16 C 143/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Kořínkovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby bylo určeno, že je výlučnou vlastnicí pozemků par. [číslo] zahrada, o výměře 161 m2 v k. ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek], vzniklého oddělením od pozemku parc. [číslo] zahrada, v k. ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek] a pozemku par. [číslo] vodní plocha, o výměře 11 m2, k. ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek], vzniklého oddělením z pozemku par. [číslo] vodní plocha, v k. ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek], a to na základě geometrického plánu [číslo] [rok] vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] a ověřeného Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] pod [číslo] [rok], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému k rukám jeho právní zástupkyně náklady řízení ve výši 14 161,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na určení vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] o výměře 161 m2 a parc. [číslo] o výměře 11 m2, obou v k. ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek], s tím, že kupní smlouvou uzavřenou dne [datum] s panem [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeným [datum], nabyla vlastnictví k pozemkům parc. č. stavební [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], přičemž její vlastnické právo bylo zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram, s právními účinky k [datum]. V květnu 2021 se na ni obrátil žalovaný s tím, že užívá část jeho pozemků, neboť je vlastníkem sousedících pozemků parc. [číslo] přičemž plot, který je mezi pozemky vystavěn, nevede po vlastnické hranici, ale zabírá i část jeho pozemků. Na základě toho si nechala zaměřit nabyté pozemky, kdy z geometrického plánu vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] vyplynulo, že užívá i část pozemků ve vlastnictví žalovaného, které byly geometrickým plánem označeny parcelními čísly [číslo] a [číslo]. Žalobkyně má za to, že již v minulosti došlo k vydržení vlastnického práva ke sporným pozemkům jejím právním předchůdcem, nicméně se snažila situaci s žalovaným řešit mimosoudně, proto mu nabízela odkup předmětných pozemků. Žalovaný za ně požadoval částku 500 000 Kč, s níž nesouhlasila, proto k mimosoudnímu vyřešení sporu nedošlo. Podle katastru nemovitostí vlastnil její právní předchůdce nemovitosti od roku 1987, respektive 1989 a žalovaný je vlastníkem pozemků na základě darovací smlouvy uzavřené dne [datum]. Právní předchůdce žalobkyně se držby pozemků chopil na základě rozhodnutí o dědictví, sp. zn. D 970/1986 a D 535/1989. Plot v roce 1991 vystavěl právní předchůdce žalovaného, přičemž právní předchůdce žalobkyně nebyl nikdy žalovaným upozorňován na to, že by užíval jeho pozemky, což dle názoru žalobkyně vedlo k vydržení vlastnického práva, neboť doba poctivého užívání a obhospodařování předmětných pozemků trvala 30 let. Dlouhodobá držba přitom nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku jako řádný a bdělý hospodář nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by měl za to, že někdo jiný užívá jeho pozemek (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2520/2011). Právní předchůdce žalobkyně byl v dobré víře, že mu předmětné pozemky náleží a vlastnické právo vydržel v souladu s ustanovením § 1095 a 1096 odst. 2 občanského zákoníku. Stejně tak byla žalobkyně v dobré víře, že nabyla celou ohraničenou zahradu kupní smlouvou uzavřenou se svým právním předchůdcem, a to až do května 2021, kdy ji oslovil žalovaný. Žalobkyni se tak započítává předchozí doba poctivého užívání předmětných pozemků jejím právním předchůdcem. V rámci mimosoudního vyřešení sporu nabídla žalobkyně za odkup pozemků žalovanému částku 300 000 Kč, tento však požadoval 500 000 Kč. Při uzavírání kupní smlouvy zachovala žalobkyně potřebnou míru opatrnosti, nemovitosti si před koupí prohlédla a neměla jakýkoliv důvod pochybovat o tom, že plot je vystavěn na hranici pozemků, které kupovala, když nabývaný pozemek i tvarem odpovídal zakreslení v katastru nemovitostí. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3079/2014 přitom není povinností kupujícího přeměřovat výměru kupovaného pozemku a požadovat vytýčení jeho hranic, jestliže nejsou známy jakékoliv nesrovnalosti a není důvod pochybovat o tom, že hranice pozemku je jasná.

2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že ji považuje za nedůvodnou, neboť žalobkyně není vlastnicí předmětných pozemků. Pouze dobrá víra sama o sobě není právním titulem pro nabytí vlastnického práva, kdy žalobkyně prokazatelně nabyla kupní smlouvou uzavřenou dne [datum] pouze nemovitosti, které byly v kupní smlouvě vymezeny. Podle žalovaného nebyl původní vlastník prodávaných pozemků v dobré víře, že pozemky, které užíval nad rámec nabývacího titulu, mu patří, neboť znal katastrální mapu a i s ohledem na netypický tvar pozemku parc. [číslo] věděl, že plot se nachází na pozemku, který patří žalovanému. Žalovaný s původním vlastníkem, který je jeho strýcem, tuto skutečnost neřešil, neboť předpokládal, že mu nemovitosti za účelem scelení rodinného majetku v budoucnu odprodá, k čemuž nedošlo z důvodu ochladnutí vzájemných vztahů. Pokud sama žalobkyně argumentuje tím, že původní vlastník předmětné pozemky držel nepřetržitě po dobu 30 let a vydržel je před tím, než s ní uzavřel kupní smlouvu, žalobkyně vlastníkem těchto pozemků není, neboť kupní smlouvou uzavřenou dne [datum] jí původní vlastník předmětné pozemky nepřevedl (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2128/2005). Na základě uvedených skutečností tak žalovaný s názorem žalobkyně nesouhlasil, neboť pokud by původní vlastník byl poctivým držitelem a svoji dobrou víru odvíjel od platného nabývacího titulu, kterým bylo rozhodnutí o dědictví, předmětné pozemky by mohl nabýt vydržením po uplynutí desetileté vydržecí doby a pokud by se držba původního vlastníka nezakládala na žádném právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, mohl původní vlastník nabýt toto právo mimořádným vydržením uplynutím nepřerušené poctivé držby v délce dvaceti let. Uplynutím zákonem stanovené vydržecí doby by tak nabyl právní předchůdce žalobkyně vlastnické právo a z povahy věci by již původnímu vlastníkovi další vydržecí doba neběžela, respektive by již ke dni podpisu kupní smlouvy s žalobkyní uplynula (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2002/2006, 22 Cdo 1110/2000). Ustanovení § 1096 odst. 2 občanského zákoníku, na nějž se žalobkyně dovolává, upravuje započtení vydržecí doby poctivého předchůdce pouze tehdy, jestliže mu vydržecí doba dosud neuplynula, přičemž s ohledem na skutková tvrzení žaloby je toto ustanovení v daném případě nepoužitelné. Sama žalobkyně přitom vlastnické právo k předmětným pozemkům vydržením nabýt nemohla, neboť se chopila držby na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] a dobrou víru pozbyla v květnu 2021, když byla žalovaným upozorněna na daný stav. I žalovaný měl snahu vyřešit spor mimosoudní cestou a původní požadavek na výši kupní ceny snížil na částku 400 000 Kč, s níž však žalobkyně nesouhlasila. Z uvedených důvodů pak žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že na podané žalobě trvá, neboť vůlí původního vlastníka pana [jméno] [celé jméno žalovaného] bylo převést na ni kupní smlouvou vlastnické právo k nemovitým věcem tak, jak je on sám užíval se všemi právy a povinnostmi, s veškerým příslušenstvím a se všemi součástmi. Původní vlastník byl v dobré víře, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] ve výměře a v rozsahu, v jakém jej po celou dobu užíval tak, jak byl a je pozemek oplocen, tedy jak se posléze ukázalo včetně pozemku parc. [číslo] vydělených zmiňovaným geometrickým plánem [anonymizováno] Kupní smlouvou uzavřenou dne [datum] přitom kupující i prodávající sledovali záměr, kterým byl převod vlastnického práva včetně sporných pozemků, kdy sjednaná kupní cena zohledňovala výměru pozemků původním vlastníkem skutečně užívanou, přičemž ten nemohl z logiky věci specifikovat sporné pozemky přímo v kupní smlouvě, neboť v rozhodné době byl v dobré víře, že sporné pozemky jsou součástí pozemku parc. [číslo]. Žalobkyně je přesvědčena, že původní vlastník na ni kupní smlouvou převedl vlastnické právo i k jím vydrženým sporným pozemkům a žalobkyně se tak po právu domáhá určení, že je jejich vlastnicí. Odkaz na judikaturu ze strany žalovaného nepovažuje za přiléhavý, v případě sporných pozemků zcela popírá smysl a účel institutu vydržení, které je originárním způsobem nabytí vlastnického práva vycházející z představy, že určitou dobu trvající faktický stav je třeba posuzovat jako stav právní, tedy že faktický stav k věci se po určité době mění ve vlastnické právo, a to ve snaze vytvořit a udržet právní jistotu, která se opírá o přesvědčení, že mezi faktickým stavem a právním stavem je nebo alespoň má být soulad. Je třeba zdůraznit, že v případě sporných pozemků nejde o samostatné pozemky, které by jako takové v době uzavření kupní smlouvy existovaly a které by bývalo bylo možné v kupní smlouvě řádně označit. Sporné pozemky byly po několik desetiletí užívány jako součást pozemků, po celou dobu s nimi tak bylo nakládáno a bylo s nimi tak nakládáno tedy i v okamžiku uzavření kupní smlouvy. Sporné pozemky od nepaměti sledovaly osud pozemků a jiný přístup k nim znamená jen zcela formální, od reality odtržený přístup popírající význam běhu času v případě vydržení a v zásadě i samotný smysl a účel vydržení. Odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. US 2216/09.

4. V dalším vyjádření žalobkyně ze 14. 3. 2022 tato uvedla, že s ohledem na právní formalizmus, který převládá v dosavadní judikatuře, uzavřela s původním vlastníkem dne [datum] darovací smlouvu, kterou jí původní vlastník z opatrnosti a pro právní jistotu žalobkyně převedl vlastnické právo ke sporným pozemkům, jež sám vydržel.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí LV [číslo] z kupní smlouvy z [datum] a čestného prohlášení pana [jméno] [celé jméno žalovaného] z [datum] soud zjistil a vzal za prokázané, že pan [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], nabyl vlastnické právo k pozemkům č. parc. stavební [anonymizováno], jehož součástí byla stavba [adresa] objektu k bydlení, č. parc. stavební [anonymizováno], č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek], na základě rozhodnutí o dědictví, sp. zn. D 970/1986 a D 535/1989, přičemž kuní smlouvou uzavřenou dne [datum] převedl vlastnické právo k pozemkům parc. č. stavební [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] a parc. [číslo] na žalobkyni, která je v současné době zapsána jako vlastnice těchto nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram na [list vlastnictví]. Z čestného prohlášení právního předchůdce žalobkyně z [datum] vyplynulo, že nemovitosti, které jí odprodal, vlastnil od roku 1990, přičemž plot, který byl postaven mezi pozemky [číslo] a [číslo] byl postaven po převratu v roce 1991 a nachází se stále na stejném místě asi 30 let. Nikdy vůči němu ani jeho právním předchůdcům nebylo ohledně užívání pozemků či umístění plotu cokoli namítáno současným vlastníkem pozemku parc. [číslo] ani jeho předchůdci a do okamžiku, než žalovaný oslovil žalobkyni, neměl její právní předchůdce povědomí o tom, že by mohl užívat jiný než svůj pozemek. Celý pozemek parc. [číslo] až po plot v dobré víře řádně užíval a obhospodařoval po celou dobu svého vlastnictví.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] bylo prokázáno, že žalovaný je m. j. vlastníkem pozemků parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] [obec], [územní celek].

7. Geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] z [datum] došlo k zaměření vlastnické hranice mezi pozemky [číslo] a [číslo], kdy z pozemku parc. [číslo] byly odděleny pozemky par. [číslo] užívané žalobkyní. Ty jsou připloceny k jejímu pozemku [číslo], což vyplývá rovněž z fotodokumentace předložené žalobkyní a čestného prohlášení právního předchůdce žalobkyně (viz. shora).

8. Z notářského zápisu z [datum], sp. zn. NZ 222/93, N 221/93, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalovaného, pan [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], byl podle rozhodnutí o projednání dědictví z 29. 8. 1989, sp. zn. D 535/89, m. j. vlastníkem pozemku parc. [číslo] které daroval svému synovi [celé jméno žalovaného] (žalovaný), přičemž vklad vlastnického práva byl v katastru nemovitostí zapsán s právními účinky vkladu k 30. 9. 1993.

9. Z darovací smlouvy z [datum] soud zjistil a vzal za prokázané, že pan [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] daroval žalobkyni pozemky vymezené geometrickým plánem Ing. [příjmení] parc. [číslo] přičemž součástí uzavřené smlouvy je i prohlášení dárce, že nejpozději od roku 1990 vlastnil m. j. pozemek [číslo] v rozsahu, jak je vedeno oplocení mezi tímto pozemkem a pozemkem parc. [číslo] kdy měl záměr převést v tomto rozsahu vlastnictví k pozemkům na obdarovanou s tím, že plot na hranici mezi pozemky byl vystaven v roce 1991 a až do uzavření převodních smluv nebyl upozorňován na to, že by držel více, než mu náleželo. Podpisy na uvedené smlouvě byly úředně ověřeny, přičemž podpis dárce byl ověřen dne [datum] a tento datum byl uveden také u jeho podpisu jako datum uzavření smlouvy, u obdarované byl její podpis ověřen dne 23. 2. 2022, nicméně u jejího podpisu je uvedeno datum 23. 3. 2022.

10. Z písemné korespondence mezi účastníky řízení bylo zjištěno, že tito se snažili před podáním žaloby vyřešit spor mimosoudní cestou, kdy žalobkyně nabízela žalovanému, že od něj sporné pozemky odkoupí za 300 000 Kč, žalovaný však požadoval částku 500 000 Kč a k dohodě mezi účastníky řízení nedošlo.

11. Podle § 1089 odst. 1 občanského zákoníku, drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

12. Podle § 1090 odst. 1 téhož zákona, k vydržení se vyžaduje pravost držby, a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

13. Podle § 1091 odst. 2 občanského zákoníku, k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající 10 let.

14. Podle § 1095 téhož zákona, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

15. Podle § 1096 odst. 1, 2 občanského zákoníku, nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jeho držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

16. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by nabyla vlastnické právo v důsledku vydržení, tedy na základě pravé, poctivé a řádné držby trvající po zákonem stanovenou dobu, a proto její žalobu zamítl. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně nabyl vlastnické právo k nemovitostem, které jí v roce 2020 odprodal, na základě dědických rozhodnutí z roku 1986 a 1989 obdobně jako právní předchůdce žalovaného, který je nabyl v dědickém řízení v roce 1989 (právní předchůdci účastníků řízení byli bratry). Po nabytí vlastnického práva došlo podle tvrzení právního předchůdce žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, v k vystavění plotu mezi pozemky parc. [číslo] s tím, že plot v hranici, v níž byl v minulosti vystavěn, stojí stále na stejném místě a právní předchůdce žalobkyně nebyl nikdy nikým upozorňován na to, že by užíval pozemek ve větším rozsahu, než odpovídalo jeho vlastnickému právu, v důsledku čehož tento pozemek obhospodařoval a užíval nepřetržitě po dobu téměř 30 let a dne 29. 6. 2020 ho prodal žalobkyni. Z uvedeného tedy vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně držel sporné pozemky minimálně od roku 1991 a pokud byla jeho držba poctivá a řádná, nabyl k nim vlastnické právo vydržením po uplynutí zákonem stanovené desetileté lhůty, tedy v roce 2001, respektive při mimořádném vydržení v roce 2011, takže nabyl vlastnické právo k předmětu sporu ještě před uzavřením kupní smlouvy se žalobkyní, která si tak nemůže ve svůj prospěch započítat vydržecí dobu svého právního předchůdce (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 2002/2006, 22 Cdo 4282/2009 nebo 22 Cdo 1110/2000). Pokud by chtěl prodávající na žalobkyni převést i pozemky, které vydržel, musel by je v převodní smlouvě specifikovat a jestliže tak neučinil, nemohla je žalobkyně do svého vlastnictví nabýt. K převodu sporných pozemků z právního předchůdce žalobkyně na ni však bylo zapotřebí, aby byl pan [jméno] [celé jméno žalovaného] zapsán jako jejich vlastník i v katastru nemovitostí, neboť podle § 1105 občanského zákoníku je vlastnické právo k nemovitostem nabýváno až zápisem do veřejného seznamu. Zápis vlastnického práva podléhá tzv. intabulačnímu principu, který má dvě fáze. První je uzavření převodní smlouvy, na jejímž základě nastávají obligační účinky smlouvy a druhou je zápis práva ve veřejném seznamu, čímž nabývá smlouva i věcněprávních účinků. To, že byla posléze mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem uzavřena darovací smlouva, jíž došlo k převodu i sporných pozemků na žalobkyni, nemá pro věc žádný zásadní právní význam, neboť nenastaly věcněprávní účinky uzavřené darovací smlouvy. I pokud soud odhlédne od toho, že datum podpisu této smlouvy byl u obdarované (žalobkyně) uveden až o měsíc později než byl uveden datum ověření jejího podpisu, kdy jde pravděpodobně o chybu v psaní, je nutno vycházet z toho, že daná darovací smlouva nebyla do katastru nemovitostí zapsána a nenabyla tak věcněprávních účinků, takže nemohla vést ke vzniku vlastnického práva nejen u právního předchůdce žalobkyně, ale ani u ní samotné. V tomto směru soud odkazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 39/2008, 30 Cdo 1485/2008, 24 Cdo 2841/2020, 33 Cdo 4097/2019 nebo Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 1205/2017. Jinými slovy řečeno, byl-li právní předchůdce žalobkyně v době uzavření kupní smlouvy z [datum] vlastníkem pozemků specifikovaných geometrickým plánem Ing. [příjmení] parc. [číslo] v k. ú. [anonymizováno] [obec] v důsledku vydržení vlastnického práva, měl se domáhat zapsání tohoto práva v katastru nemovitostí, popřípadě podat žalobu na určení svého vlastnického práva k těmto nemovitostem a teprve poté, co by byl jako vlastník těchto pozemků zapsán ve veřejném seznamu, mohl je převést na žalobkyni. Pokud nebyl tento postup dodržen, mohla žalobkyně namítat vydržení vlastnického práva pro sebe jedině v případě, že by prokázala svou řádnou a poctivou držbu trvající 10 let, což však v daném případě splněno nebylo, neboť držby sporných pozemků se ujala až uzavřením kupní smlouvy dne [datum]. Na tom nemůže nic změnit ani to, že právní předchůdce žalobkyně se o tom, že užíval pozemky nad rámec svého nabývacího titulu, dozvěděl až po uzavření kupní smlouvy s žalobkyní. Vydržení vlastnického práva je originárním způsobem nabytí vlastnictví a jsou-li splněny zákonem stanovené kumulativní podmínky (oprávněná a poctivá držba trvající nepřetržitě po zákonem stanovenou dobu), dojde sice ke vzniku vlastnického práva v okamžiku uplynutí dané doby, nicméně v rámci principu materiální publicity musí ještě dojít k zápisu tohoto práva do katastru nemovitostí, neboť v daném případě šlo o vlastnictví k nemovitým věcem evidovaným ve veřejném seznamu. Bez povolení vkladu vlastnického práva nenastaly věcněprávní účinky, což bránilo dalším převodním úkonům.

17. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud plně úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů, kdy tarifní hodnota sporu činila podle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 50 000 Kč a odměna podle § 7 bod 5 téže vyhlášky pak částku 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. Celkem byly právní zástupkyni žalovaného přiznány 3 úkony, a to za převzetí právního zastoupení, písemné vyjádření ve věci a účast na jednání soudu dne 31. 3. 2022, 3 režijní paušály po 300 Kč, 6 půlhodin po 100 Kč za ztrátu času spočívající v času stráveném při cestě na jednání soudu a zpět, jízdné přiznané podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. za ujetých 132 km při náhradě 4,70 Kč za 1 km jízdy, při průměrné spotřebě 5,933 l /100 km a náhradě za pohonné hmoty ve výši 36,10/ l ve výši 904 Kč a 21 % DPH ve výši 2 457,84 Kč. Úhrnem náklady řízení činí 14 161,84 Kč a žalobkyně je povinna uhradit je právní zástupkyni žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.