16 C 229/2018

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Kořínkovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalovaného proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného insolvenční správce dlužníka celé jméno žalovaného sídlem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalovaného 3. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalovaného 4. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované , PSČ obec zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení příjmení anonymizováno právnická osoba sídlem adresa o neplatnost veřejné dražby

I. Žaloba, aby bylo určeno, že veřejná dobrovolná dražba konaná dne [datum], jejímž předmětem byla stavba [adresa], postavená na pozemku č. parc. stavební [číslo], [anonymizováno] pozemku parc. č. stavební [číslo] a [anonymizováno] pozemku parc. [číslo] v obci [obec] je neplatná, se zamítá.

II. Prvnímu žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobkyně je povinna uhradit druhému žalovanému k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 4 414 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit třetímu žalovanému k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 8 228 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna uhradit čtvrtému žalovanému k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 32 871 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na určení neplatnosti veřejné dražby, která proběhla dne [datum] a týkala se stavby [adresa] na [obec] postavené na pozemku parc. č. st. [číslo], [anonymizováno] pozemku parc. č. st. [číslo] a [anonymizováno] pozemku parc. [číslo] s tím, že dražbu pořádal první žalovaný na návrh druhého žalovaného a nemovitosti vydražil čtvrtý žalovaný. Žalobkyně je přitom spoluvlastnicí uvedených pozemků co do rozsahu [anonymizována dvě slova] poloviny, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] vlastní její manžel (3. žalovaný), ohledně něhož Krajský soud v Praze usnesením ze dne [datum] čj. [insolvenční spisová značka], rozhodl o úpadku a jeho řešení konkursem. [adresa] má žalobkyně a třetí žalovaný ve společném jmění manželů. Žalobkyně je spoluvlastnicí předmětných nemovitostí, k nimž jí svědčí zákonné předkupní právo ve smyslu § 1124 odst. 1 o. z., tato však nebyla vyzvána k jeho uplatnění dle § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách a proto je dražba neplatná.

2. První žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyni vyrozuměl o termínu jednání veřejné dražby doporučeným dopisem, tato se dražebního jednání osobně zúčastnila, přitom neuplatnila své předkupní právo, což vyplývá z protokolu o provedené dražbě.

3. Druhý žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyni zaslal výzvu k využití předkupního práva ze dne [datum] obyčejnou zásilkou, tato se zúčastnila dražby a mohla tak předkupní právo v rámci dražebního jednání uplatnit, což neučinila.

4. Třetí žalovaný se k žalobě samotné písemně nevyjádřil, pouze vznesl námitku věcné nepříslušnosti Okresního soudu v Příbrami, o níž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením z [datum] čj. [anonymizováno] [číslo] tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy.

5. Čtvrtý žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně je osoba, která má zakázáno nabývat majetek z podstaty dlužníka dle ustanovení § 295 odst. 1 insolvenčního zákona, neboť je vůči třetímu žalovanému (dlužníku) v postavení osoby blízké a v tomto postavení byla i v době konání dražby, protože žalobkyně a 3. žalovaný jsou manželé. Nemovitosti, které byly vydraženy, náležely do majetkové podstaty třetího žalovaného jako dlužníka ve smyslu insolvenčního zákona, na jehož majetek byl prohlášek konkurz. Žalobkyně tak není ve smyslu § 17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách v postavení osoby oprávněné, která by musela být vyzvána k uplatnění předkupního práva. Postup žalobkyně ve skutečnosti sleduje jiný cíl, a to je co možná nejvíce oddálit dobu vyklizení řádně vydražených nemovitostí, které žalobkyně se svým manželem nadále protiprávně obývá. Spor o vyklizení nemovitostí je u Okresního soudu v Příbrami veden pod sp.zn. [spisová značka], toto řízení je přerušeno do pravomocného skončení řízení o neplatnosti veřejné dražby. Žalobkyně se účelově a bez právního opodstatnění domáhá práv, které jí nenáleží. Snaží se navodit dojem, že v rámci prodeje nemovitostí byla v rozporu se zákonem opomenuta a to přesto, že jí byla dražební vyhláška prokazatelně doručena a dražby se i fyzicky účastnila, aniž by se svých domnělých práv jakkoliv domáhala. Právní stav věci je takový, že pokud by bylo žalobkyni umožněno dražený majetek náležející do majetkové podstaty nabýt, byl by tím porušen insolvenční zákon. Čtvrtý žalovaný navrhl, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

6. Okresní soud v Příbrami o žalobě rozhodl rozsudkem z 19. 2. 2020, č. j. 16 C 229/2018-199, kdy žalobu v plném rozsahu zamítl, proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání žalobkyně a Krajský soud v Praze usnesením z 25. listopadu 2020, č. j. 20 Co 253/2020-268 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, neboť bylo zjištěno, že druhý žalovaný, správce konkurzní podstaty třetího žalovaného, [celé jméno žalovaného], zemřel, přičemž usnesením Krajského soudu v Praze z [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo] byl z pozice správce insolvenčního dlužníka odvolán a novým insolvenčním správcem byl ustanoven [celé jméno žalovaného], kdy citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 5. 2019. Podle závěru odvolacího soudu tak soud prvního stupně nejednal v řízení s účastníkem řízení, čímž ho zkrátil na jeho procesních právech, a proto bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno s tím, že soudu bylo uloženo, aby doručil insolvenčnímu správci rozhodnutí, která byla v projednávané věci vydána a zajistil jeho stanovisko. Tento pokyn byl soudem prvního stupně splněn, přičemž druhý žalovaný vyjádření ve věci samé nepodal, pouze odkázal na stanovisko svého předchůdce [celé jméno žalovaného].

7. Z výpisů z katastru nemovitostí [list vlastnictví] a [číslo] jakož i prohlášení žalobkyně o jejích majetkových poměrech i jejího výslechu soud zjistil, že žalobkyně a třetí žalovaný jsou manželé a jsou podílovými spoluvlastníky [anonymizováno 5 slov] pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] v katastrálním území Dobříš, obec Dobříš, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram na [list vlastnictví] a ve společném jmění manželů mají dům [adresa] postavený na pozemku parc. č. st. [číslo], který je zapsán pro katastrální území a obec Dobříš na [list vlastnictví]. Žalobkyně s ohledem na své majetkové poměry žádala o osvobození od placení soudních poplatků s tím, že kromě důchodu nemá žádný jiný příjem, postupem [anonymizována dvě slova] přišla o veškerý majetek a úspory. Nedokázala specifikovat, z čeho by uhradila cenu dražených nemovitostí, pokud by využila předkupního práva.

8. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum] čj. [insolvenční spisová značka] [anonymizována dvě slova], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze z [datum rozhodnutí] čj. [spisová značka], byl zjištěn úpadek třetího žalovaného [celé jméno žalovaného], na jehož majetek byl soudem prohlášen konkurz. Dalším usnesením insolvenčního soudu z [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo], byl [celé jméno žalovaného] odvolán z funkce insolvenčního správce a novým insolvenčním správcem byl ustanoven [celé jméno žalovaného], toto usnesení nabylo právní moci dne 3. 5. 2019. Dne [datum] Krajský soud v Praze v usnesení, č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo], vyslovil souhlas s tím, aby žalobkyně z majetkové podstaty dlužníka, tedy třetího žalovaného, nabyla spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½ na pozemku parcelní číslo stavební [číslo], jehož součástí je budova [adresa] a spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½ na pozemku parcelní [číslo] v k. ú. [obec].

9. Z přípisu 1. žalovaného ze 13. 9. 2018 včetně dodejky, výzvy druhého žalovaného ze 17. 4. 2018 a protokolu o provedené dražbě z [datum] soud zjistil a vzal za prokázané, že první žalovaný co by dražebník předmětných nemovitostí, oznámil žalobkyni a třetímu žalovanému přípisem ze dne 13. 9. 2018, že dne [datum] proběhne veřejná dražba daných nemovitostí, tento přípis žalobkyně převzala do vlastních rukou dne 14. 9. 2018. Dne [datum] se zúčastnila veřejné dražby, kdy nemovitosti vydražil čtvrtý žalovaný. Žalobkyně v průběhu dražby neuplatnila své předkupní právo k nemovitostem.

10. Podle § 295 odst. 1,3 věty první insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb., dlužník, osoby mu blízké a osoby, které s ním tvoří koncern, nesmí nabývat majetek náležející do majetkové podstaty a to ani v případě, že k jejich zpeněžení došlo dražbou, tento majetek nesmí být na ně převeden ani ve lhůtě tří let od skončení konkursu, i když jim svědčí zákonné předkupní právo. Na návrh osob uvedených v odstavci 1 a po vyjádření věřitelského výboru může insolvenční soud v odůvodněných případech povolit výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty.

11. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci soud žalobu zamítl, neboť má za to, že v době, kdy se konala dražba předmětných nemovitostí, nemohla žalobkyně uplatnit předkupní právo jako jejich spoluvlastnice, neboť v té době byla manželkou dlužníka, tedy osobou blízkou a insolvenčním soudem jí nebyla udělena výjimka, která by ji opravňovala nabývat majetek z majetkové podstaty dlužníka. Předmětné dražby se osobně zúčastnila, věděla o tom, co je draženo a za jakých podmínek, na svých právech nebyla zkrácena, neboť jak soud již uvedl, předkupní právo pro zákonné překážky uplatnit nemohla. To, že Krajský soud v Praze usnesením z 2. 3. 2020 vyslovil souhlas s tím, aby žalobkyně z majetkové podstaty svého manžela nabyla spoluvlastnické podíly na předmětných nemovitostech, nemohlo na dané věci nic změnit, neboť rozhodnutí insolvenčního soudu bylo vydáno až téměř 1,5 roku po provedené dražbě nemovitostí, tedy v době, kdy dlužník již předmětné nemovitosti nevlastnil a podle názoru soudu tak nemohlo být ani insolvenčním soudem rozhodnuto, že tyto nemovitosti může nabývat manželka dlužníka, neboť již netvořily jeho majetkovou podstatu. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že dražba nemovitostí proběhla v souladu se zákonem, byla žaloba zcela zamítnuta.

12. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud úspěšným žalovaným právo na náhradu nákladů řízení vyjma prvního žalovaného, který se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal. Pokud jde o druhého žalovaného, pak v řízení nejprve vystupoval původní správce konkurzní podstaty, [celé jméno žalovaného], který ve věci podal písemné vyjádření dne 22. 1. 2019, za něž mu jako účastníkovi právně nezastoupenému příslušela částka 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Jelikož tento správce konkurzní podstaty v průběhu řízení zemřel, insolvenčním soudem byl ze své pozice po smrti odvolán a na jeho post byl jmenován nový správce konkurzní podstaty, který je právně zastoupen, přiznal soud tomuto účastníku řízení ještě i náklady za převzetí právního zastoupení ve výši 3 100 Kč za úkon, kdy vycházel z § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč a z ní vypočetl odměnu podle § 7 bod 5 vyhlášky na částku 3 100 Kč. K tomu náleží ještě jeden režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky a 21 % DPH ve výši 714 Kč. Úhrnem tak jde o náklady řízení ve výši 4 414 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že pokud jde o stanovisko druhého žalovaného, které mělo být zjištěno na základě pokynu odvolacího soudu, pak jej nelze považovat za vyjádření ve věci samé, neboť v podstatě nový správce konkurzní podstaty odkázal na postoj svého předchůdce, konkrétní vyjádření ve věci nepodal.

13. Za stejných podmínek pak stanovil soud náklady řízení i u třetího žalovaného, jemuž byly za právní zastoupení přiznány dva úkony právní pomoci po 3 100 Kč, a to za převzetí právního zastoupení a podání ve věci samé z 28. 8. 2019, 2 režijní paušály po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 1 428 Kč, takže mu náleží náklady řízení ve výši 8 228 Kč.

14. Čtvrtému žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 32 871 Kč, a to za převzetí právního zastoupení, písemná vyjádření z 23. 8. 2019, 9. 9. 2019 a 5. 8. 2020 a za účast na jednání soudu ve dnech 29. 8. 2019, 19. 2. 2020 a 17. 2. 2021, celkem za 7 úkonů po 3 100 Kč náleží odměna ve výši 21 700 Kč a 7 režijních paušálů po 300 Kč. Na každé jednání ve věci samé se pak právní zástupce dostavil osobním automobilem z [obec], kdy mu bylo přiznáno i jízdné, vždy za ujetých 122 km na jedno jednání s průměrnou spotřebou 5,8 l /100 km, kdy ohledně jízdného na jednání dne 29. 8. 2019 soud vyšel z vyhlášky č. 333/2018 Sb., podle níž náležela ještě náhrada za 1 km jízdy ve výši 4,10 Kč a cena 1 l benzínu byla vyhláškou stanovena na 33,10 Kč. Úhrnem tak za jízdné na jednání soudu dne 29. 8. 2019 byla přiznána částka 734 Kč. Pokud jde o jednání dne 19. 2. 2020, soud stanovil jízdné podle vyhlášky č. 358/2019, při stejném počtu ujetých kilometrů a stejné průměrné spotřebě, vyhláška stanovila náhradu za 1 km jízdy ve výši 4,20 Kč a za 1 l benzínu 32 Kč, takže jízdné činilo 739 Kč a pokud jde o jízdné na jednání soudu dne 17. 2. 2021, pak soud vyšel z vyhlášky č. 589/2020 Sb. s náhradou 4,40 Kč za 1 km jízdy a cenou nafty 27,20 Kč za litr. Úhrnem tedy jde o jízdné ve výši 693 Kč. K tomu na každé jednání soudu tam a zpět byly přiznány 4 půlhodiny za ztrátu času, celkem tedy 12 půlhodin po 100 Kč 21 % DPH činí 5 705 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že pokud jde o odměnu za závěrečné návrhy, které právní zástupce čtvrtého žalovaného kromě toho, že je přednesl ústně při jednáních ve věcech samých, ještě i sepsal, a to z 19. 2. 2020 a 17. 2. 2021, pak odměna ani režijní paušál za tyto úkony mu přiznány nebyly, neboť se právní zástupce účastnil jednání, kde měl možnost závěrečný návrh přednést a pokud by mu soud ještě současně přiznal odměnu za tyto úkony, vlastně by za jednu účast na jednání dostal dva úkony za totéž, což dle názoru soudu není přípustné.