16 C 141/2022

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Kořínkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa původní účastnice proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem část obce a číslo, PSČ obec o vyklizení nemovitosti

I. Žalovaná je povinna vyklidit a vyklizené odevzdat žalobci nemovitosti, a to pozemek p. č. stavební anonymizováno, jehož součástí je stavba adresa a pozemek p. číslo všech zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, stát. instituce, pro katastrální uzemí, obec Chotilsko, na LV číslo to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 15 701,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Právní předchůdce žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na vyklizení nemovitosti s tím, že na základě usnesení o udělení příklepu soudního exekutora anonymizována dvě slova z datum nabyl vlastnictví k pozemku parc. č. stavební anonymizováno, jehož součástí je stavba adresa, rodinný dům a pozemku parc. číslo v obci obec, katastrální uzemí. Poté došlo mezi účastníky řízení k jednání o možném prodeji nemovitostí do vlastnictví žalované, která nevedla k úspěšnému konci. Dne datum proto byla uzavřena dohoda o narovnání a dohoda o prodloužení lhůty k vystěhování, na základě níž měla žalovaná předat dané nemovitosti žalobci do 30. 6. 2021, současně se zavázala hradit za každý den užívání nemovitostí částku 1 000 Kč. Dne datum byl uzavřen dodatek k dohodě o prodloužení lhůty k vystěhování, která byla posunuta do 30. 6. 2022. Od 1. 7. 2022 užívá žalovaná nemovitosti bez právního titulu, o vyklizení byla opakovaně vyzývána.

2. Na písemnou výzvu soudu vůči žalované, aby se k žalobě písemně vyjádřila, tato nikterak nereagovala, při jednání ve věci samé uvedla, že se skutečně z předmětných nemovitostí doposud nevyklidila, neboť nemá možnost jiného bydlení, to se snaží bezvýsledně najít. V červenci 2022 kontaktovala zástupce žalobce s možností prodloužení lhůty k vyklizení, ale byla odmítnuta. Je si vědoma toho, že poté, co rozsudek nabyde právní moci, je povinna nemovitosti vyklidit, od 1. 7. 2022 neplatí za jejich užívání žádnou částku.

3. V průběhu řízení byly předmětné nemovitosti prodány žalobci, soud proto připustil záměnu účastníků na žalující straně usnesením z 14. 10. 2022 č.j. 16 C 141/2022-32.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí, dohody o narovnání z datum a dohody o prodloužení lhůty k vystěhování z téhož data, dodatku k dohodě o prodloužení lhůty k vystěhování z 11. 6. 2021, předžalobní výzvy z 12. 8. 2022 včetně výpisu z poštovního podacího archu, usnesení soudního exekutora z 1. 4. 2020 a výzvy k vyklizení a předání nemovitostí z 18. 7. 2022, soud zjistil následující skutkový stav věci. Právní předchůdce žalobce nabyl předmětné nemovitosti na základě udělení příklepu dne 1. 4. 2020 v rámci exekučního řízení vedeného proti panu jméno příjmení a následně je kupní smlouvou z datum prodal žalobci. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena jednak dohoda o narovnání, v níž se účastníci dohodli, že si žalovaná od vlastníka odkoupí dané nemovitosti, proto byla dne datum uzavřena rezervační smlouva a dne datum smlouva kupní, žalovaná složila také rezervační poplatek ve výši 250 000 Kč, nicméně k zaplacení kupní ceny nedošlo, proto vlastník odstoupil od uzavřené kupní smlouvy a uplatnil nárok na sjednanou smluvní pokutu ve výši 60 000 Kč. Současně bylo dohodnuto, že od 1. 7. 2020 je žalovaná povinna hradit za užívání nemovitostí částku 1 000Kč denně, za 146 dnů šlo celkem o 146 000 Kč, tato částka spolu se smluvní pokutou byla splacena z rezervačního poplatku. Současně ve stejný den byla uzavřena i dohoda o prodloužení lhůty k vystěhování, z níž vyplynulo, že žalovaná měla předat vydraženou nemovitost vydražiteli dne 1. 7. 2020, požádala ho o prodloužení lhůty k vystěhování a bylo dohodnuto, že může v předmětných nemovitostech dočasně setrvat na dobu nezbytně nutnou, maximálně však na dobu 12 měsíců s hrazením poplatku za užívání ve výši 1 000 Kč denně. Dne datum byla na základě dodatku prodloužena lhůta k vystěhování do 30. 6. 2022. Od 1. 7. 2022 užívá žalovaná nemovitosti bez právního důvodu, za užívání nic neplatí, nemovitosti nevyklidila ani na základě předžalobní výzvy. Žije v nich spolu s dětmi ve věku 16 a 18 let, jedno z dětí je studující a druhé je zaměstnáno, nemá finanční prostředky na složení kauce za pronájem, navíc nemá kam uskladnit věci, jež se v nemovitostech nachází.

5. Podle § 1042 občanského zákoníku, vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

6. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť bylo prokázáno, že žalobce nabyl předmětné nemovitosti na základě kupní smlouvy uzavřené dne datum, jeho právní předchůdce je získal v exekuční dražbě. Žalovaná od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2022 užívala nemovitosti na základě dohody uzavřené s žalobcem, respektive jeho právním předchůdcem, od 1. 7. 2022 je užívá bez právního důvodu a za jejich užívání nehradí žalobci žádnou částku. Lhůtu k vyklizení stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 15 dnů od právní moci daného rozsudku a nestanovil lhůtu delší, přestože žalovaná bydlí v nemovitostech se svými dvěma dětmi, z toho jedním nezletilým, neboť si je již od 1. 7. 2020 vědoma toho, že bude muset předmětné nemovitosti vyklidit, původně si je chtěla odkoupit, ale k uzavření kupní smlouvy nedošlo, nemovitosti prvotně mohla užívat do 30. 6. 2021 na základě dohody uzavřené s právním předchůdcem žalobce, poté jí byla tato lhůta ještě o další rok prodloužena, přesto se z nemovitostí nevyklidila a neučinila tak ani v dalších sedmi měsících, jinak řečeno po dobu dvou let a sedmi měsíců užívá dané nemovitosti s vědomím toho, že bude povinna se z nich vyklidit, nezajistila si za tu dobu bytovou náhradu a posledních 7 měsíců dokonce za užívání nemovitostí ani ničeho neplatí. Jejímu jednání tak není možno poskytovat ochranu, neboť se chová v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu měla žalovaná dostatečně dlouhou dobu na to, aby nějaké bydlení sehnala za situace, kdy je zaměstnána a další příjem do rodiny přináší i jedno z jejích dětí, takže je schopna zajistit si jiné bydlení i za cenu složení kauce, popřípadě mohla žádat o sociální bydlení prostřednictvím obce nebo o ubytování v azylovém domě prostřednictvím orgánu sociálně právní ochrany dětí. Ze všech těchto důvodů proto nebyla lhůta k vyklizení stanovena na dobu delší, než je dáno právním předpisem.

7. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 15 701,64 Kč, které tvoří jednak 4 x odměna po 1 500 Kč (§ 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a to za převzetí právního zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na jednání soudu dne 25. 1. 2023, 4 režijní paušály po 300 Kč, zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, 10 půlhodin za ztrátu času jízdou osobním automobilem právního zástupce žalobce z obec do obec a zpět na jednání soudu a jízdným ve výši 2 501,64 Kč. Při propočtu jízdného vyšel soud z průměrné spotřeby 3,966 l /100 km, ceny nafty ve výši 44,10 Kč za 1 l, počtu ujetých kilometrů (360) a náhrady za opotřebení vozidla ve výši 5,20 Kč za 1 km (vše dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.). Právní zástupce žalobce vyúčtoval náklady za jízdné částkou 2 586 Kč, když vycházel z průměrné spotřeby ve výši 4,5 l /100 km, náhradou motorové nafty 47,10 Kč a náhradou za 1 km jízdy 4,70 Kč, s tím, že vyšel z vyhlášky č. 511/2021 Sb., nicméně v daném případě bylo nezbytné vyjít z vyhlášky č. 467/2022 Sb., která nabyla účinnosti k 1. 1. 2023, neboť jednání soudu se konalo až po tomto datu. Ohledně průměrné spotřeby vyšel soud z technického průkazu k vozidlu. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně do 15 dnů ode dne jeho doručení. Pokud by povinná dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.).