15 C 205/2019

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kalnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená anonymizována dvě slova jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená anonymizována dvě slova jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. [číslo] o výměře 30 m2, v katastrálním území Příbram, obec Příbram, vymezeného v geometrickém plánu [číslo] vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 15. 10. 2014, č. položky seznamu [číslo]. Geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 46 140 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu o určení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] o výměře 30 m2, který vznikl oddělením z pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], zapsaného v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram. Nově vzniklý pozemek parc. [číslo] byl vymezen geometrickým plánem ze dne 15. 10. 2014, č. položky seznamu [číslo] (dále jen "sporný pozemek"). Sporný pozemek je zcela zastavěn částí garáže, jejíž výlučnou vlastnicí je žalobkyně. Garáž není zapsaná v katastru nemovitostí. Je částečně postavena na pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, o výměře 9 m2, a na části pozemku parc. [číslo] který je evidován ve vlastnictví žalované. Garáž byla žalobkyní a jejím zemřelým manželem postavena v letech 1968 – 1970. Dne 10. 9. 1968 byla zemřelým manželem žalobkyně podána žádost o povolení přístavby garáže při budově [adresa] v [obec]. Dne 11. 9. 1968 bylo rukou dopsáno na tuto žádost„ pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec]“. K této žádosti byl přiložen zákres zemřelého manžela žalobkyně z července 1968, na kterém byla vyznačena zamýšlená přístavba garáže k již existující stavbě jedné garáže. Později bylo zjištěno, že označení pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec] bylo uvedeno nesprávně. Na předmětném zákresu přístavby garáže při [adresa] v [obec] byl dne [datum] vyznačen podpis pracovníka předmětného úřadu s dovětkem, že proti zamýšlené přístavbě garáže není námitek. Byla předložena i projektová dokumentace, která jednoznačně znázorňuje stav ke dni 3. 10. 1968, kdy již byla u domu [adresa] v [část obce] postavena jedna garáž, a nový stav po provedení přístavby nové garáže. Je nafocena i situace zákresu stavby. Dopisem ze dne [datum] MNV Příbram, odbor výstavby, [číslo jednací], bylo zemřelému manželovi žalobkyně sděleno, že jeho žádosti o povolení stavby garáže bude možné vyhovět a stavbu realizovat podle schválené stavební dokumentace na základě stavebního povolení, které mu bude vydáno po zaplacení částky 100 Kč peněžní poukázkou. Rozhodnutím o přípustnosti ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], Rady Městského národního výboru, odboru pro výstavbu a vodní hospodářství v [obec], byla povolena panu [jméno] [příjmení], zemřelému manželovi žalobkyně, stavba zděné garáže a dílny pro opravu vozidla na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] podle schválené stavební dokumentace. Přípisem ze dne 31. 10. 1969 požádal [jméno] [příjmení] o provedení kolaudace garáže u domu [adresa], [ulice], [část obce], dle stavebního povolení, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Na základě této žádosti byl [jméno] [příjmení] pozván k ústnímu jednání přípisem ze dne 7. 4. 1970, [číslo jednací], na [datum rozhodnutí], kdy bude provedena kolaudace garáže a dílny. Z tohoto jednání byl pořízen dne [datum] na místě samém za účasti stavebníka [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení] zápis, jehož předmětem bylo povolovací řízení k trvalému užívání zděné garáže a dílny pro opravu vozidel na pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec]. Povolení k užívání stavby zděné garáže a dílny pro opravu vozidla na pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec], bylo vydáno dne 13. 4. 1970 odborem výstavby a vodního hospodářství Městského národního výboru v [obec] pod [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 20. 5. 1970. Veškeré označené listiny prokazují vlastnické právo žalobkyně jako zřizovatele stavby ke stavbě garáže a k ostatním nemovitostem shora uvedeným. Žalobkyně se zemřelým manželem se na základě kupní smlouvy sepsané ve formě notářského zápisu [číslo jednací], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] stali podílovými spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] jehož součástí je obytný dům [adresa], o výměře 185 m2 a pozemku parc. [číslo] o výměře 526 m2. Výše podílu byla ideálních [číslo]. Zbývající podíl ideální [číslo] těchto nemovitých věcí nabyla matka zemřelého manžela žalobkyně, [jméno] [příjmení]. Po její smrti nabyl zemřelý manžel žalobkyně dědictvím zbývající ideální [číslo] těchto nemovitých věcí. V době koupě byly pozemky oplocené a stavba garáže byla postavena v oplocené části zahrady. Vjezdová vrata do garáže byla postavena namísto původní zděné hradby okolo zahrady. Jedna boční strana garáže navazovala na boční stranu garáže [anonymizováno] [příjmení]. Až do roku 2003 byly oplocené pozemky žalobkyní a tedy i sporný pozemek pod garáží, užívány žalobkyní a jejím zemřelým manželem v dobré víře, že jsou v jejich vlastnictví. Teprve v rámci dědického řízení po zemřelém manželovi žalobkyně v roce 2003 zjistila, že pozemek parc. [číslo] který je garáží částečně zastavěn, není veden ve vlastnictví žalobkyně a jejího manžela, avšak je stále veden ve vlastnictví [anonymizováno] [příjmení], tedy původních majitelů, se kterými byla v roce [rok] uzavřena kupní smlouva. Teprve v této době žalobkyně zjistila, že celá stavba garáže byla postavena na pozemcích, které nebyly v jejím vlastnictví a ve vlastnictví zemřelého manžela, a snažila se zastavěné pozemky do svého vlastnictví získat tak, aby byla sjednocená osoba vlastníka stavby garáže a zastavěného pozemku. Pozemek parc. [číslo] o výměře 9 m² koupila žalobkyně kupní smlouvou o prodeji privatizovaného majetku [číslo] [rok] ze dne [datum rozhodnutí] a kupní smlouvy [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Pozemek parc. [číslo] o výměře 171 m² však koupila žalovaná od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nabyla pozemek dědictvím po své matce [jméno] [příjmení], na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. [jméno] [příjmení] nabyla pozemek dědictvím po tetě [jméno] [příjmení] na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a paní [jméno] [příjmení] nabyla pozemek dědictvím po bratrovi [jméno] [příjmení] v dodatečném projednání dědictví po zůstaviteli na základě usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalované bylo v době koupě známo, že je na pozemku postavena část garáže, přesto měla zájem tento pozemek od právní nástupkyně původních majitelů koupit, byť o něj projevila zájem také žalobkyně. Avšak její dopis zaslaný prostřednictvím dcer ponechala [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bez odezvy. Žalobkyně byla přesvědčena, že od roku 1967, kdy byla uzavřena kupní smlouva mezi žalobkyní a jejím zemřelým manželem a paní [jméno] [příjmení], až do roku 2003, kdy zemřel manžel žalobkyně a bylo zahájeno řízení o projednání dědictví, sporný pozemek užívala v dobré víře, že je v jejím vlastnictví. Poukázala rovněž na institut mimořádného vydržení a žádala u soudu, aby určil, že sporný pozemek, který je zastavěn garáží ve vlastnictví žalobkyně, je v důsledku vydržení také ve vlastnictví žalobkyně.

2. Žalovaná s podanou žalobou ani částečně nesouhlasila. Poukázala na to, že žalobkyně se zemřelým manželem nemohli být evidovanými vlastníky pozemku upozorněni na své vlastnictví, neboť tito evidovaní vlastníci v rozhodné době nežili. Nemohli se tedy proti zásahům žalobkyně a jejího manžela do svého vlastnického práva bránit. Rovněž poukázala na to, že žalobkyně neměla řádný soukromoprávní titul k realizaci stavby na předmětném pozemku parc. [číslo]. Stavba garáže je postavena zcela prokazatelně na pozemku, který je ve vlastnictví žalované. Žalovaná poukázala na to, že [příjmení] [příjmení], původní vlastník pozemku parc. [číslo] byl přípisem ze dne 7. 9. 1933, který mu byl adresovaný ze strany Městského úřadu v Příbrami, upozorněn na to, že v této části bude nadále obecní ulice propojující náměstí s pozemky v zadním traktu. Výslovně je v tomto dopise uvedeno, že do doby zřízení ulice, je pan [příjmení] povinen zřídit si do [anonymizováno] [ulice] vkusný plot, který bude povinen při zřízení ulice bez jakékoliv náhrady odstranit. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [okres] vždy byl a měl být nezastavěným pozemkem. Rozhodně na tomto pozemku neměla být stavba garáže. Žalobkyně s manželem zcela nerespektovali stav vlastnických práv k pozemkům, kterých se stavba garáže týkala, byť bylo evidentní, že vlastníky těchto pozemky nejsou. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [okres], uvedený v pozemkové knize ve vložce [číslo], náležel původně do ideálního podílového spoluvlastnictví panu [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení] a tento zápis trval až do dne usnesení Okresního soudu v Příbrami o potvrzení nabytí dědictví ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. Pak se novým vlastníkem stala paní [jméno] [příjmení]. V důsledku dalších dědických řízení pozemek parc. [číslo] v k. ú. [okres] nakonec získala paní [příjmení] [jméno] [příjmení], a to na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci téhož dne a které potvrzovalo nabytí dědictví. Po celou dobu byl pozemek parc. [číslo] veden na témže listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram. Žalovaná byla se stavem pozemků obeznámena ještě před tím, než pozemek parc. [číslo] v k. ú. [okres] od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na konci roku 2012 koupila. Dále žalovaná poukázala na to, že jednání stavebníků, tedy žalobkyně a jejího zemřelého manžela, bylo jednáním proti dobrým mravům, jelikož zahrazením cizího pozemku svou stavbou vytvořili uzavřený celek, kterým již nebylo možné veřejně procházet, byť k tomu byl původně určen. To dokládá také pozůstatek veřejného osvětlení a cesty, které jsou umístěné na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres]. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle které je třeba hodnotit dobrou víru, která je podmínkou pro nabytí vlastnictví vydržením, podle objektivních hledisek, nikoliv z pohledu subjektivního hlediska. Při nabývání vlastnictví od osoby nepříbuzné, cizí, je třeba vyvinout větší opatrnost, kterou však žalobkyně se zemřelým manželem nevyvinuli. Navíc nelze odhlédnout od toho, že žalobkyně se zemřelým manželem využívali pozemky o výměře o 60 % procent větší než které na základě kupní smlouvy nabyly do svého vlastnictví. To je rovněž jedna z rozhodných skutečností, která dobrou víru držitele vylučuje. Pokud by soud i přes tyto nesrovnalosti dospěl k závěru o vydržení vlastnického práva ke spornému pozemku žalobkyní, je třeba přihlédnout k ochraně dobré víry žalované, že pozemek nabyla od oprávněného dědice, v souladu s § 486 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „o. z.“).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně se zemřelým manželem a [jméno] [příjmení], jako kupující, uzavřeli dne 29. 11. 1967 s [jméno] [příjmení], jako prodávající, kupní smlouvu, jejímž předmětem byla ideální polovina domu [adresa] v [obec] s polovinou stavební parcely, parc. [číslo] o výměře 185 m2, a zahrady parc. [číslo] o výměře 526 m2, zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Příbram. Prodávající vlastnila předmět koupě na základě rozhodnutí státního notářství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. Žalobkyně se zemřelým manželem nabyli [číslo] předmětu koupě do bezpodílového vlastnictví a [jméno] [příjmení] nabyla do svého vlastnictví zbývající [číslo] předmětu koupě. Kupní smlouva byla uzavřena ve formě notářského zápisu [číslo jednací], [spisová značka]. Rozhodnutím Státního notářství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], v řízení o dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelé 15. 1. 1981, bylo potvrzeno nabytí vlastnického práva mj. k podílové [číslo] rodinného domku [adresa] v [obec], pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] se součástmi a příslušenstvím, zemřelému manželovi žalobkyně, [jméno] [příjmení]. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 4. 1981.

4. Z kupní smlouvy sepsané ve formě notářského zápisu dne [datum] vyplývá, že [jméno] [příjmení] prodala a odevzdala [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a jeho manželce [jméno] [příjmení] jako kupujícím ideální ½ nemovitostí, a to obytného domu [adresa] v [obec] s pozemky parc. [číslo] st. parcela o výměře 185 m2, a parc. [číslo] zahrada o výměře 526 m2 [anonymizována dvě slova] bylo rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] umožněno provést stavbu garáže u domu [adresa] v [část obce]. Stavba garáže měla být bezpečně skončena nejpozději do 31. 3. 1961.

5. Z listin, a to povolení k užívání ze dne 13. 4. 1970, [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 20. 5. 1970, rozhodnutí o přípustnosti stavby zděné garáže ze dne 26. 9. 1968, [číslo jednací], žádosti o provedení kolaudace ze dne 31. 10. 1969, pozvání k ústnímu jednání ze dne 7. 4. 1960, zápisu ze dne 13. 4. 1970 a projektové dokumentace, ze které je patrné současný a nový stav z července 1968, včetně přípisu o absenci námitek k zamýšlené přístavbě ze dne 25. 8. 1968, vyplývají skutečnosti, které uvedla žalobkyně v žalobě ve vztahu ke stavbě garáže s tím, že se jí tato tvrzení podařila předloženými listinami prokázat.

6. Z knihovní vložky [číslo] katastrální území a soudní okres [okres], vyplývá, že 16. června 1933 bylo vloženo vlastnické právo manželům [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], každému jedna polovina, k pozemkům parc. [číslo] ([číslo]), zahrada, parc. [číslo] ([číslo]), stavební pozemek, dům [adresa], a parc. [číslo] ([číslo]), zahrada. Z této knihovní vložky vyplývá, že v roce 1935 došlo k rozdělení pozemku parc. [číslo] na díl [číslo], zahrada, a [číslo], zahrada, a [číslo], stavební parcela, na níž byl postaven dům [adresa] v [obec]. Díl pozemku [číslo] se sloučil s pozemkem [číslo], statek veřejný. Z návrhu parcelace z 12. 12. 1933 je zřejmé, jak parcelu označenou I pozemku parc. [číslo] hodlá [příjmení] [příjmení] zastavět, ve smyslu schematického vyznačení stavby na plánu. Z dopisu ze dne 5. 9. 1933 [číslo jednací] vyplývá, že k žádosti [jméno] [příjmení] byla povolena částečná parcelace pozemku parc. [číslo] v [obec], a to tak, že prozatímně bude uvedena pouze jedna rohová parcela ve výměře 169’ 65 m2 do náměstí [ulice] a do nově projektované ulice směrem severním. Na nově vznikající ulici byl [příjmení] [příjmení] povinen postoupit obci zdarma polovinu uličního pozemku podél celé parcely a potřebnou část uliční plochy směrem do [ulice]. Do té doby byl povinen zřídit do [ulice] vkusný plot. Na vzniklé parcele musí být postaven jednopatrový obytný dům, který bude v budoucnu posledním řadovým domem do [ulice] tak, že ze strany západní bude k němu přistavěn bezprostředně další řadový dům. Na straně severní nebude budova zastavěna po celé délce parcely. Z katastrální mapy platné ke dni 1. 1. 1955 vyplývá, že mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] je naznačeno oddělení pozemku parc. [číslo] který je znatelný z katastrální mapy platné od 31. 3. 1984 do obnovy operátu 9. 12. 2005. Pozemek parc. [číslo] se nijak neměnil. Následně se pozemek parc. [číslo] rozdělil na pozemky parc. [číslo]. Mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] byl očíslován pozemek parc. [číslo] který dosud nebyl číslován, s vyznačenou zastavěnou plochou parc. [číslo] parc. [číslo]. Ze záznamu podrobného měření změn ze dne 6. 6. 87, důvod změny: zřízení přístupu ve prospěch nabyvatele MěNV [okres], bylo patrné vyměření pozemku [číslo] a jeho oddělení zčásti z pozemku parc. [číslo] zčásti z pozemku parc. [číslo].

7. Pokud jde o pozemek parc. [číslo] zahrada, v k. ú. a obec Příbram, byl ke dni 1. 1. 2005 v katastru nemovitostí evidován ve prospěch [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kdy každý dle evidence vlastnil jednu jeho polovinu (výpis z katastru nemovitostí ze dne [datum]). Pak jej nabyla do svého vlastnictví [jméno] [příjmení], jako dědic ze zákona, po [jméno] [příjmení], který zemřel dne 22. 7. 1967. Nabytí vlastnictví bylo potvrzeno usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 7. 11. 2008, č. j. [číslo jednací]. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 12. 2008. Ke dni 1. 6. 2009 a ke dni 1. 1. 2010 byl pozemek zapsán do výlučného vlastnictví [jméno] [příjmení], jak dokládají příslušné výpisy z katastru nemovitostí. [jméno] [příjmení] zemřela dne 1. 3. 1970, jak vyplývá z citovaného usnesení, a v řízení dodatečného projednání dědictví byla zastoupena právním nástupcem, [jméno] [příjmení], závětní dědičkou. Té bylo nabytí vlastnictví pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres] dědictvím po [jméno] [příjmení] potvrzeno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Usnesení nabylo právní moci téhož dne. [jméno] [příjmení] zemřela dne 20. 8. 2009, proto byla v tomto řízení zastoupena právní nástupkyní [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] bylo potvrzeno nabytí vlastnického práva k dodatečně najevo vyšlému majetku, pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres], dědictvím, a to usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci téhož dne. Ze znaleckého posudku [číslo] aktualizovaného ze dne 25. 11. 2012, který byl zpracován pro potřeby tohoto dědického řízení, vyplývá, že část pozemku parc. [číslo] byla zastavěna garáží. Oceňován byl pouze zastavěný pozemek a nezastavěná část pozemku. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uzavřela dne 20. 12. 2012 s žalovanou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl pozemek parc. [číslo] zahrada, o výměře 171 m2, v k. ú. [okres]. Na základě této kupní smlouvy byl zapsán převod vlastnického práva k tomuto pozemku ve prospěch žalované v katastru nemovitostí, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 18. 11. 2019.

8. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplývá, že rodiče bydleli v nájmu u pana [příjmení], v té době byli manželé [příjmení] poměrně starší. Pan [anonymizováno] bojoval v 1. světové válce jako legionář. První zemřela paní [příjmení], pak zemřel pan [příjmení] a dědička po panu [příjmení], sestra [jméno] [příjmení], počítala s tím, že část domu za péči o manžele [příjmení] odkoupíme. To bylo dohodnuto ještě za života [anonymizováno]. Již z té doby existovala mezi jeho rodinou a manželi [příjmení] dohoda o tom, že každý bude užívat část k domu přilehlých pozemků. [příjmení] [příjmení] užívala spodní část pozemku a manželé [příjmení] měli k dispozici horní část. To se pak drželo také po koupi druhé poloviny domu a přilehlých pozemků rodinou [příjmení]. Oplocení pozemku bylo jednotné od 30. let. Jednalo se o zděnou hradbu s výpletem, která se narušila až stavbou garáže, kterou povolili jeho otci, který pracoval jako neurolog, u domu [adresa]. Následně pan [příjmení] odboural zbývající část hradby směrem nahoru a postavil zde dílnu. Další oplocení pozemku se v průběhu času nikdy neměnilo. Po celou dobu byl užíván celý oplocením vymezený pozemek u domu [adresa]. Nevzpomněl si, že by přes pozemek měla vést veřejná cesta. Teprve po revizi pozemků se domluvil na zpětném odkoupení pozemku, který jeho otec odprodal městu za účelem zajištění přístupu. To však bylo ve spodní části pozemku. Pokud jde o lampy, které jsou na pozemku, sloužily pouze k osvětlení, nebyly pozůstatkem veřejné cesty.

9. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplývá, že stále užívá zahradu, která sousedí se sporným pozemkem v horní části. Pamatovala si, že nejdříve užívali tento pozemek manželé [příjmení]. Pak se tam nastěhovali manželé [příjmení]. K plotu, který je společný, nasázeli ovocné stromy. [příjmení] [příjmení] obdělávala druhou polovinu pozemku směrem dolů. Vždy bylo vše obděláváno až k plotu. Pokud jde o garáže, první byla postavena garáž [anonymizováno], protože pan [anonymizována dvě slova] potřeboval auto, a pak vedle vznikla další garáž, kterou postavili [příjmení]. Tato garáž nahradila původní plot.

10. K odprodeji pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres] byla vyslechnuta svědkyně [příjmení] [příjmení], která potvrdila, že jí kontaktoval pan [příjmení], od kterého se dozvěděla o tom, že by měla dědit pozemek v [obec]. Celé to trvalo asi 3 roky, než dědické řízení skončilo. Pak o prodeji pozemku jednala s panem [příjmení], nikdy se na něj však nebyla podívat. Nevěděla o tom, že by ji kvůli pozemku kontaktoval ještě někdo další. Po smrti její matky přišlo hodně dopisů. Její matka zemřela krátce po tom, co ji pan [příjmení] kontaktoval. S panem [příjmení] se viděla dvakrát. Poprvé, když ji oslovil, podruhé při podpisu smlouvy.

11. Tyto skutečnosti potvrdil také [jméno] [příjmení], který uvedl, že v době, kdy byl jednatelem společnosti, došlo ke koupi objektu [anonymizována dvě slova] s přilehlými pozemky. V té době byl možný průjezd pouze samotným objektem [anonymizována dvě slova], který byl z pohledu jejich dalších plánů omezený, proto zvažovali zřízení přístupové cesty přes jiné pozemky. Ohledně dvou vytipovaných pozemků začali jednat s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. V tomto jednání neuspěli. Pak jednal s paní [příjmení]. Zároveň začal podnikat kroky k tomu, aby byla odstraněna z jejich pohledu nelegální stavba garáže. Ze stavebního úřadu měli informaci, že stavba byla oprávněná, protože byla povolena ve stavebním řízení. Oni však s tímto názorem nesouhlasili, neboť stavební řízení proběhlo ve vztahu k jinému pozemku.

12. Z usnesení Okresního soudu v Příbrami č. j. [číslo jednací] vyplývá, že [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum]. Předmětem dědictví byla také garáž postavená na pozemku parc. [číslo] dle rozhodnutí o přípustnosti stavby, která v dědickém řízení připadla žalobkyni. Usnesení nabylo právní moci dne 2. 10. 2003. Ze smlouvy o prodeji privatizovaného pozemku [číslo] [rok] vyplývá, že žalobkyně spolu s manželi [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jako kupujícími, koupili od České republiky – Ministerstva financí pozemek parc. [číslo] v k. ú. [okres] o výměře 141 m2 vedeném jako ostatní plocha a ostatní komunikace. Žalobkyně pak kupní smlouvou ze dne 3. 12. 2014 koupila od Města Příbram pozemek parc. [číslo] o výměře 9 m2, který vznikl oddělením z pozemku parc. [číslo] dle geometrického plánu [číslo]. Jedná se o část pozemku, která je garáží zastavěna. Z geometrického plánu [číslo] pak vyplývá, jaká část pozemku parc. [číslo] je zastavěna garáží ve vlastnictví žalobkyně. V důsledku tohoto geometrického plánu vznikl oddělením pozemek parc. [číslo] který odpovídá zastavěné ploše.

13. Z dalších listinných důkazů vyplývá, že se žalobkyně v zastoupení svých dcer a zástupkyně snažila situaci v podobě garáže postavené na cizím pozemku vyřešit různým způsobem, odkupem zastavěné části pozemku od žalované, resp. odkoupením celého pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres] od právních nástupců [jméno] [příjmení], sjednat nájem pozemku apod., avšak tímto způsobem se situaci vyřešit nepodařilo. Z dalších důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.

14. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

15. Podle § 130 odst. 1 o. z., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

16. Podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

17. Podle § 486 o. z., kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemuž bylo dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného dědice.

18. S ohledem na provedené dokazování hodnotil soud důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, v souladu s § 132 o. s. ř. S ohledem na to, že se žalobkyně domáhala určení svého vlastnického práva k nemovitým věcem, je bez dalšího dán naléhavý právní zájem, neboť je nezbytné uvést do souladu případný rozpor mezi faktickým a evidovaným stavem v katastru nemovitostí. Navíc se vyřešení této otázky nelze domoci jinými právními prostředky. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že žalobkyně se svým zemřelým manželem získali podíl na domě [adresa] v [obec] včetně pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha, a pozemku parc. [číslo] zahrada, na základě kupní smlouvy uzavřené s [jméno] [příjmení] dne [datum]. [jméno] [příjmení] druhou polovinu těchto nemovitých věcí prodala rodině [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne [datum] Tyto nemovité věci získala dědictvím po svém bratrovi [jméno] [příjmení], který zemřel [datum]. Nemovité věci v době koupě byly oploceny a byly užívány v plném rozsahu tak, jak byl vymezen tímto oplocením. Mezi stranami bylo nesporné, že oplocení se v průběhu času nijak neměnilo. Před manželi [příjmení] pozemky užívali manželé [příjmení] spolu s rodinou [příjmení], která byla původně v domě v nájmu. Již v té době, za života [jméno] [příjmení], bylo domluveno, jak bude přilehlá zahrada jednotlivými rodinami užívána. Toto bylo zjištěno z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Skutečnost, že dům [adresa] byl užíván také rodinou [příjmení], byť byl v té době ve vlastnictví manželů [příjmení], respektive [jméno] [příjmení], je doložena rozhodnutí o připuštění stavby garáže, která byla povolena [anonymizováno] [jméno] [příjmení] u domu [adresa] již v roce 1960, tedy před koupí ideální ½ těchto nemovitých věcí v listopadu 1967. V té době ještě žil pan [příjmení] [příjmení], který se vůči stavbě nijak neohradil, ani [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nevyrozuměl o tom, že by měl stavět garáž na cizím pozemku. Také v rámci řízení o povolení stavby nebylo třeba uvádět číslo pozemku, který bude stavbou garáže dotčen.

19. Pokud jde o dopis z roku 1933, který byl adresován [jméno] [příjmení], kde byl vyrozuměn o tom, že je třeba část pozemku poskytnout městu za účelem zřízení ulice, je soud přesvědčen o tom, že se jedná o spodní část pozemku tak, jak byl později oddělen z pozemku parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] v k. ú. [okres]. Je otázkou, která část pozemku je na severní straně, s ohledem na umístění v katastrální mapě. Případně další variantou mohlo být, že tento přístup měl být zajištěn přes pozemek, který není v katastrální mapě v době od roku 1955 číslován a je umístěn mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] na jedné straně a pozemkem parc. [číslo] na straně druhé. Této variantě by napovídalo také to, že žalobkyní a rodinou [příjmení] byl tento pozemek pořízen od České republiky – Ministerstva financí. Nicméně i přesto se tato obrana nemůže týkat pozemku parc. [číslo] který byl od roku 1933 ve vlastnictví manželů [příjmení] až do doby, kdy vyšlo najevo, že nepřešel do podílového spoluvlastnictví rodiny [příjmení] a rodiny [příjmení]. Pozemek parc. [číslo] k účelu zřízení ulice nebyl od počátku určen. Vznikl oddělením z původního pozemku parc. [číslo] byl vždy veden jako zahrada, oproti sousednímu pozemku, který byl prodán jako ostatní plocha a ostatní komunikace, byť rovněž jako zahrada fakticky sloužil.

20. Bezprostředně po koupi poloviny nemovitostí, a to domu [adresa], pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] rodinou žalobkyně od [jméno] [příjmení], začala rodina žalobkyně stavět garáž v oplocené části přilehající k domu [adresa], na základě příslušného povolení a následně po kolaudaci stavby ji začala užívat. Po celou tu dobu nevznikl žádný problém s povolením stavby, a to jak ze strany příslušného úřadu, který povolil stavbu na pozemku parc. [číslo] který již byl zastavěn domem [adresa], tak ani paní [příjmení], která v rozhodné době ještě téměř dva roky žila. Soud má za prokázané, že s ohledem na tyto skutečnosti byli žalobkyně se zemřelým manželem přesvědčeni o tom, že jednají v souladu se svým vlastnickým právem. Podobně jako o tom byl přesvědčen [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve vztahu ke garáži, která byla postavena již v roce 1960, resp. 1961. Pokud žalovaná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000, dle kterého se musí dobrá víra držitele vztahovat ke všem okolnostem, včetně nabývacího titulu, na jehož základě mohlo držiteli vlastnické právo vzniknout s tím, že posouzení dobré víry je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska, bylo toto z pohledu soudu naplněno. [příjmení] původní vlastník [příjmení] [příjmení] neupozornil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], že staví garáž v roce 1960 na cizím pozemku. Vzhledem k tomu, že se jedná o povolenou stavbu, lze předpokládat, že by toto oznámení bylo překážkou stavby. Podobně tomu bylo v případě žalobkyně a jejího zemřelého manžela. Již v dědickém řízení po [jméno] [příjmení] nebyl pozemek parc. [číslo] projednán, byť byl v rozhodné době v jeho vlastnictví. Právní nástupkyně, [jméno] [příjmení], veškeré zděděné nemovité věci převedla v podstatě obratem dílem na manžele [příjmení] a dílem na manžele [příjmení] s [jméno] [příjmení] Kupní smlouvy byly sepsány ve formě notářského zápisu, tedy byla dostatečně odůvodněna dobrá víra nabyvatelů, že jsou v jejich vlastnictví veškeré oplocené pozemky. Tomu přispěla také skutečnost, že již v době koupě stála garáž užívaná [anonymizována dvě slova], která byla postavena na hranici oplocení. To se nikdy v průběhu času nezměnilo, vyjma stavby garáže manželi [příjmení], kteří rovněž oficiálním a předepsaným způsobem žádali o povolení stavby garáže a o následné povolení k užívání. Ze všech těchto skutečností má soud za prokázané, že se žalobkyně se zemřelým manželem dopustili omluvitelného omylu ohledně vlastnictví sporného pozemku pod garáží. Počínaje dnem 20. 5. 1970, kdy nabylo právní moci kolaudační rozhodnutí, se proto ujali oprávněné držby sporného pozemku. Z pohledu míry obezřetnosti, kterou bylo třeba v tehdejší době považovat za obvyklou, bylo splněno vše, co mělo být tak, aby bylo možné dospět k závěru, že žalobkyně se svým zemřelým manželem jednala v dobré víře, že je vlastníkem také pozemku, na kterém stavěl garáž.

21. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani další námitka žalované, že omluvitelný omyl nemůže být v tomto případě shledán, neboť žalobkyně se zemřelým manželem užívali fakticky o 60 % větší výměru pozemků, než jej na základě kupní smlouvy pořídili. Jak správně žalovaná upozornila, předmětem řízení je pouze sporný pozemek, tedy 30 m2, který je zastavěn garáží a který vznikl oddělením na základě vypracovaného geometrického plánu z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres], tedy jedná se o zhruba 5 % z výměry vlastněných pozemků, což je rovněž v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR.

22. Pokud jde o obranu žalované pro případ, že by soud dobrou víru žalobkyně shledal, je chráněna její dobrá víra, pokud nabyla vlastnictví od nepravého dědice. Tuto obranu posoudil soud jako nedůvodnou, neboť žalovaná si byla od počátku vědoma toho, že pozemek, který koupila od [anonymizováno] [příjmení], byl zastavěn garáží a již v té době si byla vědoma toho, že vlastníkem garáže není [anonymizováno] [příjmení]. Soud tak dobrá víru žalované a její obranu shledal nedůvodnou.

23. S ohledem na to, že žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, rozhodl soud dle § 151 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky v souladu s § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a uložil žalované uhradit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 46 140 Kč za celkem 10 úkonů po 3 100 Kč v souladu s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) AT, konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ve věci samé ze dne 17. 3. 2020, účast na jednání soudu dne 10. 6. 2020, sepis doplnění tvrzení ve věci samé ze dne 8. 7. 2020, účast na místním šetření dne 31. 7. 2020, 2 x účast na jednání soudu dne 31. 7. 2020, účast na jednání soudu dne 8. 10. 2020 a účast na jednání soudu dne 27. 11. 2020. Dle § 13 odst. 3 AT žalobkyni kromě odměny za vyjmenované úkony právní služby náleží i náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč za 10 úkonů, tj. celkem 3 000 Kč, a 21% DPH ve výši 7 140 Kč, neboť právní zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH. Navíc je součástí náhrady nákladů řízení i zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí 46 140 Kč, které soud uložil žalované uhradit ve lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalované v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.