16 C 191/2023

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jindřichem Maříkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ., Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Česká republika – Jméno žalovaného A Územní pracoviště Jméno žalovaného B sídlem Adresa žalovaného B o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemku parcelní číslo , hodnota, zahrada, zapsaném na , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro obec a katastrální území , adresa, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 26 926 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že je v současné době držitelem pozemku parc.č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , který je zapsán na , Anonymizováno, , Anonymizováno, s uvedenými vlastníky , jméno FO, a , jméno FO, . Žalobce je přesvědčen, že vlastníkem předmětného pozemku je on z důvodu mimořádného vydržení vlastnických práv, když uživatelem předmětné nemovité věci je nejpozději od r. 1992. Ke dni 1.1.2019 došlo k mimořádnému vydržení, neboť jeho právní předchůdce byl držitelem nemovité věci nejpozději od r. 1972, kdy na základě rozhodnutí Státního notářství v , Anonymizováno, bylo potvrzeno dědictví otci žalobce, tedy , Jméno žalobce, , nar. 1926 a , jméno FO, , tedy tetě žalobce, a to mimo jiné k domu č.p. , Anonymizováno, se stavební parcelou č. , hodnota, a zahrady č. parc. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v k.ú. , adresa, . V současné době se jedná o pozemek parc.č. , hodnota, , jehož součástí je stavba domu č.p. , Anonymizováno, , tedy nemovitosti zapsané na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , výlučným vlastníkem těchto nemovitých věcí je žalobce. Již v r. 1972 právní předchůdce žalobce, tedy jeho otec užíval spolu se svými nemovitými věcmi jako součást zahrady právě i pozemek par.č. , hodnota, , a to jako součást zahrady předmětného rodinného domu. V r. 1992 byla schválena Státním notářstvím v , Anonymizováno, dohoda o vypořádání dědictví mezi žalobcem a jeho sestrou , jméno FO, ve věci zemřelého otce , Jméno žalobce, , staršího, kdy žalobce zdědil spoluvlastnický podíl o velikosti ½ k nemovitostem zapsaným na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , druhým spoluvlastníkem byla , jméno FO, , přičemž pozemek parc.č. , hodnota, byl pod společným oplocením spolu s pozemky parc.č. , hodnota, a , Anonymizováno, . Usnesením Okresního soudu v Příbrami z r. 2001 žalobce nabyl po své sestře druhou podílovou polovinu předmětných nemovitostí, nejpozději od r. 1992 začal žalobce jako spoluvlastník přestavovat část rodinného domu č.p. , Anonymizováno, , jakož i pozemku se záměrem vybudovat pozemku a autobazar s dílnou. V r. 1993 k tomuto sestra žalobce učinila souhlas, v r. 1994 , právnická osoba, , adresa, vydal povolení se změnou užívání části domu č.p. , Anonymizováno, , adresa, včetně nádvoří a přilehlé zahrady za účelem zřízení prodejny a kanceláře firmy , Anonymizováno, s tím, že část zahrady bude užívána jako odstavná plocha pro prodej motorových vozidel. Od r. 1994 je pozemek parc.č. , hodnota, užíván jako parkovací plocha pro odstavená motorová vozidla, žalobce vykonával podnikatelskou činnost až do r. 2014, kdy s ohledem na věk začali podnikání přebírat jeho synové, od r. 2015 pak přenechal předmětné nemovité věci zapsané na LV č. , hodnota, do nájmu společnosti , právnická osoba, . Uvedený pozemek parc.č. , hodnota, byl tedy žalobcem a jeho právními předchůdci držen a užíván nejméně od r. 1972, za dobu 51 let nikdy nedošlo k tomu, že by ze strany zapsaných vlastníků byla tato držba jakkoli zpochybněna. Poslední zápis vlastníků uvedeného pozemku svědčí , jméno FO, a , jméno FO, , vlastnické právo bylo poznamenáno v knihovní vložce č. , hodnota, pozemkové knihy, žádný z dokumentů se však do současné doby nedochoval. Žalobce má naléhavý právní zájem na určovací žalobě, neboť jeho vlastnické právo je nejisté, když zapsaný spoluvlastníci jsou neznámí a dostatečně neidentifikovatelní, zároveň faktický stav je v rozporu se stavem právním zapsaným v katastru nemovitostí a tento nesoulad je nutno odstranit.

2. Pravomocným usnesením Okresního soudu v Příbrami č.j. 16 C 191/2023-75 ze dne 25.10.2024 soud připustil, aby namísto neznámého okruhu dědiců po , jméno FO, a , jméno FO, , tedy na straně žalovaných, vstoupila do řízení Česká republika, která byla zapsána jako vlastník předmětného pozemku.

3. V průběhu řízení žalobce doplnil, že se domáhá určení vlastnického práva k pozemku parc.č. , hodnota, v k.ú. , adresa, zapsaném na , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve prospěch České republiky. Změnu žaloby spočívající ve změně skutkových tvrzení a navrhovaném petitu soud připustil, neboť tak učinil v souladu se zásadou hospodárnosti dle § 95 odst. l o.s.ř.

4. Žalovaný se žalobou nesouhlasil z toho důvodu, že v žádném předloženém důkazu není předmětný pozemek uveden, proto i při minimální opatrnosti je jasné, že žalobce musel vědět, že předmětný pozemek není v jeho vlastnictví, žalobce sám naopak v žalobě uvádí vědomost o tom, které nemovitosti jsou v jeho vlastnictví. Zároveň se nejedná o pozemek nepatrné výměry, pozemek se naopak výměrou blíží pozemku, který je uveden v kupní smlouvě ze dne 13.6.1989, pro daňové účely je nutné výměry pozemku znát a řádně hradit příslušnou daňovou povinnost. Z textu žaloby není jednoznačné, zda se žalobce domáhá řádného či mimořádného vydržení. Neposledně žalovaný namítá, že mu nesvědčí v současné chvíli pasivní legitimace, tudíž je nutno z těchto důvodů žalobu zamítnout. V průběhu řízení žalovaný doplnil, že z připojeného plánku ke kupní smlouvě z r. 1989 vyplývá existence dalšího pozemku, tedy předmětného inkriminovaného pozemku, tudíž žalobce musel věděl, že se nejedná o jeho pozemek.

5. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že manželé , jméno FO, a , jméno FO, , Anonymizováno, v r. 1932 spoluvlastnili dům č.p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , jakož i pozemky č. katastrální , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zapsané ve vložce č. , hodnota, v k.ú. , adresa, . V r. 1947 , jméno FO, emigroval do Spojených států amerických, přičemž k datu úmrtí při zjištění právních nástupců po manželích , jméno FO, , se nepodařilo soudu nic dalšího zjistit. Až do r. , adresa, a , jméno FO, zapsáni každý s podílem ½ jako vlastníci pozemku parc.č. , hodnota, , v současné době je jako vlastník předmětného pozemku zapsána Česká republika, příslušnost hospodařit s tímto majetkem má , Jméno žalovaného A, , přičemž se jedná o pozemek parc.č. , hodnota, zahrada o výměře 280 m2 zapsaných na , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro k.ú. a obec , adresa, . V r. 1959 podal , Jméno žalobce, starší, tedy otec žalobce, žádost o povolení vyústění drenážních trubek na pozemek , Anonymizováno, , ministerstvo dopravy k tomuto vydalo rozhodnutí o povolení k provedení stavby drenážního odpadu, přičemž k žádosti byl předložen situační plánek s nákresem, že vedle domu č.p. , Anonymizováno, a přilehlých kůlen a garáží se jedná o zahradu s délkou 40 m k sousedovi. K přiznání k domovní dani na r. 1968 , Jméno žalobce, starší uvedl, že od r. 1953 užívá zahradu, nádvoří a ohradu o rozloze 800 m2. Fakticky totiž právní předchůdce žalobce, zejména pak otec, užíval předmětný rodinný dům č.p. , Anonymizováno, včetně přilehlé zahrady vše jako celek, kdy zahrada byla oplocena a součástí této zahrady byl i pozemek nyní parc.č. , hodnota, . , Jméno žalobce, starší získal podílovou polovinu předmětných nemovitostí zapsaných na LV , Anonymizováno, na základě rozhodnutí státního notářství z r. 1972 po , jméno FO, , nemovitosti následně zdědil po svém otci i žalobce na základě rozhodnutí státního notářství v r. 1992, druhou podílovou polovinu předmětných nemovitostí získal žalobce tyto do vlastnictví na základě usnesení Okresního soudu v Příbrami č.j. 25 D 77/2001-35 ze dne 17.8.2001, rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví nabylo právní moci dne 20.9.2001, jednalo se o dědictví po sestře žalobce zemřelé dne 16.4.2001. Ještě za života sestry , jméno FO, s předmětnou zahradou fakticky nakládal žalobce pro své podnikatelské účely, v r. 1993 mu ke změně užívání části rodinného domu a přilehlé zahrady dala sestra souhlas, v r. 1994 vydal , právnická osoba, v , Anonymizováno, rozhodnutí o změně užívání místností v přízemí domu č.p. , Anonymizováno, , jakož i části zahrady s tím, že část zahrady dle plánku bude po stavebních úpravách užívaná jako odstavná plocha pro prodej motorových vozidel firmou , Anonymizováno, , přičemž k tomuto rozhodnutí dali souhlas mimo jiné i sousedé. Za tímto účelem fakticky žalobce vykácel z pozemku parc.č. , hodnota, několik stromů, zlikvidoval záhonek a na místě samém plochu vydláždil zámkovou dlažbou, která se zde nachází až do současné doby, jedná se o plochu, která slouží k parkování prodávaných vozidel. Přitom pozemek kolem rodinného domu vždy byl oplocen ve stejných hranicích, soused pouze z důvodu stáří měnil plot za nový, zhruba před 30 lety soused vybudoval plot včetně nových sloupků, podezdívky a drátěnky. Za celou dobu nebyl žalobce ani jeho právní předchůdci nijak a nikým informováni o tom, že by užívali pozemek ve vlastnictví jiné osoby. V r. 1989 došlo v k.ú. , adresa, k přečíslování, tedy pozemek parc.č. , hodnota, byl v minulosti v pozemkovém katastru označen parc.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , pozemek parc.č. , hodnota, byl označen parc.č. st. , Anonymizováno, , pozemek parc.č. , hodnota, byl označen parc.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , všechny tyto pozemky v podstatě jako celek patřících k rodinnému domu č.p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, užívali od 50. let minulého století právní předchůdci žalobce. V r. 2001 vyhotovil , právnická osoba, v Příbrami kopii katastrální mapy, na níž je zachycena poloha a hranice pozemku , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , pozemek parc.č. , hodnota, je zhruba obdélníkového tvaru, přičemž z jedné strany k těmto pozemkům se nachází hlavní silnice vedoucí z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a na druhé opačné straně se nachází , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, . Z pohledu z hlavní silnice je pozemek parc.č. , hodnota, a , Anonymizováno, oplocen pojezdovými vraty s názvem firmy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , vedle těchto pozemků směrem do , Anonymizováno, se nachází další rodinný dům s vraty. Soud vycházel zejména z výpisů z katastru nemovitostí včetně zpráv katastrálního úřadu s přílohami, ze snímku katastrálních map, z rozhodnutí státních notářství, z dědických spisů sp.zn. D 1084/92, 25 D 77/2001, z leteckých měřičských snímků, z fotografií, z žádosti a rozhodnutí včetně plánku ohledně drenážního svodu s leteckým snímkem katastrální mapy, z přiznání k domovní dani se snímkem katastrální mapy, ze souhlasu spolumajitele , jméno FO, , z rozhodnutí , právnická osoba, v , Anonymizováno, z r. 1994, z výpisu živnostenského rejstříku žalobce a obchodního rejstříku, ze smlouvy o nájmu prostor sloužící k podnikání. Ze sdělení finančního úřadu pro Středočeský kraj z r. 2024 soud zjistil, že od r. 1993 z pozemku parc.č. , hodnota, v k.ú. , adresa, nebyla vyměřována daň z důvodu neznámého neidentifikovatelného vlastníka. Neposledně soud vyšel i z výpovědi žalobce, který věrohodným, logickým a podrobným způsobem popsal faktický stav užívání mimo jiné pozemku parc.č. , hodnota, .

6. Na druhé straně soud neprovedl důkaz místním šetřením, neboť pro své rozhodnutí soud shromáždil a provedl jiné relevantní důkazy, tudíž další dokazování považuje za nadbytečné.

7. Podle § 80 o.s.ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

8. V daném případě soud naléhavý právní zájem na určovací žalobě shledal, a to z důvodu jistoty právních vztahů, kdy v katastru nemovitostí byl až do začátku soudního řízení zapsán vlastník odlišný od žalobce, v současné době je jako žalovaný zapsán Česká republika, tudíž Česká republika je zcela jistě v tomto sporu pasivně legitimována, zároveň žalovaný vlastnické právo žalobce zpochybňuje, tudíž daný spor lze vyřešit toliko určovací žalobou.

9. Podle § 3028 odst. 2 věta za středníkem zákona č. 89/2012 Sb. soud postupoval a věc hmotněprávní řešil dle dosavadních právních předpisů, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb.

10. Podle § 134 odst. l občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li jí nepřetržitě v držbě po dobu 3 let, jde-li o movitost a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost.

11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdci žalobce totiž předmětný pozemek nyní parc.č. , hodnota, v k.ú. , adresa, nyní zapsaném na LV , Anonymizováno, užívali společně se zahradou, nyní parc.č. , hodnota, , která obklopuje rodinný dům č.p. , Anonymizováno, , tento fakticky od 50. let minulého století předchůdci žalobce rovněž užívali. , jméno FO, v r. 1972 získal pan , jméno FO, starší, tedy otec žalobce, do svého vlastnictví podílovou polovinu nemovitostí zapsaných na LV , Anonymizováno, , přičemž jako rodina užívali vždy ve stejném rozsahu a ve stejných hranicích i zahradu parc.č. , hodnota, , až do 90. let minulého století byla tato zahrada užívána ke svému účelu, tedy mimo jiné v souvislosti s ovocnými stromy či zahrádkou, v 90. letech minulého století pak začal přímo žalobce na předmětném pozemku podnikat, konkrétně změnil rozsah užívání v souvislosti s vybudováním odstavné plochy. Žalobce i jeho právní předchůdci byli vždy ke všem okolnostem v dobré víře, že jim vlastnické právo náleží i k pozemku parc.č. , hodnota, , jednali v tzv. omluvitelném omylu. Naproti tomu předchozí vlastníci rodinného domu č.p. , Anonymizováno, , jakož i mimo jiné pozemku parc.č. , hodnota, vlastnické právo od 50. let minulého století nevykonávali, p. , jméno FO, již v r. 1947 emigroval. V následujících letech pak postupně na základě tzv. domnělých právních titulů, tedy rozhodnutí státních notářství, resp. Okresního soudu v Příbrami, byli právní předchůdci žalobce jakož i žalobce vždy v dobré víře, že je vše v pořádku, tudíž se chopili i pokojné držby předmětného pozemku, který po dobu delší 50 let měli oplocený společně se zahradou, nyní parc.č. , hodnota, . Tuto dobrou víru po celou dobu konzistentně i projevovali nejen vůči fyzickým osobám /sousedé/, ale i vůči organizacím či orgánům státu. Je nutno přihlédnout i k postoji i skutečného vlastníka předmětného pozemku, pokud léta užívání pozemku držitelem, tedy žalobcem, resp. jeho právními předchůdci trpěl /srovnej s rozhodnutím sp.zn. 22 Cdo 2724/2009/. V r. 1982 uplynula řádná vydržecí doba 10 let ve vztahu k p. , jméno FO, staršímu, tehdy však občanský zákoník možnost vydržení neupravoval, až zákonem č. 509/1991 Sb. občanský zákoník novelizován a s účinností od 1.1.1992 bylo možné opět vlastnické právo k nemovitostem nabýt i tzv. vydržením. Žalobce nabyl do svého vlastnictví druhou polovinu předmětných nemovitostí zapsaných na LV , Anonymizováno, po své sestře v r. 2001, přičemž k datu právní moci potvrzení nabytí dědictví, tedy ke dni 20.9.2001 se stal z titulu vydržení vlastnického práva i vlastníkem celého pozemku parc.č. , hodnota, v k.ú. , adresa, . Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. shora uvedeno.

12. Podle § 142 odst. l o.s.ř. soud přiznal úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení, tyto představují odměnu advokáta za 3,5 úkonu právní pomoci po 3 100 Kč učiněných do konce r. 2024, 1 úkon v souvislosti s účastí u ústního jednání v r. 2025 s odměnou ve výši 5 620 Kč, k tomu 4x režijní paušál po 300 Kč, 1x režijní paušál po 455 Kč, DPH odpovídající částce 3 806 Kč, jakož i zaplacený soudní poplatek 5 000 Kč, celkem tak náklady řízení úspěšného žalobce činí 26 926 Kč. Výši nákladů soud určil postupem dle § 151 odst. 4 o.s.ř., tedy v písemném vyhotovení rozsudku /výrok II./.