16 C 202/2024

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Pelcnerem v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného s adresou pro doručování Anonymizováno o zvýšení výživného

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně od 1. 9. 2024 částkou 5 000 Kč měsíčně splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

II. Dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2024 do 28. 2. 2025 ve výši 6 000 Kč je žalovaný povinen splácen v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právním moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. V části, že žalovaný je povinen přispívat od 1. 9. 2024 na výživu žalobkyně částkou 1 000 Kč měsíčně, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala k Okresnímu soudu v Benešově dne 14. 8. 2024 žalobu o zvýšení výživného stanoveného naposledy rozsudkem tamního soudu z 29. 4. 2019 s tím, že od doby posledního rozhodování došlo na její straně ke zvýšení nákladů a životních potřeb, když ukončila studium Gymnázia v , adresa, a byla přijata k řádnému studiu na vysoké škole v Praze, většinu nákladů jí hradí matka, výživné proti žalovanému je vymáháno exekučně. Navrhla, aby toto bylo od 1. 9. 2024 zvýšeno z částky 4 000 Kč na částku 6 000 Kč měsíčně.

2. Okresní soud v Benešově po zjištění faktického bydliště žalovaného usnesením z 8. 10. 2024 č.j. 13 C 67/2024-21 vyslovil místní nepříslušnost a spis postoupil zdejšímu soudu.

3. Z rodného listu žalobkyně, rozsudku Okresního soudu v Benešově z 29. 4. 2019 a potvrzení o studiu žalobkyně soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně je dcerou žalovaného, poměry k ní v době její nezletilosti byly upraveny rozsudkem Okresního soudu v Benešově z 29. 4. 2019, č.j. 7 Nc 89/2019-21 tak, že soud schválil dohodu rodičů, na jejímž základě byla tehdy nezletilá žalobkyně svěřena do péče matky a od 1. 5. 2018 bylo otci žalobkyně vyměřeno výživné ve výši 4 000 Kč. V době rozhodování byl žalovaný invalidním důchodcem s příjmem 14 500 Kč měsíčně a přivydělával si jako řidič autobusu 10 000 Kč ročně, matka žalobkyně dosahovala v pracovním poměru příjmu kolem 27 000 Kč měsíčně, žalobkyně tehdy navštěvovala tercii víceletého gymnázia v , adresa, . V akademickém roce 2024/2025 se stala studentkou bakalářského studijního programu anglistika-amerikanistika vyučovaného v prezenční formě na Filozofické fakultě University Karlovy.

4. Z výslechu žalobkyně a výpisu z jejího účtu bylo zjištěno, že do školy do Prahy dojíždí od pondělí do čtvrtka, za jízdné platí kolem 1 000 Kč měsíčně a za průkazku na MHD 1 300 Kč ročně, v červnu 2024 vyhrála školní soutěž a strávila dva týdny v Kanadě, náklady s tím spojené byly zhruba 30 000 Kč, hradila je její matka, stejně jako notebook, který jí v červenci téhož roku koupila za 17 000 Kč. Žalobkyně nemá žádný majetek větší hodnoty, žije s matkou v obecním bytě, je zdráva, ráda čte a učí se hře na kytaru, matka jí hradí kredit do telefonu ve výši 600 Kč měsíčně a dává jí peníze na stravné. Od roku 2020 není žalobkyně s žalovaným v kontaktu, nemá o to ani zájem, neboť ji i matku psychicky týral, výživné, které je proti žalovanému vymáháno exekučně, je zasíláno na účet matky, která jí část z toho posílá na její účet, na němž byl od ledna do listopadu 2024 zjištěn minimální zůstatek.

5. Z vyjádření žalovaného, výpisu z jeho účtu za rok 2024, sdělení exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, a zprávy České správy sociálního zabezpečení v Praze z 21. 1. 2025 soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný žije v současné době u své matky ve starém rodinném domě, na domácnost přispívá částkou 5 000 Kč měsíčně, s dcerou se nestýká a na její mimořádné výdaje ničím nepřispívá, výživné je mu sráženo exekučně, nemá žádnou další vyživovací povinnost. Pobírá invalidní důchod třetího stupně, který je jeho jediným příjmem. V minulosti hradil výživné podle rozhodnutí soudu v hotovosti k rukám matky žalobkyně a ač ta si výživné brala, později to zapřela a podala proti němu exekuční návrh. Exekutor mu zablokoval účet, takže byl celý rok bez peněz a živila ho jeho matka. Podle žalovaného je na výživné exekutorem strháváno z jeho důchodu více než čtyři nebo pět tisíc korun. Po rozvodu se s ním dcera přestala zcela bavit a nekomunikuje ani s jeho matkou. Exekuční řízení je vedeno pro dlužné výživné vzniklé od 1. 5. 2018 do 30. 4. 2019 a od 1. 11. 2020 do 31. 1. 2021 ve výši 43 000 Kč a pro běžné výživné od 15. 2. 2021 ve výši 4 000 Kč měsíčně, kdy nárok oprávněné činil 239 041,40 Kč a od 15. 6. 2021 do 2. 1. 2025 na něj bylo vymoženo 234 585 Kč. Žalovaný pobírá invalidní důchod třetího stupně ve výši 21 738 Kč měsíčně, z nějž mu jsou prováděny exekuční srážky ve výši 3 545 Kč měsíčně, za rok 2024 přišlo na jeho účet celkem 199 745,17 Kč a odešlo 194 947,86 Kč, takže zůstatek k 31. 12. 2024 činil 343,61 Kč. Z výpisu je patrné, že žalovaný neměl kromě invalidního důchodu jiný příjem6. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , matky žalobkyně, potvrzení o výši jejího příjmu a výpisu z jejího účtu soud zjistil a vzal za prokázané, že žije spolu s dcerou v obecním bytě, kde náklady činí 7 609 Kč měsíčně pokud jde o nájemné, elektřinu, plyn a připojení k wi-fi, čtvrtletně je pak hrazeno vodné ve výši 2 200 Kč, svědkyně má dluhy ve výši kolem 200 000 Kč, neboť si pořizovala auto, protože dojíždí do zaměstnání, kam není jiné spojení a také zaplatila dceři pobyt v Torontu, což pro ni byla příležitost. Od ledna do října 2024 vykázala příjem 36 536 Kč čistého měsíčně, který byl zvýšen díky odměnám v květnu a říjnu, k 31. 10. 2024 měla na účtu zůstatek ve výši 889,20 Kč.

7. Podle § 911 občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

8. Podle § 913 odst. 1 téhož zákona, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

9. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že návrh na zvýšení výživného byl podán zčásti důvodně, neboť bylo prokázáno, že o výživném bylo naposledy rozhodnuto s účinností od 1. 5. 2018, kdy bylo stanoveno částkou 4 000 Kč měsíčně v době, kdy žalobkyně studovala Gymnázium v , adresa, , zatímco v současné době je studentkou prvního ročníku vysoké školy. Její potřeby podstatným způsobem vzrostly, ať jde o náklady spojené se studiem, tak i ohledně jejích životních potřeb. K podstatné změně poměrů došlo i na straně obou rodičů, kdy matce se příjem zvýšil na částku 36 536 Kč čistého měsíčně, tedy zhruba o 9 500 Kč čistého měsíčně, otci (žalovanému) se zvýšil invalidní důchod na 21 738 Kč, tedy o 7 300 Kč měsíčně. Žalovaný je však limitován svým zdravotním stavem, pro nějž mu byl přiznán nejvyšší stupeň invalidity, díky čemuž nemůže dosahovat vyššího příjmu, a proto bylo výživné zvýšeno na 5 000 Kč měsíčně, neboť dle názoru soudu majetkové poměry žalovaného, který je jinak nemajetný, neumožňují stanovit vyšší výživné. Je třeba přihlédnout i k tomu, že vyživovací povinnost vůči žalobkyni má i její matka, která má podstatně vyšší příjem než žalovaný a je tak schopna přispívat na ni vyšší částkou (a také tak dobrovolně činí). V součtu obou vyživovacích povinností lze uzavřít, že potřeby žalobkyně budou v základním rozsahu uspokojeny.

10. Co do částky 1 000 Kč měsíčně byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

11. Výživné bylo zvýšeno od začátku školního roku, tedy od 1. 9. 2024, v důsledku čehož vznikal žalovanému každý měsíc dluh ve výši 1 000 Kč, což za období od září 2024 do února 2025 činí celkem 6 000 Kč. Žalovaný je povinen toto dlužné výživné splácet spolu s běžným výživným ve splátkách po 500 Kč měsíčně od měsíce následujícího po právní moci daného rozsudku pod sankcí ztráty výhody splátek, což znamená, že nezaplacením některé ze splátek se stává splatným celý dluh najednou.

12. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť každý z nich byl úspěšný co do jedné poloviny.