16 C 222/2020

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Kořínkovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva

I. Žaloba, aby soud určil, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. stavební 180, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům a pozemku parc. [číslo] zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], pro katastrální území a [územní celek] na [list vlastnictví], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 44 897 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na určení vlastnického práva k pozemku parc. č. stavební [anonymizováno], jehož součástí je budova [adresa] a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] s tím, že je její zemřelá matka spolu s manželem panem [celé jméno žalovaného] převedli na žalovaného, který je jejím bratrem, darovací smlouvou z [datum], ale v důsledku verbálního i fyzického napadení dárkyně žalovaným tato dar odvolala a od darovací smlouvy dne [datum] odstoupila. Dárkyně dne [datum] zemřela a ke dni jejího úmrtí neodpovídal zápis v katastru nemovitostí tomu, že došlo k odvolání daru. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze 14. 12. 2020 byla žalobkyně potvrzena jako jediná dědička po své matce (dárkyni) a je tak oprávněna podat určovací žalobu.

2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že nárok v ní uplatněný neuznává, neboť jde ze strany žalobkyně o další pokus zpochybnit darovací smlouvu ohledně předmětných nemovitostí, které získal od svých rodičů v roce 2011, s čímž se žalobkyně nedokázala vyrovnat. V minulosti podala k Okresnímu soudu v Příbrami žalobu o vyslovení neúčinnosti darovací smlouvy, řízení bylo vedeno pod sp. zn. 7 C 87/2016, žaloba byla zamítnuta a toto rozhodnutí bylo potvrzeno i rozsudkem Krajského soudu v Praze. Další spor byl veden Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 12 C 129/2017, v němž bylo zastaveno řízení o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem, kterou proti němu podala jeho matka, neboť soud dospěl k závěru, že dárkyně nebyla v době podání žaloby s ohledem na svůj duševní stav schopna posoudit následky svého jednání ani udělit plnou moc své dceři (žalobkyni) k zastupování. Následně byla v tomto řízení zamítnuta žaloba na obnovu řízení i žaloba pro zmatečnost. Žalovaný tvrdí, že odvolání daru z [datum] bylo neplatné, neboť v době tohoto právního jednání trpěla dárkyně paní [jméno] [příjmení] duševní poruchou, která ji činila neschopnou právně jednat. Odkázal přitom na závěry znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] vypracovaného v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 129/2017, podle něhož byla dárkyně zvýšeně sugestibilní a snadno manipulovatelná. Žalovaný dále popřel, že by dárkyni ublížil tak, aby ji to opravňovalo k odvolání daru. Tvrzení uvedené v listině z [datum] považuje za smyšlené a zcela nepravdivé. I kdyby ze strany dárkyně došlo k platnému odvolání daru, dopadly by účinky takového jednání pouze na ideální polovinu darovaných nemovitostí, které nepřešly do vlastnictví žalovaného z výlučného vlastnictví dárkyně, nýbrž ze společného jmění dárkyně a jejího manžela, který ještě před údajným odvoláním daru zemřel. Žalovaný s ohledem na tyto skutečnosti navrhl, aby byla žaloba zamítnuta.

3. K vyjádření žalovaného zaujala písemné stanovisko i žalobkyně s tím, že pokud došlo v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 129/2017 k zastavení řízení, šlo o chybný postup, neboť v době podání žaloby byla dárkyně nadána plnou procesní způsobilostí, protože nebyla omezena ve svéprávnosti a mohla tedy udělit plnou moc k zastupování žalobkyni. Podle posudku MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., který byl ve zmiňovaném sporu žalující stranou předložen, byla demence u dárkyně diagnostikována až v roce 2018 a nejsou k dispozici žádné údaje, z nichž by vyplývalo, že ke dni [datum] byla stižena natolik závažnou duševní poruchou, že by nebyla schopna posoudit následky svého právního jednání. Na základě toho nelze než uzavřít, že ke dni [datum], kdy došlo k odvolání daru, dárkyně netrpěla duševní poruchou, byla schopna rozpoznat následky svých právních jednání a dar odvolat.

4. Usnesením zdejšího soudu ze 13. 7. 2021, č. j. 16 C 222/2020-85, bylo přerušeno řízení v dané věci do pravomocného skončení řízení o žalobě pro zmatečnost, vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 129/2017, přičemž k pravomocnému skončení tohoto řízení došlo dne 28. 4. 2022, proto soud rozhodl o pokračování v řízení a na 14. 7. 2022 nařídil jednání, při němž došlo k zamítnutí žaloby. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, na jehož základě Krajský soud v Praze usnesením z 24. 1. 2023, č. j. 23 Co 195/2022-201, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že žalobkyně žádala o odročení jednání nařízeného soudem 1.stupně v důsledku plánované dovolené, soud této žádosti nevyhověl, neboť důvody, pro něž se jednání nemohla zúčastnit, nebyly doloženy, nicméně podle stanoviska Krajského soudu v Praze byla tímto postupem odňata žalobkyni možnost jednat před soudem, což způsobilo zmatečnostní vadu vedoucí ke zrušení prvoinstančního rozhodnutí.

5. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze 17. 3. 2023, č. j. 16 C 222/2020-207, nebyla připuštěna změna skutkových tvrzení žaloby, která rozšiřovala důvody pro odstoupení dárkyně od daru s odkazem na žalobu podanou k Okresnímu soudu v Příbrami a vedenou pod sp. zn. 12 C 129/2017, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 3. 2023.

6. Dne 7. 4. 2023 došlo soudu vyjádření žalobkyně, v němž uvedla, že z důvodu dlouhodobého a opakovaného hrubého jednání žalovaného vůči dárkyni, spočívajícího v několikerém napadení ze strany žalovaného, jehož svědkem byla řada třetích osob, kdy toto jednání vyvrcholilo ve druhé polovině roku 2016, kdy měl být dárkyni znemožněn vstup do rodinné nemovitosti, přestože k ní měla zřízeno věcné břemeno doživotního užívání, přistoupila dárkyně dne [datum] k odvolání daru a k odstoupení od darovací smlouvy, čímž se obnovilo její vlastnické právo ke sporným nemovitostem. Žalobkyně je jedinou dědičkou po dárkyni, tedy její univerzální právní nástupkyní. Ke dni odvolání daru a přinejmenším ještě jeden rok po tomto datu byla dárkyně způsobilá činit právní jednání a schopná rozpoznat jeho následky, netrpěla duševní poruchou, pro kterou by tato jednání nebyla způsobilá činit a právně způsobilá byla i k datu [datum], což plyne ze závěrů znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., včetně jeho dodatku a lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení]. Dle názoru žalobkyně splňuje odvolání daru z [datum] veškeré náležitosti vyžadované právními předpisy pro toto právní jednání a je určité, neboť je v něm zcela konkrétně uvedeno, že žalovaný dárkyni napadl. Toto vymezení důvodu je nezpochybnitelné, přičemž z judikatury Nejvyššího soudu nevyplývá, že by důvod pro odvolání daru musel být specifikován konkrétním datem, kdy mělo k jednání hrubě porušujícímu dobré mravy dojít, obzvlášť za situace, kdy k tomuto jednání docházelo v průběhu delšího časového období, přičemž v písemném odvolání daru nebylo vyplněno datum, kdy měl žalovaný dárkyni napadnout, k doplnění tohoto data došlo až v průběhu ústního jednání konaného dne 21. 3. 2018 u Okresního soudu v Příbrami v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 129/2017, kdy soud v podstatě dárkyni přiměl k tomu, aby přímo na místě datum do listiny doplnila, kde dárkyně s žalobkyní, která ji tehdy zastupovala, v rychlosti na místě odvozovaly od data narození švagrové [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení], datum, kdy byla dárkyně přítelkyní žalovaného paní [jméno] [příjmení] a její dcerou vykázána z domu ve [obec]. Dárkyně přitom hmotněprávní projev vůle směřující k odvolání daru učinila znovu, tedy zopakovala mimo jiné i prostřednictvím žaloby z 22. 6. 2017 vedené Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 12 C 129/2017, prokazatelně doručené žalovanému dne 22. 11. 2017, přičemž popis jednání vedoucí k odvolání daru může být podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, uplatněn i v žalobě, takové odvolání daru je účinné okamžikem doručení žaloby obdarovanému. Pokud soud nepřipustil rozšíření skutkových tvrzení uvedených právě v této žalobě, pak s takovým rozhodnutím žalobkyně nesouhlasí. Jde-li o projev vůle dárkyně spočívající v odvolání daru z [datum], byl tento doručen žalovanému dne [datum] prostřednictvím doporučené poštovní zásilky a pokud žalovaný tvrdí, že tato zásilka odvolání daru neobsahovala, pak je jeho tvrzení nepravdivé. Chce-li toto tvrzení prokazovat výslechem svědků, a to JUDr. [jméno] [příjmení], který v té době dárkyni zastupoval, pak se jmenovaný advokát nacházel ve zjevném střetu zájmů, kterého zneužíval v neprospěch obdarované. S odvoláním daru se žalovaný opětovně seznámil v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 129/2017, kdy projev vůle dárkyně spočívající v odvolání daru mu byl nadto prokazatelně doručen i dne [datum], a to spolu s žalobou v řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 253/2017 u Obvodního soudu pro Prahu 9. Dárkyně byla oprávněna odvolat celý dar, nikoliv jen jeho jednu polovinu, neboť sporné nemovitosti byly původně ve společném jmění manželů a právní jednání týkající se tohoto majetku je v zásadě platné, i když ho vykoná jen jeden z manželů, může být ztíženo nejvýše takzvanou relativní neplatností, které se však žalovaný nedovolal.

7. K vyjádření žalobkyně zaujal stanovisko žalovaný dne 17. 4. 2023 s tím, že popírá, že by se vůči matce dopustil hrubého jednání, které by ji opravňovalo žádat vrácení daru, natož aby k takovému jednání docházelo dlouhodobě a opakovaně. Podle ustálené judikatury k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Tvrzení uvedená v prohlášeních přiložených žalobkyní jsou dílem hrubě zkreslená či zavádějící, dílem pak zcela v rozporu se skutečností. Z procesní opatrnosti pak žalovaný vznesl námitku promlčení práva na vrácení daru s tím, že žalobkyně nemůže toto právo uplatňovat, ačkoliv je jedinou právní nástupkyní po dárkyni, neboť právo na vrácení daru podle § 630 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. je osobním právem dárce, které nemůže být převedeno ani přejít na jinou osobu a smrtí dárce zaniká. Podle názoru žalovaného by tak povinnost vrácení daru v posuzovaném případě mohla vzniknout jen za předpokladu, že by dárkyně učinila projev své vůle obsahující požadavek na vrácení daru obdarovaným a takový její projev vůle by mu byl ještě za života dárkyně doručen. Při posuzování důvodnosti požadavku na vrácení daru lze přihlédnout jen k těm tvrzeným okolnostem, o něž dárce nárok na vrácení daru opírá, které byly součástí projevu vůle dárce směřujícího k odvolání daru a došlému obdarovanému před zánikem práva na vrácení daru. Soud by tedy neměl přihlížet k okolnostem, které byly právní nástupkyní dárkyně namítnuty až po zániku práva na vrácení daru a navíc i po uplynutí tříleté promlčecí lhůty počítané od doby, kdy mělo dle žalobních tvrzení dojít k závadnému chování žalovaného vůči dárkyni, tedy nejpozději od roku 2026. Rozhodnutí soudu o nepřipuštění rozšíření skutkových tvrzení považuje žalovaný za správné s tím, že žalovaný dárkyni verbálně nikdy nenapadl, nikdy se nedopustil toho, že by matku vykázal z chaty ve [obec] a ani toho, že by roztrhal příkaz SIPA, navíc takové jednání by nebylo závadné. Vztahy mezi žalovaným a jeho matkou byly velmi dobré, o matku se staral, a to i v době, kdy žil ještě i jeho otec, neboť se staral i o něj, trávil s nimi čas, zajišťoval rodičům potřebné věci, jako například donášku větších nákupů, matku vozil k lékaři a staral se o ně tak, jak to bývá obvyklé ve vztahu mezi dětmi a rodiči. V tom mu pak později pomáhala i jeho současná manželka paní [jméno] [příjmení]. Tento stav trval až do března 2017, kdy matka s žalovaným přerušila kontakt, aniž by tomuto předcházel nějaký útok z jeho strany. Matka podlehla citovému vydírání a manipulaci ze strany žalobkyně v době, kdy se u ní vzhledem k věku a zdravotnímu stavu dostavil úbytek fyzických i duševních sil a byla náchylnější k manipulaci ze strany třetích osob. Ještě v únoru 2017 vezl žalovaný svou matku na lékařskou pohotovost, v březnu 2017 jí otevíral byt, když se vracela z návštěvy od své kamarádky a zjistila, že nemá klíče. Poté, co žalobkyně prohrála se svou matkou spor o 4 000 000 Kč, nabídla jí, že jí umožní kontakt s vnučkami [jméno] a [jméno], který jí řadu let odpírala, což matka účastníků řízení těžce nesla, pod podmínkou, že bude žalobkyni podepisovat dokumenty, které jí předloží, na což pod tímto nátlakem evidentně matka přistoupila, čímž se žalobkyni podařilo vylákat na ní podpisy na odvolání daru i dalších listinách. Poté již žalovaný nebyl s matkou v osobním kontaktu a prakticky ustala též jejich vzájemná telefonická komunikace a je tedy prakticky nemožné, aby se žalovaný v této době dopustil jakéhokoliv fyzického či verbálního útoku vůči své matce. Podle tvrzení žalobkyně právo odvolat dar zakládá jednání žalovaného, k němuž došlo v říjnu 2016 ve [obec], konkrétně v době, kdy byl žalovaný na zahraniční dovolené. Žalovaný popřel, že by dárkyni ve [obec] někdy napadl s tím, že se daná smyšlená událost v žádném případě nemohla stát [datum], když byl na dovolené v Egyptě. Popřel rovněž, že by matce roztrhal SIPO tak, aby jej nemohla hradit. Rozpis SIPA byl veden na jeho otce, který zemřel a poté ho hradil žalovaný, nikoliv dárkyně, která neměla zřízen bankovní účet, což uvedla i při svém výslechu konaném dne 11. 2. 2016. Protože rozpis SIPA byl veden na zemřelou osobu, dohodl se žalovaný s matkou, že jej zruší, stejně jako některé platby, například kabelovou televizi UPC, internetové připojení a podobně a ostatní platby bude hradit přímo ze svého účtu. Podle žalovaného nelze postavit na jisto, zda vzhledem ke zdravotnímu stavu dárkyně, byla u ní schopnost rozpoznávací a ovládací ke dni 5. 12. 2016 v takové míře, aby bylo možno učinit závěr, že obsah listiny vyjadřuje její skutečnou vůli a s ohledem na závěry znaleckých posudků MUDr. [jméno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] nemocnice v [obec] má za to, že v odvolání daru z [datum] nebyla projevena pravá vůle dárkyně, kdy poukázal i na to, že první určovací žaloby byly podány v červenci 2017, tedy v době, kdy dárkyně již prokazatelně nebyla schopna právně jednat. O podání žalob tak rozhodla žalobkyně, která sama nebyla oprávněna po žalované vrácení daru požadovat a která si od zůstavitelky nechala podepsat jak určovací žaloby, tak plné moci pro sebe jako obecné zmocněnkyně.

8. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 7 C 87/2016 bylo zjištěno, že žalobkyně podala dne 29. 4. 2016 žalobu na neúčinnost darovací smlouvy uzavřené dne [datum] mezi její matkou a žalovaným [celé jméno žalovaného], jíž převedla svůj nemovitý majetek na svého syna, šlo jak o nemovitosti v k. ú. [obec] (jsou předmětem daného řízení), tak také o členský podíl v [anonymizováno] družstvu [anonymizováno], se sídlem [adresa]. Soud rozsudkem ze dne 14. 9. 2017 č. j. 7 C 87/2016-80 žalobu zamítl pro její opožděnost, toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno i rozsudkem Krajského soudu v Praze z 27. 2. 2018. Věc pravomocně skončila dne 9. 4. 2018.

9. Ze spisu zdejšího soudu, sp. zn. 12 C 129/2017 soud zjistil, že dne 11. 7. 2017 podala paní [jméno] [příjmení] proti svému synovi [celé jméno žalovaného] žalobu na určení vlastnického práva k s tím, že mu spolu se svým manželem dne [datum] darovali nemovitosti ve [obec], a to na výslovnou žádost žalovaného. V té době již měla dluh za svojí dcerou [jméno] [celé jméno žalobkyně] ve výši 4 000 000 Kč, o čemž žalovaný věděl. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni verbálně napadl a dne [datum] jí znemožnil přístup do nemovitosti a nechal ji vykázat jeho dlouholetou partnerkou a znemožnil platby SIPA, darovací smlouvu dne [datum] odvolala. Na základě toho se domáhala, aby soud určil, že je vlastnicí sporných nemovitostí. V řízení byla zastoupena svojí dcerou [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Z obsahu předmětného spisu vyplývá, že ve stejný den byla podána obdobná žaloba k Obvodnímu soudu pro Prahu 9, ta se týkala členského podílu v bytovém družstvu [anonymizováno]. Součástí spisu je i kopie listiny o odvolání daru a odstoupení od darovacích smluv z [datum], na níž má datum, kdy měl obdarovaný dárkyni úmyslně ublížit tak, že zjevně porušil dobré mravy, evidentně dopsáno (má jinou barvu, než kopie samotná – v kopii je podpis dárkyně černě, kdežto datum protiprávního jednání žalovaného modře). Podpis dárkyně na této listině byl ověřen [datum] a i tady je kopie v barvě černé. V dané věci soud nařídil jednání na [datum], k němu se dostavila jak dárkyně, tak její obecná zmocněnkyně, dcera [celé jméno žalobkyně], jejíž zastupování bylo žalovaným namítáno s tím, že obecná zmocněnkyně nemá právní vzdělání, žalobkyni zastupuje opakovaně v různých věcech a ta je pod vlivem své dcery, tedy zmocněnkyně, a proto žalovaný navrhl, aby byl žalobkyni (dárkyni) jmenován opatrovník z řad advokátů. Dárkyně v průběhu tohoto řízení působila zmateně, na dotaz soudu, zda se skutečně chce se synem soudit o nemovitosti ve [obec], uváděla, že tomu nerozumí, popírala, že by nemovitosti synovi darovala s tím, že je pravdou, že je trochu zmatená, protože tomu nerozumí, [anonymizováno] chce nazpátek, nevěděla, kdo je jejím praktickým lékařem, jaké bere léky, kde má její lékař ordinaci. Z obsahu protokolu vyplývá, že obecná zmocněnkyně matce napovídala, jak má odpovídat na dotazy soudu. S ohledem na chování žalobkyně soud jednání odročil za účelem vyšetření jejího zdravotního stavu a rozhodnutí o případném zastoupení, přičemž v řízení byla doložena listina odvolání daru a odstoupení od darovacích smluv z [datum], ohledně níž obě strany současného sporu potvrdily, že datum [datum], kdy měl obdarovaný úmyslně ublížit dárkyni tak, že zjevně porušil dobré mravy, byl do prohlášení dopsán při jednání soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 129/2017. Z obsahu tohoto spisu vyplývá, že soud jmenoval MUDr. [jméno] [příjmení] znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie za účelem vypracování znaleckého posudku, kdy úkolem znalce bylo posoudit duševní stav žalobkyně k [datum], [datum] a současnosti, posoudit, zda byla právně způsobilá udělit plnou moc k zastupování své dceři, zda byla schopna rozpoznat následky svého jednání, tedy podání žaloby vůči synovi o vrácení daru a zda se jedná o její pravou vůli, posoudit, zda jsou u ní známky manipulace ze strany dcery či jiných osob a posoudit, zda byla schopna rozpoznat následky svého jednání, kdy podepsala odvolání daru o odstoupení od darovacích smluv z [datum]. Ze závěrů znaleckého posudku vypracovaného dne [datum] vyplynulo, že znalec dárkyni vyšetřil a uzavřel, že ke dni vypracování posudku byla u dárkyně vymizelá schopnost činit právní úkony, neboť trpěla demencí těžkého stupně. Podle znalce trpěla demencí i ke dni [datum], k datu [datum] u ní byly přítomny poruchy paměti nejspíše ve stádiu lehké demence, její psychický stav jí neumožňoval posoudit následky svého jednání, tato je snadno ovlivnitelná, zvýšeně sugestibilní a snadno manipulovatelná. S ohledem na závěry tohoto posudku soud jmenoval v daném řízení dárkyni v pozici žalobkyně opatrovníkem advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] a usnesením z 10. 1. 2019, č. j. 12 C 129/2017-135 řízení zastavil s tím, že žalobkyně nebyla ke dni podání žaloby, tedy k [datum] schopna posoudit následky svého jednání, tedy udělit plnou moc své dceři k zastupování a podat danou žalobu, rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 5. 2022. Zastavením řízení skončilo i řízení o žalobě na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost byla zamítnuta.

10. Dárkyně při výslechu provedeného Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 11. 2. 2016 v řízení vedeném pod sp. zn. 6 C 155/2015-178, jež vedla [celé jméno žalobkyně] proti svojí matce (dárkyni) o zaplacení 4 000 000 Kč, uváděla, že je nesmysl, aby jí dcera půjčila 4 000 000 Kč, v životě je neviděla a zírá, jakou má představivost, pokud měly peníze pocházet od pana [příjmení], viděla ho poprvé na svatbě své dcery, o níž předem nevěděla. Vnučka jí zavolala, ať se s dědou pěkně obléknou a pak je odvezli na svatbu. Popřela, že by podepsala uznání dluhu s datem [datum] s tím, že s dcerou měla v minulosti neshody kvůli tomu, jak mluvila o svém dřívějším manželovi a otci jejich dětí a pak se viděly až na její svatbě. S manželem darovali synovi nemovitosti ve [obec] i byt v [část obce], dceři nedali nic za to její strašný chování, kdy vychovala děti ve strašné nenávisti k jejich otci a i kvůli výstupu na chalupě, kde prohlásila, že kdyby ji ranila mrtvice, nic by se nestalo. Dcera celý život nepracovala, nikdy jí žádné peníze nedala. Syn ([celé jméno žalovaného]) dárkyni nikdy nic neodmítl a doposud, pokud něco potřebuje, tak jí to přiveze nebo udělá. Celou dobu se o ni i manžela staral syn, pokud něco potřebovala, byl jediný, kdo to zařídil. Trápí ji falešný podpis na uznávacím prohlášení, s takovou lží se neodkáže smířit, nechápe zlobu své dcery ani její lži a deprimuje ji to. Nedokáže pochopit, že vychovala takového člověka, je to pro ni hrozná prohra. V průběhu výslechu plakala. Obvodní soud pro Prahu 10 žalobu o zaplacení částky 4 000 000 Kč nepravomocně zamítl, nicméně z vyjádření žalovaného vyplývá, že proti tomuto rozhodnutí podala paní [celé jméno žalobkyně] odvolání, a protože se maminka již nechtěla s dcerou dále soudit a posléze došlo k jejímu úmrtí, byla pohledávka v uvedené výši přihlášena do dědického řízení, čímž se stalo dědictví předluženým a on jej odmítl.

11. Podle znaleckého posudku z 27. 7. 2019 vypracovaného MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., netrpěla dle zdravotní dokumentace paní [jméno] [příjmení] ke dni [datum] duševní poruchou, pro kterou by nebyla způsobilá činit právní jednání a rozpoznat jeho následky. Jmenovaný znalec dne 30. 8. 2022 vypracoval dodatek ke svému posudku, v němž zaujímal stanovisko k posudku [anonymizováno] fakultní nemocnice v [obec] (viz. níže) a zabýval se také lékařskou zprávou MUDr. [příjmení] z vyšetření dárkyně ze [datum] v 1:34 hodin a MUDr. [jméno] [příjmení], respektive MUDr. [jméno] [příjmení], z téhož data ze 4:47 hodin s tím, že závěr ústavního znaleckého posudku o neschopnosti dárkyně činit ke dni [datum] právní jednání je nesprávným, pokud je odůvodněn její dezorientocí zaznamenanou v lékařské zprávě ze [datum], neboť krátká dezorientace nemůže být podkladem pro diagnostiku demence, u starší osoby je krátká dezorientace běžná, ale neznamená trvalou demenci.

12. Z ústavního znaleckého posudku vypracovaného [anonymizováno] fakultní [anonymizováno] v [obec] z [datum] pro řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 18 C 253/2017, vyplynulo, že paní [jméno] [příjmení] (dárkyně) trpěla ke dni [datum] kognitivním deficitem odpovídajícím diagnóze mírné kognitivní poruchy, či již počínající lehké demence. Ke dni [datum] trpěla kognitivním deficitem odpovídajícím svou hloubkou plně rozvinutému syndromu demence, kdy záznamy ve zdravotnické dokumentaci dokládají progresi základního onemocnění vaskulární demence. Nebyla schopna posoudit následky svého jednání, a to podání žaloby o vrácení daru, když ke dni [datum] trpěla již plně rozvinutou demencí, byla snadno ovlivnitelná a manipulovatelná, v důsledku duševní poruchy tudíž nebyla schopna projevit svou pravou vůli. Bez jejího klinického vyšetření lze obtížně určit míru manipulace ze strany okolí ke dni [datum], obecně se však již k tomuto datu jednalo o osobu k manipulaci zvýšeně vulnerabilní. K datu [datum] dostupná dokumentace neposkytuje dostatek dat ke konstatování lehké demence, mohlo se jednat o mírnou kognitivní poruchu se všemi konsekvencemi, posuzovaná byla snáze manipulovatelná a v roce 2017 již demencí trpěla. Z vyjádření právních zástupců obou účastníků řízení vyplynulo, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 195/2020 došlo k výslechu zpracovatele znaleckého posudku, kdy zástupce Všeobecné fakultní nemocnice v [obec] uvedl poté, co mu byla předložena zpráva MUDr. [obec], že ji sice při vypracování posudku neměl k dispozici, ale i kdyby ji k dispozici měl, pravděpodobně by to na závěrech znaleckého posudku nic nezměnilo. Ke znaleckému posudku MUDr. [příjmení] právní zástupce žalovaného uvedl, že i ten byl ve věci před Městským soudem vyslechnut, vyjadřoval se při výslechu tak, že dle občanského zákoníku je osoba způsobilá právně jednat a pro opačný závěr to musí být prokázáno, což podle něj nebylo, měl však jiný rozsah znaleckého zkoumání než ostatní znalci, neboť se měl vyjádřit ke způsobilosti dárkyně právně jednat podle zdravotnické dokumentace a nepřihlížel tedy ke všem okolnostem a dostupným podkladům. Jediný, kdo dárkyni vyšetřil, byl MUDr. [příjmení]. K tomu právní zástupce žalobkyně uváděl, že MUDr. [příjmení] vycházel ze širší zdravotnické dokumentace, neboť měl k dispozici nejen zprávu MUDr. [příjmení], ale i MUDr. [obec].

13. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze 14. 12. 2020, č. j. 27 D 838/2020-85, bylo zjištěno, že paní [jméno] [příjmení] (dárkyně) dne [datum] zemřela a její jedinou dědičkou byla potvrzena pozůstalá dcera [celé jméno žalobkyně]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 12. 2020. K tomuto rozhodnutí žalovaný uvedl, že se dědického nároku vzdal, neboť matka byla sice úspěšná ve sporu proti žalobkyni o zaplacení 4 000 000 Kč, později se však již soudit nechtěla, spor vzdala a tudíž pohledávka ve výši 4 000 000 Kč připadla do dědictví, které se tak stalo předluženým a on ho odmítl.

14. V předmětném sporu soud žalobkyni opakovaně vyzýval, aby doložila listinné důkazy, zejména odvolání daru a darovací smlouvu (tu nakonec vyžádal u katastrálního úřadu), což bylo splněno až dne 2. 7. 2021, listina nazvaná Odvolání daru a odstoupení od darovacích smluv je ve spise založena na č. l. 53 v kopii, která je co se týče textu, ověření podpisu a podpisu dárkyně stejná jako je listina založená ve spise sp. zn. 12 C 129/2017, vyjma data, kdy mělo dojít k protiprávnímu jednání žalovaného. Ten na listině doložené soudu žalobkyní v tomto sporu uveden není, zatímco v řízení sp.zn. 12 C 129/2017 je vepsán datum 22. 10. 2016. Originál dané listiny nebyl ani v jednom řízení doložen.

15. Výpisem z katastru nemovitostí, darovací smlouvou z [datum] a výpisem z centrální evidence obyvatel bylo prokázáno, že paní [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] starší, [datum narození], darovali svému synovi [celé jméno žalovaného], narozenému [datum] (žalovaný) nemovitosti, které měli ve společném jmění manželů, a to pozemek parc. č. stavební [anonymizováno], jehož součástí je budova [adresa] a pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec], přičemž ve prospěch dárců bylo zřízeno věcné břemeno bydlení v předmětném domě a užívání všech darovaných nemovitostí. Právní účinky vkladu smlouvy nastaly dne [datum] Pan [celé jméno žalovaného] starší zemřel dne [datum].

16. Žalovaný k důkazu předložil originál obálky, v níž mu mělo být zasláno odvolání daru s tím, že fakticky v obálce byl prázdný list papíru, tato byla otevřena v přítomnosti jeho právního zástupce, který o tom sepsal zápis. Na obálce je ručně vypsán on jako adresát a paní [jméno] [příjmení] jako odesílatelka. Žalovaný k tomu uvedl, že nejde o písmo jeho matky, ale o písmo, které se snažila napodobit žalobkyně, do spisu byla pořízena kopie této obálky, neboť žalovaný žádal o ponechání originálu pro uchování případné pachové stopy. Tvrzení žalovaného, že obálka odvolání daru neobsahovala, žalobkyně popřela.

17. Ze smlouvy o zájezdu ze 13. 9. 2016 a příjmového pokladního dokladu z téhož data bylo zjištěno, že žalovaný se měl spolu s paní [jméno] [příjmení] ve dnech [datum] až [datum] zúčastnit zájezdu v Egyptě, za nějž zaplatili 29 560 Kč.

18. Podle § 630 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Podle § 37 odst. 1 téhož zákona, právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda bylo možné podat v dané věci určovací žalobu, která je ve sporech o vrácení daru výjimečným institutem a přichází v úvahu pouze v případě, že nelze žalovat jiným způsobem (například žalobou na vyklizení, jde-li o nemovitosti). Podle názoru soudu se žalobkyně mohla domáhat svého práva daným způsobem za situace, kdy bylo prokázáno, že v pozůstalostním řízení po dárkyni byla potvrzena jako její jediná dědička, tedy její právní nástupkyně a pokud tvrdí, že dárkyně platně odvolala dar, pak zápis v katastru nemovitostí tomuto právnímu jednání neodpovídá a změny se lze domoci pouze na základě soudního rozhodnutí o určení vlastnictví. Otázkou zůstala aktivní legitimace žalobkyně k určení vlastnického práva k celému předmětu daru za situace, kdy darovací smlouva mezi rodiči účastníků řízení a žalovaným ohledně sporných nemovitostí ve [obec] byla uzavřena dne [datum] v době, kdy byli dárci společnými vlastníky těchto nemovitostí, jež měli ve společném jmění manželů, nicméně k odvolání daru došlo až po úmrtí jednoho z dárců, a to otce žalovaného v době, kdy zaniklé společné jmění manželů nebylo v pozůstalostním řízení vypořádáno a řízení bylo zastaveno pro nepatrný majetek zůstavitele. Toto společné jmění přitom zaniklo smrtí dárce pana [celé jméno žalovaného] [anonymizováno] dne [datum], přičemž odvolání daru týkajícího se nemovitého majetku není běžným úkonem, k němuž by byl oprávněn jen jeden z manželů a to ani v případě, že jeden z nich zemřel. Soud má tedy za to, že dárkyně mohla odvolat dar pouze ve vztahu k jedné polovině darovaných nemovitostí, nikoli k nemovitostem jako celku, neboť by tak mohla učinit pouze v případě, že by v rámci pozůstalostního řízení nabyla majetek po zůstaviteli do svého vlastnictví, což se nestalo, neboť pozůstalostní řízení po panu [celé jméno žalovaného] [anonymizováno] bylo zastaveno pro nepatrný majetek. Dle názoru soudu je žalobkyně aktivně legitimována k podání určovací žaloby pouze ve vztahu k polovině sporných nemovitostí.

20. Pokud jde o odvolání daru, pak soud s ohledem na stanovisko Krajského soudu v Praze a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, posuzoval naplnění podmínek pro odvolání daru podle právní úpravy obsažené v občanském zákoně č. 40/1964 Sb. přesto, že v listině o odvolání daru z [datum] dárkyně výslovně odkázala na ustanovení § 2072 nového občanského zákoníku. Podle shora citovaného právního ustanovení mohla dárkyně odvolat dar a domáhat se jeho vrácení, pokud se k ní nebo členům její rodiny obdarovaný choval tak, že tím hrubě porušoval dobré mravy. Ohledně náležitostí takového projevu vůle odkazuje soud na rozhodnutí 22 Cdo 1620/2001, podle něhož je třeba v odvolání daru uvést konkrétní skutečnosti, v nichž je spatřováno hrubé porušení dobrých mravů, a to z důvodu jejich přezkoumatelnosti a tedy zákonnosti a právní jistoty, kdy je třeba popsat konkrétní jednání žalovaného, které je pokládáno za hrubé porušení dobrých mravů, jinak jde o neplatný právní úkon pro jeho neurčitost podle § 37 odst. 1 občanského zákona. Judikatura přitom dovodila, že buď jde o porušení dobrých mravů značné intenzity, tedy jednorázové chování, které naplní vyšší míru intenzity nebo o soustavné porušování dobrých mravů (29 Cdo 228/2000). Aby bylo možno revokovat darování, musí být dobré mravy narušeny chováním obdarovaného zjevně, tedy musí jít o takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy (33 Odo 538/2003), přičemž toto závadné jednání musí dosáhnout intenzity, která je spojena s nikoliv běžným, nýbrž hrubým porušením dobrých mravů, kdy požadavek kvalifikovaného rozporu s dobrými mravy může být naplněn třeba i jen jediným amorálním skutkem obdarovaného, je-li značného rozsahu a intenzity a dárce se osobně dotýká (ubližuje mu – viz. 33 Cdo 2354/2008) nebo musí jít o několik méně intenzivních avšak setrvalých či opakujících se zásahů, které jsou-li soustavné, obtěžují obdarovaného natolik, že je lze kvalifikovat jako zjevný rozpor s dobrými mravy. Předpokladem vzniku práva požadovat vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale pouze takové, které s ohledem na okolnosti případu je možno kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů se zřetelem na značnou intenzitu a váhu nebo soustavnost a dlouhou dobu. Rozhodující není subjektivní pocit dárce, ale zda takové jednání obdarovaného lze objektivně posoudit jako hrubě porušující dobré mravy (I ÚS 3362/10). Jde-li de o méně intenzivní porušování dobrých mravů, pak k četnosti takového jednání se vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí 33 Cdo 3012/2009 s tím, že méně intenzivní porušování dobrých mravů je důsledkem hlubokého narušení vztahů mezi dárcem a obdarovaným, pokud došlo minimálně ke třem případům takového závadného jednání a mezi těmito amorálními skutky je určitá časová spojitost. V daném případě dárkyně vymezila důvod pro odvolání daru tak, že jí obdarovaný úmyslně ublížil tak, že zjevně porušil dobré mravy, když ji blíže neurčeného dne, respektive dne [datum] (tento datum byl do listiny dopsán až v březnu 2018 v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 129/2017), napadl. Žalobkyně později rozšiřovala skutková tvrzení ohledně jednání žalovaného tak, že žalovaný měl dárkyni napadat opakovaně a odvolání daru bylo pouze vyústěním situace, k níž došlo v říjnu 2016, kdy měla být dárkyně vykázána z nemovitosti ve [obec] s tím, že bližší popis jednání žalovaného byl obsažen v žalobě podané k Okresnímu soudu v Příbrami dne 11. 7. 2017 v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 129/2017. Rozšíření těchto skutkových tvrzení soud usnesením ze 17. 3. 2023, č. j. 16 C 222/2020-207, nepřipustil, což ve svém důsledku znamená, že se zabýval pouze důvody uvedenými v odvolání daru ze dne [datum] (přičemž ohledně důvodů, pro něž soud nepřipustil rozšíření skutkových tvrzení, odkazuje na citované usnesení). Popis protiprávního jednání žalovaného obsažený v odvolání daru z [datum] podle názoru soudu není platným právním úkonem, neboť pouze v obecné rovině uvádí, že žalovaný porušil zjevně dobré mravy, když dárkyni napadl. Tvrzení žalobkyně, že mělo docházet k opakovanému soustavnému napadání dárkyně, přitom z tohoto prohlášení neplyne, vyplývá z něj, že dárkyně měla být žalovaným jednou napadena, aniž by bylo patrné, v čemž toto napadení spočívalo, jaké bylo intenzity a kdy k němu mělo dojít. Tvrzení žalobkyně, že datum [datum] byl do listiny o odvolání daru dopsán odhadem až na základě pokynu soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 129/2017 v březnu 2018, vyvrací a činí nepravdivým samotná žaloba ze dne [datum] podaná v daném řízení, v níž byl uveden stejný datum protiprávního jednání žalovaného, jaký byl později do prohlášení dopsán. Žalobkyně přitom tvrdí, že dárkyně byla oprávněna specifikovat důvody vedoucí k odvolání daru až v této žalobě, jejíhož obsahu se dovolává, na druhou stranu se snaží navodit dojem, že datum [datum] byl stanoven odhadem, přitom samotná žaloba podaná 8 měsíců před jednáním soudu obsahuje stejné datum. Tedy na jednu stranu na žalobu odkazuje, aby na druhou stranu některá její tvrzení de facto zpochybňovala. Soud tedy uzavírá, že podle projevu vůle dárkyně mělo dojít k jejímu napadení dárcem dne [datum], aniž by bylo patrno, v čem spočívalo a jaké bylo intenzity, navíc v uvedený den nebyl žalovaný přítomen v České republice, neboť smlouvou o zájezdu prokázal, že by v uvedený den v Egyptě, takže se žádného jednání v rozporu s dobrými mravy vůči dárkyni dopustit nemohl. Soud přitom poukazuje rovněž na to, že podle tvrzení žalující strany bylo odvolání daru žalovanému zasláno doporučeně do jeho vlastních rukou, přičemž dopis byl předán poště k doručení dne [datum] a pokud byl datum, kdy mělo dojít k napadení dárkyně, dopsán do odvolání daru až v březnu 2018 při ústním jednání před soudem, pak i kdyby žalovanému bylo odvolání daru doručeno, což popírá, pak by odvolání daru neobsahovalo datum, kdy se měl protiprávního jednání dopustit a vzhledem k tomu, že ani neobsahuje popis takového jednání, pak pro jeho neurčitost se mu nemohl ani řádně bránit, což způsobuje neplatnost právního úkonu dle § 37 odst. 1 občanského zákona č. 40/1964 Sb. a shora citované judikatury. Na základě všech těchto skutečností považuje soud odvolání daru učiněné dárkyní dne [datum] za neplatné právní jednání, které nemohlo způsobit účinky obnovení vlastnického práva ve prospěch dárkyně a jež nemohlo po její smrti přejít ani na její právní nástupkyni. Zhojit nedostatek prohlášení o odvolání daru přitom není dle názoru soudu možné výslechem žádného ze svědků či čestnými prohlášeními žalobkyní označených osob, neboť ve vztahu k nemovitosti muselo být odvolání daru učiněno písemně a tuto povinnou náležitost není možné nahradit svědeckými výpověďmi. Za nadbytečné považoval soud i prokazování vztahů v rodině účastníků, neboť tyto důkazy nemohly rovněž nedostatek náležitostí v projevu vůle dárkyně zhojit. Proto byly návrhy na doplnění dokazování uplatněné oběma účastníky řízení zamítnuty, neboť by pouze prodlužovaly řízení, aniž by to mělo vliv na obsah prohlášení o odvolání daru a závěry soudu s tím, že pokud jde o způsobilost dárkyně dar případně odvolat, vycházel soud ze závěrů ústavního znaleckého posudku [anonymizováno] fakultní nemocnice v [obec] a má za to, že dárkyně byla k datu [datum] schopna dar odvolat, takové odvolání však nesplňovalo zákonem předepsané náležitosti, v důsledku čehož pak nebyla žaloba shledána za důvodnou.

21. Pokud jde o námitku žalující strany, že jí nebyl dán dostatečný prostor pro to, seznámit se s listinnými důkazy založenými ve spise spolu s vyjádřením právního zástupce žalovaného ze [datum], respektive nebylo vyhověno její žádosti pro odročení jednání za účelem seznámení se s těmito listinami, pak soud uvádí, že návrhu na odročení jednání nevyhověl proto, že vyjma znaleckého posudku, který je žalující straně znám již od června loňského roku díky řízení vedenému u pražského soudu a potvrzením žalovaného o jeho dovolené v Egyptě ve dnech [anonymizováno] – [datum], soud ostatní návrhy na doplnění dokazování zamítl, nadto podle vyjádření žalovaného jsou veškeré tyto listinné důkazy žalobkyni známy z řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 195/2020, což žalující strana potvrdila. Soud přitom poukazuje i na to, že v den konání ústního jednání požádala žalobkyně o možnost nahlížení do spisu, což jí bylo umožněno a přestože začátek jednání byl stanoven na 09:30 hodin, nahlížení právního zástupce žalobkyně do spisu trvalo pouze 19 minut, ukončeno bylo v 09:02 hodin (viz. záznam na č.l. 319 spisu), z čehož vyplývá, že žalující straně je znám obsah listin, které byly k důkazu předloženy žalovaným, neboť jinak by nepochybně bylo využito možnosti studovat došlé listiny až do začátku jednání soudu, tedy zhruba o 30 minut déle.

22. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, přičemž výše odměny za právní zastoupení byla stanovena dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a činí 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. Právnímu zástupci žalovaného byla přiznána odměna za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě dne 12. 2. 2021, účast na jednání soudu prvního stupně dne 14. 7. 2022, vyjádření k odvolání z 30. 9. 2022, vyjádření ke stanovisku žalobkyně z 20. 1. 2023 a 17. 4. 2023, účast na jednání u odvolacího soudu dne 24. 1. 2023, porada s klientem dle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu dne [datum] a účast na jednání u Okresního soudu v Příbrami dne 26. 4. 2023 v délce přesahující 3 hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu), celkem za 10 úkonů právní služby 31 000 Kč. Dále bylo přiznáno 10 režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), 8 půlhodin za promeškaný čas jízdou právního zástupce žalobce ke dvěma jednáním u Okresního soudu v Příbrami z [obec] do [obec] a zpět po 100 Kč, jízdné právního zástupce žalobce na jednání soudu konanému dne 14. 7. 2022 při ujetí 122 km, průměrné spotřebě 10,5 l /100 km, ceně benzínu 44,50 Kč l a sazbě náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. a její novely č. 116/2022 Sb. a jízdné na jednání soudu konaném dne 26. 4. 2023 při stejné průměrné spotřebě a počtu ujetých kilometrů v ceně benzínu 41,20 Kč l a náhradě 5,20 Kč km jízdy podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve výši 1 162 Kč DPH ve výši 21% činí 7 792 Kč, takže úhrnem představují náklady řízení částku 44 897 Kč.