16 C 105/2024

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Kořínkovou v právní věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno zastoupený Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátkou Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 103 592,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 22 587 Kč v měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci k rukám žalobce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Řízení se pro částku 16 507 Kč se 14,75 % úrokem z prodlení ročně od 21. 5. 2024 do zaplacení, pro částku 1 803,42 Kč a pro úrok ve výši 74,55 % z částky 83 387,05 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení, zastavuje.

III. Žaloba, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobci částku 62 695 Kč se 14,75 % úrokem z prodlení ročně od 21. 5. 2024 do zaplacení a pro úroky z prodlení ve výši 9,48 % ročně z částky 83 387,05 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 5. 2024 dosáhne částky 263 721 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 103 592,42 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru, z níž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci dluží předmětnou částku.

2. V dané věci soud nařídil jednání na 28. 8. 2024, z něhož se žalovaný omluvil, o odročení jednání nežádal a proto soud podle §101 odst. 3 o. s. ř. jednal v jeho nepřítomnosti.

3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že se snažil s žalobcem mimosoudně domluvit na finančním vyrovnání, kdy uznává toliko částku 22 587 Kč, kterou z poskytnuté jistiny v původní výši 105 000 Kč neuhradil, namítl absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy, neboť žalobce řádně nezkoumal jeho úvěruschopnost, navíc parametry smlouvy jsou v hrubém rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k tomu, že smlouvu uzavřel elektronicky, není možné učinit nezpochybnitelný závěr, že k dané smlouvě skutečně nezměnitelným způsobem připojil prostředek identifikace prokazující jeho akceptaci smlouvy a že vyslovil souhlas s jejím konkrétním zněním, které mu bylo zasláno až následně, takže žalobce neprokázal, že mezi účastníky řízení došlo k uzavření úvěrové smlouvy v takovém znění, v jakém ji soudu předkládá. Při uzavírání smlouvy nebyl žalovaný schopen správně vyhodnotit dopady smluvených podmínek, neboť neměl dostatečné zkušenosti ani informace o finančním trhu a v důsledku toho smlouvu podepsal, a to i ohledně výše úrokové sazby 84,03 % ročně a RPSN v předpokládané výši 125,28 % ročně, což jsou výše dle jeho názoru nemravné, neboť jen RPSN činí více než 20násobek průměrné sazby vyhlašované ČNB, která byla v květnu 2023 9,96 %. Za nemravné a nezákonné považuje rovněž smluvené sankce, kdy ujednání o smluvních pokutách se nacházejí v jiných částech smlouvy, v místech, kde to spotřebitel naprosto nečeká, navíc bez právního vzdělání má jen velmi omezenou šanci posoudit soulad smluvních pokut se zákonem o spotřebitelském úvěru. Smluvní úrok v konečném důsledku konstruuje nezákonný úrok z prodlení ve výši RPSN, který několikanásobně převyšuje zákonný limit, dle jeho názoru jde o záměr žalobkyně, jak se vyhnout limitům smluvních pokut uložených zákonem o spotřebitelském úvěru. Poukázal na neplatnost ujednání o přirůstání úroků k jistině, která však žádnou jistinou úvěru není, neboť nejde jen o nesplacenou část poskytnutých peněž, nýbrž zahrnuje i odměnu spolu s ujednáním o právu věřitele požadovat předčasné splacení celého úvěru v důsledku prodlení dlužníka, což již samo o sobě vytváří významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele a formulace „přirůstání úroků běžícího do zaplacení“ je formulací těžko uchopitelnou běžnému průměrnému spotřebiteli. Totéž platí i pro právo požadovat předčasné splacení celého úvěru při prodlení dlužníka s jedinou splátkou po dobu delší než 65 dnů. Smlouvu považuje od počátku za neplatnou i pro nedostatečné zkoumání jeho úvěruschopnosti, kdy žalobce sice formálně zjišťoval jeho příjmy, nijak zvlášť však neověřoval jeho výdaje, zejména s ohledem na jeho další závazky existující v době uzavírání předmětné smlouvy, i to, že jeho účet vykazoval záporné zůstatky. Bylo na žalobci, aby údaje o výdajích žalovaného poměřil i z pohledu již existujícího splátkového zatížení a výši nezbytných výdajů na život a pak by musel uzavřít, že žalovaný nebyl schopen v době uzavírání smlouvy dostát svým závazkům a smlouvu s ním neměl uzavřít. Žalobci tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v dosud nesplacené části jistiny, na níž žalovaný doposud uhradil 82 413 Kč. S ohledem na své majetkové poměry pak žalovaný požádal o umožnění uhradit částku 22 587 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.

4. S ohledem na vyjádření žalovaného omezil žalobce ještě před jednáním ve věci samé žalobu ohledně smluvního úroku z 84,03 % ročně na 9,48 % ročně s tím, že zbývající dlužná jistina činí 83 387,05 Kč a zbývající úroky 1 895 Kč, celkem 85 282 Kč na místo původně žalovaných 101 789 Kč a dále o částku 1 803,42 Kč na smluvní pokutě. Souhlasil s tím, aby žalovaný dluh splácel po 2 800 Kč měsíčně. Vyjádřil se ke kontraktačnímu postupu při uzavírání smlouvy s tím, že žadatel o úvěr musí poskytnout své osobní informace a ty jsou předem ověřovány včetně účtu i jeho totožnosti, kterou prokazuje osobním dokladem, kdy je možné uzavřít, že žalovaný smlouvu podepsal s ujednaným obsahem, pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalovaného, vycházel z dokladu o jeho příjmech, výpisu z databází NRKI a Solus, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka, kdy z uvedených dokladů vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného byl 32 799 Kč a jeho náklady 9 748 Kč, takže disponoval volnými zdroji ke splácení ve výši 22 051 Kč. Žalobce měl k dispozici i výpisy z bankovního účtu žalovaného a na základě takto získaných údajů provedl skóring klienta s pozitivním výsledkem, když vycházel také z údajů poskytnutých žalovaným ohledně jeho výdajů, tedy z toho, že jsou pravdivé a úplné. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 4 888 Kč, kdy žalobce vycházel z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě a z případného nepoctivého jednání nemůže nikdo těžit (§ 6 o. z.), stejně tak vycházel z prohlášení žalovaného o jeho dalších závazcích a vyživovací povinnosti. Úvěruschopnost žalovaného tedy zkoumal řádně v souladu se zákonem, takže předmětná smlouva je platná.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze , datum, včetně dodatku č. 1, oznámení o schválení úvěru z , datum, , splátkového kalendáře, výzev k zaplacení z 15. 4. 2024 a 16. 5. 2024, oznámení o zesplatnění úvěru z 19. 5. 2024 včetně dodejky, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, dokladu o vyplacení úvěru, prohlášení žalovaného, výpisu z NRKI a registru Solus, předžalobní výzvy z 31. 5. 2024, hodnocení klienta, potvrzení o příjmu žalovaného od února do května 2023 a žádosti o smír z 8. 3. 2024 soud zjistil a vzal za prokázané, že dne , datum, žalovaný elektronicky podepsal návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru včetně dodatku č. 1 a svého prohlášení a ač návrh byl akceptován žalobcem až , datum, , byla jistina úvěru ve výši 105 000 Kč zaslána na účet žalovaného již dne , datum, . Předmětem uzavřené smlouvy bylo tedy poskytnutí úvěru ve výši 105 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 84,03 %, kdy žalovaný měl dluh uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 9 157 Kč. Z hodnocení bonity žalovaného vyplývá, že žalobce vyšel z jeho příjmu 32 799 Kč, výdajů v podobě životního minima ve výši 4 860 Kč a nákladů na bydlení ve výši 4 888 Kč s tím, že mu zbývá rezerva ve výši 22 051 Kč a dále z toho, že v té době byl zaměstnán u , právnická osoba, , adresa, v řádném pracovním poměru a neměl žádnou vyživovací povinnost. Z výplatních pásek za únor až květen 2023 vyplynula průměrná mzda žalovaného u uvedené společnosti ve výši 32 757,25 Kč. Žalobce provedl ohledně žalovaného šetření v registru Solus a NRKI z něhož vyplynulo, že má 11 žádostí u finančních institucí, u nichž žádal o úvěr a celkem mu zbývá doplatit 544 029 Kč, takže by mu mohl být poskytnut úvěr do limitu 85 000 Kč. Podle bodu 6.1 smlouvy o úvěru vzniklo žalobci právo domáhat se úhrady smluvní pokuty při prodlení se splátkou dluhu trvající minimálně 30 dnů, a to ve výši 499 Kč za každou splátku, v níž se ocitne v prodlení, kdy žalobce uplatnil tento nárok ohledně prodlení u splátek č. 10 a 11, tedy 2 x 499 Kč, další nárok uplatnil podle bodu 6.2 smlouvy, a to na náhradu nákladů za prodlení se splátkou nad 15 dnů ve výši 200 Kč za každé prodlení, konkrétně s úhradou splátek č. 6, 10 a 11. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou 10. splátky nad 65 dnů zesplatnil žalobce úvěr dle bodu 6.3 smlouvy, podle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny, kterou žalobce vyčíslil na 100 191,79 Kč a kterou byl žalovaný povinen uhradit nejpozději den zesplatnění úvěru. Kromě toho uplatnil podle bodu 6.5 smlouvy i právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z takto nově vzniklé jistiny úvěru od 21. 5. 2024 až do úplného zaplacení. V důsledku opakovaného prodlení byl žalovaný žalobcem písemně vyzýván k úhradě dluhu a písemně byl rovněž vyrozuměn o jeho zesplatnění. Na předmětný dluh doposud uhradil 82 413 Kč.

6. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je neplatná, neboť je třeba na ni hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a následujícího občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru, kdy je třeba posuzovat jednotlivá ujednání v dané smlouvě tak, aby byla respektována zásada ochrany slabší strany, jíž je spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv věřitelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele úvěru. Pokud dlužník finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu než na podmínky předem stanovené věřitelem přistoupit. Za nevýhodné ujednání považuje soud zejména dvojí úročení nesplacené jistiny, kdy se smluvené úroky ve výši 84,03 % v případě prodlení dlužníka připočtou k nesplacené jistině a takto nově vzniklá částka se znovu úročí, což ve své podstatě znamená, že se již tak vysoké úroky zdvojnásobí. Tento postup je v rozporu s dobrými mravy, což judikoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy za nejvýše přípustné požadoval úroky ve výši 60 % jistiny. Je evidentní, že smlouvou ujednané úroky fakticky plní funkci smluvní pokuty, jelikož jsou vázány k prodlení dlužníka a je to jedna z dalších sankcí, které smlouva ve prospěch věřitele umožňuje, neboť kromě toho byla sjednána i smluvní pokuta při prodlení nad 30 dnů ve výši 499 Kč za každou splátku, dále právo věřitele domáhat se úhrady nákladů za prodlení a i další smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně. Z uvedeného tedy vyplývá, že jednotlivé sankce jsou kumulovány nad zákonem přípustnou mez, což způsobuje neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy.

8. Jde-li o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pak má soud za to, že ji žalobce nezkoumal řádně, neboť nepřihlédl k dluhům žalovaného ve výši 544 000 Kč, splátky těchto závazků nezapočetl do jeho výdajů, čímž zkreslil bonitu žalovaného, navíc překročil limit, který sám po vyhodnocení majetkových poměrů žalovaného stanovil (85 000 Kč), aniž by bylo patrno, z jakého důvodu. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného způsobuje absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. mj. rozhodnutí Soudního dvora a Evropské unie z 5. 3. 2020) a strany smlouvy jsou povinny vrátit si poskytnuté plnění, kdy žalobce dosud žalovanému uhradil 82 413 Kč, takže mu zbývá doplatit 22 587 Kč. Co do této částky byla žaloba důvodná, ve všech ostatních nárocích, pokud ohledně nich nedošlo ke zpětvzetí žaloby, byla z uvedených důvodů zamítnuta. S ohledem na majetkové poměry žalovaného mu soud umožnil dlužnou částku splácet po 1 500 Kč měsíčně, když vyšel z toho, že po zaplacení všech životních nákladů mu zbývá 3 266 Kč, takže splátku v dané výši je schopen zaplatit, navíc od března 2024 na předmětný dluh ničeho neuhradil přesto, že si byl vědom, že jistinu dosud nesplatil, tedy po dobu dalšího půl roku nečinil žádné kroky k jejímu snížení. Prodlužování doby splatnosti tím, že by byly stanoveny splátky v nižší výši, tak soud nepovažuje za přípustné.

9. Pro úplnost soud uvádí, že má za to, že smlouva byla žalovaným elektronicky podepsána v obsahu, který by předložen k důkazu, tvrzení žalovaného o možném opaku bylo pouze v obecné rovině, ničím nepodložené.

10. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět, proto soud v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení dle § 96 odst. 1,2 o.s.ř. zastavil (výrok II).

11. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci úspěšnější žalovaný vznik ani výši nákladů řízení neprokázal, žalobci pak s ohledem na neúspěch ve sporu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.