdanou. Žalovaný s ní a se synem prokazatelně nežije ve společné domácnosti od 23. 9. 2018 dosud. Na výživu nezletilého [jméno] přispívá od července 2019 dosud částkou 150 EUR měsíčně, na její výživu však přispívat odmítá. Počínaje dnem 1. 10. 2018 byl příjmem žalobkyně rodičovský příspěvek ve výši 8 000 Kč měsíčně, který byl od dubna 2020 snížen na 7 000 Kč měsíčně. Vzhledem k věku nezletilého a jeho negativnímu prožívání odloučení od žalobkyně, byla limitována v dosahování vyššího výdělku. Oproti tomu žalovaný dosahoval čistého výdělku ve výši 1 013 EUR měsíčně, ze kterého platil kromě výživného na syna ještě náklady na bydlení ve výši 200 EUR měsíčně. Jiné pravidelné platby nenesl a zbývající finanční prostředky si ponechával výlučně pro svou potřebu. Žalobkyně žije s nezletilým synem u své matky v domě v [část obce]. V souvislosti s bydlením přispívá matce na bydlení 3 000 Kč měsíčně. Vlastní byt v [obec], který je zatížen hypotékou. Veškeré náklady spojené s vlastnictvím tohoto bytu (12 000 Kč měsíčně) jsou kryty nájmem, který je žalobkyni vyplácen ve výši 13 300 Kč měsíčně. Žalobkyně si snažila přivydělat soukromými kurzy, které však v důsledku pandemie COVID 19 nemohly probíhat. Své měsíční náklady žalobkyně vyčíslila na částku 10 200 Kč. Doplněním žaloby ze dne 20. 5. 2021 žalobkyně upřesnila, že žádá, aby jí žalovaný uhradil náklady, které jí vznikly v souvislosti s [anonymizováno] do [anonymizována tři slova], kdy účastníci žili odděleně a kdy žalobkyně pobývala v České republice a pořizovala veškerou výbavu v [obec]. Za [anonymizováno] potřeby vydala celkem 18 548 Kč v ČR a 112 EUR v Řecku. Upřesnila, že se jednalo o [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] (1 540 Kč), ostatní ([anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] atd.) za celkem 10 923 Kč, [anonymizováno] balíček na [anonymizována tři slova] za 2 500 Kč, vitamíny za 500 Kč, [anonymizována dvě slova] za 1 000 Kč a [anonymizována dvě slova] za 2 085 Kč. Pak pořídila [anonymizováno] a [anonymizováno] polštář za 45,7 EUR a potřeby [anonymizována dvě slova] ([anonymizována dvě slova] apod.) za 67,10 EUR. Pak pořídila výbavičku pro nezletilého v [obec] za 9 587 Kč. Popsala rovněž své poměry a poměry žalobce tak, jak vyplývají také z opatrovnického spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 13 Nc 6011/2019 a žádala tedy, aby soud uložil žalovanému přispívat na její výživu v době od 23. 9. 2018 do 13. 5. 2020 částku ve výši 100 EUR měsíčně, tedy celkem 1 800 EUR, které žádala, aby soud umožnil žalovanému splácet po 100 EUR měsíčně a dále žádala, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni polovinu nákladů spojených s pořízením výbavy pro nezletilého v České republice ve výši 9 587 Kč a polovinu nákladů spojených s [anonymizováno] žalobkyně ve výši 18 548 Kč, tedy celkem 14 068 Kč.

2. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 6. 2020, č. j. 15 C 144/2020 – 102, soud připustil změnu žaloby dle doplnění žaloby žalobkyní. Po příslušném poučení soudu vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do požadované poloviny nákladů spojených s pořízením výbavy pro nezletilého před jeho narozením v celkové výši 9 587 Kč.

3. Žalovaný s podanou žalobou zcela nesouhlasil. Měl za to, že žalobkyně uvedla v žalobě řadu nepravd, které se snažil uvést na pravou míru. Předně popřel, že by byla žalobkyně donucena podepsat smlouvu o soužití dne 7. 5. 2018. Také žalobkyni neslíbil přestěhování do některého z evropských států, ve kterém se mluví anglicky, neboť se jednalo o možnost, která nebyla závislá na jeho vůli. Popřel, že by užíval luxusní auto či byt, či že by žalobkyně vynaložila nějakou částku na zařízení bytu v [anonymizováno]. Podílel se na pořízení výbavičky pro společného syna i na nákladech na bydlení a pak konkrétně uvedl platby, které v rozhodné době nesl. Navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout.

4. Soud provedl k důkazu jednak dohodu o registrovaném partnerství č. [číslo] ze dne 7. 5. 2018, ze které zjistil, že účastníci řízení splnili všechny předpoklady stanovené zákonem [číslo] (zákona platného v Řecku) pro uzavření platného registrovaného partnerství, které bylo mezi nimi dne 7. 5. 2018 uzavřeno. Dle čl. 2 bodu 1, 2 dohody se na osobní i jiné než osobní vztahy účastníků registrovaného partnerství aplikují příslušná ustanovení o vztazích mezi manželi ve sňatku, pokud zákon [číslo] nestanoví jinak.

5. Z rodného listu nezletilého [jméno] [příjmení] [celé jméno žalovaného] pak vyplývá, že nezletilý [jméno] se narodil dne 13. 5. 2018 účastníkům tohoto řízení. Jeho poměry byly upraveny dohodou rodičů (účastníků tohoto řízení), kterou schválil Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 25. 2. 2021, č. j. 13 Nc 6011/2019-372 Nezletilý [jméno] byl svěřen do péče žalobkyně a žalovaný se zavázal přispívat na jeho výživu, počínaje dnem 23. 9. 2018, částkou 150 EUR měsíčně. Současně se zavázal splácet dluh na výživném v celkové výši 800 EUR po 50 EUR měsíčně až do jeho úplného zaplacení. Dohodou rodičů byl upraven i styk žalovaného s nezletilým. Rozsudek nabyl právní moci dne 13. 4. 2021.

6. Další důkazy, a to potvrzení o rodičovském příspěvku (přehled vyplacených dávek), rozhodnutí Úřadu práce České republiky, doložení výše nákladů na dům č. p. [část obce a číslo] (platební doklady SIPO, výše záloh na elektřinu, vyúčtování za elektřinu a účtenka – [obec] [anonymizováno] [obec]), výslech obou účastníků, potvrzení o registraci u [anonymizována dvě slova], doložení hypotéky na byt žalobkyně – výpisy k úvěru [číslo] ze dne 31. 8. 2020, smlouvu o nájmu bytu ze dne 22. 9. 2020, daňová přiznání žalobkyně za roky 2018, 2019 a 2020, doloženým příjmem žalovaného, přehledem příjmů a nákladů na byt žalobkyně za rok 2020, doklady k úhradám nákladů, přehledem příjmů a přehledem majetku žalovaného od narození nezletilého až do 30. 3. 2022, které označila žalobkyně, a důkazy označené žalovaným, a to ručně psanými komentáři žalovaného k tvrzeným nákladům žalobkyně, e-mailem z 26. 3. 2020 s výpisem z účtu žalobkyně, excelovskou tabulkou s výdaji otce za období od [anonymizováno] žalobkyně do května 2020, čestným prohlášením babičky (matky žalovaného), kopií výpisů z kreditních karet obsahujících uvedené transakce na výdaje na náklady žalobkyně spojené s [anonymizováno] a na syna, tabulkou výdajů na kreditní kartě za období pobytu žalobkyně v domácnosti s žalovaným, tabulkou výdajů spojených s návštěvami ČR a Maďarska, tabulkou výdajů v hotovosti leden-září 2018, WhatsApp komunikací s žalobkyní z 16. 10. 2018, výpisem z účtu 10. listopad až 24. listopad 2018, výpisem z účtu za období od 7. 5. do 16. 5. 2019, e-mailem ze dne 26. 9. 2019, výpisem z kreditní karty, e-mailem z 1. 10. 2021, výplatními páskami za období od ledna do června 2019, výplatními páskami za období od března do srpna 2020, výpisem z účtu 17. 10. 2021, 19. 10. 2021 a výpisem z účtu 8. 7. 2021, 9. 7. 2021, pak soud neprováděl, neboť považoval jejich provedení za nadbytečné s ohledem na následující právní posouzení.

7. S ohledem na cizí prvek, který byl v řízení dán v podobě řecké státní příslušnosti žalovaného a jeho bydliště v Řecku, bylo třeba zabývat se otázkou, zda je zdejší soud v řízení mezinárodně příslušný a následně podle jakého práva je třeba nárok uplatněný žalobkyní posuzovat. Pokud jde o otázku mezinárodní příslušnosti, vycházel soud z čl. 3 písm. b) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání s výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech výživného, dle kterého je takovým příslušným soudem soud v místě obvyklého bydliště oprávněného, tedy v tomto případě žalobkyně. Jak vyplývá již ze samotného návrhu, obvyklým bydlištěm žalobkyně je bydliště na adrese [část obce a číslo], tedy v obvodu působnosti zdejšího soudu. Okresní soud v Příbrami je tak soudem mezinárodně i místně příslušným. Pokud jde o otázku rozhodného práva, vycházel soud z Rozhodnutí Rady ze dne 30. 11. 2009 o uzavření Haagského protokolu ze dne 23. 11. 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti Evropským společenstvím (2009/941/), konkrétně z čl. 3 odst. 1 tohoto Protokolu, ze kterého vyplývá, že je třeba posoudit uplatněný nárok dle práva obvyklého pobytu oprávněného. Uplatněný nárok tak soud posuzoval dle českého právního řádu.

8. Podle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

9. Podle § 922 odst. 2 o. z., výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

10. Po provedeném dokazování a s ohledem na uvedené skutečnosti dospěl soud k následujícímu závěru. Předně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně splňuje podmínky pro přiznání nároku určeného pro tzv. neprovdané matky. Z provedené dohody o registrovaném partnerství soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným jsou dle řecké právní úpravy registrovanými partnery. V České republice je však institut registrovaného partnerství určen pouze pro osoby stejného pohlaví (viz. § 1 odst. 1 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů). Pro trvalý svazek muže a ženy je dle českého právního řádu určen pojem manželství, které vzniká způsobem stanoveným v občanském zákoníku v § 656 a násl. Tyto podmínky však uzavření dohody o registrovaném partnerství dle řecké právní úpravy nesplňuje, proto z pohledu českého právního řádu nebylo manželství mezi žalobkyní a žalovaným uzavřeno a tedy je třeba na žalobkyni nahlížet jako na ženu, matku, neprovdanou.

11. Další z podmínek, kterou bylo třeba naplnit tak, aby mohla být žalobkyně s podanou žalobou úspěšná, byť případně částečně, bylo, aby byla podána včas, tedy aby byla podána ve lhůtě stanovené v § 922 odst. 2 o. z., tedy nejdéle dva roky ode dne porodu nezletilého [jméno]. Žalobkyně podala žalobu ke zdejšímu soudu dne 26. 10. 2020, avšak nezletilý [jméno] se narodil dne 13. 5. 2018 a dva roky od jeho narození uplynuly již dne 13. 5. 2020. Žaloba byla tedy podána o více jak 5 měsíců později, než uplynula stanovená lhůta dle § 922 odst. 2 o. z. Dle komentářové literatury, a to [příjmení], F., TÉGL, P. a kolektiv: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IV. § [číslo] [obec]: Leges, 2016, s. [číslo], je třeba tuto lhůtu, dva roky ode dne porodu, považovat za lhůtu prekluzivní s tím, že pokud není nárok uplatněn v této lhůtě, nelze jej již přiznat. S tímto názorem se ztotožnil také Ústavní soud v usnesení ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. III. ÚS 1133/21. Pokud žalobkyně poukázala ve svém písemném vyjádření na skutečnost, že usnesení Ústavního soudu není zavazující, soud se s tímto názoru neztotožnil, neboť má za to, že za situace, kdy je ustanovení občanského zákoníku vykládáno různými způsoby (jako v tomto případě jednak v komentářové literatuře a jednak v důvodové zprávě) a Ústavní soud se s odůvodněním, které bylo přijato soudem prvního a druhého stupně, ztotožní, lze postupovat při právním hodnocení shodně. Na tomto názoru nelze nic změnit ani za situace, kdy Ústavní soud vydal citované ustanovení později než byla podána žaloba v této věci, neboť samotná právní úprava v době od podání žaloby nedoznala změn.

12. Podle § 96 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) pak soud řízení částečně zastavil a to co do částky odpovídají polovině uplatněného nároku na pořízení výbavičky ve výši 9 587 Kč, neboť v této části byla žaloba vzata zpět před zahájením jednání.

13. Co se týče náhrady nákladů řízení mezi účastníky, žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, neboť žaloba byla částečně zamítnuta a řízení bylo částečně zastaveno, kdy procesní zavinění na zastavení řízení bylo na straně žalobkyně. V souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. by tak žalovanému náležela plná náhrada nákladů řízení, nicméně soud dospěl k závěru, že jsou zde dány důvody hodné zvláštního zřetele tak, jak je na ně pamatováno v ustanovení § 150 o. s. ř. V této souvislosti soud zohlednil, že žalobkyně podala žalobu na výživné a náklady neprovdané matky v době, kdy se mohla setkat s různými výklady ustanovení § 922 odst. 2 o. z. a mohla nabýt přesvědčení, že žalobu podala v době, kdy jí ještě lze nárok přiznat. V tomto stanovisku ji mohl utvrdit také svým postupem soud, když jí přiznal osvobození od soudních poplatků a ustanovil zástupce poté, co si jako jednu z podmínek pro takový postup vyhodnotil, že se nejedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Teprve poté, dne 9. 6. 2021, bylo vydáno citované usnesení Ústavního soudu, které potvrdilo posouzení lhůty ohledně výživného a nákladů neprovdané matky jako prekluzivní. Za této situace dospěl soud k závěru, že je na místě, aby soud snížil povinnost žalobkyně nést náhradu nákladů řízení žalovaného na polovinu. Žalovaný vyúčtoval 4 úkony právní služby, a to převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání soudu dne 16. 2. 2022 a 30. 3. 2022. S ohledem na výši předmětu řízení (polovina z 14 068 Kč, polovina z 9 587 Kč a 1 800 EUR, v přepočtu dle aktuálního kurzu ČNB (24, 460 Kč za 1 EUR) ke dni vyhlášení rozsudku 44 028 Kč) činí výše sazby mimosmluvní odměny za 1 úkon 3 340 Kč, dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“). Žalovanému rovněž, v souladu s § 13 odst. 3 AT, náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Žalovanému by tak náležela náhrada hotových výdajů v celkové výši 14 560 Kč, avšak s ohledem na stanovisko soudu bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupkyně, v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř., náhradu nákladů řízení ve výši 7 280 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

14. Pokud jde o náklady řízení, které vznikly České republice – Okresnímu soudu v Příbrami souvislosti s vyhotovenými překlady do řeckého jazyka, soud České republice náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť se jednalo o projev zásady práva účastníka jednat ve svém mateřském jazyce.